Po GBA jsme měli zůstat víc na zemi. Trojky? Říkat jim to nebudu

Už jen hodiny dělí opavské basketbalisty od atraktivního duelu Severoevropské ligy s top týmem rumunské ligy CSO Voluntari (18:00), který nastoupí i s někdejší hvězdou NBL Leem Skinnerem.

Po dvou nepříjemných porážkách z minulého týdne s Dziki Varšava a Ústím půjde ale následující rozhovor s opavským asistentem Kryštofem Vlčkem spíš po stopách žhavé minulosti, byť na dnešní večer také přijde řeč.

Kryštofe, co především stálo za vaším nedělním výbuchem v Ústí, kde jste měli nejméně doskoků v sezoně, 31, a byli tak daleko od čtyřicítky, což je vaše obvyklé minimum jako lídra v této statistice?
Těžká otázka. Myslím, že zápas nám prohrála jedna dvouminutovka na konci druhé čtvrtiny, kdy jsme šli z manka deseti bodů na dvacet, a to byl zlomový moment. Přijeli jsme bez rozehrávače Radovana Kouřila, který měl vyjma utkání s polským Dziki Varšava excelentní poslední zápasy. Navíc ještě dva dny před Ústím to vypadalo, že nebude hrát ani „Šířa” (rozehrávač Jakub Šiřina). Ten s námi nakonec naštěstí byl, ale na rozehrávce jsme byli oslabení a nebylo to bůhvíjaké. Jediný hráč, který v zápase snesl nějaké větší měřítko kvality, byl Rob Howard.

Byl to pro vás po domácím zápase s Dziki s 60 body v útoku takový až týden hrůzy?
To tak bývá. Po domácím zápase s Jindřichovým Hradcem (výhra 111-80) jsme si mysleli, že je všechno super. Já jsem ale upozorňoval, že přijeli i s třemi dorostenci (oslabení o Popea, Pekárka a Jansu), proti kterým jsem hrál vyrovnaně se svým týmem U19. Z výhry jistě byla radost, ale měli jsme zůstat trochu víc na zemi, protože pak přijel polský tým, který nám nedal ani centimetr hřiště zadarmo, a do toho se excelentně trefoval z dálky. Měli, tuším, trojky 6/5 po první čtvrtině, utekli nám a bohužel my se do toho už nebyli schopní dostat zpátky.

Ač to v neděli byl v Ústí zápas třetího se čtvrtým a nemáte zjevný důvod k panice, vaši fanoušci na sítích vyjadřují nad týmem jisté obavy. Jsou oprávněné?
Opavský fanoušek je náročný, ale to je dobře. Mají na to různé pohledy, čemuž rozumím. My do týmu nechceme sahat nějakými posilami, máme dvanáct dobrých hráčů a potřebujeme to jen líp uchopit. I můj nejlepší kamarád Tomáš Mičunek mi občas posílá přísnější komentáře. Já se ale spíš podivuju, když tohle píšou lidé, kteří mají na profilovce fotku s pohárem pro vítěze NBL a pak nám spílají, že jsme úplně k ničemu. Doufám, že se i tihle lidé budou moct za nějakou dobu zase s pohárem vyfotit, abysme jim udělali radost.

Rozehrávač Jakub Šiřina jako váš dlouholetý lídr není od startu sezony na svých obvyklých číslech. Záda, s nimiž nyní laboruje, ho trápí od začátku ligy?
Ne, ne, prostě je zase o rok starší. Je to hráč, který těží ze své rychlosti. Ta záda ho bolela až teď, já ale věřím, že se na svoje čísla nějak dostane. V těch statistikách letos před něj šel „Kuřka” (Kouřil), ale je pořád začátek sezony, tihle dva rozehrávači spolu fungují velmi dobře a nějaká čísla si nezávidí. Nevidím v tom problém.


O to ani nejde, spíš že jste na určitou produkci Jakuba Šiřiny jako tahouna týmu byli vždy zvyklí a je znát, když chybí.
Tohle bylo vidět v zápase v Olomouci, kde se nakonec probudil v prodloužení, kde dal (všech svých) devět bodů a vlastně to tam otočil. Má prostě určité vlny, není už takovou stálicí, že každý zápas zahraje nebo mu jen výjimečně něco nevyjde. Doufáme ale, že se do toho časem zase dostane.  

