Proč příchod Maddena znamená pro NH tolik

Je to malý krok pro ligu, ale celá Ostrava doufá, že to bude velký skok pro Novou huť. Ta jako na smilování čekala na svou druhou výhru sezony a dočkala se až ve 12. zápase doma proti Děčínu (80-71). 

A hodně s tím mělo co do činění 15 bodů a nůše chladnokrevnosti i odvahy nového muže v týmu, amerického guarda Rashada Maddena, který se tak znovu vrátil na místo činu v Kooperativa NBL.

„Těžko soudit, jestli by ta výhra přišla i bez něj. Jednodušší odpověď bude spíš ta, že jsme našli někoho, koho jsme hledali. Potřebovali jsme zkušenějšího hráče a skutečného vítěze. Zatím jsme dokázali nějak hrát, ale jakmile to nešlo naší cestou, všichni jsme se z toho s prominutím podělali. U Rashada bylo vidět, že to tak není. I v krizových situacích to zvládl vzít na sebe, ač to byl jeho první zápas s námi, a dokázal hru zklidnit a promluvit na kluky. Měl by to tedy být lídr i v těchto krizových momentech,” říká přesvědčeně kouč NH Adam Choleva.

Trenére, jak jste na Maddena přišli. Při hledání posil se vždy nejdřív brousí mezi bývalými ligisty, nebo šlo jen o shodu náhod?
Jde o komunikaci s agenty. My byli blízko získání Rashada ještě před nedávným podpisem Rhodese, protože Rashad měl sice kontrakt v druhé lize v Izraeli, kde to ale vypadalo, že kvůli tomu stávajícímu konfliktu odejde. Klub se ale rozhodl ho dál platit a poslal ho domů do Ameriky. My mezitím podepsali Rhodese, načež nám přišla nabídka, že Rashad je zase volný.

S rozehrávačem Weaverem, v létě pořízeným nováčkem z univerzity, to z nějakých důvodů nefungovalo?
Nechci říct, že to s ním nešlo. Prostě jsme potřebovali impulz, zkušenějšího borce, který se ničeho nezalekne. Weaver byl šikovný hráč, bohužel už od prodloužení prvního zápasu s Opavou tam byly zdravotní komplikace, on hrál i s tím, my doufali, že se to nějak zahojí, ale to se nedařilo. A když se objevil Rashad, neváhali jsme. Z mého trenérského pohledu byl opravdu hlavní překážkou Weaverův zdravotní stav.

Madden je guardem, ne vyloženým rozehrávačem. Bude mít ale i dirigentské kompetence?
Rashad je schopný hrát i na míči a může být falešnou „jedničkou” (rozehrávačem), aby si Maťo Majerčák v důležitých chvílích oddychl. A může to i otevřít minuty pro mladé rozehrávače Jakela a Čanka, kdy vedle sebe budou mít zkušeného borce na balonu. A až se vrátí „Majk” Svoboda, bude to další hráč na balonu, takže si budu moct dovolit tam dát i tyto méně zkušené kluky, protože budou na hřišti další, kteří se o míč třeba proti presinku zvládnou postarat. To nám dosud úplně nesedělo, a proto měli nižší minuty, když jsme hráčů na míč moc neměli.

Matej Majerčák se v posledních utkáních začal víc statisticky rozjíždět. Bylo to i změnou jeho situace, kdy začátek sezony byl na rozehře od startů utkání víc Weaver?
My jsme spíš s Weaverem chtěli hrát hodně rychle dopředu, protože on je na to stavěný. Vycházelo to v přípravě i v prvním kole s Opavou, ale pak se to i vinou zranění zastavilo. A Maťo, pokud to není vyloženě otevřené hřiště, tak mu víc vyhovuje hra pět na pět, kdy probudí ty nohy a po jednom dvou krocích zdrhne obránci nebo promění otevřenou i těžkou trojku. My jsme v tom úvodu sezony běhali až zběsile, takže se nedostával do takových pozic jako loni. Teď se trochu uklidní, bude se hrát pomaleji a on bude fungovat, jak jsme zvyklí.

Už to pro váš omlazený tým bylo hodně na hlavu, když až do soboty prohrával jeden těsný zápas za druhým?
Těžké to jistě bylo. Týmy, které prohrávají tyhle těsné zápasy, a hlavně když jich je tolik, jako jsme měli my, se můžou aspoň trochu uchlácholit tím, že dokážou hrát s kýmkoli. My jsme zvládli hrát vyrovnaně s mistrovskou Opavou doma i venku a až na Ústí doma a Děčín venku jsme i všechny ostatní zápasy měli vyrovnané, kdy jsme je mohli i vyhrát. My jsme si uměli identifikovat, kde byl problém, ale když se dostával do koncovky další a další zápas, vylezlo to na vás. Pak v tréninku víte, na co si dát pozor, ale v tom utkání je svízel, že se dostanete najednou do křeče a už z ní nevybřednete.

Co rozhodlo o vaší druhé výhře, kdy jste produktivní Děčín udrželi na pouhých 71 bodech?
Když jsme se o tom bavili po zápase, přemýšleli jsme, jestli byl spíš špatný výkon Děčína, nebo tak dobrý náš. Shodli jsme se, že v obraně jsme to Děčínu ztížili, byli jsme kompaktní a dokázali bránit ve více variantách. A konečně nám něco spadlo z dálky, i když jen do poločasu. Tam se ale udal zápasu tón. Ve třetí čtvrtině jsme šli až na nějakých čtrnáct bodů a i přes snížení hostů na sedm jsme se nepodělali, Rashad to vzal na sebe, najel si pro faul, získal balon do protiútoku, vrátil nám náskok nad deset bodů a ukázal ty své zkušenosti.

1000 fanoušků na zápas posledního týmu, to v Ostravě nebývalo zvykem. Je to hodně zajímavé, že po ústupu z pozic minulé sezony fanoušci nijak nezanevřeli a chodí ve velkých houfech dál?
My si jich samozřejmě vážíme. Ostrava je baštou basketbalu a pořád na nás chodí vícero starších lidí, kteří už to mají zažité. Loni se nám to podařilo prolomit, že začalo chodit i víc mladých lidí. A vidí, že už ty výsledky nejsou tak drastické, že už jako někdy dřív nejezdíme s výprasky zvenku o třicet bodů. I to tak může hrát svou roli, navíc jsme teď měsíc nehráli doma.

Jsou v aktuální situaci vašimi nejbližšími cíli Olomoucko se Slavií, které jsou nyní už jen o výhru napřed?
Ne, ne, nejbližší cíl je vyhrát následující zápas. Musíme prostě vítězit a na tabulku se nemůžeme ohlížet.