Syn týdny v utajení, pak do dějin. Táta se divil: Jak je to možné?

Byla to fuška, ale nakonec se to před hlavní postavou večera podařilo zdárně utajit. Plán zapojit do posledního kariérního zápasu Petra Bendy i jeho syna Matyáše se rýsoval už dva týdny předem. A po souhlasu maminky Mariky i lékaře se mohlo přistoupit i k realizaci.

Až v den D byl doplněn na týmovou soupisku a 44 sekund před koncem středečního domácího duelu Nymburka se Slavií tenhle kadet nymburské akademie znenadání seskočil z tribuny, v dresu A-týmu s číslem 44, a koučem Francescem Tabellinim byl k údivu otce poslán do hry.

V patnácti letech a sedmi měsících jako druhý nejmladší v 32letých dějinách samostatné české ligy. Po získaném faulu dokonce proměnil i obě šestky, takže nakonec stejně jako 41letý táta, který dostal vyměřeny poslední čtyři minuty, měl na kontě dva body.

„Chystal jsem se na tenhle večer a byl jsem přesvědčený, že ve mně takové emoce ani nejsou, ale nakonec byly větší, než jsem si sám představoval. Když jsem před zápasem děkoval fanouškům, tak to na mě všechno dolehlo a bylo těžké to udržet,” přiznal po vysokém vítězství nad sešívanými viditelně dojatý Petr Benda, který celou svou kariéru považuje za jednu velkou jízdu.

„Byl to pro mě splněný sen. Nejdřív jsem ani netušil, že budu nějaký profesionální basket hrát. A až teď si po celých těch 22 letech uvědomuju, co mi to přineslo, jaké všechny lidi kolem. A bylo to neskutečné,” dodal.

Celý večer podle něj vyšel tak, jak si ho v myšlenkách představoval. „Ze začátku se mi do toho posledního zápasu moc nechtělo, ale jsem rád, že jsem se nechal přemluvit. Bylo tam hodně překvapení, včetně mého syna. Nevěděl jsem, že nastoupí, a když jsem ho uviděl, říkal jsem si, jak je to vůbec možné, že tam je. Jsem ale moc rád, že jsem si s ním mohl zahrát. Bylo to krásný. Ten sen si se syny zahrát tam samozřejmě je i dál a doufám, že to ještě někdy vyjde. Chci moc poděkovat všem, kteří přišli. Moc jsem si to užil.”

Syn Matyáš věděl o celé tajné akci jen dva dny dopředu. A samozřejmě i on byl touhle příležitostí zahrát si v ligovém zápase s tátou nemálo zaskočen.

„Vůbec jsem nečekal, že si někdy zahraju s taťkou po tom, co už po konci minulé sezony bylo jasné, že ukončí kariéru,” přiznal starší z pivotových synů. „Když jsem se dostal do hry, byl jsem nejdřív zmatený, ale nakonec jsem byl rád, jak to dopadlo.”

Nervozita ještě vzrostla, když se musel postavit na čáru trestného hodu. „Míč jsem nedržel v ruce asi jen hodinu, protože jsme předtím měli trénink. Sice jsem si loni po nějakém tréninku s hráči ligového týmu tady v hale házel na koš, ale v tomhle zápase to bylo zvláštní a na první šestku jsem vůbec neměl cit,” řekl ke své trefě o desku Matyáš.

Sám neví o tom, že by v české lize někdy nastoupili otec se synem naráz. A nejspíš to i bylo vůbec poprvé. V každém případě by Benda junior měl být druhým nejmladším hráčem historie domácí nejvyšší soutěže.  

„Moc to nevnímám, mám toho ještě snad hodně před sebou. Pořád jsem nic nedokázal. Hraju první rok za sedmnáctky v Nymburce,” drží se stranou dorostenec, který ve svých začátcích slavného tátu ani nevnímal jako vzor.

„Hodně jeho zápasů si už ani nepamatuju, spíš až v posledních sezonách. V té minulé skončil s Nymburkem třetí po snad patnácti letech, což bylo pro mě trochu zklamání. Mohli to dotáhnout o něco dál,” usmívá se Matyáš Benda.