Slavia ožila, Jelínek top skórer aneb za vším hledej Pumprlu?
O tom, že křídelník Radek Pumprla umí rozehrát míč či dva a doručit i nejednu asistenci, se už tak trochu vědělo. Ovšem jeho sobotní kariérní rekord 11 finálních přihrávek už musel zvednout lecjaké obočí.
Nejenže poslední slávisté rázem napočítali nebývalé množství šesti dvojciferných střelců, nejenže po třech měsících vyhráli ligový zápas, ale ještě se jejich top skórerem stal méně světoznámý z Davidů Jelínků, který nemá ani špetku společného s jakýmkoli podkošovým chlapíkem nosícím tohle příjmení.
Šestadvacetiletý power forward točící teprve druhý ligový ročník, dosud jen dvakrát, shodně hned v úvodu sezony, zasíťoval dvojciferné body a po základní části byl na průměru čtyř za 18 minut. Proto když zničehonic explodoval až na 19, nutně bylo třeba se zeptat, co se to v té Olomouci přihodilo.
Davide, nezlobte se, ale dá se ještě hovořit o úlevě z přerušení série 14 porážek, když jste stále o tři výhry za předposledním Olomouckem?
Je to tak, pořád jsme tři výhry za předposledním, takže i když tam nějaká úleva z prolomení šňůry porážek je, tak to není úleva v tom smyslu, že bysme měli vystaráno. Spousta práce zůstává před námi. Je to ale impulz správným směrem a uvidíme v sobotu, jestli se to projeví i dál, a bude to pokračovat žádanou cestou. Jde tedy spíš o nějaké povzbuzení.
Máte „číslo Olomoucka”, když jste své poslední dvě výhry získali právě na jeho hřišti?
Asi to částečně můžeme říct, ale oni nám to zase vrátili u nás, takže bych se nějak nechvástal, že to tak je. Jsme ale rádi, že jste to tam vybojovali.
Skoro už tradičně to i tentokrát byly ve vašem zápase velké nervy. Prohrávali jste o tucet, pak vedli o devět, načež znovu otočili domácí, abyste finiš rozhodl vy s Michalem Marešem.
Přesně tak, opět velké nervy, už jsme tím celkem známí. Povedlo se nám prohrát i zápasy, kdy už jsme mysleli, že je máme vyhrané. S Ústím jsme vedli o deset asi tři minuty do konce. Tohle my „umíme” a musíme si na to dát pozor a být konzistentní. Právě tím jsme se v sobotu dopracovali až k vítěznému konci. A hodně nám pomohl Radek Pumprla, který suploval rozehrávače a dal nám v koncovce klid.
Právě on už se na rozehru dostal vícekrát, vlastně už i dříve v Nové huti. A nejednou ukázal, že si ví rady a umí nasbírat i řadu asistencí. Až si člověk říká, jestli se neměl stát rozehrávačem ve své kariéře dřív...
Souhlasím. Doufám, že i trenér to vezme v potaz a bude tam Radka víc dávat. Momentálně ani není moc na výběr, když nám skončil Teddy Okereafor. Právě Radek by mohl být dobrým impulzem k ustálení týmu a povede ho tím správným směrem.
A mimochodem, jak to vypadá s nyní absentujícím power forwardem Kimbroughem?
Jared schytal nepříjemný úraz, kdy se mu nad koleno nahrnula krev, a proto je delší dobu mimo. Myslím ale, že by se v sobotu už mohl v zápase objevit.
Víc než tři měsíce být bez výhry, jak už to na celém týmu leželo?
Je to skutečně dlouhá doba, když se to takhle řekne. Překvapivě si ale myslím, že jsme v šatně udrželi pozitivní náladu, snažili se to zlomit a plnit pokyny trenéra. Jsme rádi, že se to konečně povedlo.
Jak vás v tomto krušném období zkoušel trenér Salgado léčit? Nebo jste se o to snažili formou teambuildingů spíš sami, třeba na stadionu u fotbalových kolegů? A byla to práce hlavně českého jádra, nebo i zahraničních opor?
Spíš jsme to byli my, Češi. Jelikož Radek je kapitánem, snažili jsme se to stmelit, že jsme po tréninku zašli na pivo, nebo na ty fotbalové zápasy v Edenu, kde jsme byli dvakrát. Při té větší fluktuaci hráčů v týmu už muselo těch teambuildingů být víc, přece jen se náš kádr obměňoval.
