Tři telefonáty, které rozhodly o probuzení Petra Š.

S MEDVĚDÍM PŘEKVAPENÍM PETREM ŠAFARČÍKEM Kdybyste si měli před sezonou vsadit na druhého střelce a doskakovače Kolína po pěti kolech, na koho byste své peníze vložili? Kolik z vás by se odvážilo věřit sázce se jménem guarda Petra Šafarčíka, který měl v minulé sezoně průměry 6,3 bodu a užitečnost 6 za 24 minut? V lize se však dějí hodně zajímavé věci a tahle sázka by byla velkým ternem. Třiadvacetiletý rodák z Ostravy zapisuje 13,8 bodu i 6,6 doskoku za 32 minut a s cifrou 16,4 je sedmnáctým nejužitečnějším hráčem ligy. Vedle toho nadále sleduje svou druhou lásku (fotbalový Baník, kterému před časem šéfoval jeho otec), na který se chystá v neděli vyrazit, a také z dobrých důvodů ne právě řídce vzpomíná na jeden světový šampionát z roku 2013.

S MEDVĚDÍM PŘEKVAPENÍM PETREM ŠAFARČÍKEM Kdybyste si měli před sezonou vsadit na druhého střelce a doskakovače Kolína po pěti kolech, na koho byste své peníze vložili? Kolik z vás by se odvážilo věřit sázce se jménem guarda Petra Šafarčíka, který měl v minulé sezoně průměry 6,3 bodu a užitečnost 6 za 24 minut? V lize se však dějí hodně zajímavé věci a tahle sázka by byla velkým ternem. Třiadvacetiletý rodák z Ostravy zapisuje 13,8 bodu i 6,6 doskoku za 32 minut a s cifrou 16,4 je sedmnáctým nejužitečnějším hráčem ligy. Vedle toho nadále sleduje svou druhou lásku (fotbalový Baník, kterému před časem šéfoval jeho otec), na který se chystá v neděli vyrazit, a také z dobrých důvodů ne právě řídce vzpomíná na jeden světový šampionát z roku 2013.

Petře, kolik lidí by před sezonou čekalo, že budete po 5 zápasech druhým střelcem týmu a taky jediným dvojciferným skórerem z perimetrových mužů?
U nás v klubu bych řekl, že to čekali skoro všichni, že budu dvojciferný, protože jsem tam s takovým očekáváním přišel. Nejvíc jsem to ale od sebe čekal já sám. V přípravě se to pak nějak vyprofilovalo a do sezony jsem vstupoval s tím, že se to už ode mě čeká. Nás je tam na perimetru ale víc a všichni podle mě mají kvalitu na to být dvojciferní.

Mně ale nešlo o tu dvojcifernost samotnou, jako spíš o to, že jste to na perimetru pouze vy, a že je to téměř 14 bodů...
To, že jsem sám, je trochu škoda, protože tu kvalitu na perimetru máme hodně velkou. Je to ale jen otázka času a myslím, že už v sobotu se ukáže, že na perimetru máme samé výborné střelce. Neříkám, že já jím jsem, ale Péťa Dokoupil, Vojta Bratčenkov, který se snad vrátí po zranění, Michal Vocetka už by se měl taky vrátit, nebo Bojan Bakič i Adam Číž, to jsou všechno hráči, z nichž 10 a víc může dávat každý.



Vypadá to, že po třech letech v USK vůbec nemáte problém s nově nalezenou herní svobodou…
To nemám, naopak – hraju tak rád. Po těch třech sezonách, kdy to bylo pod panem Alilovičem založené na taktice, systému a velké důslednosti, teď i díky mnohem větší volnosti od trenéra Beneše si toho zaprvé víc vážím a chci to i využívat, což se zatím daří.

Mimochodem – chtěl vás do Kolína přímo Pavel Beneš?
Ano, a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem tam šel. Nějaký zájem byl i od klubu, ale když byl Pavel Beneš jmenován, sám mi volal, že i on má velký zájem. Než jsem podepsal, asi třikrát jsme si volali a na základě těchto rozhovorů, které pro mě byly velmi zajímavé a přesvědčily mě, jsem se rozhodl pro Kolín.

Má tahle komunikace hodně co do činění s tím, že i on sám je bývalý playmaker, a že ač vy nejste čistokrevná „jednička“, tak se na ni stále víc posouváte? A trenér na vás bude hodně sázet?
Asi to roli hraje. Já se s ním hodně bavím, na každém tréninku probíráme jednotlivé situace z rozehry, já se ho ptám, jak on to řešíval a to, že on si tím prošel, mi hodně pomáhá se zlepšovat.

S kolegou z rozehry Čížem oba točíte kolem 30 minut, odehrajete toho tedy i dost spolu. Byl jste nicméně brán převahově na rozehru?
Trenér mě bral na rozehru, ale moji výhodu viděl i v tom, že můžut hrát i na „dvojce“, protože jsem v minulosti hrál obojí a zvládám to. To samé ale platí i o Adamovi, který může taky zahrát na křídle. Trenér to bere jako výhodu a rád hraje se dvěma takovými hráči. Můžeme si vyhovět a zatím si na hřišti rozumíme. Nevím, jestli je to tím, že jsme oba z Ostravy, ale je to tak. (směje se)



Mimochodem – vy jste fotbalový baníkovec. Platí to i o ex-ostravském kolegovi?
Myslím, že jo. Zrovna ve středu večer se ozval, když Baník porazil Spartu v domácím poháru, a hned jsme si psali. Takže i on je fanouškem Baníku, tak jako každý v Ostravě. A vzhledem k tomu, že Baník hraje v neděli na Spartě znovu, tak o tom hodně uvažuju. Budeme mít volný den, takže bych Baník chtěl jet podpořit i osobně.

