Podlehli jsme vedení v tabulce. Ta mince měla ale dvě strany

Sám by to určitě potvrdil. Za svou první sezonu v roli generálního manažera toho zažil tolik a získal takové penzum zkušeností, jaké mnozí jiní neseberou ani za několik let. 

Jeho Brno hrálo evropský pohár, ligu skvěle našláplo, vedlo až s náskokem tří výher, mocně posilovalo, i o hvězdná jména, navýšilo své ambice až na ligový titul a jako favorit šlo i do finále Českého poháru. Tam se ale vše začalo lámat a sezona pak skončila velmi hořce - už ve čtvrtfinále NBL. O zákulisí svého prvního funkcionářského roku, dynamice vývoje týmu během celého ročníku, různých krocích, které klub učinil, i o budoucí sestavě nyní bývalý rozehrávač Roman Marko promluví v otevřené zpovědi.

Romane, jak hluboké bylo zklamání, které u vás zavládlo po čtvrtfinálovém vyřazení od Opavy?
To zklamání už je asi pryč, byť ne úplně, ale hned po posledním zápase to jistě bylo hodně hořké. S odstupem času je taky třeba říct, že Opava v té sérii byla lepší a postoupila zaslouženě. Život už jde ale dál a je třeba se věnovat nové sezoně.

Prožíváte takové zklamání jako přední činovník klubu jinak než jako hráč?
Určitě ano. Jako hráč můžete spoustu věcí ovlivnit přímo na hřišti, teď už to bohužel nejde, respektive můžou se ovlivnit některé věci v té kanceláři, ale pak už se člověk jen nervuje na tribuně, což jako hráč neznáte. V tomhle je tak trochu lepší být tím hráčem.

Jak by vypadal seznam příčin letošního výsledku z pohledu manažera od té nejdůležitější?
Jak se říká, play-off je nová soutěž a v tomto případě rozhodla lepší momentální forma Opavy. To byla první příčina. Druhou bylo to, že jsme v pozdější fázi sezony angažovali několik hráčů pod dojmem toho, že jsme měli od zahraničního spolumajitele zadání, že chceme vyhrát titul a uděláme pro to maximum. Pak se ale ukázalo, že někdy sehranost a soudržnost týmu je víc než jednotlivá jména na papíře, což se v sérii potvrdilo. Bylo tam i mnoho dalších příčin - Opava byla o dost vyzrálejším týmem, určitě i chytřejším a po první výhře u nás i o něco sebevědomějším. Byl tam prostě soubor věcí, které se udály a bohužel to dopadlo špatně.

V kuloárech se dalo zaslechnout, že v rámci klubového vedení a majitelů panoval určitý nesoulad ohledně ambicí a prostředků k jejich naplnění. Naznačil jste, že izraelský spoluvlastník Yedidia Rapaport cílil rovnou na titul. Dalo by se říct, že jste trochu předběhli ambice, které jste pro letošek měli mít, nebo na ně původně cílili?
Možná k tomu došlo. My do sezony vstupovali s tím, že budeme mít jednoho dva cizince, což byli Chatman a Mišula, a že dostanou šanci mladí kluci. Bohužel někteří hráči byli v první půlce sezony zranění nebo nemocní a neodehráli tolik, kolik bychom chtěli. První polovina sezony nám přesto sedla i díky sehranosti z předchozích let a měli jsme tam určitou výhodu proti ostatním týmům. Chybu jsme pak, myslím, dělali v tom, že jsme podlehli tomu, že jsme najednou vedli tabulku. Začalo se nahlas mluvit o titulu, že to nejde Nymburku a je tam šance. Chtěli jsme pro to pak udělat maximum, bohužel některé naše kroky nebyly úplně správné, nebo byly spíš kontraproduktivní. Taky vnímám faktor nepovedeného finále Českého poháru. Do té doby jsme hráli velmi dobrý basket a po tom finále jsem měl trochu pocit, že jsme šli dolů i mentálně, přišla tam nějaká únava a naše výkonnost mířila dolů.

