Sešívaní Jánošíkové: Do Písku už nikdy!

V letošní sezoně sehrává nováček z pražského Edenu roli legendárního slovenského zbojníka Juraje Jánošíka. A se dvěma jeho krajany ani není divu, že se pasoval do pozice toho, kdo bohatým bere a chudým rozdává.

„Bohužel to tak zatím je,”usmál se slovenský rozehrávač Slavie Róbert Rožánek v narážce na nejnovější krádež proti čtvrtému Kolínu. „Už by ale bylo dobré vyhrávat i zápasy se sousedy v tabulce. Doufám, že v sobotu v Hradci by to mohlo přijít,” věří člen širšího reprezentačního kádru.

Roberte, stále platí, že zatím vítězíte pouze doma a až na Olomoucko výhradně nad silnými. Jak to rezonuje ve vašem týmu?
My ani nevíme, čím by to mohlo být, ale myslím, že každému se hraje líp, když od něj nikdo nic nečeká, na rozdíl od situace, kdy je favoritem. Asi bych to zhodnotil takto jednoduše, prostě se dokážeme vnitřně víc vyhecovat na ty silnější. A určitě bysme se už chtěli odpoutat ode dna, protože kdo viděl pohárový zápas prvoligového Písku s Nymburkem, tak tam se nikomu k té baráži (pokud Písek vyhraje první ligu) nebude chtít. Už by bylo na čase začít sbírat výhry i venku a to právě na hřištích soupeřů, se kterými se budeme nejvíc bít.

Větší motivací než předkolo play-off je tedy nyní vyhnout se píseckému strašákovi?
No, my tam hráli před sezonou přípravu a doufám, že už tam v životě nebudu muset. (usmívá se)

Je pravda, že tolik fanoušků rušících máváním střelce šestek v NBL neuvidíte.
Ano, ano, byl to velký zážitek. My tam hráli už na začátku přípravy, kdy si domácí ještě osobněji brali, že je právě Slavia porazila ve finále první ligy. My si přitom byli jen zahrát přípravu a nebylo to tak nic příjemného.

Zpět ke Kolínu - v případě tohoto duelu jste vy nebo kouč Beneš, kteří jste u Medvědů dříve působili, měli v sobotu jistě i extra motivaci.
Já proti Kolínu osobně nic nemám, našel jsem si tam hromadu přátel a byl jsem tam víceméně spokojený, jen jsem očekával větší minuty. Taky se ale nebudu tvářit, že tohle vítězství nechutnalo víc než ty ostatní.

Trenér byl po zápase o poznání expresivnější, když pravil, že je pro Kolín ostuda, že s takovou sestavou nevyhrál o dvacet. Řekl byste totéž?
Fuuu, tak to nevím (směje se), nechci teď říct nic špatného ani na jednu stranu. Radši tak zůstanu potichu.

Zřejmě si ale nemyslíte, že by mezi vámi měl být rozdíl 20 bodů ve prospěch Medvědů.
To asi ne. Určitě se ale čekala výhra Kolína, protože má kvalitní tým a super hráče, takže my jsme překvapili nejen je, ale i sami sebe.

V koncovce čtvrté čtvrtiny to vypadalo na vaši další těsnou porážku, když vtom se stal zázrak, a vy jste pěti body po dvou chybách hostů dostali zápas do prodloužení. Byl to podobný kousek, jaký u vás nedávno sestrojil Děčín, který byl necelou minutu zpět dokonce o 6 bodů?
Myslím, že tentokrát nám to karma trochu vrátila. Jednou jsme to pokazili my, teď se na nás štěstí naopak usmálo. Byli jsme za to velmi šťastní. K vítězství jsme byli mnohem dál než s Děčínem.

Kromě 17 útočných doskoků a disciplíně na míči se těžko hledají statistické klíče k vaší výhře. Co k ní kromě koncovky pomohlo?
Od začátku jsme věřili, že můžeme vyhrát, Kolín jsme si nenechali utéct a dobře jsme bránili ty, kteří dávají nejvíc bodů. Moc se k tomu nedostali a to byl základ. A po pravdě těch útočných doskoků jsem si při zápase ani nevšiml, ale i to byl jeden z klíčů.

Zabrousíme-li mezi vaše opory, tak tentokrát sice nebyl vidět Martin Kheil, ale i nadále zůstává vaším top skórerem. Označil byste jeho výkony za největší překvapení letošního týmu?
Je to možné. „Kheilik” je určitě šikovný chalan, na trénincích maká a doufám, že se mu takto bude dařit i dál. Má velký potenciál a jsem zvědavý, co z něj vytěží. Držím mu palce. Jistě už je teď vidět, že si na něj soupeři dávají větší pozor. Čím víc ukazuje, tím ta pozornost bude větší.

A co proti Kolínu také zaujalo, bylo šest bodů do Kooperativa Faktoru kapitána Pavla Pumprly za dvě smeče. Když i on v takovém utkání ve svých šestatřiceti dunkuje, co to o celé situaci říká?
Pavel je náš jednoznačný lídr a já můžu být rád, že jsem ho ještě dokázal chytit aspoň na sklonku kariéry na hřišti. Je vidět, že to v sobě stále má a těmito smečemi ukazuje, že to i v tomhle věku pořád jde, když dokáže na půlce vypíchnout míč a takhle se vznést a zavěsit. Nahecuje tím celý tým a jsme velmi rádi, že ho tu máme.

Na tréninku se už do těchto větších akcí nepouští?
Tam moc ne, ale už se i stalo, že na tréninku přes někoho zasmečoval a v tělocvičně to rázem ztichlo. Tyhle kvality se nezapomínají. Co já bych za to dal, kdybych se za deset let takhle pohyboval. (směje se)