Už šest porážek v řadě čítá aktuální černá série kolínských Medvědů, kteří z posledních 14 utkání padli v rovných deseti případech. Jde přitom o tým, který měl v úvodu sezony jednu z nejlepších obran ligy a pohyboval se velmi blízko čela.
To už ale nějaký čas neplatí, když se GEOSAN čerstvě propadl až do záporné bilance (12-13) na posledním místě skupiny A1. Na okolnosti sesunu tabulkou bude nyní v detailech odpovídat kouč Adam Konvalinka.
Trenére, jaké hlavní faktory za sekvencí 4-10, jež začala 17. prosince porážkou v Opavě, vidíte?
Já bych to časově asi rozdělil. Ještě před Vánocemi a kolem Vánoc tam sice byly tři porážky, kdy kromě Opavy jsme prohráli i doma s Ústím a v Děčíně, ale to jsem ještě bral jako normální součást sezony, protože pak jsme doma zvládli zápasy s Pardubicemi i Nymburkem. Největší zlom pak ale přišel doma s USK, kdy jsme prohráli o bod, a tam se to hodně zlomilo a změnilo. Za mě asi největším jmenovatelem pro tohle všechno byla účast na více frontách. Strašně moc sil nám sebral Alpe Adria Cup, hráli jsme i dvakrát v domácím poháru a liga je taky docela vyrovnaná, hraje se tam každý zápas až do konce. A my naši rotaci rozšířili o dva hráče až v posledních dnech. Ten přelom roku jsme ale žhavili v úzké rotaci a od půlky ledna nám absolutně došel dech a nebylo z čeho brát.
Vy jste sezonu začali s velmi dobrou obranou, ale později se s inkasovanými body už trochu roztrhl pytel. Byl i tento pokles zapříčiněn výše uvedenými důvody?
Už během první reprezentační pauzy v listopadu jsem něco tušil, protože byl ohromný rozdíl v tom, kolik jsme toho mohli odtrénovat oproti období před sezonou. I právě skončené kvalifikační okno pro nás znamenalo prakticky jen odpočinek, protože všichni byli tak mentálně a fyzicky vyšťavení ze všech zápasů, že nemělo smysl trénovat tolik, protože by to bylo kontraproduktivní vzhledem k tomu, co nás čeká za další program ve skupině A1. Celkově je to prostě o tom, že když některé týmy měly týden volno nebo týden na přípravu, tak my jeli do Chorvatska nebo nebo do Rakouska na Alpe Adria Cup a a pak jsme jezdili úplně vyšťavení na zápasy v lize. Takže je to taková daň. Některé týmy si na to dokážou zvyknout, když to mají třeba druhou třetí sezonu po sobě. Tady pro nás i pro mě je to první sezona v takové roli, první v evropských pohárech, tedy je to tak pro některé hráče, protože třeba Ondra Šiška už evropský pohár hrál a Džiugas Slavinskas taky. Ten program jsme ale, myslím, měli doopravdy nahuštěný. Nebylo nás úplně moc a zdraví taky úplně nedrželo, když vypadávali Křivánek, Slavinskas a další, což nám taky nepomohlo.
Souvisí s tímhle hodně i výpadek útočné potence lídra Adama Číže, který v tomhle období měl řadu i jednociferných střeleckých zápisů?
Jsou to spojené nádoby s tou zátěží. Na trénink nebyl čas, regenerace byla vlastně hlavní částí přípravy a samozřejmě po cestě z Pardubic nebo z Nymburka domů se regeneruje líp než po 13 hodinách z Chorvatska. Takže tohle doběhne každého, ale zase je to něco, čím si ten klub a tým, pokud chce být úspěšný, musí projít a musí na to být mentálně připravený. Takže těžko soudit, jestli je to jenom to, nebo jenom tohle, ale hodně to bylo dané tím, že ten program a všechny zápasy jsou strašně vyrovnané. Jestli jsme v tomhle období jeden zápas vyhráli větším rozdílem než 10 bodů, tak je to možná moc a v tu chvíli Adam neměl moc prostoru na to si odfrknout.
S náročností sezony zřejmě souvisí i to, že se v moc zápasech nevydáváte do většího počtu rychlých protiútoků. Naopak teď v Pardubicích jste z nich měli dvacet bodů, jen se rotace rozšířila o dva nové hráče a měli jste téměř dva týdny volněji.
Sice zase nebyl Adam, ale souhlasím, že se do protiútoků tolik nehrneme a ten potenciál máme mnohem větší v postupném útoku, kdy si to dokážeme připravit a balon si docela dobře půjčit z ruky. Takže protiútok není úplně největší priorita, ale myslím si, že i to by se teď mohlo trošku změnit s tou širší rotací, protože jak příchod Stegbauera, tak návrat Slavinskase a nové posílení o Odomse znamená, že tam máme další tři hráče, kteří jsou nejenom běhaví, ale jsou to i těla do hry, která leccos zastanou a dokážou i vyrazit dopředu. To je pro nás jen plus.
