18. 11. 2019

Přeučovat mě chtěli všichni. A divím se i já

S REKORDMANEM SEZONY TOMÁŠEM VYORALEM Když na perimetru vyskočí do svého obvykle vysokého "jumpu", než vypustí míč na koš, stihnete si ještě z hlediště zaběhnout na párek v rohlíku. V délce odhodové fáze by na evropských kolbištích jen těžko hledal konkurenci. A sám přiznává, že by sám čekal větší počet schytaných bloků. Jenže v lize i na reprezentační úrovni se jim už deset let úspěšně vyhýbá. Bůhvíjak. V sobotu v kolínském stánku pak šokoval celou Kooperativa NBL. Ne že by nebyl s to v zápase slepit víc bodů. Ale 43, když dosud nikdy nedal ani 30?! A s trojkami 7/7, když zatím za dekádu v lize jen dvakrát stihl v jednom utkání pět kusů?! Na sportu je ovšem právě jeho nepředvídatelnost jednou z nejkrásnějších vlastností. A na to se Tomáš Vyoral 16. listopadu 2019 plně spolehl. Výsledkem bylo nejen několik kariérních osobáků, ale i ligový rekord této sezony v bodech a užitečnosti. A jako bonus teď Vyoralovo jméno bude i u deváté největší střelecké exploze a dvanáctého nejvyššího ratingu za posledních 20 let v české nejvyšší soutěži.

A ještě něco se 27letému reprezentantovi a hlavní letní posile Pardubic musí přiznat – má paměť jako slon. Na testovací otázku, kolikátou třicítku kariéry v sobotu vystřílel, ani trochu nezaváhal: „Myslím, že tahle byla první.“

Jen pro doplnění - Vyoralovou top metou bylo dosud 29 bodů ze sezony 2016/17.

Tomáši, jak si po těch stovkách zápasů můžete pamatovat, že třicítka od vás ještě nepadla?
Člověk si většinou pamatuje nějaké větší výkony. Párkrát jsem se k té třicítce blížil, ale nikdy ji nepokořil.

Jste znám jako bodově aktivní hráč. Není to zvláštní, že vám skoro 10 let třicítka unikala?
Je to zajímavé, ale nevím, jestli jsem nějak extra bodový hráč. Z pozice rozehrávače je trochu těžší dát takhle víc bodů. Některé zápasy se jistě povedou, někdy se tomu člověk blížil, ale 30 bodů už je fakt hodně.

Byl tenhle kariérní nástřel tak „snadný“, jak by se možná někomu mohl zdát při výhře o dvacet, navíc se 105 vysázenými body týmu?
Sešlo se víc okolností – zaprvé obrana Kolína nebyla z nejpevnějších, až na dva tři pokusy jsem měl docela dost dobře vytvořené střely od spoluhráčů a pak už to bylo jen o mně, jestli budu dávat.

Vaší produkce ovšem bylo hodně třeba, protože i přes vaši většinovou kontrolu zápasu se Kolín poté, co jste v úvodu čtvrté části chvíli odpočíval, dotáhl na 80-83 a 4:30 do konce jste začínali téměř od začátku.
My jsme se ve čtvrté čtvrtině a vlastně celý zápas potýkali s obranou, až na některé úseky, kdy jsme Kolínu dokázali odskočit. Občas se ale takové zápasy hrají, že se to vyhraje útokem, a ne obranou.

Zatím to z vašich téměř 31 minut na zápas, což je vaše kariérní maximum, vypadá, že se bez vás tým příliš neobejde.
Tak, já jsem víceméně počítal s významnou rolí. Možná jsem ale ani sám netušil, že těch minut bude tolik. Trenér mi věří a kromě pár zápasů, které se mi nepovedly, to zatím docela jde. A i po stránce týmového projevu si to postupně sedá a hrajeme o trochu líp než na začátku.

Vy jste v některých zápasech navršil dost ztrát, teď v Kolíně to byla za více než 36 minut nula. Je to unikát, nebo šlo spíš o shodu okolností?
Sešlo se to všechno. Obrana nebyla tak aktivní, já nedělal blbá rozhodnutí a utkání mi sedlo. Ty zápasy s více ztrátami byly jen o mně. Dělal jsem blbá rozhodnutí, házel přihrávky, které normálně neházím, a když se to člověk při negativním vývoji skore snaží strhnout, občas to jde na druhou stranu a utápí se v tom ještě víc. To byly ty zápasy s Nymburkem nebo s Olomouckem.

Když teď odmyslíme ty ztráty, cítíte taky vliv léta stráveného s reprezentací na elitní světové úrovni, jak o tom mluvil i kolega z Opavy Jakub Šiřina?
Určitě jsem si z toho léta snažil něco vzít a odkoukat, i když jsem toho nenahrál moc. Vidím, jak se to hraje na téhle scéně, a snažím se to přenést do své hry. I když teď zrovna skóruju hodně, tak pokud to občas nejde, snažím se víc hrát pro tým, nebo i doskakovat, což jsem dřív nedělal. Prostě být víc nápomocný.

