Sršni venku? Místo pubu už do divadla! Co přijde dál?

Jestli si někdo opravdu váží historické účasti svého klubu v nejvyšší české soutěži, tak tihle fanoušci rozhodně ano, naplno a doslova do posledního dechu. Jako by pro mnohé příznivce nováčka Kooperativa NBL o víkendu nebo i v hrací středy neexistovalo nic jiného.

Naprostou specialitou jsou pak zápasy venku, ke kterým vznikla - aktuálně 160členná - facebooková skupina „Sršni Písek na cestách”. Jenže ta vlastně není určena přednostně k organizaci výjezdů, ale neméně, nebo možná ještě víc - zejména do budoucna - kvůli sledování utkání v halách soupeřů na domácí půdě - ať už je jí kterýkoli podnik ve městě.

Během této sezony se první základnou skalních, a nejen pro zápasy venku, stal Green Pub padesát kroků od domácí haly. „Většinou jsme se se tam scházeli i před domácími utkáními a na jednom dvou pivkách ladili naše akce, než vznikl provizorní bar v naší hale. Majitel Pubu je taky fanoušek a promítá nám tedy zápasy, u kterých se nás scházelo kolem třiceti,” popisuje zrod tradice Petr Peniaštek, jeden z top fanoušků a také otec sršního mládežníka.

Jenže útulný Green Pub postupně zájmu přestával stačit a podobně to dopadlo i v jednom kapacitně větším zařízení, kde už se docházka blížila padesátce. „A jelikož to pořád roste, zkusili jsme na tuhle neděli Divadlo Pod čarou, které je taky jen padesát metrů od haly. Je to vlastně bývalé kino a momentálně rockový klub pro asi tři stovky lidí, kde mají velké plátno,” přibližuje novou „venkovní” základnu skalních Peniaštek.


Návštěvnost na nedělní duel v Ústí, v němž Sršni budou stále bojovat o udržení šance na skupinu A1, dopředu nedokáže odhadnout. „U nás hodně záleží, jestli se ven jede i autobusem, nebo ve většině zůstáváme a jdeme se někam dívat, protože třeba v neděli by se z Ústí vracelo i kvůli dětem moc pozdě. Taky třetina z nás žije mimo Písek, buď  v Praze na studiích nebo bydlí jinde, a hodně je to i o tom, že každý druhý je tu současný nebo bývalý hráč anebo rodič nějakého mládežníka, takže o víkendech bývá třeba třicet z těch skalních pryč. Ta logistika tak není vždy snadná, ale mezi padesáti až stovkou by se nás sejít mělo. Sdílet zápas s tolika dalšími fanoušky je prostě jiné než sedět jen doma na gauči. A teď už to pořádáme při každém zápase venku,” informuje přední sršní příznivec.

O tom, jak to při takovém venkovním duelu vypadá na písecké základně, se můžete přesvědčit i ve videu. U jednotlivých stolů dochází třeba na malé sázky o pivo, při posledním domácím utkání už pak byla u výčepu v hale i velká tipovačka na výsledek, a ta by měla vzniknout i při sledování zápasů v rockovém klubu.

„Vše se zatím rodí, tmelí se to. Hlavně ale doufám, že v NBL zůstaneme,” přeje si fanoušek Petr, který už se také těší na plánovaný sportbar v útrobách písecké haly.

Samostatnou kapitolou sršních tifosi jsou pak výjezdy. I když v nováčkovské ligové sezoně už nejde o stovky příznivců jako při vrcholící euforii kolem postupu do NBL, pořád se jedná o nejvyšší výjezdní zasedání v lize, většinou něco mezi třiceti až čtyřiceti osobami. Anebo je to i sedmdesát, jako na spektáklu pro 3500 v Opavě na konci roku.

„Tohle byl životní zážitek pro všechny z nás. Velká část v Opavě nocovala, měli jsme tam dva penziony, užili si spoustu zábavy. Domácí fanoušci se k nám chovali velice solidně a show s Ivanem Trojanem desetinásobně přebila ty sportovní otazníky, které měl náš trenér, protože nebylo jednoduché na Ivana někoho nasadit, aby nedošlo ke zranění a tak dále. A opomenout nejde ani charitativní stránka zápasu, kdy my jsme dali Ivanovi písecký dres, který pak šel po vzájemné dohodě do dražby, a jeden z našich příznivců a písecký srdcař ho vydražil za neskutečných 101.999 korun, takže celkem se i s podporou Opavy na Klub cystické fibrózy vybralo 250 tisíc,” vyzdvihuje Peniaštek.

Kdo ze skalních nezamířil do Opavy osobně, strávil předposlední den roku sledováním duelu v napěchovaném Green Pubu. A když se sršní tým vrátil v noci na základnu, poslední oddané našel stále v lokálu „u přístrojů”. Je to prostě sezona, kde naplno nejede jen tým Jana Čecha, ale i ten druhý, násobně početnější. Aby se jednou mohlo vzpomínat, jak velkolepě se v té Národní basketbalové lize začínalo...