Střídat? Nikdy! Šel jsem vykrvácet

S LUKÁŠEM FEŠTREM A VIDEEM Je to určitě nevšední pocit, když basketbalista dopředu ví, že v těžkém zápase téměř neopustí hřiště a vedle vlastního výkonu tak musí řešit i rozložení sil. Pokud vás však čeká první duel v novém angažmá a ještě proti bývalému týmu, jejž jste nechtěli opustit, nezbývá vám, než se pustit do války - a přežít. Slovy nového rozehrávače Olomoucka Lukáše Feštra – jít tam vykrvácet.

On i přes jednu krizi svých 36 minut nakonec zvládl na domácí půdě velkolepě a na úvod ligy pomohl ultra úzké sestavě Hanáků k ne právě očekávanému triumfu nad Válečníky (91-7) dvaceti body i spoustou dalších skvělých čísel.

Lukáši, při pohledu na vaši sestavu, s pouhými čtyřmi náhradníky, kteří měli dosud dohromady v NBL odehráno necelých 300 minut, asi nikdo nechápal, jak jste vůbec mohli vyhrát a ještě vysázet 91 bodů. Jaké je vaše vysvětlení?
Řekl bych, že si všechno skvěle sedlo a všichni jsme odvedli stoprocentní výkon. Vyvarovali jsme se velkých výpadků a hráli celých 40 minut konzistentně.

Jak jste to v té super úzké rotaci vydrželi fyzicky?
To nevím, ale před zápasem jsme věděli, v jaké jsme situaci, a řekli si, že jiná cesta než vydržet neexistuje. Všichni ze základu jsme počítali s velkými minutami a nakonec jsme to zvládli. Byli jsme nastavení, že to urveme, i pro (absentující hráče) „Palyho“ (Palyzu) a „Kuřku“ (Kouřila), a stůj co stůj vyhrajeme. Myslím, že na našem výkonu to bylo i vidět.
 

Mimochodem, vytáhnete z paměti, kdy jste naposledy hrál v ligovém zápase přes 36 minut?
Tuším, že to bylo první sezonu za pana Aliloviče na USK. Tehdy jsem hrával pravidelně opravdu hodně a v sezoně měl průměr přes 33 minut. Takže před nějakými šesti lety.

V té sezoně (2014/15) toho na vašich ramenou leželo dost, nicméně rok nato jste musel hrát právě tolik minut proti Prostějovu a v úvodu ročníku 2016/17 to bylo hned třikrát v pětizápasové sekvenci proti Svitavám, Prostějovu a Ústí. Jaký to byl v sobotu po té dlouhé době nezvyk - muset se vyhecovat k přežití takové porce? A kdy jste si poprvé měl chuť říct o střídání?
Nezvyk to rozhodně byl. Já s tím ale celý den v té situaci zhruba počítal, že pokud nebudu vyloženě hrozný, tak ty velké minuty hrát budu. A snažil jsem se připravit tak, abych pak neodpadl a „neodstřelil se“, byť se mi to stalo a v první půlce už jsem z toho měl dost. Hlava ale chtěla a pak jde všechno. O střídání jsem tak ani na vteřinu nepřemýšlel, chtěl jsem pomoct týmu a šel do toho hlava – nehlava.

Chápu, hned v prvním zápase v novém angažmá si říkat o střídání…
Ne, to nešlo. I proto, že to bylo právě proti Děčínu, jsem se chtěl vyhecovat a nechat tam úplně všechno. Střídat by fakt nešlo. A to není nic proti našim mladým, kteří odehráli skvělý zápas, prakticky bez chyb, výborně bránili a hrozně nám pomohli. Já ale cítil tu zodpovědnost – že tam musím vykrvácet. (lehký úsměv)

Jak to vůbec vypadá s návratem vašich tří absentérů?
Pivot Viktor Vašát s námi kvůli dlouhodobému zranění nebyl už od začátku přípravy. A „Palyho“ s „Kuřkou“ složila večer před zápasem nějaká střevní viróza. V téhle době jsem měl na začátku určité obavy, aby to třeba nebyl covid, ale kluci už jsou zpátky a dnes s námi měli posilovnu i střelbu. Normálně fungovali a po tréninku se cítili dobře.

