Ten, kterému se balon netočí. A vůbec to nevadí!

Na hráče, kterému míče létají ke koši skoro bez vyučované rotace, nebo ji mají nepředpisově šikmou, to dotáhl docela daleko.

Za svých 650 ligových zápasů se v 36 letech stal s 8351 body historicky čtvrtým střelcem samostatné české soutěže, jejíž dějiny se počítají od roku 1993. A třeba už v příštím utkání může navíc jako teprve třetí snajpr dosáhnout na uhrančivou metu 1000 trojkových zásahů.

Je to víc, než mohl čekat jako kluk, který se kdysi neprosadil v ligovém kádru Ostravy. Teď má před sebou ještě tři slovutné skórery. Ale i kdyby je překonal, možná i pak půjde dál, protože jeho basketbalový hlad nebude svazován žádným věkem. Letos v červnu navíc zblízka ucítil vůni, která mu dodala nůše nové energie. Postavení jeho týmu v aktuální ligové tabulce tomu ostatně odpovídá. Po čase vítejte ve světě levorukého vůdce Slezanů Jakuba Šiřiny i s jeho dokonale nedokonalou střelbou a graffiti na stěně opavské haly, které mu jako historická připomínka jednou bude bohatě stačit.

Jakube, v duelu se Slavií jste se osamostatnil na čtvrtém místě mezi top skórery české ligy, když jste přeskočil dalšího velikána Petra Bendu. Jaký z toho máte pocit?
Je to příjemné být uveden v popředí této historické tabulky, ale nepřikládám tomu nějak velkou váhu. Že bych teď hrál na to, abych se dostal na „bednu”, to určitě ne. Je to příjemné zpestření kariéry a uvidíme, kam se mi podaří to dotáhnout.

Tušil jste, že jste blízko čela?
To jsem netušil. Vím jen, že na začátku ligy, kdy se vydává magazín #tojebasketbal, mi kluci v kabině říkali, že už mám v rámci celých dějin naší domácí soutěže slušné číslo (zde zaujímá 17. místo), ale víc jsem to nesledoval.

Za třetím Levellem Sandersem jste v rámci české ligy o 262 bodů, za druhým Davidem Machačem o 384, zatím máte v této sezoně na kontě 185 bodů, to byste to na druhé místo mohl zvládnout ještě do konce sezony, ne?
Není to můj cíl, ale uvidíme, jak to půjde týmu i mně. Smlouvu mám ještě na příští sezonu, tak věřím, že když to nevyjde letos, tak příští rok.


A pak už bude zbývat jen lídr Marek Stuchlý s 9512 body (ten je i číslem 8 v rámci celé ligové historie včetně federální éry), za kterým nyní zaostáváte o 1161 bodů. Pokud byste ho dokázal předstihnout, mohl by to být takový pěkný závěr kariéry, kdybyste se rozhodl ji završit.
(smích) Nevím, jestli to bude reálné během příští sezony. Muselo by se mi hodně dařit. Já se ale necítím, že bych už chtěl končit. Uvidíme, jestli po konci smlouvy bude zájem ji prodloužit, ale když vidím, že může hrát Luděk Jurečka ve 40 letech, tak pokud bude sloužit zdraví, mohl bych to zvládnout i já. Je to ještě daleko, a co se má stát, se stane. Jinak končit kariéru na čele tabulky střelců by bylo příjemné, ale já chci hlavně hrát s Opavou o ty nejvyšší příčky, obhájit titul, protože ten z minulé sezony nám zavoněl a bylo by fajn to zopakovat.

Říkáte si teď, co já bych pak dělal, nebo jste po skončení hráčské kariéry už rozhodnutý pro přesedlání na trenérskou dráhu?
Zatím to je moje první varianta. Basket hraju skoro třicet let a bylo by škoda zahodit to, co jsem tomu dal a obětoval. Chtěl bych si to určitě vyzkoušet, ale to neznamená, že mi to půjde a že budu dobrý trenér. Kdyby to nešlo, musela by se řešit další varianta, ale to teď není na programu.

Pokud byste se stal historickým top skórerem české ligy, co by to znamenalo pro hráče, který jako mladík nedostával moc šancí v Nové huti a odešel tak právě do Opavy?
Kdyby mi někdo řekl na začátku kariéry, že mám možnost atakovat pozici nejlepšího střelce historie ligy, tak mu to asi neuvěřím. Byl bych ale rád a byl bych vděčný. Tu šanci jsem dostal v Opavě, dostal jsem důvěru, vybudoval si nějakou pozici a je to vlastně i ocenění mých spoluhráčů, bez nichž bych takového čísla nedosáhl. Je to týmová hra a já se tu důvěru tady snažím splácet nejlíp, jak umím. A jestli z toho bude třetí, druhé, nebo první místo mezi střelci, bude to příjemný pocit z takového záznamu v mém sportovním životopise.

