Rozhodit Ježka před šestkami? To by mě sežrali!

S ONDŘEJEM SEHNALEM PLUS VIDEO Sovy z pražských Nuslí si téhle výhry musely vážit nad jiné. A prožitou euforii ani nezvládaly skrývat. Autor rozhodující trefy z poslední sekundy, první takové v ligové kariéře, ještě dva dny po zápase v Děčíně nemohl najít hlas a byl rád, že mluvil. A že šlo na severu o utkání teprve desátého kola, to pro něj nebyl žádný argument. Urvat v letošním vydání Kooperativa NBL jakékoli vítězství venku, a zejména na horké válečnické půdě, to už se vyvažuje zlatem. „Hlas nemám z té radosti, trochu jsem se v sobotu vyřval,“ přiznal rozehrávač Ondřej Sehnal, který nájezdem a trefou o desku rozhodl se sirénou prodloužení.

S ONDŘEJEM SEHNALEM PLUS VIDEO Sovy z pražských Nuslí si téhle výhry musely vážit nad jiné. A prožitou euforii ani nezvládaly skrývat. Autor rozhodující trefy z poslední sekundy, první takové v ligové kariéře, ještě dva dny po zápase v Děčíně nemohl najít hlas a byl rád, že mluvil. A že šlo na severu o utkání teprve desátého kola, to pro něj nebyl žádný argument. Urvat v letošním vydání Kooperativa NBL jakékoli vítězství venku, a zejména na horké válečnické půdě, to už se vyvažuje zlatem. „Hlas nemám z té radosti, trochu jsem se v sobotu vyřval,“ přiznal rozehrávač Ondřej Sehnal, který nájezdem a trefou o desku rozhodl se sirénou prodloužení.

Ondřeji, vyšla ta akce podle plánu kouče Repeši?
Podle pánu nebyla, prostě to tak vyšlo. A jestli jsem to chtěl o desku? Jo, to tak mělo být. (usměje se)

A kolikátá vítězná střela to pro vás vůbec byla?
Asi druhá, jednou to bylo doma proti Ústí, ale ne takhle s klaksonem.
 

Nebál jste se trochu, že to v Děčíně nevyjde? Když jste domácí necelé 3 sekundy do konce základní hrací doby pozvali za stavu 69-72 zpět do zápasu faulem zkušeného Mariče na trojkujícího Ježka, který pak z šestek poslal zápas do prodloužení. A když v něm 4 sekundy do konce pro změnu křídelník Pomikálek vyrovnával velkou trojkou. Jako by Válečníci vždy dokázali vstát z popela…
Nechci říct, že už jsem nevěřil, ale myslel jsem si, že už to bude hodně těžký. Sám jsem se po čtvrté čtvrtině cítil psychicky hodně dole, naštěstí mi ale spoluhráči a realizační tým pomohli a uklidňovali, že můžeme vyhrát v prodloužení. My se ale po té chybě na konci čtvrté čtvrtiny dostali hodně dolů, to bylo darované dost zadarmo. Ztratili jsme tam míč kvůli tomu, že jeden hráč nezahrál, co měl, a zbytečně jsme domácí pustili zpátky... Ještě jsem pak tedy musel říct Šimonovi Ježkovi, že smekám klobouk za to, že dal v tu chvíli všechny šestky, protože jsem nevěřil, že všechny promění.

Mimochodem, u nás se nedělá to, že by v takovou chvíli soupeř do střelce „zajel“ ještě před exekucí a pokusil se ho nějakou průpovídkou rozhodit?
(směje se) Přemýšlel jsem o tom, ale v Děčíně by mě pak opravdu sežrali, protože ta atmosféra byla tak vyhecovaná, že jsem si už myslel, že na nás i něco přiletí. (usmívá se)

Vy jste mohl rozhodnout už v základní hrací době, ale to poslední zakončení ze středu vymezeného území bylo mezi obránci poměrně krkolomné…
To bylo hodně těžké, až v poslední chvíli jsem vůbec zahlídl koš a neměl na to moc času.

Jste po druhém vyhraném prodloužení ve dvou po sobě jdoucích zápasech na klikařské vlně?
(směje se) To ne. Oba zápasy jsme měli z větší části pod kontrolou a měli je v klidu vyhrát. Spíš musíme být po celou dobu koncentrovaní, až do poslední vteřiny zápasu.

Už šest prodlužovaných zápasů za 10 kol je na celou ligu docela velký počet, že?
Taky mi to přijde dost. Je to letos dost vyrovnané, podle mě za Nymburkem je šest sedm týmů schopných hrát s každým vyrovnaně. Pak jsou tak i celky, které toho ještě tolik nevyhrály, ale i třeba Brno (zatím bez vítězství) bylo do posledních chvil v Děčíně na remíze, takže liga je dost vyrovnaná a má to velkou úroveň.

O kolik cennější je, že jste venku vyhráli s 84 body v útoku, když střelec Marič dal jen bod a Stevanovič s Marešem jako další členové základu po čtyřech?
Určitě to cennější je. V tomhle má tým letos obrovský potenciál, že se dokážeme přehoupnout i přes takové překážky. Vždycky zahraje někdo jiný, skoro v každém zápase jsme do posledních minut a každý můžeme vyhrát.



Z druhé strany vaše lavička přemohla tu domácí 57 ku 14. Když Appleby a Proleta dají skoro 30 bodů, to je už hodně slušná podpora z druhé vlny.
Přesně. Je to velký luxus mít takové hráče. A tím se zvyšuje náš potenciál. Je tam spousta hráčů, kteří můžou dát 15 až 20 bodů a nikdo se tomu už moc nebude divit. Jsou tam i další kvalitní hráči jako Honza Křivánek nebo Honza Štěrba, základ i lavičku máme hodně vyrovnané a každý zápas může zahrát někdo jiný.

Váš top skórer Proleta už ale v některých zápasech byl i v základu. Řídí se to tedy podle soupeřů?
Je v tom zaprvé nějaká taktika, že jednou startuje ten a jindy někdo jiný. Je to ale i podle výkonů, protože trenér nechce dávat nikomu nic zadarmo. A když jsem nezahrál někdy dobře já, tak jsem pak do základu nešel. Je to tedy částečně i za odměnu.

Je Proleta lepší v základu, nebo z druhé vlny?
Myslím, že je mu to jedno. Už je to tak kvalitní hráč, že se dokáže přizpůsobit čemukoli. Asi mu ale ten nástup z lavičky vyhovuje, když dá skoro třicet bodů. (směje se)

Vy jste aktuálně v kategorii Čechů do 22 let už opět nejužitečnějším hráčem, tak jako v minulé sezoně. V bodech jste nicméně šel v průměru o 4 dolů, zase ale o 2 asistence nahoru a taky hráváte o 4 minuty méně. Jak se vám zatím daří plnit předsezonní plán s navýšením počtu asistencí a podobně?
Nějak se to daří, snažím se na tom pracovat. Mluvil jsem tehdy i o šestkách, což se zatím moc nedaří (51/32, necelých 63 procent), ale pracuju na tom. Je to založené na tom, že máme lepší a širší tým, víc hráčů schopných skórovat a já už můžu být víc do té tvorby hry a nemusím být jen střelec.