Tmel kabiny a mentor: Hledám učitele češtiny

Na otázku, zda se s někým radil, zda jít právě teď do bronzového Nymburka, odpověděl zcela jasně. Nikoli. Ani s těmi, kteří by mu mohli o klubu leccos říct.

„S lidmi se budu bavit až nyní. To rozhodnutí jsem chtěl udělat sám a nenechávat se nikým jiným ovlivnit. Věřím, že je to správný krok pro mě i mou rodinu. Teď budu mluvit s hodně lidmi a získávat další potřebné informace. Nemyslím si, že by mi někdo řekl, že jsem měl tuhle příležitost odmítnout,” podotkl pro nymburský klubový web Spencer Svejcar, americký křídelník nyní již i s českým pasem, který po šesti sezonách opustil Ústí nad Labem a stal se první posilou ERA Basketball Nymburk při budování kádru, jehož prvotním cílem bude vrátit dlouhodobého tuzemského hegemona na ligový trůn.

„Jsem nadšený, protože je to pro mě skvělá příležitost. Proti Nymburk hraju už řadu let a vím, jak silná organizace to je. Jsem za tuhle možnost opravdu vděčný,” dodává 28letý shooting guard, který přiznal, že po půltuctu let v pandím dresu už pocítil touhu po změně.

„Přišel čas, abych zkusil něco jiného. Ale moc si cením období, které jsem v Ústí strávil. Vytvořil jsem si tam hodně vztahů a bude spousta lidí, kteří mi budou chybět. Přišel jsem tam, když mi bylo 22 let, takže jsem byl ještě kluk. Vzali mě mezi sebe s otevřenou náručí. Mám tam hodně dobrých vazeb s managementem, trenéry, spoluhráči i fanoušky. Moje žena tam byla se mnou, stejně tak dcera. Moc si vážím toho, jak se tam o mou rodinu starali. Všichni nám byli vždy nápomocni. Kamkoli jsme šli, potkávali jsme lidi, kteří týmu fandí. To je něco, na co budu vždy rád vzpomínat, a tyhle navázané vztahy mi budou určitě nejvíc chybět. Na druhé straně už to chtělo novou výzvu,” pokýve hlavou rodák z Denveru, který si ovšem pochvaluje, že nadále zůstává v NBL.

„To je určitě výhoda. Znám už všechny soupeře, styl hry a vše s tím spojené. Mám Česko a zdejší ligu opravdu rád, takže mě těší, že tu můžu zůstat,” vyzdvihuje klad transferu proti proudu Labe 193 čísel vysoký hráč.

Nová výzva, jež jej čeká, bude povýšena tím, že i Svejcarovým úkolem bude vrátit do Nymburka ligovou trofej, byť jen pomyslně, neboť NBL chystá zbrusu nový pohár pro šampiona.

„Je to čest, když vás chtějí zařadit do týmu, který má zpět vybojovat titul. I pro mě bude cílem dostat Nymburk zpátky na vrchol,” říká Svejcar, který už měl možnost promluvit si i s novým koučem Francescem Tabellinim.

„Je velmi chytrý, má velké znalosti a hodně se zaměřuje na detaily. Je poháněn cílem, který před sebou má. Vyměnili jsme si pár názorů, probrali jsme pracovní morálku, profesionalismus a spoustu témat. Na hodně věcech jsme se shodli, včetně systémů, jaké chce hrát, i na hráčích, jaké chce přivést. Líbí se mi, co chce vybudovat, a jsem nadšený, že pod ním budu moct hrát.”

Jako Američan s českými kořeny po babičce bude moct plnit i roli určitého tmelu mezi českým jádrem a novými zahraničními hráči, mezi nimiž v Nymburce obvykle bývá řada zámořských borců.

„Jsem v tomhle trochu unikátní, tak nějak uprostřed. Jsem na takovou roli zvyklý z Ústí, kde také bylo hodně cizinců, a já byl mezi nimi a Čechy. Umím být součástí obou těchto skupin v kabině. Věřím, že to zvládnu. Jsem víc vokálním lídrem za zavřenými dveřmi než na hřišti, kde vedu tým jiným způsobem. Mluvím v šatně, tam jsem určitě víc slyšet než na hřišti. Určitě dokážu spojovat Čechy a Američany a je to role, které bych se měl zhostit,” plánuje křídlo, které nicméně přiznává, že ani české kořeny a šestileté působení na severu země přehnaně nezvedlo jeho mluvenou češtinu.

„Pár slov znám, ale určitě nejsem v češtině tak dobrý, jak bych po šesti letech tady měl být. Přeci jen doma mluvíme jen anglicky a i v kabině jsem měl kolem sebe pořád hodně Američanů, takže se mluvilo hlavně anglicky. Teď, když mám občanství, se ale na češtinu chci soustředit určitě víc. Bohužel je to velmi složitý jazyk. Když třeba čeští kluci v šatně vtipkují, chytnu pár slov, domyslím si to a tu hlavní myšlenku většinou pochytím, ale když spolu mluví rychle, je pro mě těžké rozeznat rozdíly ve slovech. Pokud by se našel nějaký učitel, který mi s tím bude chtít pomoc, budu tomu nakloněný,” zadává veřejnou poptávku.

Svejcar patří mezi hráče, kteří si při tréninku rádi přidávají. A už také fušuje do trenérského řemesla, radí mladším hráčům a stal se i učitelem různých dovedností. „Je to tak trochu moje vášeň. Začal jsem s rolí trenéra už na střední škole. Založil jsem si i trenérskou společnost, kde přes léto pracuju s dětmi i mladšími hráči. Nejen basketbalově, ale i na poli atletických schopností. Využívám k tomu vlastní zkušenosti. Vím, že je třeba si přidávat, aby se člověk zlepšoval. Snažím se to předávat ostatním, že je třeba makat před tréninkem i po něm. Udržuje mě to v rytmu,” vykládá křídelník, který má vystudovanou kineziologii a sportovní vědu.

„Hodně jsem i pracoval s atletickými trenéry. A moje máma byla velmi dobrá běžkyně, takže já s bráchou jsme často běhali. Těším se tak i na spolupráci s kondičním trenérem Ričkou Reimarisem.”