Posila žádala návrat, Nábělek motivací, pocit komentátorů a o historii bez alibismu

Na první pohled by se mohlo zdát, že jeho dny jsou i přes zimní chlad zality sluncem.

S týmem se vyhřívá na historickém třetím místě ligové tabulky za oběma hegemony posledních let, v Alpe Adria Cupu bude ve středu bojovat o postup do FINAL 4 a už za rohem je moment, kdy bude poprvé v trenérské roli stát na lavičce v burácející euroligové aréně řeckého titána Olympiacosu proti legendě evropských palubovek Vassilisi Spanoulisovi.

Jenže dennodenní sportovní život není protkán jen plusy a pozitivy, ale také četnými chmurami a hlubokými zklamáními. A tak ústecký kouč Jan Šotnar musel v minulých dnech skousnout nejen už třetí a v tomto případě i nejbolestnější porážku od úhlavních rivalů, ale také se vyrovnat s už třetím odchodem smolaře Maisheho Daileyho z letos prokleté ústecké pozice small forwarda.

Trenére, neříkáte si po už třetím zdravotní situací vynuceném odchodu Daileyho, jak je to jen možné?
Je to samozřejmě nepříjemné a chvílemi i smutné, protože to je pro náš tým ztráta hráče a kvalitně odehraných minut. Navíc jak Maishe Dailey, tak Franta Váňa budou pravděpodobně dlouho bez basketu, přičemž oba už si nějakým těžším zraněním v minulosti prošli, proto je to složité i z psychického hlediska. A pro ně osobně je to nepříjemné ještě víc.

Dailey se nedávno vracel plně uzdraven, nebo tam stále trvalo riziko recidivy?
On po tom zranění ze začátku října absolvoval operaci, po níž měl deset týdnů rekonvalescenci, již na sto procent dodržel. A my jsme mu dali ještě skoro měsíc, aby si vyzkoušel tu zátěž, jestli ji zvládne, protože jeho historie zranění spadá už do minulých dvou let. Když se nicméně po třech týdnech tréninků cítil dobře, rozhodli jsme se ho opět angažovat. On přijel hrozně namotivovaný, natěšený, ale bohužel to vydrželo dva a půl zápasu.

Šlo o stejný typ zranění jako naposledy?
Ano, v derby s Děčínem došlo k další zlomenině na chodidle. Nepříjemné to bylo i v tom, že Maishe s tím ještě pod adrenalinem zkoušel hrát a v zápase nám dával signály, že může a pak už, že nemůže. Nakonec se to ukázalo jako vážné a druhý den jsme věděli, že bude lepší, když odcestuje za léčením domů, o což nás sám požádal.

Pro vás to nejspíš znamenalo návrat na hráčský trh a hledání nového křídla, že?
My jsme byli v dlouhodobému kontaktu s naším dalším bývalým hráčem Krisem Martinem, který na podzim skončil ve skvělém maďarském týmu (Fehervar) hrajícím Europe Cup. Měli jsme o něj zájem už před sezonou, nabídka od nejlepšího maďarského týmu byla ale absolutně lukrativní. Krisovi bohužel angažmá nevyšlo, byl to tým na vysoké úrovni a on sám se mi od prosince ozýval, že by se chtěl vrátit. Teď přišla ideální chvíle, jednání tak bylo rychlé a my jsme rádi, že nás posílil.

