Také jste se divili, kde se to najednou vzalo?

S JAKUBEM ŠIŘINOU NEJEN O OPAVSKÉM LAZARETU Michal Miřejovský, kondiční specialista mužské reprezentace s celostním záběrem, má zřejmě magické schopnosti. Jen se do Opavy vypravil na dvoudenní „seanci“ za tamním týmlídrem Jakubem Šiřinou, trápícím se už dva měsíce se zatím nezjistitelným onemocněním zřejmě respiračního charakteru, hned z toho vypadla dvě bezmála třicetibodová představení v lize na USK i v poháru s Hradcem Králové, včetně vyrovnání kariérního trojkového osobáku! Ani individuálně hvězdná vystoupení však neznamenají, že by reprezentační rozehrávač byl ze všeho venku. Dál tak čeká na výsledky všemožných vyšetření, aby byl připraven mimo jiné i na poslední kvalifikační okno, jež startuje v polovině února. I když totiž jeho potíže začaly shodou okolností v předchozím listopadovém „okně“, duely doma s Bosnou a ve Francii si národní dirigent nechce nechat ujít. V historickém roce zdejšího basketbalu se mu ani nelze divit. Více už nejen o sobě, ale i o tíživé situaci rozbité opavské sestavy řekne on sám v následujícím rozhovoru.

S JAKUBEM ŠIŘINOU NEJEN O OPAVSKÉM LAZARETU Michal Miřejovský, kondiční specialista mužské reprezentace s celostním záběrem, má zřejmě magické schopnosti. Jen se do Opavy vypravil na dvoudenní „seanci“ za tamním týmlídrem Jakubem Šiřinou, trápícím se už dva měsíce se zatím nezjistitelným onemocněním zřejmě respiračního charakteru, hned z toho vypadla dvě bezmála třicetibodová představení v lize na USK i v poháru s Hradcem Králové, včetně vyrovnání kariérního trojkového osobáku! Ani individuálně hvězdná vystoupení však neznamenají, že by reprezentační rozehrávač byl ze všeho venku. Dál tak čeká na výsledky všemožných vyšetření, aby byl připraven mimo jiné i na poslední kvalifikační okno, jež startuje v polovině února. I když totiž jeho potíže začaly shodou okolností v předchozím listopadovém „okně“, duely doma s Bosnou a ve Francii si národní dirigent nechce nechat ujít. V historickém roce zdejšího basketbalu se mu ani nelze divit. Více už nejen o sobě, ale i o tíživé situaci rozbité opavské sestavy řekne on sám v následujícím rozhovoru.

Jakube, co se vlastně stalo, že po dvou skvělých výkonech s 28 body na USK (první dvacítka v lize od 13. října) a s 29 proti Hradci jste tento týden neodcestoval na Ligu mistrů do Soluně?
Měl jsem už dopředu domluvené další vyšetření, které nešlo odkládat. Pořád se totiž nepodařilo zjistit přesnou příčinu mých zdravotních potíží, které trvají už nějaké dva měsíce, a nemůžu se jich zbavit. Mám něco na průduškách a už je trochu srandovní, že ani doktoři nevědí, co mi je. Chodím tak po různých vyšetřeních, berou mi krev, dělají různé testy a teď čekám na  další výsledky, které bych měl dostat snad už brzy.

Při čem vám obtíže v zápasech nejvíc vadí a čím to, že jste je teď dokázal dvakrát tak mistrně zaretušovat?
Paradoxně to teď nějak nevnímám, možná díky zápasovému adrenalinu. Stejně však přijdou i momenty, kdy mě třeba v timeoutu popadne kašel, to ale nebývá tak hrozné. To nejhorší se většinou dostaví až po zápase, po té fyzické zátěži, což mě trápí pořád. A vůbec nejhorší to bývá večer.



V těch posledních zápasech už jste se tedy své limity naučil překonávat?
Už dlouho jsem byl v herním útlumu a musím říct, že mi pomohl - v hlavě, fyzicky i basketově - reprezentační kondiční specialista Michal Miřejovský (při federaci nyní funguje na plný úvazek), který mě na dva dny poctil návštěvou a zkusil mi pomoct, což se projevilo na mé hře. Během těch dvou dnů jsme toho spolu dost odtrénovali a já jsem mu vděčný, že si sem našel cestu a snažil se pomoct nejen mně, ale i ostatním klukům. Větší část mých posledních výkonů tak jde za ním a doufám, že mě to nakopne i do dalších zápasů.

Co jste spolu všechno dělali?
Byly tam nějaké tréninky v posilovně, různé střelecké věci a individuální činnosti, což se pak všechno projevilo v těch zápasech. Chceme v tom pokračovat i dál. Vlastně spolu máme už delší dobu spolupráci, kdy mi Michal posílá plány, co mám dělat, a já věřím, že to ponese ovoce.

Nevyhlížíte nicméně i přes to dílčí zlepšení blížící se poslední okno světové kvalifikace spíš se skepsí a obavami?
Vůbec ne. (důrazně) Je to poslední okno před světovým šampionátem a já doufám, že v té době, tedy za nějaké tři týdny, už budu mnohem chytřejší, co se týče mého zdravotního stavu, nebo mě to pustí úplně, protože se mě to drží už nějaké dva měsíce. Věřím, že na sraz pojedu už bez toho „moribundusu“ (slangový výraz pro virové onemocnění), co teď v těle mám. Jistě že nevím, co má trenér v plánu, a pokud by mi řekl, že mám špatný zdravotní stav a mám si dát volno, tak o tom možná budu uvažovat, ale sám od sebe to určitě neudělám.