Na druhou stranu - šlo účinně krotit titulové ambice právě v letošní sezoně, kdy zlato bylo ve hře pro lecjaký tým, přičemž nikdo neví, kdy taková příležitost přijde příště?
Přesně tak - ta mince má vždy dvě strany. Na jedné si říkáte - neměli jsme do toho sahat, mohli jsme to odehrát v té užší rotaci s mladými kluky a na druhé jsme si říkali, když jsme se začali o titulu seriózně bavit, že ten kádr musí být široký a dostatečně kvalitní. Chtěli jsme tak pro to udělat maximum, ale to se pak nepovedlo.  

V jedné fázi jara to vypadalo jako ve slavné scéně z komedie Slunce, seno - když vy přistavíte, tak my to poženeme o štok, když vy břízolit, tak my kachličky. Narážím na posilovací dostihy vás a Nymburka. Kdo se tam nechal víc strhnout tím druhým?
Ne, ne, my se tam po Nymburku neohlíželi. My řešili celou sezonu posílení na pozici pivota, kde se to z různých důvodů nedařilo. Došlo navíc ke zranění Danila Djuricice, který hrál dobrou sezonu, na což jsme museli reagovat. Byla to komplikace a najednou jsme pod košem museli hrát se dvěma novými hráči (Smithem a Karnikem), což udělalo rozdíl proti Opavě, která spolu hraje sedm osm let. K tomu si Smith vykloubil loket hned ve druhém utkání v Pardubicích a Karnik musel odcestovat domů kvůli rodinným záležitostem. A my měli před play-off některé úplně nové hráče. Takže nešlo o předhánění Nymburka, chtěli jsme mít soupisku na play-off co nejlepší.

Když jste ligu vedli o tři výhry a šli do finále poháru jako favorité, asi by vás vypadnutí už ve čtvrtfinále NBL se sedmým týmem nenapadlo ani ve snu, že?
V té době si to nešlo představit. Před finále poháru jsme byli ve velmi dobé formě, odehráli doma perfektní čtvrtfinále s Nymburkem, v lize za sebou vyhráli v Ústí i v Děčíně, ale po tom finále jsme se dostali dolů psychicky, protože jsme si mysleli, že ten pohár zvládneme. Tehdy bylo ale do play-off ligy ještě daleko. Jistě jsme taky sledovali, že se Opava trápí, ale měli jsme na paměti, že jde o kvalitní zkušený tým, který v důležitých momentech umí zapnout.

Před čtvrtfinále jste ale i přes zmíněné těžkosti asi věřili, že ho zvládnete.
To jednoznačně. Šli jsme z druhého místa na sedmý tým, nebylo pochyb o tom, že si věříme. Věděli jsme ale, že s Opavou se nám celou sezonu nedařilo, byl to neoblíbený soupeř, který si naopak věřil na nás, což byl taky psychologický faktor po prvním zápase série, který u nás oni zvládli, a kdy se ten faktor ještě umocnil. Určitě to nebyl soupeř, na kterého jsme v play-off chtěli jít.

Byl hned první zápas tou rozhodnou ranou na solar, kdy Opava jako takřka nejstarší tým ligy překvapila asi svou nejrychlejší hrou celé sezony?
To, že Opava je v útoku kvalitní tým, není žádné tajemství. Platí to dlouhodobě, a pokud se rozstřílí, těžko se zastavuje. Nebylo to ale o prvním zápase. My od nich bohužel dostávali strašně moc bodů každý zápas, byli jsme špatní na doskoku a těch příčin tak bylo víc.

V sérii se vícekrát stalo, že předpokládané zámořské opory jeden zápas zahrály skvěle, další už ne, nebo jen některé. Jak je podle vás složité, aby zejména ti v týmu krátce působící cizinci vzali za své to, oč jde celému týmu a klubu, který má zrovna historickou šanci na něco velkého, a dali do toho vše jako dávají čeští hráči, kteří v týmu působí už několik let? Anebo záleží na nátuře a nastavení každého jednoho zahraničního hráče?
To je velmi dobře pojmenované téma. Je ohromný problém, když si vezmete cizince na pár týdnů nebo i měsíců, ten - třeba Američan - pak nemá vztah ke klubu a je to naprosto jasné. V případě Američanů není tajemstvím, že jim jde primárně o další kariéru a o finanční stránku. Opava je takový víc rodinný klub a jsou spolu dlouho, takže kluci mají vztah jeden k druhému, k trenérovi, ke klubu, k městu. Od nově pořízeného cizince tohle ale očekávat nemůžete. Takže i tyto faktory jsou velmi důležité a vidíme to i v oblastech, jako je bojovnost, nasazení, obrana a další.