Ač jste v poslední době byli na vítězné vlně a bránili jste na sedmdesát bodů, tak v neúspěšném pohárovém čtvrtfinále přes přijatelných 76 bodů inkasovaných v Děčíně jste dostávali koše z toho, v čem jsou Válečníci silní, tedy zpod koše, z brejků a druhých šancí. Byla to chyba?
Utkání s Děčínem jsou v letošní sezoně jako přes kopírák a my se v každém snažíme poučit. Rozhoduje hlavně mentální nastavení a bojovnost a já jsem přesvědčen, že jsme byli na zápas připravení, možná i líp než soupeř, protože jsme po asi 15 minutách vedli 27-15 a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo obrátit. Jenže Děčín je skvělý v té vnitřní síle, udržel jádro z loňska, které umí ty úspěchy, a i když za toho stavu by se většina týmů položila a určitě by za tři minuty nebylo vyrovnáno, tak tady se to stalo a byl to klíčový okamžik utkání. Ten počet bodů je v derby specifický, hraje se s úplně jiným nasazením, mělo to play-off náboj a nám v poslední čtvrtině z různých příčin odešel útok. A v obraně jsme dostávali hrozně moc košů po útočných doskocích, po vybojovaných míčích Děčína na zemi, které byly 50 na 50, a ty ve finále rozhodly. Klíčová věta byla ta od komentátorů na TVCOMU, že ač Děčín vyhrál, měli na konci oba pocit, že vyhrálo Ústí. Já měl stejný pocit. Děčín nám ale opět ukázal to, co umí nejlíp. Dokázal vyhrát, i když se mu úplně nedařilo, což je cenné vítězství. My se musíme příště zaměřit na činnosti, které nám chyběly.

V útoku jste pak dali pouhých 71 bodů, navíc posledních 6:20 jste neskórovali z pole a za poslední čtyři minuty jste dali jen 4 body ze šestek. Mohly v koncovce takto náročného duelu při vašem programu s evropským pohárem už taky docházet síly?
Je to možné, ale nebylo to tím, že bysme byli unavenější než soupeř, protože rozložení minut u opor bylo vyrovnané. Jen těch posledních šest minut domácí dělali v útoku lepší rozhodnutí. My bohužel neudrželi koncept ze začátku utkání, možná jsme i trochu zazmatkovali, když se Děčín dostal do vedení, což se odrazilo i na útoku, protože do 35. minuty, ač jsme nedávali moc bodů, jsme měli navrch.

Ani v neděli v lize s USK to nebylo ofenzivní galapředstavení, a nebýt šesti trojek Martina Nábělka, kdo ví, jak by to dopadlo.
Tady bych chtěl ale ocenit hráče USK. Týden zpátky jsme doma vyhráli i po neideálním výkonu s Brnem, ale s USK jsme nepředvedli špatnou hru. USK byl velmi potentní, a když takhle hraje v útoku druhá obrana ligy, je to velmi nepříjemný soupeř. Samozřejmě Martin zahrál skvěle, ale ač už to bereme jako standard, tak další skvělý výkon podal i Nichols, který nejenže dá body, ač se na něj obrany soustředí na sto procent, ale uhrál i důležité situace v obraně. A s takovými hráči v týmu tahle vyrovnaná utkání můžete vyhrát. V některých minulých sezonách jsme je nevyhráli, ale letos ten tým i díky lepší obraně a díky tomuto hráči i tato ne tak dobře se vyvíjející utkání vyhrává.

Rozehrávač Nábělek už potřetí v sezoně nasázel 6 trojek, přitom to byl jeho teprve čtvrtý dvojciferný výkon. To už asi nebude úplná náhoda.
Nebude. Martin letos udělal obrovský pokrok, hlavně ve své hlavě. Hrozně si věří, na tréninku hraje skvěle. V zápase má malinko smůlu, že na jeho pozicích guardů jsou Lamb Autrey s Tyem Nicholsem jako naši stěžejní hráči, kdy on plní roli jejich zálohy. Jsou ale soupeři s menší sestavou jako USK, kdy může začít od první minuty i s oběma našimi tahouny a pak se líp chytne. Prokazuje, že už to není ten mladík na pár minut, ale nedělním výkonem a tím zlepšením z posledních měsíců ukazuje, že na něm můžeme stavět víc a víc. Mnohdy do hry přináší i něco jiného než Lamb s Tyem, což je hrozně cenné, a jeho role bude spíš stoupat.

