Ústecký kapitán Ladislav Pecka je i přes finálovou porážku na svůj tým patřičně hrdý. Historicky první medaili pro sebe i klub bere jako zaslouženou odměnu za celosezónní dřinu. Ve SLUNETĚ jej čekají ještě dva roky a přesto, že dojde k výrazné obměně kádru, má tým na co navazovat díky získaným zkušenostem.
Láďo, jak byste zhodnotil historicky první finálovou účast Ústí?
Srdnatě. Je ve mně trochu hořkost v tom smyslu, že jsme to mohli trochu více zdramatizovat, protože první zápas v Nymburce jsme určitě měli vyhrát (Nymburk vyhrál až v prodloužení). Momentum by pak bylo během série jinde. Nymburk je samozřejmě velice silný tým a bylo by těžké ho porazit čtyřikrát. Ale vítězství z prvního zápasu nám chybělo a trochu nás to ovlivnilo. Jsem ale strašně pyšný na náš tým a na celou organizaci a naši fanouškovskou základnu, která byla neskutečná. Pro mě to hrozně znamená, jsem v Ústí deset let a toto je absolutní strop všech stropů, co nyní prožíváme s manažerem Tomášem Hrubým a dalšími lidmi, co jsou v týmu delší dobu. Narazili jsme na letošní strop, mrzí mě, že jsme to trochu více nezdramatizovali, ale myslím, že druhé místo si můžeme užít se vztyčenou hlavou. Odměna v podobě finále je za celosezónní práci a myslím, že zaslouženě.
První zápas jste ztratili až v prodloužení, třetí drtivě vyhráli. V čem to, že poslední duel vám týmově vůbec nevyšel? Projevila se únava z dlouhé jízdy v play-off?
Řekli jsme si, že zápas ukončíme s hrdostí. Začátek byl trapný, ztratili jsme hrdost, ale pak jsme to zdramatizovali, takže trapnost jsme hodili za hlavu a končili s hrdostí. Myslím, že nejeden fanoušek se zapotil. Až na první půli to byla docela sranda.
I přes poměrně klidný průběh finálové série došlo i na horké momenty. Ve čtvrtém zápase jste po doskoku a zaklesnutí mrštil soupeřem Martinem Křížem o zem? Vytočil vás tam něčím?
S Martinem jsme se domluvili, že přidáme wrestlingovou vložku. Ne teď vážně - možná se ve mně nakupila trochu frustrace z průběhu čtvrtého zápasu. Martin hraje takto fyzicky celý život, dost na hraně faulu. Cítil jsem, že mě drží dvěma rukama, chtěl jsem se vyvlíknout. Nechtěl jsem s ním švihnout o zem, ale nějak to tak vyšlo. Ale s Martinem jsme si to vyříkali, známe se patnáct let a vše v klidu.
Ústí má premiérovou medaili z Kooperativa NBL. V létě však odejde trenér Jan Šotnar i někteří hráči. Jaké budou cíle pro příští sezonu?
Laťka je nastavená vysoko. I vedení vidí, že potenciál je veliký. Samozřejmě hodně hráčů odejde včetně trenéra Honzy Šotnara. Je potřeba do toho pořádně sáhnout, vše promyslet a slepit to z českých a zahraničních hráčů, jak nejlépe to půjde. Necháme to na vedení a uvidíme, jak to dopadne. Všichni jsou namlsaní. Laťka je každopádně vysoko. Čekají mě ve SLUNETĚ ještě další dva roky. Nechci říkat, že začneme od nuly, ale můžeme si přenést vítěznou mentalitu a nabrané zkušenosti do další sezony. To je strašně cenné. Hodně nám dala hlavně série s Děčínem, protože to je tým našlapaný zkušenostmi a výhra nad nimi nás posunula hodně dopředu.
Na SLUNETU přišlo letos během play-off nejvíce fanoušků. Vnímáte, že jste v Ústí rozpoutali basketbalovou horečku?
Je to neskutečný! Myslím, že velkou roli hrálo i to, že dalším sportům v Ústí se vůbec nedařilo. My jsme do toho naopak letos šlápli. Fanouškům patří obrovský dík stejně jako celé organizaci. To, že chodilo přes 2000 lidí, je neskutečné. Když jdu v Ústí na oběd, tak mě zastavují a zdraví lidi, kteří mi přejí hodně štěstí. Naše cesta do finále měla velký dosah a lidi, které basket nikdy nezajímal, najednou zajímá, což je skvělé. A je to dobrý základ do dalších sezon.
Těšíte se po dlouhé sezoně na dovolenou? Jak budete relaxovat?
Je mi 33 let, mám za sebou deset měsíců intenzivní práce a basketu. Na dovolenou se těším moc. Každý zápas jsem hrál 30 minut, tělo si už potřebuje odpočinout. A za chvíli to začne nanovo.