Řeší tohle v elitním evropském basketbale především dostatečná finanční motivace?
Tohle neumím posoudit, v takovém patře jsem nikdy nehrál. Pokud jde ale o českou ligu, nemá v Evropě takový zvuk a spousta Američanů ji bere jako přestupní stanici někam za lepšími soutěžemi a penězi. Nejde tak předpokládat, že Američan přijde a bude mít k Brnu nebo jinému klubu u nás hlubší vztah. Stát se to ale může a pár takových případů tu už bylo. Spíš je to však ojedinělý jev.

Už jste naznačil, že vaše obrana ve čtvrtfinále nebyla na výši, byla z herního pohledu tím největším problémem?
Z mého pohledu určitě. Play-off nejde hrát bez obrany a stoprocentního nasazení. Spoléhat jen na talent je asi blbost. My až na třetí zápas v Opavě (73 obdržených bodů), který byl velmi dobrý i v defenzivě, jsme obranu neměli dobrou.

Aspoň na pohled se zdálo, že jak ve finále poháru, tak v mnohých sekvencích čtvrtfinále ligy vás soupeři přehrávali na fyzično. Pokud jste to viděl obdobně, hledáte při skládání nového týmu do podkošové mlýnice, kde se toho podle dojmu mnohých píská stále míň, ještě odolnější typy hráčů?
Jistě je jedna věc, že si pořídíte pivota nebo hráče s kily, ale hodně to je i o vůli a chtění. Když vezmu Opavu, tak třeba Slavík, Švandrlík nebo Gniadek nejsou nějak extra fyzičtí hráči, ale mají to srdce a vůli dělat věci, které bolí a které nejsou vždy vidět na sto procent. To byl rozdíl v našem čtvrtfinále.

Z celé ligy jste dávali v sezoně největší prostor těm nejmladším hráčům kolem 20 let. V mnoha případech se během sezony jevili velmi slibně, ale jak je to v čase lámání chleba v play-off, kdy s tím tihle mladíci nemají zkušenosti, ale vy je přesto nějak chcete obehrávat, aby to do sebe dostali?
Tohle je ohromně těžké. Určitě by ale byl nesmysl dávat naše vypadnutí za vinu mladým hráčům. Jistě je veliký rozdíl hrát v Hradci Králové, kde je 120 diváků, a pak play-off v Opavě před třemi tisíci, kde už jde opravdu o hodně. Play-off pro mladé kluky bylo ohromnou školou a pro svůj další vývoj by potřebovali takových těžkých zápasů daleko víc. Potřebovali by je hrát neustále, což samozřejmě nejde. Pokud ale takové play-off odehrají ještě dvě tři, tak se to v jejich dalších kariérách určitě zúročí. Jedna věc je trénovat a hrát za béčko a mít menší roli v áčku a druhá je točit v NBL důležité minuty v play-off, zrovna proti tak těžkému soupeři, jakým je Opava, kdy ta samozřejmě hrála tvrdě a agresivně, což jistě kolikrát rozhodčí nepísknou, když vidí zkušené hráče jako Šiřinu nebo Gniadka, kteří si na ty mladé dovolí. Je to ale výborná škola a věřím, že takových play-off odehrají v nejbližších letech spoustu.

Byla na léto v plánu totální přestavbu, nebo jste měli v plánu udržet větší počet hráčů?
Ne, žádná totální přestavba. Většina českých hráčů zůstane. Odešli Šimon Puršl do Opavy, Jakub Nečas do NCAA a ještě nevím, jak to bude s Richardem Bálintem, který má zájem odejít do zahraničí. Ostatní jsou ale pod smlouvou, nebo jednáme o jejich prodloužení, případně s jinými českými hráči. Asi se ale nevyhneme zahraničním posilám na podkošových pozicích. Z minulé sezony zůstanou rozehrávači Půlpán s Křivánkem, dál i Šimon Svoboda, Rychtecký, Dáňa, víc prostoru by měl dostat Stráněl, který je velmi šikovný. Pokračuje i kapitán Jakub Krakovič (během léta zatím tým posílili rozehrávač Šiška, americký forward Lee a litevský pivot Zdanavičius - pozn.).