A možná je i motivací pro kluky kolem nebo pod 180 čísly, že i s takovou výškou se dá hrát NBL.
Stoprocentně. Z mého pohledu se basket dostal do stavu, kdy mu guardi opravdu dominují, především v útoku, a i když Martin s tou nižší výškou občas bojuje na obranné půlce, tak my s tím počítáme a snažíme se tuhle nevýhodu minimalizovat. A v útoku už je jedno, jestli máte 175, 180, nebo 185, pokud máte dovednosti jako Martin, tak s jakoukoli výškou můžete být užiteční.

S dvěma výhrami náskoku na třetím místě, jak reálně teď vidíte dosažení této pro Ústí historické pozice i po nadstavbě? A co by to pro vás znamenalo?
Momentální situace je skvělá. My v těch optimistických scénářích ještě pár měsíců zpátky doufali, že bysme mohli bojovat o top čtyřku, protože Ústí dosud neskončilo lépe než páté, což bylo předloni. A teď máme šanci být i na třetím místě. Musíme ale respektovat absolutní sílu soupeřů, protože budeme bojovat s Nymburkem, který, myslím, letos bude dominovat, a dál i s oběma loňskými finalisty, a z této čtyřky máme nejmíň zkušeností. A to do toho ještě můžou promluvit Pardubice. Sezona je ale letos tak dobře rozjetá, že o to konečné třetí místo budeme chtít bojovat a byl by alibismus říkat, že bysme se spokojili s účastí v nejlepší čtyřce, nebo s pátým místem. Po dvou sezonách, co v Ústí působím, se klub každý rok posouvá o něco výš a letos po té medaili půjdeme, byť to bude těžké.

Pojďme si udělat odbočku i k blížícímu se úvodnímu oknu kvalifikace EuroBasketu. Jak se jako fanoušek Euroligy těšíte na to, že budete stát na lavičce v chrámu Olympiacosu v Pireu a spoluvést český tým proti řeckým hvězdám, jež bude poprvé koučovat eurolegenda Vassilis Spanoulis?
V první řadě se hrozně moc těším na to, že zažiju ty české euroligové hráče, protože loni v létě jsem ještě neměl možnost je potkat. A na to, že budeme hrát v aréně Olympiacosu, pravděpodobně proti hráčům, které sleduju v týdnu v televizi, se těším taky moc. Plus fakt, že Řeky povede jeden z pěti top hráčů historie Euroligy, to je další věc, kvůli které se tohohle okna z trenérského pohledu a jako milovník elitního evropského basketbalu už nemůžu dočkat. Pořád ale ještě mám před sebou program s Ústím, včetně dohrání základní fáze Alpe Adria Cupu.
 
Vy ze své pozice reprezentačního asistenta během sezony fungujete jako skaut pro kouče Diega Ocampa, kterému reportujete o výkonnosti hráčů národního týmu. Jak to vypadá v praxi?
Já mám na starosti hráče působící v NBL, legionáře mají rozdělené Diego a a další asistent Lluis Riera. Já tak předávám informace o hráčích Nymburka a dalších, kteří by mohli nakouknout do národního týmu i jako nováčci, nebo jsou pro reprezentaci perspektivní do budoucna. S Diegem jako hlavním trenérem by to měl být dlouhodobější projekt a myslíme tak i na hráče, kteří by měli časem vystřídat tu veleúspěšnou generaci. Na lednové schůzce jsme tak řešili i tato jména.

A když vezmete příklad jednoho hráče, co všechno kromě statistik o něm kouči Ocampovi sdělujete?
Když máme hrát s určitým soupeřem, snažím se koukat na jeho dvě tři utkání dozadu, plus vidím ten náš vzájemný zápas. Mám tak o hráčích povědomí. Pro Diega dělám ale hlavně přehled nových hráčů, které ještě neviděl. Je to videoreport, kde popíšu silné i slabé stránky hráče, to, čím by nám jednou mohl pomoct a vytvořím sestřih toho, co umí.