Posílení za 0-3? Ne. Naštvání? Jen na sebe

Na čtvrtý pokus se v novém pardubickém angažmá dočkal úřadující ligový Kouč roku premiérové výhry. Před sobotním televizním hitem s nezastavitelným Nymburkem bylo ale vítězství na půdě nováčka spíš jen malým vydechnutím během náročného startu sezony. Nebo je to jinak, Jane Šotnare?

„Jak se to vezme, musíme na to koukat z širší perspektivy. Při vstupu do sezony jsme věděli, že nás v prvních kolech čekají čtyři zápasy venku a doma Opava s Nymburkem. Už v prvních třech utkáních bylo vidět, že jsme je všechny mohli vyhrát, bohužel stal se opak, ač jsme do poslední pětiminutovky pokaždé vstupovali se šancí na vítězství, kdy ve dvou utkáních jsme v tomto časovém úseku i vedli. Bilance 0-3 samozřejmě byla nepříznivá, ale i když jsme nechtěli panikařit, tak nás to bolelo. Na druhou stranu už v Jindřichově Hradci bylo vidět, že ten tým má zdravé jádro a ukázal sílu. A ačkoli to bylo na palubovce nováčka, nešlo pro nás za bilance 0-3 o jednoduché utkání. Nicméně jsme to zvládli,” říká na úvod rozhovoru pardubický kormidelník a reprezentační asistent.

Kouči, jak těžkou hlavu jste po těch prvních třech porážkách měl?
Jistě měl. Mám s tím už zkušenosti, protože v předminulé sezoně jsme v Ústí začali 0-4, loni 0-3 a letos je to znovu 0-3, takže si sám kladu otázku, co v těch začátcích dělám špatně, ač to nakonec většinou dopadne dobře. Věřím, že to bude i v tomto případě. Tlak jsem si na sebe udělal i sám, ale to bylo tak jediné. Měli jsme schůzku s vedením po těch prvních třech utkáních, kterou míváme pravidelně, a tam jsme si, myslím, jen zopakovali, co jsme si řekli před sezonou. Budujeme nový tým, koukáme na ten náš projekt, který by měl trvat minimálně tři roky, s dlouhodobější perspektivou a jeden týden určitě nezmění nic na našich cílech a vizích.

Když hned pro druhý zápas vypadne ze sestavy lídr týmu Petr Šafarčík, je to 0-3 a nemáte nijak širokou osu opěrných hráčů, jak složité bylo zatlačit myšlenku na nějaké posílení?
Už v prvním zápase v Olomouci Kamil Švrdlík v poločase odjel, protože měl naplánovaný porod, a zrovna měl ten poločas výborně rozehraný. Tohle jsou ale věci, které přináší život, a já i ostatní jsme to respektovali. Jsou to události nad basketem. No a od druhého zápasu jsme byli bez Petra Šafarčíka, který i následně v Ústí nastoupil prakticky bez tréninku. Přišli jsme tak o něj na dva zápasy. V Jindřichově Hradci ovšem ukázal, jak důležité je, když s námi je ve své obvyklé formě. Jinak víme, že tu rotaci nemáme širokou, vstupovali jsme do sezony s jedenácti hráči včetně Marka Simonidese, který bohužel bude na čtyři měsíce mimo kvůli zraněné ramene. Je nás tedy deset, ale snažíme se to doplnit hráči z mládežnického programu. Teď s námi je Filip Horváth, s týmem fungují i kluci jako Lejsek, Kolík nebo Prouza z dorostu. A to je jeden z bodů, které jsme si vytyčili s vedením, že se nebudou kupovat drazí zahraniční hráči, ale spíš se bude pracovat se základními kameny do budoucna, kdy kromě zahraničních hráčů tu všichni mají dlouhodobé smlouvy, a ten kádr by se měl postupně doplňovat hráči z mládežnického programu.

Co podle vás hlavně nefungovalo v prvních třech zápasech?
Pro mě bylo paradoxně takovým překvapením, že jsme prohrávali na obranné polovině. Příprava nám ukázala, že celoplošná agresivní  obrana bude naše velká zbraň, kdy jsme porazili týmy, jako je maďarský vicemistr Szolnok, výborný zápas jsme odehráli s polskou Zelenou Horou a já si tak myslel, že do sezony vstupujeme s obranou, o kterou se budeme moct opřít. Bohužel nám tolik nefungovala, ale každý zápas pro nás byl lekcí, Olomoucko, Opava i Ústí a vygradovalo to v Jindřichově Hradci. Nevím, jak to bude gradovat dál, protože v sobotu hrajeme s Nymburkem, ale každý zápas děláme krok kupředu a věřím, že to tak bude pokračovat. Tým je složený tak, že budeme sázet spíš na kolektivní pojetí na útočné polovině než na výrazné individuální kousky, jako tomu bylo v mém předchozím působišti. Naší devizou by nicméně měla být hlavně obrana, která v prvních utkáních nebyla na úrovni, abysme je mohli vyhrát.

