Poločas od finále. Podávání rukou. I důvod setrvání

Telefonní sluchátko zvedl i na tradiční domácí dovolené u Jadranu. A pak už se v nemalých detailech ponořil do dějů právě skončené sezony. Ta byla pod jeho vedením v městě perníku výrazně lepší než ročník předchozí.

Z šesté příčky se pardubická Beksa posunula na dosah jednoho lepšího poločasu ke svému prvnímu finále Kooperativa NBL a nakonec k dobytí čtvrté příčky. A kormidelník Dino Repeša hodlá cílit na to, aby napřesrok byl tým opět o stupínek lepší a finálová série už skvadru KVIS konečně neminula.

Dino, jak se vyrovnávalo s tak těsným nepostupem do finále trenérovi týmu?
Sezonu jsme měli skvělou, skončili jsme, kde jsme chtěli, a byli jsme hodně blízko prvnímu finále NBL. Na začátku sedmého zápasu semifinále ale přišlo zranění Vyorala a v závěru série už měl problémy i pivot Rikič, který zdravotně nebyl připraven a pak nehrál ani sérii o bronz. Tahle situace pro nás byla obrovský handicap a nezvládli jsme udělat ten jeden krok navíc. Se zdravou sesavou a s dvanácti hráči k dispozici si myslím, že bysme to finále udělali. Neměli jsme prostě štěstí na zranění, ale třeba se nám to příští rok vrátí.

A to překousnutí vědomí, že chyběla jediná výhra?
Už v šatně po zápase jsem řekl, že v životě člověka se stane dost horších věcí, než je porážka v sedmém zápase, kdy pak skončíte čtvrtí v české lize. Musíme mít po takové sezoně pozitivní myšlení, pokračovat dál, a pokud půjdeme dál dopředu jako poslední dva roky, tak ten jeden krok navíc uděláme.

V letošní sezoně málokterý tým dokázal zvítězit v Děčíně, povedlo se to jen dvakrát Brnu, jednou sestupujícím Sokolům a v play-off jen jednou Opavě ve finále. I přes šest pokusů jste to nezvládli ani vy. Co je potřeba k tomu, aby se v tomto obtížném prostředí uspělo?
Hraje se tam těžko. Děčín měl letos výborný tým a hrál velmi dobře speciálně doma, o dost líp než venku. Soupeř v Děčíně musí být podstatně lepší, já říkám před zápasem - musíme být lepší o deset patnáct bodů, aby se v Děčíně vyhrálo o dva tři body. Hraje se tam hůř než v jiných halách, ale rok předtím jsme tam dvakrát vyhráli a není to tak pravidlo, že se tam nedá uspět. Jednu sezonu je soupeř lepší, další to doma nezvládne. Kvalita Děčína byla nicméně v této sezoně ohromná a ukázal to i ve vyrovnaném finále v Opavě.

Unikla vám šance na finále v pátém semifinále v Děčíně, kdy soupeři chyběl top skórer Nichols, a vy jste naopak byli kompletní?
Děčín hrál bez Nicholse líp, měl v sérii jedny z nejlepších čísel v asistencích (15 a 21) a s ním to takové nebylo. Podle mě hráli bez něj víc spolu a Děčín ukázal, že to zvládne odehrát i bez něj, stejně jako šestý zápas u nás (i přes těsnou porážku). Já si po tom trestu pro Nicholse nejdřív myslel, že to pro nás bude výhoda, ale po pátém zápase se to jako velké plus neukázalo. Možná bez něj neměli tolik talentu, ale hráli líp týmově.

Ve čtvrtfinále a semifinále jste odehráli 14 zápasů, tedy víc než třetinu z porce v dlouhodobé části, navíc během pouhých 31 dní, nastupovali jste tak po dobu jednoho měsíce co dva dny. Jaký faktor sehrálo tohle?
České play-off je jedno z těch nejtěžších vůbec, hráje se spousta zápasů v málo dnech a není dost času na odpočinek. Nemůžeme to změnit, musíme to respektovat, ale byl to jeden z klíčových důvodů, proč jsme měli tolik zranění v play-off. Možná bych ten systém pozměnil, ale prostě je to tak a pro starší, zkušenější hráče z toho plynou určité zdravotní problémy. A netýkalo se to jen nás. Hráče ztratila i Opava nebo Děčín, který ve finále přišel o dva klíčové hráče.  