Když se vrátíme k vašim dvěma osobně vydařeným zápasům, tak na USK jste ve čtvrté čtvrtině několika body v řadě nakopl sedmibodové vedení Opavy, ale domácí se dokázali vrátit a ještě zvítězit. Proč se to nepovedlo dotáhnout?
My jsme tam vedli, ale i když jsme relativně dobře bránili, tak potom přišly trojky od někoho, od koho jsme to vyloženě nečekali. Trefil se tam třeba ne právě typický střelec Honza Křivánek a to nás sráželo psychicky. Nám naopak do zóny domácích nepadly některé otevřené trojky a to nás zlomilo ještě víc.



A následovala vaše pohárová exploze s Hradcem s trojkami 7/7.  Byl to zatím váš nejlepší výkon zpoza oblouku vůbec?
Já to v zápase ani nevěděl, že jsem to měl 7/7. Musím ale říct, že jsem touhle bilancí „jen“ dorovnal výkon, který se mi už povedl v úspěšné sérii o třetí místo v lize proti Pardubicím v roce 2014. Takže teď to bylo už podruhé.

Když už jste byl v takovém laufu, nechtěl jste pokoušet i další trefy?
Takhle extrémně jsem se do toho zase tlačit nechtěl. Byl bych navíc radši, kdybych takový výkon předvedl někde v lize třeba proti Pardubicím než za prakticky rozhodnutého stavu proti Hradci, aniž bych tím teď chtěl soupeře jakkoli shazovat.

Nedávno olomoucký mladík František Váňa vysázel 9 trojek z 9 pokusů a vy teď 7 ze 7, jaký počet byste v evropských podmínkách viděl jako ještě dosažitelný bez minutého pokusu?
Myslím, že i těch 10 daných v řadě je určitě reálných, protože v naší lize je hodně střelců. Musel by to být ale extrémně podařený den, tomu hráči by to muselo „lepit“ od začátku a musel by mít sebevědomí a samozřejmě štěstí. Určitě to ale možné je i u nás.

Když vašemu týmu v posledních zápasech zbyl už jediný „dlouhý“ Miroslav Kvapil, jak to změnilo vaši hru? Spoléháte ještě víc na trojky a nakolik se podkošové absence projevily na posledních porážkách?
Je to pro nás hodně složitá situace, pro Míru i pro nás ostatní, protože pod košem musí alternovat hráči, kteří na to nejsou zvyklí. Na trojkách ale kvůli tomu nejsme nějak víc závislí. Jen to k nim teď víc nahrává, když máme jenom jednoho podkošového hráče. My navíc i v kompletním složení míváme v dolním postavení problémy, protože soupeři většinou disponují silnějšími pivoty a výškovou převahou, takže našim dlouhým se zpod koše těžko prosazuje. Trenér se jim přesto pořád snaží vtloukat do hlavy, aby se snažili hrát zády ke koši a nehledali jsme jenom trojky. Bohužel v Brně se nám před dvěma týdny zranil Martin Gniadek a pod koš se museli posouvat ti, co na to nejsou tolik zvyklí. A to se projevovalo i v útoku. V obraně i třeba na doskoku to ještě Filip Zbránek nebo Rosťa Dragoun jako siloví hráči zvládnou, ale do útoku pak síly trochu chybějí, což ubírá i na úspěšnosti trojkové střelby.



Na jak dlouho se ještě odhaduje absence podkošového dua Bujnoch - Gniadek?
Martin Gniadek má po kontaktu s pivotem Brna natažený vaz od klíční kosti až někam k rameni a v určité poloze nemůže ani pořádně zvednout ruku. Má to ještě na dobré tři týdny. A Vašek teď začal chodit do posilovny, trochu běhá a do reprezentační pauzy ještě určitě nebude připravený. K téhle pauze už všichni vzhlížíme a doufám, že se tam co nejvíc hráčů uzdraví, abychom byli v nadstavbě připraveni zabojovat o co nejlepší pozici.

A to ještě z úterní Ligy mistrů v Soluni přibyl mezi zraněně křídelník Luděk Jurečka. Co se stalo jemu?
Prý dostal „koňara“ nad koleno, ale zatím nevím, jak je to vážné. Luděk by ale měl za dva dny na ligu být připraven, protože jinak už by ani nešlo mluvit o smůle, ale doslova o sr…,  co se nám teď lepí na paty.

Zápasy Ligy mistrů vás kosí přímo v houfech. Nedávno musel v Benátkách odstoupit ze hry s krvavým zraněním v obličeji křídelník Švandrlík a do hlavy schytal tvrdou ránu v témže utkání i Martin Gniadek. Šli do toho domácí při vyrovnaném stavu nadstandardně tvrdě a byl to vůbec nejdrsnější zápas, jaký jste zatím zažili?
Nějakou zákeřnost bych v tom neviděl, vyplynulo to ze hry, kdy se naši kluci při doskoku rvali o balon, byly tam lokty a tohle se bohužel někdy stane. U nás je to ale v tom současném lazaretu víc vidět. Jinak nejtvrdší zápas to určitě byl, už jen proto, že jsme ho dohrávali v pěti nebo šesti hryschopných lidech.

Jan Švandrlík už zase začal hrát, musí teď nastupovat s ochrannou maskou?
Ano, měl ji půjčenou od Martina Gniadka, který v ní před časem musel taky hrát. Bohužel Honzovi obličej svírala příliš bolestivě, protože mu neseděla, a teď během zápasu Českého poháru s Hradcem ji už zahodil a dohrával bez ní.