Čím to, že dřív jste moc nedoskakoval?
To nevím. Asi jsem to nechával víc na dlouhých (lehký úsměv). Prostě jsem tam nechodil a teď tam chodím, i když občas je ten odraz o štěstí.

Jen v sezonách 2015/16 a 2017/18 jste celkem dvakrát trefil pět trojek v jednom zápase. Teď to bylo 7 ze 7. Jak velká pecka to pro vás je, když některé z těch střel nebyly právě lehké?
Pár střel už jsem kvůli časovému limitu musel zvednout a zbytek byl po dobrém pohybu míče. Trenér nás nabádá, abychom nad tím nepřemýšleli, když jsme volní, protože když se váhá nebo vyčkává, tak se většinou mine. Po pravdě jsem to v průběhu nevnímal, že jsem trefil všechno a po zápase to pro mě bylo překvapení. Ani jsem nevěděl, kolik jsem těch trojek dal. Sedm už není špatné číslo.

Při tomhle rekordu nejde pominout ani váš specifický střelcký styl, kdy se před odhodem asi „na dvě vteřiny“ zavěsíte do vzduchu. Kolik trenérů se vás to snažilo odnaučit?

Já se to tak naučil už někdy v žácích, nebo v dorostu. Vím, že balon hrozně předržuju, ale už jsem se to tak naučil. A je strašně těžké se to přeučit. Snažil jsem se na tom každé léto trochu pracovat, abych míč pouštěl aspoň o maličko dřív a dával balon trochu výš. Trenérů se mě to snažilo přeučit hodně, poprvé už ve dvaceti při první štaci v Nymburce, chvíli mi s tím radil i pan Budínský v Děčíně, teď jsem na tom pracoval v létě s asistentem v Pardubicích Adamem Konvalinkou, ale už to mám zak zautomatizované, že to přeučit nejde.

Na druhou stranu i přes tu nekonečnou odhodovou fázi se nezdá, že byste kvůli ní dostával nějak moc bloků. Je to díky vašemu poměrně vysokému výskoku?
I já se tomu trochu divím, protože ve vzduchu jsem docela dlouho, a pro obránce ten blok musí být jednodušší, ale kromě ojedinělých případů jsem je nikdy nedostával. Asi na to ti obránci nejsou zvyklí.

Co se nejvíc změnilo od našeho rozhovoru po prvním kole v Nymburce, kde jste žehral na to, že většina hry leží na vás a dalším rozehrávači Viktoru Půlpánovi?
Určitě obrana, bodů už nedostáváme tolik. Pár zápasů nám nevyšlo, ale nejméně dvě tři jsme vyhráli obranou, když jsme soupeři nedovolili dát ani 70 bodů. A i souhra v útoku už klape líp. Líp se čteme a hra na obou koncích se posunula hodně dopředu.

A to přejmutí zodpovědnosti dalšími hráči tedy nastalo, když v Kolíně zapsal 26bodové kariérní maximum vedle vás i křídelník David Škranc?
Podpora od křídel je potřeba, v některých utkáních to na nás s Viktorem nechávala všechno. A to nejde. Když se na nás zaměří obrana, je to pak hrozně těžké. David má ještě nevyužitý potenciál, který proti Kolínu naplnil, a ukázal, co v sobě skrývá. Není to ale jen on. I když nedává tolik bodů, tak dobře brání Michal Svoboda a je jen dobře, že se tihle kluci takhle zapojují.

Po jasných porážkách na úvod v Nymburce, pak doma s Olomouckem a v Opavě, je bilance 7-3 a třetí místo překvapením?
Tady v Pardubicích jsou vždycky nejvyšší ambice. My jsme vyhráli pár těžkých zápasů, což je dobře. A řadu těch náročných jsme hráli doma a v odvetách to budeme mít o dost těžší. Za tu bilanci jsme ale rádi a doufám, že i venku někde vyhrajeme.

A vaši obranu byste kolem 70 bodů před sezonou očekával?
Je pravda, že na ní makáme. A myslím, že v týmu máme dobré obránce. Naši dlouzí jsou schopní blokovat, Radek Nečas je jedním z nejlepších obránců na podkošových pozicích v lize, Viktor Půlpán byl v minulé sezoně vyhlášen nejlepším obráncem ligy, takže i na perimetru jsme dobří. A když chceme, budeme schopní bránit na 70 až 75 bodech i dál.

A vy jste po poslední erupci rázem šestým skórerem i šestým nejužitečnějším hráčem ligy. Není ve vaší letošní situaci na místě cílit i na trofej pro ligového MVP?
Nad tímhle nepřemýšlím. Pro mě je prioritou týmový výsledek. Pokud se bude dařit i mně, bude to plus, ale hlavní je, aby šlapal tým.

Takže trofej přenecháte třeba Jakubu Šiřinovi.
Tak to jsem neřekl. Samozřejmě se o ni poperu... Není to ale moje priorita.