Rád bych zeptal i na guarda Dickersona, který ve vašem týmu po příchodu těsně před play-off nešel přehlédnout. Když byl v laufu, dokázal během poločasu, nebo i jedné čtvtiny rozhodnout zápas, ale pokud se mu nedařilo, táhl tým spíš dolů. Bylo pro vás těžké ho řídit?
Ne, ne. Když v zápase vidím, že nehraje dobře v útoku, ani v obraně, tak ho stáhnu na lavičku a hraju s jinými. My věděli, co může zvládnout, a co ne, já informace měl od jeho předchozího trenéra. Určitě není náhoda, že působil v posledním týmu maďarské ligy, a my jsme měli nějaké lepší opce, ale ti hráči buď nechtěli jít do týmu mimo evropské poháry, nebo nechtěli přijít do české ligy, a Demarco byl za dané peníze nejlepší volbou z těch, co jsme měli. Nejsme spokojení s tím, jak tu část sezony u nás odehrál. Některé zápasy vyhrál sám, v jiných skončil na lavičce,... nebo v šatně (úsměv).

Na to bych se taky rád zeptal. Pokolikáté v trenérské kariéře jste poslal hráče do šatny, a co musí provést, abyste přistoupil k tomu, co jste udělal v sedmém semifinále?
Já jsem to udělal ne proto, že by mi něco řekl, ale proto, že nerespektoval spoluhráče a systém, který jsme měli. Už po zápase jsem řekl, že v týmu, který vedu, pokud hráč nebude respektovat pravidla, půjde do šatny. Nic proti Demarcovi, je to skvělý kluk, trénoval dobře, ale jsou určité hranice a to hráč musí respektovat. Nebylo to poprvé, co jsem to udělal. Už se mi to stalo v chorvatské reprezentaci U20 a pro mě je to pak velmi jednoduché - takový hráč zamíří do šatny. Potom uvidíme, jestli to bude i na pokutu, nebo ne. Tohle je ale normální, už jsem to viděl v kariéře mockrát a nebylo to pro mě nic nového.

V play-off jste zaujal i ve čtvrtfinále na palubovce Ústí, kde jste svůj tým hned po utkání odvolal do šatny, aniž si vaši hráči podali se soupeřem ruce. Sklidil jste za to od leckoho kritiku. Opravdu jste se obával, že by se při tom mohlo něco semlít, nebo vás spíš rozlítily nějaké hlášky soupeřů během utkání?
Já v zápase slyšel mezi oběma týmy hodně „trash talku” (verbálních útoků), zvlášť poslední tři čtyři minuty. Proto jsem si myslel, že aby nedošlo k něčemu dalšímu, bude lepší hned odejít do šatny. Pak se přesně při podávání rukou něco stalo v naší sérii s Děčínem, kde Nichols na něco reagoval a udělal, co udělal (napadení pardubického Vyorala - pozn.). Já nebyl tím, co udělal, překvapený, vím, jak hráči reagují na konci prohraného zápasu. Hráči a týmy musí reagovat na určité věci a to nepodávání rukou byla prevence dalších problémů. Ty by tehdy (v Ústí) určitě nastaly, kdyby se podávaly ruce. Já jsem pozdravil trenéra Šotnara i manažera Hrubého, ale jinak pro mě bylo hlavní, abysme zbytečně nepřišli o důležité hráče pro sedmý domácí zápas. Věděl jsem, že pokud nikoho neztratíme, tak vyhrajeme a postoupíme. Možná kdyby se nepodávaly ruce ve čtvrtém semifinálovém zápase, mohl by Nichols hrát v pátém a šestém utkání.

Generální manažer Děčína Lukáš Houser po téhle situaci řekl, že podávání rukou během série bude tématem i při další zasedání klubové asociace. Vy byste byl pro podávání až po skončení série?
Nemám s tím problém, asociace a vedení klubů mohou zvolit další cestu, já to budu respektovat.

Jaká je praxe v Chorvatku či Srbsku?
V některých ligách se podává po každém zápase, v některých ne. V Adriatické lize vím, že jsou play-off zápasy dost vypjaté, hraje se o místa v Eurolize, haly jsou plné, je hodně těžké hrát venku a tam se ruce zejména v některých sériích podávají míň - třeba když jde o bělehradské derby -, kdežto třeba v chorvatské lize takové velké napětí není, protože nejde o tolik.

Vy jste jako tým měli nejméně propustnou obranu dlouhodobé části, jak jste s ní ale byl spokojen v play-off?
Určitě v zápasech, kdy nám chyběl pivot Rikič, jsme obranu měli o dost horší, ale nějak jsme to zvládali a byli jsme jeden poločas od finále. Škoda, že jsme nebyli zdraví až do konce, myslím, že bysme i to semifinále právě obranou zvládli. Pro další sezonu musí být prvním krokem, aby naše obrana byla stejně dobrá, nebo ještě lepší. I podle toho budeme hledat nové hráče.