To je to, vy jste všechny tři první zápasy mohli vyhrát, ale v Olomouci a s Opavou to začalo utíkat v první půli a v Ústí jste nezavřeli už prakticky vyhraný duel. Byl jste hlavně po třetí porážce na tým naštvaný?
Já se v první řadě zlobím sám na sebe, protože v každém z těch utkání jsem viděl chyby na své straně. Pro mě je to taky nové trénovat tenhle typ týmu, protože v Ústí jsem měl úplně jinak složený celek. Jsem ale za tuhle zkušenost rád, s tímto týmem se mi hrozně dobře pracuje. Naštvaný jsem tak byl na sebe. V přípravě jsme se možná dostali, kam jsme měli, byť v taktice jsme možná někdy udělali nějakou chybu, ale hráči se ji snažili plnit. Asi nejvíc mě mrzelo 24 útočných doskoků Opavy u nás doma, protože to není o velké strategii a taktice, ale o bojovnosti a tam jsem hráčům vyčinil nejvíc. Jinak se snaží, jistě jsou tam stále rezervy, ale my jsme si vědomi toho, že jsme nový tým, nový projekt pardubického basketbalu, ačkoli se to tak úplně neprezentuje, a musíme být trpěliví.      

Když se ještě jednou vrátím do Ústí, za vedení o 12 devět minut před koncem to vypadalo, že jste duel kontrolovali, ale pak jako by koncovku odehrál úplně jiný tým. Jak jste ten závěr viděl vy?
Tak to bylo. Prvních 32 minut jsme zápas měli pod kontrolou a vedli jsme jen o dvanáct bodů, protože Ústí za celý zápas střílelo 30 trestných hodů a my jen dvanáct. Soupeř se držel pouze šestkami a my jsme, myslím, byli 32 minut lepší. Potom se bohužel probudily ústecké individuality a my jsme trochu zpanikařili a to je ještě malinký problém, se kterým se potýkáme - najít si to ukončování zápasů a role lídrů, aby se cítili komfortně a měli jsme tu útočnou fázi v posledních minutách takovou, jako do té doby, což nám v Olomouci nebo v Ústí moc nešlo. A je práce nás všech najít hráčům ty správné role, aby se dobře rozehraná utkání povedlo úspěšně zakončit.  

Šlo, nebo naopak nešlo po tom všem brát Jindřichův Hradec jako zápas, kde měla přijít povinná výhra?
Samozřejmě všichni hrozně chtěli. Já to na hráčích viděl, sám jsem to chtěl taky hodně prolomit, protože pak nás čekal Nymburk, kde by se to těžklo lámalo. To hlavní, co nám pomohlo, bylo, že jsme se vrátili k výkonům z přípravy, nastoupili jsme s absolutní energií a to na nováčka platilo. Nemůžu ale říct, že by se nám nějak hrozně ulevilo. I kdybysme to měli za první dva týdny 0-6 nebo 0-7, pořád bysme věřili, že tým má na to se zlepšovat a dosáhnout lepších výsledků už v této sezoně, ale jistě pro psychiku toho procesu výhra napomohla.

V úvodu sezony se výraznými výkony prezentoval nový rozehrávač týmu Ondřej Šiška, jako by po příchodu z Brna oživl. Jak jste ho motivoval?
Ondra je zkušený hráč, který toho má hodně za sebou. A ta motivace u něj přichází sama od sebe. Vidím na něm každý den, že ač je v pokročilejším basketbalovém věku, pořád na sobě chce pracovat, chodí s asistentem Honzou Dvořáčkem na individuální tréninky a do přípravy i do sezony vstoupil s chutí, kdy bylo vidět, že chce ukázat, že v posledních dvou sezonách v Kolíně a Brně to nebyl ten pravý Ondra Šiška. Já to viděl taky a věřím, že Ondra přesvědčil i ty, kteří tomu tahu tolik nevěřili, že to pro nás na rozehře byla správná volba.

Pivot Joey Brunk jako jeden z klíčových tahounů sklízel zatím dobrá čísla, ale ve třech zápasech zapsal 11, 11, a 12 bodů. Dávají si na něj po loňském super startu do ligy obrany větší pozor hned od začátku?
Loni to bylo i tím, že pardubický tým byl složený trochu jinak. Bylo tam víc hotových a zkušenějších hráčů, kdy to měl možná jednodušší než teď, kdy se k těm bodům musí propracovat víc sám. Nebudu zastírat, že je jedním z našich lídrů, což samozřejmě obrany vědí, takže většinou na míči není bráněn jedním hráčem, ale dvěma. A pak je na nás, trenérech a hráčích, vyřešit to tak, aby z toho vznikly minimálně asistence pro Joeyho, na čemž taky musíme zapracovat. Věřím ale, že jeho výkony budou stoupat. Pořád tvrdím, že je to nejlepší pivot v naší lize.