Radovan Kouřil je aktuálně na deseti bodech na zápas, ale hlavně hodně převzal dirigentskou taktovku, kdy je s osmi asistencemi za poměrně skromných 20 minut nejlepší v lize. Došlo k tomu samovolně, nebo jste jej do té více vůdcovské role tlačili?
Řekl bych, že to přišlo samovolně. Dlouhodobě se ví, že je jedním z nejlepších hráčů na pick-and-rollu, je schopen najít ty střelce a jako sbíhající pivot bych mohl s ním dávat body i já, protože on to podává pod koš doslova na podnose. Když to tak řeknu, tak z .... udělá hráče. (usměje se)

Vaše výhry ani doma už nejsou někdy tak přesvědčivé, v koncovce vám uteklo i vítězství nad Děčínem. Která z herních činností není zatím na pro vás obvyklé úrovni?
Chybí jednoduché koše z rychlých protiútoků, v čemž trochu postrádáme Kubu Mokráně, který byl schopen třeba dvakrát za zápas vyběhnout a dát čtyři jednoduché body. A občas to byla i křídla. Teď těch bodů dáváme méně. Jistě, ty vyšší výhry chcete, ale nepotřebujete. Potřeba jsou hlavně výhry jako takové, takže mně nebude vadit, když to bude do deseti bodů, ale budeme vítězit.

Jak jste zatím spokojeni s přínosem tří letních posil, tedy Howarda, Vyroubala a Váni?
Roh Howard má občas zápas, kdy se trápí, ale jinak za mě to je velmi dobrý typ amerického hráče, i po lidské stránce je fajn. Má to tu těžší, protože je tu jediný Američan, ale jsme spokojeni. Mára Vyroubal si zvyká na svou voli, přece jen v USK byl velkým lídrem, měl jisté minuty, tady třeba chodí i do základu, ale v poněkud jiné roli, spíš obránce, kterého taky tlačíme do určitých střel. Některé zápasy mu v útoku vyjdou líp, jiné míň, ale v obraně je to špica. A František Váňa při tom, že máme dvanáct hráčů do hry, a kdy je po delším zranění, tak se do toho teprve dostává. Sezona ale bude dlouhá, jsem rád, že ho tu máme a věřím, že nám ještě ukáže, protože jsou tréninky, kdy je nechytatelný. Když se rozhoří (střelecky), tak prostě hoří.

Až do posledních dvou zápasů s GBA a v Ústí jste měli v lize víc vystřelených trojek než dvojek, nebo ta čísla byla v utkáních naprosto vyrovnaná. Šlo o plán?
Nejsem takový statistik, jen vnímám ty zápasy, že někdy střílíme trojek až moc. Každopádně teď v Ústí nám hodně fungovala hra v dolním postavení, kdy Šimon Puršl i Rob Howard byli schopní dávat snadné koše. Po té dvouminutovce na konci poločasu, kdy to uteklo na dvacet, už samozřejmě tým nebyl tak trpělivý, aby dával balon dolů a řešilo se to spíš rychlými nájezdy a výhozy na trojku. Vzhledem k tomu, že hlavní pivot Ústí Oguama měl problémy s fauly, tak ta podkošová hra mohla být úspěšná, ale bohužel už jsme ji tam neprodukovali.

Dá se tedy nyní očekávat víc zápasů, kdy budete překlápět poměr střel ve prospěch dvojek, i díky hře do koše?
To je těžká otázka, na kterou teď nejsem schopen odpovědět. My jsme tým střelců, ti kluci to mají i radši a že bych na tréninku říkal - „kluci, střílíme moc trojek, teď přecházejte situace, kdy můžete vystřelit” -, tak to dělat nebudu.

Dnes v 18 hodin jdete doma na dosud nejsilnějšího soupeře v Severoevropské lize (ENBL), druhý tým rumunské ligy Voluntari, jež je plné Američanů včetně někdejší hvězdy NBL Leeho Skinnera. Co od tohoto souboje, v němž není jistá účast rozehrávače Kouřila, čekáte?
Už když Lee Skinner přišel u nás do haly, rád jsem ho viděl. Je to jeden z nejlepších Američanů, co u nás v lize hrál, a nebavíme se jen o basketu, ale i o lidské stránce. Je to super borec. A jeho tým je nadstandardní v útoku, má velmi dobré Američany, kteří jsou si schopní vyhovět, mají aktuálně šest výher za sebou (napříč soutěžemi), už několik nastřílených stovek. Jako favoriti se teď potrápili s Rapidem Bukurešť, kdy měli v koncovce i dost štěstí, ale zvládli to. Hrají ve velmi dobré pohodě, a určitě bych neřekl, že přijedou „nějací Rumuni”. Je to jeden z favoritů naší skupiny, už v minulé sezoně v ENBL skončili druzí. Některé celky k soutěži přistupují tak, že chtějí dávat hodně příležitostí mladým hráčům, ale o Voluntari i podle jeho výsledků něco takového neplatí.