Dalším důležitým aspektem vaší hry bylo, že jste se v zápasech téměř nebo úplně obešli bez rychlých protiútoků. Proč jste je nechtěli využívat víc?
S pivotem vysokým 219 (Rikičem) je těžké hrát nahoru dolů, protože to bych ho musel po dvou třech minutách stahovat na lavičku kvůli únavě. Když máš na hřišti pivota nad 210, musíš trochu zpomalovat útok, aby ten hráč mohl hrát delší úseky než tři minuty. Tohle byl hlavní důvod našeho zpomalení. Naopak jsme víc dávali míč dolů na Roberta. Ukázalo se to OK, přineslo to pozitivní výsledky. Jistě, pokud bych měl atletického a rychlého pivota, hru bych změnil, aby bylo víc protiútoků. Trenér prostě musí respektovat charakteristiky hráčů a jejich přednosti a vytěžit z toho maximum. Nemělo by smysl podepsat pivota 215 a pak hrát každý útok na brejk.

Rikič by ale nutně do těch protiútoků nemusel běhat, ne?
Když chceš hrát do protiútoků, musí každý hráč mít nějaké fyzické a atletické předpoklady. Robert je veteránem, který lépe hraje pod košem. My do protiútoků běhali mnohem víc, když jsme hráli bez něj. Zkusili jsme to, ale nelíbilo se mi procento úspěšnosti. Dávali jsme z toho málo bodů a měli jsme dost ztrát. Druhý důvod, proč jsme protiútoky nehráli tolik, byly právě ztráty. První dva zápasy sezony jsme jich měli 43, když jsme se snažili hrát trochu rychleji. Dvakrát jsme prohráli, změnili přístup a při hře 5 na 5 přišly lepší výsledky.

Děčín nicméně v celé semifinálové sérii měl kolem dvaceti nebo víc bodů z protiútoků, které vy jste museli dorovnávat mnohem náročnější hrou do plných. To bylo asi dost těžké.
Děčín zase neměl dlouhé pivoty, každý hráč je na své pozici trochu nižší, navíc hráči jako Nichols a Walton určitě líp hrají protiútoky než 5 na 5, takže ta hra byla logická. My měli jiné hráče a hráli jsme líp postupný útok. Určitě by bylo lepší mít i hráče, kteří  mohou jít do protiútoků, ale my jsme měli i některé další, kterým by nevyhovovalo lítat každý útok dopředu. Myslím si, že náš přístup na další sezonu změníme, ale nejdřív musíme podepsat ty nejlepší hráče, jaké můžeme v rámci našich možností získat, a podle jejich typů pak můžeme měnit naši hru.

Tak či tak, lze říct, že letošní sestava už oproti vašemu prvnímu roku v Pardubicích odpovídala vašim představám, i díky vysokému pivotovi? A byla to už sestava na finále?Nemít některé zdravotní problémy, tak jsme se tam, myslím, dostali. Bez Rikiče a Vyorala ale bylo pochopitelné, že to nešlo. Taková byla realita. Stejně Děčín mohl vyhrát i titul, pokud by neměl ta dvě zranění. Hráli výborně a před sérií měli výhodu domácího prostředí. Při zraněních důležitých hráčů je to prostě těžké. V NBL má každý tým v hlavní rotaci sedm, osm nebo maximálně devět hráčů, a jakmile jeden dva vypadnou, je to těžké.

Pokračujete v Pardubicích?
Ano, s asistentem Miljkovičem jsme podepsali smlouvu ještě na rok a potom uvidíme. Hlavní důvod, proč pokračujeme, je účast v evropském poháru (klub se přihlásí do FIBA Europe Cupu), to byla moje hlavní ambice při příchodu do Pardubic. A jsem šťastný, že klub dokázal udělat ten další krok a bude se hrát důležitá evropská soutěž. Není to důležité jen pro mě, ale samozřejmě i pro klub. Díky účasti v takové soutěži se můžou podepsat o dost lepší hráči, než jsme měli naposledy.

Chystáte zásadní změnu kádru?
Jo, bude dost změn. Uvidíme ale začátkem léta. Nejdřív musíme mluvit s českými hráči, protože české jádro je pro nás velmi důležité. Pak uvidíme, kolik cizinců bude potřeba, jestli dva, tři, nebo čtyři.