Když se po zisku titulu jistě i s dávkou nadsázky řešila socha pro vašeho kouče Petra Czudka, nemělo by se už uvažovat i o té pro vás?
Neee, to už určitě ne! (důrazně) To je extrém dávat někomu sochu. Já mám podobiznu ve formě graffiti na jedné stěně v naší hale, což už beru jako tu pomyslnou sochu a to stačí.

Vy se teď navíc blížíte i k dalšímu milníku. Jako teprve třetí po Pavlu Milošovi (1246) a Pavlu Slezákovi (1085) se můžete prostřílet k tisíci trojek v NBL, což je už skutečně úctyhodný počet. Aktuálně vám k tomu chybějí čtyři zásahy. Co říkáte na tohle?
Wow! Ty brďo, tak tohle jsem nevěděl. Věřím ale, že v pořadí za mnou je plno dalších střelců, kteří budou mít větší šanci nejen mě, ale i ty nejlepší dva předběhnout, i když nevím, jak na tom jsou. Je to ale zajímavá statistika a fajn se to poslouchá.

No, zase není tolik těch, co by vás přímo ohrožovali. Nicméně jeden sedí hned vedle vás v šatně. Luďku Jurečkovi chybí k tisícovce 14 tref, takže je to nyní duel mezi vámi dvěma, kdo se na magickou tisícovku prostřílí jako třetí.
To mě Luděk určitě předběhne. Nebo možná já dám dřív 1000, ale on mě pak jistě přeskočí.

Býval jste takový skórer nebo i trojkař už v žácích nebo dorostu, anebo to přišlo až později?
Nebýval jsem vyloženě střelec, ani teď se za nějakého ryzího nepovažuju, spíš jsem těžil ze svých nájezdů a rychlosti. Střelba přišla až v dospělých, kdy jsem se snažil střílet v tréninku navíc.

Byl vám přeučován střelecký styl?
Snažili se mi to vylepšit. Rotace míče po vypuštění u mě není právě učebnicová, balon se mi točil různě šikmo, nebo tam spíš žádná rotace nebyla. Pamatuju si, že jsem individuálně trénoval s panem Kozákem v Ostravě, kdy on mě vedl i v dorostu. Pak jsem měl individuály i s Dušanem Medveckým taky v Ostravě, takže snahy tam byly.

Mimochodem, jak je na tom aktuálně váš zraněný levý kotník?
Myslím, že už je skoro na stu procent.

Hojí se takové zranění hůř v šestatřiceti než ve dvaceti, nebo spíš jde o to, jak je to vážné?
V prvopočátku, když jsem tomu hráči dopadl na nohu, jsem si myslel, že to bude špatné. Hned na lavičce se mě ale ujal náš masér a kondičák Honza Zlámal, který se mi to snažil stáhnout takovou speciální gumou, aby to nenateklo, což udělalo dost. Nakonec to nedopadlo tak hrozně, jak jsem si myslel, šlo jen o lehce natažené vazy a do tří týdnů to bylo v pohodě.

Ligu nyní vedete už i s náskokem dvou výher před Nymburkem. Jde sezona zatím podle síťového grafu?
Za mě to jde určitě líp než v té minulé, kdy jsme začali 5-1, ale pak přišly zdravotní komplikace, odchod amerického pivota Bassetta, nepostup v Europe Cupu a pak se to s námi vezlo, až jsme museli bojovat o postup do skupiny A1 a pořád jsme se pohybovali na šestém sedmém místě. Z toho pohledu to letos jde víc než dobře. Jistě prohry v Kolíně a Písku nás mrzí, ale nějak jsme se z nich, doufám, poučili. A mnohem líp než při první účasti dokážeme přepínat z Ligy mistrů na NBL. Před těmi pěti lety jsme tohle nezvládali a prohrávali zápasy, které jsme letos neprohráli, i když nedávno s Olomouckem jsme to vybojovali až v prodloužení. A s Ostravou jsme se doma k vítězství protrápili, ale zvládli jsme to. V tom je progres a sezona se zatím vyvíjí podle představ. Hlavní je uhrát co nejlepší umístění před play-off.

A při řadě zranění jste získali i vaši prakticky plnohodnotnou náhradu Marquese Townese. Jak se teď ještě s kolegou Kouřilem ve třech na režisérském místě porovnáte?
Ještě jsme se ve třech nepotkali a uvidíme, jestli to vůbec přijde, protože Marques tu je zatím na dva měsíce, přišel kvůli tomu mému zranění, abych měl možnost to dobře vyléčit, i kvůli rotaci v Lize mistrů, takže uvidíme, co bude po tom, jestli odejde, nebo bude ve hře varianta dohrání sezony u nás. Každopádně nám pomohl při mém nebo „Kuřkově” (Kouřilově)  zranění, je to zkušený hráč, který se nebojí hrát jeden na jednoho nebo si vzít těžší střelu. Rozšířil nám rotaci, kdy my jsme od začátku sezony ještě ani jednou nebyli komplet. Zatím se nám lepila smůla na paty a můžeme jen doufat, že na závěr sezony už budeme všichni, v největší síle. Lavičku pak máme docela širokou a mohli bysme z toho těžit.