Zažil jste oba kouče Slavie v lize. Byl po roční zkušenosti s poměrně přísným Pavlem Benešem příchod Portugalce Huga Salgada zásadnější změnou?
Oba jsou to specifičtí trenéři. Každý má svou teorii a jiný přístup. Já bych asi vypíchl jako hlavní rozdíl tu přísnost. Náš současný trenér je spíš pozitivní a podporuje tuhle stránku, že všechno bude v pořádku a možná i díky tomu jsme nepropadli tomu, že všechno je ztracené a že atmosféra byla, jaká byla. Vše má svoje a je těžké říct, jestli by strategie kouče Beneše byla lepší, jestli by ta výhra přišla dřív, nebo nás to naopak potopilo.
Jak moc se do dění v týmu zapojují vaše zahraniční opory?
V Olomouci jste měli šest dvojciferných hráčů, což je ve vašich utkáních krajně nezvyklý jev. Byl to velký klíč k výhře a byla to hodně zásluha vašeho kapitána?
Je to tak, byl to velký klíč a přesně tak by se basket měl hrát. Je to týmový sport a já jsem zastáncem toho, že je lepší mít osm nebezpečných hráčů od 8 do 16 bodů, než jen dva, kteří dávají dvacet nebo i víc. Soupeř se pak na ně může víc soustředit a míč míň putuje z ruky do ruky. Tohle je rozhodně cesta, které bysme se měli držet. Snažit se začlenit do hry co nejvíc hráčů, protože ta kvalita tam, myslím, je, máme i i zajímavé mladé hráče, jako třeba Radovana Mrázka, momentálně zraněného Petra Šťovíčka nebo Dana Olejníka, který má v první lize v průměru double double. Doufám, že trenér jim po impulzu té výhry bude dávat víc prostoru, protože ty schopnosti tam jsou, a my bysme se měli ubírat směrem ke kolektivnějšímu výkonu, kdy rozehrávač by měl ten míč rozdávat, aby bylo víc bodových hráčů.
Kolektivnější hra měla zjevně značný vliv i na vás. Najednou jste se stal top skórerem s 19 body, ač v základní části jste měl průměr 4 za 18 minut a oba své dosavadní dvojciferné střelecké výkony jste měl už během prvních čtyř kol. Vracíme se opět k Radku Pumprlovi?
Opět jo. Když se podíváme, kolikrát jsem vystřelil a kolik jsem dostal míčů. Po sobotním zápase jsme se o tom bavili i s kluky, jak jsme z toho měli daleko lepší pocit. Dostali jsme se do pozic, do kterých jsme měli, já měl střely z míst, odkud to proměňuju a vděčím tu Radkovi, že mě tam našel. Já tam býval i v předchozích zápasech a měl možnost otevřených střel, ale chyběl nám hráč, který by mě tam našel, nebo mi vytvořil takovou situaci, ze které bych byl koš schopný dát.
Vy si v šestadvaceti kroutíte v NBL teprve druhou sezonu, jak jste se s ní zatím sžil?
Pořád se sžívám. Je to o dost fyzičtější. Já jsem před tím působil čtyři sezony na univerzitě v Americe, kde jsem byl především kvůli vzdělání. I tam se hrálo fyzicky, ale troufnu si říct, že tady je to specifické, hodně věcí se pouští, takže na tom pořád pracuju a sžívám se s tou fyzičtější stránkou ligy. Tohle pro mě byla největší překážka k překonání při tom přechodu z univerzitního basketu.
Z USA jste se vrátil v roce 2020, kdy se naplno rozjížděl covid. Byla cesta skrze Slavii, přes nižší soutěž, tou vhodnou?
Ano. Já měl zázemí vždycky v Praze a po tom čtyřletém odloučení od domova jsem nechtěl hned někam do zahraničí, nebo mimo Prahu. Chtěl jsem být už se svými blízkými a rodinou, a když přišla nabídka ze Slavie, byla to pro mě jasná volba, i s tím cílem dostat se do NBL, což se nakonec povedlo.
Jedenáct kol do konce máte odstup tří výher od Olomoucka, byť nyní s lepšími vzájemnými zápasy. Znělo už na Hané po zápase v kabině to, jak řešitelné je nyní vyhnutí se baráži, nebo i účast v předkole play-off?
Na to se v tu chvíli, po výhře po takové době, vůbec nemyslelo. Radovali jsme se, byl tam nával euforie a na tohle se nemyslí ani teď. Máme před sebou dlouhou cestu a naše snaha je se každý zápas zlepšovat a stabilizovat výkony v konzistentní podobě.
