Pokud tam chceme, bude to 1. krok. Věřím v 5000

S VIKTOREM PŮLPÁNEM PŘED VRCHOLEM SEZONY Byla-li to v Ústí zahřívačka na pondělní venkovní mega bitvu o Ligu mistrů, tak byla v podání pardubické Beksy velmi slušná. Nikoli dokonalá, ale přinejmenším slibná. A i podle playmakera Východočechů Viktora Půlpána reflektovala vydařenou letní přípravu, kterou měl jeho tým výrazně vydařenější než ústecká SLUNETA, jež odešla v předehře 2. ligového kola z domácího kurtu vyprášena 79-96. „Zaprvé jsme měli dobrou přípravu a zadruhé nám to v zápase dost padalo z dálky. Na začátku se nám střelecky dařilo a hodně jsme si pak věřili. Těch 96 bodů v útoku bylo super, ale pořád je, kam to posouvat dál,“ podotkl 22letý autor 7 bodů.

S VIKTOREM PŮLPÁNEM PŘED VRCHOLEM SEZONY Byla-li to v Ústí zahřívačka na pondělní venkovní mega bitvu o Ligu mistrů, tak byla v podání pardubické Beksy velmi slušná. Nikoli dokonalá, ale přinejmenším slibná. A i podle playmakera Východočechů Viktora Půlpána reflektovala vydařenou letní přípravu, kterou měl jeho tým výrazně vydařenější než ústecká SLUNETA, jež odešla v předehře 2. ligového kola z domácího kurtu vyprášena 79-96. „Zaprvé jsme měli dobrou přípravu a zadruhé nám to v zápase dost padalo z dálky. Na začátku se nám střelecky dařilo a hodně jsme si pak věřili. Těch 96 bodů v útoku bylo super, ale pořád je, kam to posouvat dál,“ podotkl 22letý autor 7 bodů.  

Viktore, po střelecky většinou velmi špatném posledním play-off najednou 12 trojek hned v prvním zápase sezony, to je poměrně velká změna, že?
To je a k lepšímu. Už víc hrozíme z trojkového oblouku. Pro nás to bude lepší a pro soupeře naopak těžší, že budeme nebezpeční odevšad.

Jací jsou střelci vaši čtyři noví Američané, pokud byste měl podat osobní hodnocení?
Co tu během léta už ukázali, tak asi dobří jsou. Kádr se nám trochu obměnil a ta síla ve střelbě u nich je. Není to ale jen střelba, mají i nájezdy, a pokud je někdo volný, dokážeme si navzájem i dobře vyhovět.

Top hrozbou by měl být zejména levoruký guard Jackson. Nebude ale třeba ho někdy v zápasech i krotit?      
Už v přípravě jsme viděli, že když chytne slinu, střílí pak všechno a občas, myslím, bude na nás ostatních, abychom ho trochu přibrzdili. Dokud mu to ale padá, proč by nestřílel? Pomůže tím i týmu. Dokud to nejsou nějaké složité střely, a dokud nepřestane trefovat, je to v pohodě.



Třemi trojkami ze čtyř pokusů ovšem zaskočil SLUNETU i power forward Kohout. Bude to jeho norma, nebo šlo o výjimečné vybočení?
Já doufám, že to bude jeho norma. Každý zápas je ale jiný a může se trefovat i kdokoli jiný. Jednou dá dvacet bodů tenhle a příště zase někdo další. Kádr máme vyrovnaný a prosadit se může kdokoli.

Mužem zápasu byl jednoznačně Dwayne Benjamin, váš i vizuálně nejvýraznější hráč. Double double měl dokonce už v poločase a člověka až napadne, co v minulé sezoně dělal v Makedonii?
Tak nevím, jak na tom tamní liga je, ale on v ní ukázal, že má i na něco víc, když se stal MVP i v Balkánské lize. A ukázal to i tady v prvním zápase za nás. Je neskutečně vybavený atleticky, sbírá doskoky a v útoku je nepříjemný tím, že má jak střelu, tak nájezd a při jeho výšce je těžké ho bránit.

Už na první dobrou se zdálo, že není moc věcí, které by neuměl, a svou všestranností i výraznou postavou typově připomíná třeba LeBrona Jamese…
(směje se) No, nevím, jestli právě jeho, ale určitě má těch předností hrozně moc. Dokáže najet i vystřelit, má slušný driblink i obranu a takový komplexní hráč se nám dost hodí.

