Přátelé, to jsem nečekal! Mnozí se divili, že ještě hraju
Byl to pro něj skutečný milník. Jak významný, to potvrdil i tím, že si naprosto přesně pamatoval sezonu i soupeře, kdy mu byl dosud nejblíž. „Před deseti lety, ještě za Prostějov, když jsem dal Opavě 28 bodů,” vysypal z rukávu Kamil Švrdlík svou dlouho nejnabitější ligovou produkci, k níž se zatím přibližoval spíš výjimečně.
A upřímně doznal, že v 38 letech už nepředpokládal, že by se někdy na prestižní kótu 30 mohl podívat. „Asi jsem o tom ani nepřemýšlel. Bylo to daleko. A když jsem to nedal v mladších letech, už jsem v to ani nedoufal,” pravil 205 čísel vysoký power forward Beksy, který dosud v této sezoně střádal necelých osm bodů na utkání.
Ve středu v osm večer se ale mohl při pohledu na tabuli v domácí hale na Dašické dlouhé minuty kochat. Ve svém už 395. ligovém zápase bez přerušení, což je v evropském i světovém měřítku naprostý unikát, doručil při vítězství nad Slavií kariérních 34 bodů při střelbě z pole 18/12 a trestných hodech 11/9. Navíc přidal i 14 doskoků, 3 bloky, 2 asistence a ratingem 50 sestrojil nejen svůj další maximální výkon, ale také druhou top performanci sezony v celé Kooperativa NBL, kterou ovšem při náročném programu nestihl ani symbolicky zapít.
Kamile, přijměte srdečnou gratulaci. V 38 letech a v 578. ligovém utkání jste se dočkal své první třicítky. Je hodně zvláštní, že to přišlo až nyní?
Podle všeho obrana Slavie vám velké problémy nedělala, když jste měl dopich za dopichem...
Bylo to díky stylu hry Slavie. Při pick-and-rollech to soustřeďují na zatahování dovnitř a naši guardi často vystřelili těžkou střelu přes pivota a já mohl jít na doskok přes menšího hráče, který mě přebral. Tohle tomu přispělo. Bylo to stejné jako v sobotním zápase, kde jsme ale hráli v pěti šesti a odešli jsme fyzicky, kdežto ve středu se nám přece jen vrátili někteří hráči, měli jsme už Esu Ahmada, byli jsme tak tři podkošoví a já věděl, že můžu být agresivnější na doskoku, protože se pak můžeme prostřídat. V sobotu jsme ale byli s Lubošem Kovářem pod košem sami.
Před zápasem jste udělal vše jako jindy?
Jo jo, nic zvláštního jsem neměnil. Možná jsem se před zápasem odpoledne vyspal o něco déle, protože mi to syn dovolil. Většinou usne na dvacet minut a teď to bylo na celou hodinu a já se prospal s ním. Jinak nějaké rituální aktivity se týkají spíš jen časových věcí, kdy jdu do haly, abych si stihl udělat rozcvičení a další. To se snažím dodržovat.
Sedm bodů jste stihl v první čtvrtině, pět na začátku druhé a 12 poločaových bodů tak ještě neindikovalo nějakou explozi, která ale nakonec přišla.
Přicházelo to postupně. Důvod tam byl, že jsme nebyli dlouho schopní se Slavii odpoutat, šli jsme třeba na plus deset a během minuty to spadlo jen na čtyři. Tím, že jsme se pořád vraceli k těm seběhům po pick-and-rollech, tak ty body později naskakovaly jednodušeji. Pořád to ale bylo vyrovnané a já si říkal, když jsem měl asi 24 bodů, že by mě při takovém výkonu mrzelo prohrát. (usmívá se)
Ve čtvrté čtvrtině jste opravdu zaúřadoval, a to 13 body, z nichž deset přišlo v posledních pěti minutách, kde jste zápas definitivně rozhodl. Tam jste do toho tedy musel dát vše.
Dal. Měl jsem toho tedy už dost, ale naštěstí už jsme to definitivně urvali. Byl jsem rád, že jsem k tomu mohl přispět.
Jak vás oslavili spoluhráči, byl jste zlitý vodou?
Při děkovačce s fanoušky mě polili vodou, ale jinak asi nic zvláštního. Dostal jsem pak ale spoustu gratulací a ozvala se i spousta lidí, o kterých jsem nevěděl, že ligu blíž sledují. Zjistili, že ještě hraju. (směje se) Třeba Roman Krämer, jehož syn teď hraje za německý nároďák a za Tenerife, tak mi dokonce volal, jak jsem ho zaujal výkonem. (usmívá se) Já s ním hrával ještě ve Zlíně v první lize, když jsem v devatenácti začínal, a jemu bylo pětařicet a vracel se tehdy, myslím, z rakouské bundesligy.
Byl to od vás při opět spoustě absencí heroický výkon Slavii tentokrát přetlačit?
Už nás bylo víc, byl jsme rád, že se vrátil do hry Esa Ahmad, díky tomu jsem si byl jistější, že naše akcie v zápase neohrozí rychlé dva fauly mě nebo Luboše Kováře, s čímž jsme museli kalkulovat v sobotu. Bylo by jistě lepší hrát i dál v kompletnější sestavě.
Je v tuhle chvíli desáté místo pod větší kontrolou?
To není. Dokud to není stoprocentní matematicky, nerad bych to říkal. Letos už jsme si totiž říkali tolik věcí, že už radši nic dopředu nepředpokládám. Teď jedeme do Ostravy, kde můžeme zabojovat i o deváté místo, což chceme.
Abyste Novou huť přeskočili, budete potřebovat asi i lepší vzájemné zápasy, což znamená vyhrát na Tatranu a pak i doma. Vidíte to stejně?
Určitě. Doufám, že na to budeme mít personálně i výkonem. Naposledy jsme tam neprohráli o moc, i když jsme nehráli dobře, a měli jsme strašně moc ztrát. Toho se musíme vyvarovat. A doufám, že budeme minimálně ve stejném složení jako ve středu a už se nic nestane, jinak by to byla další komplikace. Přežili jsme hodně těžkých momentů a už by se to mohlo začít obracet, abysme byli zdraví do případného předkola. Bude to složité, na Tatranu se nikdy nehraje snadno, ale není nereálné tam vyhrát. Po Vánocích jsme tam zvítězili celkem jednoduše, i když tehdy byla Ostrava v jiném rozpoložení, ale určitě se o to pojedeme poprat.
Je příliš fantastická představa, že byste na Tatranu mohl svůj epický výkon ze středy zopakovat?
(směje se) Nad tím vůbec nepřemýšlím. Dám do toho stejnou energii a budu rád hlavně za vítězství. A samozřejmě bych k němu rád přispěl.