Jak zatím podle vás vypadá společné působení ve hře obou rozehrávačů a jak se daří břímě řízení hry posouvat na Ondřeje Šišku?
Oni jistě hodně času hrají s Adamem Čížem spolu a mně se ta varianta líbí, protože si docela rozumí, aniž by to nějak pilovali nebo se na to připravovali. Ale teď se trošku ukázalo, že když Adam není, tak Ondra s tím svým způsobem bojoval, když Pardubice na něj vytvářely tlak, a neměl mu moc kdo pomoct. Takže v tomhle směru je Adam asi o něco dominantnější, že o tom rozhoduje mnohem víc a řeší si věci víc podle sebe. Za sebe říkám, že se mi líbí varianta na dva rozehrávače, protože to pro obranu je mnohem hůř čitelné, a Ondra přidal do svého repertoáru, že dokáže něco strhnout na sebe a zakončit zevnitř a myslím, že mu to i trošku rozvázalo ruce oproti předchozím sezonám. Neříkám, že si může v útoku dělat co chce, ale našel se i v nějakých pozicích, které mu dřív třeba úplně neseděly, a najednou se v nich cítí silný. Za mě ta kombinace je suprová, a i když teď s tím rozšířením perimetru možná budeme v takové sestavě se dvěma rozehrávači hrát kratší úseky, pořád je to silná zbraň.
Power forward Slavinskas, který rozjel sezonu na kandidaturu na MVP sezony, vám teď měsíc chyběl. Jak moc a co ho trápilo?
Ano, byl to dlouho jeden z nejužitečnějších hráčů ligy a je pravda, že on to svou energií dokáže strhnout, rozběhnout a dokáže týmu dát takový impulz, že se s ním strhnou i další hráči. Nám tak rozhodně chyběla ta varianta s ním a pro nás jenom dobře, že se dal dohromady a že mu ten měsíc léčby pomohl a už je stoprocentně připravený bez úlev hrát. Doufám, že se co nejrychleji vrátí k těm výkonům, které předváděl před zraněním, a že my zase vyletíme nahoru jako tým a on následně i v těch individuálních statistikách. Pokud jde o typ zranění, měl problém s úponem v koleni. Tady mu doktoři řekli, že by to radši sešili, on to odjel léčit domů, kde mu poradili jinou variantu, která nejspíš zabrala, takže už ho nic nebolí. Dopadlo to trochu zázrakem, ale nejlíp, jak mohlo.
Nejspíš o něco déle, než se čekalo, trvalo hledání nového muže na perimetr. Jak se povedlo ulovit amerického guarda Odomse z izraelské ligy, který v Pardubicích zažil velmi plodnou premiéru?
Když to řeknu trošku nadneseně, ti hráči se nabízejí sami. Agenti rozesílají neustále seznamy, kdo je a není volný, a je pravda, že my už jsme někdy od Vánoc byli domluvení, že něco takového uděláme, že nám přesně takovýhle typ chybí. Už předtím jsme kontaktovali jednoho hráče, o kterého jsme měli velký zájem, tam to bohužel nedopadlo, protože ho nechtěl pustit klub, byť sám hráč měl zájem dorazit. No a pak přišla nabídka na Rasharda, že je aktuálně k dispozici a že je v Evropě. I tady to ale chvilku trvalo, protože měl asi ambice se dostat do lepší soutěže, což mu úplně nevyšlo, a tím, že se blížil konec přestupního termínu, tak vyslyšel naši nabídku, za což jsme rádi. Zatím je brzo na velké soudy, ale doufám, že bude velkým přínosem.
Asi vás ale bude mrzet, že jste takového borce nezískali dřív, než došlo k propadu na osmé místo a do záporné bilance...
Z tohoto pohledu je škoda, že takový hráč nepřišel už někdy během ledna, aby se dřív zapracoval, sžil s týmem a třeba pomohl předejít té šňůře, která nás teď potkala, ale v tomhle si člověk úplně nevybírá a ne vždycky jsou ty možnosti takové. Samozřejmě jsme mohli vzít zajíce v pytli, ale my si chtěli být jistí, že přivedeme kvalitu a ne jen tak někoho na zkoušku, a proto to tak trvalo. To čekání byl i trošku risk, který nás stál lepší umístění v tabulce, ale já doufám, že se to teď překlopí, že nám Rashard pomůže a že se zase vrátíme do jiných vod, i když ta propast mezi námi a týmy nahoře je docela veliká.
.png)
