Tři rozehrávači problém? Ne, je to výhoda!

S LAMBEM AUTREYM V minulých dnech poznal odvrácenou stránku profesionálního sportu. I to, jak rychle se v něm některé věci dějí.

Než se nadál, byl na Kypru bez práce, ač měl dojem, že se mu hodně daří. A než se z šoku stihl vzpamatovat, měl nový džob v NBL. A stal se součástí hvězdné rozehrávačské sestavy kolínského GEOSANU, jež vzbuzuje spoustu otazníků. Nikoli však v samotném medvědím doupěti.

„Jo, ta situace byla dost bláznivá,” potvrzuje 32letý americký rozehrávač Lamb Autrey, který má za sebou po sobotě první zápas v už pátém týmu Kooperativa NBL. V té načal už svou osmou sezonu.

Poté, co ústeckou SLUNETU dokormidloval k historickému čtvrtému místu, vydal se v létě do kyperského Apoelu Nikósie. Tam však po příchodu nového kouče nevydržel dlouho a těsně před startem sezony musel řešit složitou situaci. Ta se ale vyřešila vlastně sama.

Lambe, co se to na Kypru vlastně stalo?
No, prostě to nedopadlo. A upřímně - doteď nevím, co se v Apoelu stalo. Od kouče, ani nikoho z vedení jsem se nedozvěděl ani slovo. Jeden den mi jen paní z finančního oddělení napsala pozdě v noci textovku, že jsem byl propuštěn. Nic víc. Na tréninku předtím, ani potom mi nikdo nic nevysvětlil. Přitom den před tou textovkou jsem odehrál výborný zápas, dal jsem dvacet bodů, a když jsem dostal tu zprávu, nejdřív jsem si myslel, že jde o vtip. Bylo to absolutně nečekané. A bylo to jen rozhodnutí kouče, prezident chtěl, abych zůstal. Pak jsem si ale řekl, OK, jsem věřící člověk a vždycky si říkám, že věci se dějí z nějakého důvodu, nebudu se tím stresovat a budu se soustředit na další krok. A prakticky okamžitě se stalo tohle...

Povídejte...
Můj agent mě okamžitě umístil na server s volnými hráči, kde ale byl jen popis hráče beze jména. A Kolín, který stále hledal jednu posilu, si všiml, že se tam objevil americký hráč, který právě skončil v české lize a dřív hrál i ve Finsku a Maďarsku. Tak zavolali agentovi, kdo to je, a když se dozvěděli, že jde o mě, nemohli tomu uvěřit. Vzápětí mi dali fakt dobrou nabídku a já na to agentovi: „Jasná věc, tohle nejde odmítnout”. V posledním čtvrtfinále jsme Kolín s Ústím vyřadili, ale věděl jsem, že je to dobrý tým, znám ty kluky a byla to vážně super nabídka. Během pár hodin od propuštění z Apoelu jsem podepsal v Kolíně. (usmívá se) A jak jsem řekl - věci se dějí z nějakého důvodu, já jsem zpátky v Česku, kam prostě patřím, a kde Bůh chce, abych zůstal. Tak to vidím já.

Nechtěl jste tedy ani zkoumat případné další možnosti v kyperské lize?
Ne, jakmile jsme zjistili, že se objevil zájem Kolína, nic dalšího jsme neřešili.

Asi mnozí byli přinejmenším v údivu, pokud ne v šoku z toho, že Kolín si po Ondřeji Šiškovi bere k Adamu Čížovi dalšího výrazného rozehrávače, který je bez míče jako ryba bez vody. Jak to vidíte vy?
Samozřejmě že hned, jak jsem podepsal, jsem dostával ty otázky: „Ve hře je jen jeden míč a jak se tam všichni srovnáte, když každý potřebujete hrát s balonem?”. Spousta lidí si tohle říká, kdo bude mít míč nejvíc? Já na to ale odpovídal, že tohle je týmový sport, a pro ty, kteří si už nepamatují, já s Šiškou jsme spolu byli v děčínském týmu, který hrál finále. Tam nejde o to, kdo bude dávat nejvíc bodů. Všichni máme stejný cíl, a to je finále. A všichni jsme výborní hráči, takže pokud budeme fungovat jako tým, budeme velmi úspěšní. Nebude to o tom, kdo dá dvacet bodů, tohle já nepotřebuju. Jsem týmový hráč a kluci taky. Kdybych cítil, že to bude problém, nešel bych sem. Tohle je ale zkušený veteránský tým, kde hráči chápou, o co jde. Já tak jen přidám nějaké zkušenosti a šířku naší lavičce.

Už jste si v prvním utkání v Olomouci zkusili být ve hře všichni tři, s Šiškou i Čížem?
Jo, byli jsme spolu. A já jsem si jistý, že můžeme fungovat v téhle trojici na perimetru. Já můžu být jednička, dvojka i trojka a kluci taky. Takže to je spíš velká výhoda, že na míči nebude jen jeden hlavní rozehrávač. Když doskočím v obraně, můžu to být já a Adam se na ten útok posune na dvojku. Můžeme se takhle míchat a já i trenér to vidíme jako výhodu.

Měl jste jen pár dní na vpadnutí do kolínské hry, jak se to napoprvé povedlo?
Tohle bylo vážně snadné. Už když jsem hrál proti nim v minulé sezoně, poznal jsem je a jejich hru, takže tohle nebylo složité. Oni taky znají mě, takže to bylo v pohodě.

V Olomouci jste nezářil bodově (8), ale v rozhodné koncové fázi jste vidět byl a nakonec měl i 7 doskoků a 7 asistencí. Tohle vám na úvod stačilo?
Jo, dobrý začátek. Měl jsem střely, které obvykle mívám, a mohl jsem hrát to, co je mi vlastní. Kouč mě k tomu i povzbuzoval. A hlavní je výhra.

Olomoucku chyběli nový hlavní rozehrávač Stamenkovič, navíc i křídlo Erik Klepač, a vy jste vyhráli jen o opět, se 78 body v útoku. Byl to přinejlepším průměrný výkon z hlediska toho, co od vás lze čekat?
Určitě jsme mohli hrát o hodně líp, hlavně ke konci, kde jsm měli dost ztrát, a uspěchávali jsme to proti jejich presinku. A dávali jsme jim zadarmo snadné body. Nebýt toho, věřím, že bychom byli schopní vyhrát o patnáct bodů. Určitě víme, čeho jsme schopní.

Mužem zápasu se stal nový kolínský forward Slavinskas, který zapsal 23 bodů, 8 doskoků a 5 získaných faulů. V čem je jeho největší síla?
Člověče, já ho miluju! Je to „energizer”, maká a je to prostě Litevec, pro kterého je basket vším. Všechno na hřišti dělá chytře, může bránit jakoukoli pozici od jedničky po pětku, úžasný hráč.

Kolega Šiška se nechal slyšet, že do Kolína přišel pro medaili. Vy jste právě dovedl k historickému čtvrtému místu Ústí, zvládnete zaknihovat dějinný zápis i v Kolíně?
To je náš cíl (usmívá se), myslím, že tohle máme v hlavě všichni. Jít do finále a získat medaili. Zajistíme, aby to tak dopadlo (směje se).

Přicházíte z devadesátitisícového Ústí do třetinového Kolína, bude to velký rozdíl a budete často využívat blízkosti Prahy?
To rozhodně. Už jsem tam byl za tu chvíli, co tady jsem, čtyřikrát (smích), je to fakt blízko. Můžu vyrazit hned po tréninku a to je pecka.