Zpět do zápasu – vás v něm nebývale nesl na svých zádech nový srbský power forward Bezbradica, který zapsal ohromný double double za 29 bodů a 13 doskoků. Kde se takový hráč vzal a tušil jste po přípravě, že takové výkony v lize vystřihne?
Já určitě. Je to srandovní shoda okolností, ale já proti němu hrál už za USK v juniorské Eurolize, když on byl v FMP Bělehrad. Už tehdy, v osmnácti, to byl silový pivot, který byl v srbských mládežnických nároďácích. Dopředu jsem tedy věděl, s kým teď máme tu čest. On měl zlomený kotník a minulou sezonu musel vynechat, ale tady už po pár trénincích bylo vidět, že ten kluk je úplně jinde. Je to skvělý, silově vybavený hráč a všichni mohli proti Děčínu vidět, co dokáže. Dá 30 bodů, umí zakončovat zpod koše i z trojky, rve se kolem koše o každý doskok a byl to hrozně důležitý článek naší výhry.

Bezbradica měl už do půle 20 bodů, takže Děčín si na něj pak už dal větší pozor. A totéž jej teď zřejmě bude čekat každý zápas…
Je to dost možné, ale on hraje na jiném „levelu“ (úrovni). Je vidět, že to je bývalý hráč Partizanu, který působil i v Eurolize. Když se ho Děčín ve druhé půli občas snažil zdvojovat, nehrál zbrkle „do zdi“ a rychle to přenášel na volné hráče. Myšlení má na vysoké úrovni.

V poslední čtvrtině, kdy se ještě Děčín držel poblíž, právě vaši noví dlouzí ze Srbska a Slovinska rozhodli. Oba dali po trojce a také pomohli k šesti klíčovým bodům z druhých šancí. Vy jste při absenci Landy asi hodně chtěli využít slabší podkošové sestavy Válečníků…
Ano, hodně jsme chtěli „krmit“ právě naše dlouhé a klíčové byly i doskoky, kdy jsem jich měli 18 v útoku, což je hrozná síla. Nemanja i Leon Šantelj jsou rváči, kteří jdou za každým balonem, což nám hrozně pomohlo. A když se přidaly skvělé trojky, dopadlo to dobře. A to jsme si vůbec nemuseli pomáhat v obraně zónou. Celkově jsme hráli výborně takticky a chytře.

A nyní už k vám. V prvním zápase po příchodu právě z Děčína jste podal famózní výkon s 20 body, 6 doskoky, 5 asistencemi a 6 získanými fauly. Mohlo to být vůbec lepší?
Určitě mohlo - šestky 8/4, to je prachbídné procento.

Pravda, ty jste měl dokonce horší než trojky (6/4), na druhé straně jste zapsal jedinou ztrátu za 36 minut, jako byste proti bývalému týmu nebyl ani trochu nervózní.
Nějaká nervozita před zápasem byla, v hlavě jsem se ale snažil maximálně připravit. Zakázal jsem si být přehecovaný, abych nechtěl až moc, protože to většinou bývá kontraproduktivní. A když jsem cítil, že je to v zápase dobré, byl jsem rád.

To, že jste v létě nedostal možnost pod děčínskou skálou pokračovat, vás tedy nechalo chladným?
Na to jsem moc nemyslel. Tyhle vnější vlivy jsem se snažil nevnímat a soustředil se jenom na zápas. Je jasné, že mě v první chvíli mrzelo, že jsem v Děčíně nemohl pokračovat, ale tohle prostě ke sportu patří. Já měl jen trochu obavy z té situace za „korony“, byť jsem si říkal, že nějaké angažmá asi seženu. A že všechno zlé je pro něco dobré a ta změna by mi mohla pomoct. Za příležitost v Olomoucku jsem rád. Zájem byl i z jiných klubů, ale víc bych to nechtěl specifikovat.

Jak velká bude změna vaší role? Zřejmě vás čeká víc než v průměru 18 minut z děčínského angažmá.
Možná jo, možná ne. Bude to o tom, abych dobře pracoval v tréninku a zápasech a pak je to jenom na mně. Každý svého štěstí strůjce.

Přicházíte z jednoho nejbouřlivějších prostředí v lize, jaká to bude změna?
Tohle zase tak nevnímám. Jistě v Děčíně jsou skvělí fanoušci, ale každé prostředí má svoje. Moje aklimatizace proběhla super, zapadnul jsem dobře a máme tu super partu. 

U vás byla v sobotu největší návštěva kola, téměř 500 diváků. To je na současnou složitou dobu dost dobré číslo.
To určitě je. Lidi musí být v rouškách, takže s tím bouřlivějším prostředí je to teď všelijaké. Sám cítím, že když mám roušku deset minut, necítím se v tom nijak komfortně, těžko se v tom dýchá. Asi všechny týmy včetně nás jsou teď rádi za každého fanouška, který nás přijde podpořit. Myslím, že nejen nám, hráčům, ale i lidem to po tom půlroce chybělo a byli nedočkaví.