Z cizinců zmizí všichni, nebo je šance a zájem někoho udržet?
Jednáme s Danilem Djuricicem o prodloužení kontraktu. S těmi, kdo přišli během sezony, jinak nepředpokládám, že by někdo zůstal. Ve hře možná bude jednání s Andrew Smithem, který nyní hraje v Mexiku a projevil zájem se vrátit. Pokud jde o Kamerona Chatmana, jeho finanční nároky jsou pro nás v tuto chvíli neakceptovatelné. Hledali jsme tak hráče na pozice 3 až 4 v rámci našich ekonomických možností. V každém případě ale klademe větší důraz na defenzivní stránku a doskok, kde jsme v klíčových momentech minulé sezony na této pozici hořeli.

Jak náhlý příchod byl rozehrávače Ondřeje Šišky?
Náhlý nebyl. S Ondrou a jeho zprostředkovatelem jsme byli v kontaktu několik měsíců. Jak jsem již říkal na začátku, potřebovali jsme kvalitního českého guarda v případě, že se nám nepodaří udržet Richarda Bálinta. Ondra kromě toho, že je kvalitní baskeťák, má v sobě dravost a správnou drzost, která nám chyběla. Společně s Viktorem Půlpánem mají výborné dispozice k tomu být agresivní na obou polovinách hřiště.

Pokud jde o změnu trenéra, bylo to vyloženě rozhodnutí kouče Růžičky odejít do maďarské ligy?
Ano. Dostal nabídku z ligy, která je kvalitnější než naše a jistě i jinak finančně ohodnocená. A i sám trenér řekl, že už potřebuje po těch sezonách v NBL trochu změnu a maďarská liga se jeví jako dobrý krok v jeho kariéře. Bude to pro něj progres a udělal správné rozhodnutí.

Dosavadního asistenta Martina Vaňka čeká v NBL křest. Proč jste se pro něj rozhodli?
My jsme ani neuvažovali o jiném jménu, protože Martin je tu osm let a za tu dobu odvádí velmi dobrou práci. Má na to vést tým a ta volba podle nás byla správná. Jistě víc ukáže čas, ale byla to volba číslo 1.

Bude v Brně i dál pokračovat česko-izraelský vlastnický model?
Tohle je na akcionářích samotných, v tuto chvíli ale k žádným zásadním změnám nedošlo.

Vedle Yedidii Rapaporta v klubu před sezonou 2020/21 získala menší podíl i skupina kolem izraelského kouče Davida Blatta. Podle dostupných informací ale už nějaký čas součástí struktur klubu není. Můžete to potvrdit?
Je to tak. Teď už je tu jen pan Rapaport.

Budou se před novou sezonou měnit vaše loňské finálové ambice a jakou výzvou bude udržet na podzim ty výrazně zlepšené návštěvy z konce uplynulé sezony?
My jsme dosud vedli rozhovor v dost negativním duchu, ale myslím, že v letošní sezoně toho bylo i spoustu dobrého. Návštěvnost byla velmi dobrá a my uděláme vše pro to, aby lidi chodili i dál, což se jistě bude hodně odvíjet i od sportovních výsledků. Budeme chtít, aby návštěvy neklesaly a naopak spíš stoupaly. V tom nechceme ustupovat. Určitě bychom chtěli hrát v nadstavbové skupině A1, nicméně to bude zase vyrovnané, což je jedním z těch faktorů, proč fanoušci chodili. Pokud budeme odvádět dobré výkony, cestu si do haly najdou znovu. Pokud jde o finálové a další plány, na to je strašně brzo. Nemáme ještě hotový kádr, další týmy taky ne a tohle je předčasná otázka. Po zkušenosti z minulé sezony navíc musím říct, že vést ligu v lednu ještě vůbec nic neznamená.