A proti drtivé většině obránců se vám dost hodí i pro hru zády ke koši.
Tím, jak je velký, jsme se snažili ho dole hledat proti menším obráncům a je pravda, že on si s tím pak už dokáže poradit.

Z vašich přípravných zápasů hodně vybočoval zápas s Bayernem v Mnichově. V čem to bylo proti účastníkovi Euroligy a německému šampionovi výjimečné pro vás osobně?
Byl to super zážitek. Už jen když jsme přijeli k hale, a všude tam měli klubové vlajky, nebo při rozcvičování na zápas… Ačkoli domácí nenastoupili v té nejsilnější sestavě, i tak v utkání předváděli, proč jsou tam, kde jsou. Jejich hráči ukazovali o patro vyšší úroveň, než na jaké jsme my, ale i když jsme dostali klepec o víc než třicet bodů, tak nám to pomohlo a viděli jsme, jak se to na té top úrovni hraje – že je to silovější, rychlejší a celkově preciznější. Domácí všechny činnosti prováděli poctivě, a když my jsme první druhou situaci při jejich útoku dokázali ubránit, oni byli schopní vytvořit třetí nebo čtvrtou a v tom byla vidět jejich síla. Všech pět hráčů si umělo v těch situacích v útoku poradit a tím nás přehrávali.



Už v pondělí a pak ve čtvrtek vás čeká první velký vrchol sezony v podobě třetího a posledního kola kvalifikace o Ligu mistrů. Buď bude vaším soupeřem Nižnij Novgorod, nebo Aris Soluň, vy se ale soupeře dozvíte až po pátečním zápase Novgorodu v Soluni. Jak se dá simultánně připravovat na oba soupeře najednou?
My se teď soustředíme sami na sebe, a až v pátek večer zjistíme, kdo nás čeká, budeme mít nějaké video a rozebereme si ten tým víc. A jakou máme šanci? Jak se říká, ta je vždycky. Jsou to dobré týmy, ale my do toho nesmíme jít s tím, že by mohly být lepší než my. Doufám, že máme mužstvo na to hrát s těmito soupeři vyrovnaně nebo i líp, musíme do toho jít sebevědomě a ukázat, že na to máme. Pokud chceme hrát Ligu mistrů, bude tohle první krok, abychom předvedli, že tam patříme.

Je lepší začínat venku, aby se pak, pokud je skore po prvním utkání hratelné, dal vývoj doma lépe kontrolovat?
To se asi kontrolovat dá, na druhou stranu začínat doma je dobré v tom, že se při tom prvním kontaktu soupeř okoukne a právě doma se dá být víc v klidu. Já bych ale řekl, že to zvládneme i s tím prvním zápasem venku.       

Po rekordní návštěvě na domácích utkáních české reprezentace, v jakou návštěvu doufáte opět v pardubické aréně přesně tři týdny poté, tedy ve čtvrtek 4. října?       
Řekl bych, že nároďák teď našemu basketu celkově pomohl a věřím, že přijde co nejvíc lidí. Asi to nebude totéž co na nároďák, ale čtyři pět tisíc by bylo super. Minulý rok v Europe Cupu na nás chodilo něco kolem tří tisíc, a já věřím tomu, že při kvalitě soupeře a po tom nároďáku by mohlo přijít lidí ještě víc.

Vy k tomu úspěchu národního týmu taky patříte. Strávil jste s ním velkou část léta, byť bez té třešně na dortu v podobě účasti v kvalifikačních zápasech s Ruskem a Bosnou. Byl jste z toho hodně zklamaný, nebo naopak motivovaný do dalších měsíců?
Určitě mě mrzelo, že jsem tam nemohl být až do konce a nemohl to s kluky víc prožívat, ale i tak jsem s nimi byl v kontaktu a hlavně jsem rád, že to zvládli. I kdybych byl v té zápasové dvanáctce, nevím, jestli bych do hry nějak extra zasáhl. Co jsem se bavil s trenérem Ginzburgem, na další okno bych měl být už zase pozvaný a udělám všechno pro to, abych se do té dvanáctky dostal a mohl pomoct i na hřišti. Už jen proto, že s Francií doma to (30. listopadu) bude stát za to. Proti takovému týmu se nehraje každý den.