Zpět pod koše. Jak se lišila vaše role v poslední době v USK od toho, co zastáváte nyní v Kolíně?
Pokud jde třeba o koncovky utkání, tak na USK jsme v minulé sezoně na závěry měli Jardu Bohačíka a já se měl snažit pro něj něco vytvořit, nebo si to vzal sám. Teď v Kolíně už se ode mě očekává, abych něco vytvořil, ať pro sebe, nebo pro ostatní. Je to vyváženější. Já jsem vlastně býval vždycky takový „obojetný“ guard, i když v USK jsem víc hrával z křídla. Ale tím, že mám rád míč, jsem vždycky na jedničce nějak suploval. A teď to dva roky byla na USK spíš čistá „jednička“. V Kolíně se střídáme – zápasy začínáme s Adamem oba, s tím, že já jsem jako dvojka, ale průběžně se na míči střídáme zhruba půl na půl.

V minulé sezoně jste měl 6,3 bodu a užitečnost 6 za 24 minut, teď jste na 13,8 bodu a užitečnosti 16,4 za 32 minut. Kde se ve vás ten nárůst vzal? Anebo to tam bylo, a dosud jste o to nebyl žádán?
Nechci teď znít nějak povýšeně, ale myslím, že to ve mně vždycky někde bylo. V mládeži jsem k tomu měl vlohy a dařilo se mi taková čísla mít. Minulé tři roky ale byl systém daný, já neměl takovou roli a byl tam Jarda, který měl kariérní fazonu. Já se tedy snažil pomáhat jinak. Teď je to jiné, trenér mi věřil, že tohle dokážu a já se té šance chopil docela slušně.

Navíc jste po lídrovi týmu Skinnerovi druhým nejvytíženějším hráčem. Jak to berou všichni kolínští veteráni?
V pohodě. My máme skvělou partu, jakou jsem dlouho nezažil. Naštěstí jsem měl na tohle vždycky štěstí, ale nikdy jsem nebyl v týmu s tolika veterány. Na USK jsme byli všichni mladí a věkově si byli blízcí, ale teď jsem nevěděl, do čeho jdu. Dopadlo to ale super. Kluci vidí, jak hraju na tréninku, a nikdo s tím nemá problém.

Kolega Skinner je o nějakých pět čísel vyšší, než jste vy se 193, ale hraje o dvě pozice výš a zatím žne průměry 20+12 doskoků, jež by z něho mohly udělat jednoho z kandidátů na ligového MVP. Má velkou šanci?
Určitě bude jedním z kandidátů a byl bych rád, kdyby to dokázal. Přijel výborně nachystaný už na letní kemp a říkal, že tomu přes léto hodně dal. Byl ve výborné kondici a od prvního dne a prvních přípravných zápasů ukazoval, že bude tahounem. Jeho čísla mě nepřekvapují a svou formu ukazuje každý den na tréninku. Takže se ho snažíme využívat i při zápasech. Já si s ním na hřišti hodně rozumím, víme, co od sebe čekat, hodně ho vyhledáváme a on tu důvěu splácí.



Zatím jste vlastně všech pět zápasů hráli až do koncovky, ale jen dvakrát jste uspěli. Právě v závěrech jset hodně šli přes Skinnera. Bylo to tedy oprávněné? A proč to třikát nevyšlo?
U Leeho je to podložené tím, že se mu daří a v těch zápasech měl formu. Bohužel třikrát to byly koncovky, kdy nám chybělo i trochu štěstí. My ale nepanikařímě, ty výsledky jsou dobré, neprohráváme o dvacet a všichni věříme, že se to otočí a ty koncovky začneme vyhrávat víc.

U vás osobně možná nejvíc překvapí, že jste po dominantním Skinnerovi druhým doskakovačem s 6,6, což je u guarda výborné číslo.
Doskoky jsem vždycky chtěl sbírat, mám na to ze svojí herní pozice i dispozice a jsou to věci, co dokážou rozhodovat utkání. Zrovna naposledy v Ostravě nám zápas proklouzl mezi prsty i kvůli tomu, že jsme neměli obranné doskoky. Snažím se tam tedy chodit, i když Lee mi toho hodně sebere. (směje se) Skáčeme tam ale oba. Na obranném doskoku je dobré i to, že můžu hned vyrazit dopředu a nemusím si o balon teprve říkat.

A ještě jedna věc – většiny svých bodů dosahujete z dvojek a šestek, tedy téměř bez trojek. Je to tím těžší?
Je, a to čím dál víc, protože poslední zápasy už si všichni začínají můj nájezd hlídat, brání mě z odstupu a nechávají mě střílet. Trojky se mi zatím nedaří, ale pracuju na tom a věřím, že to otočím a začnu je dávat. Vím, že bych si tím pomohl.

Ještě máte před sebou tři venkovní zápasy, než nadejde domácí premiéra s mistrem ve vaší zrekonstruované hale. Už jste se byli podívat, zda se vše stihne?
Já osobně ne, ale někdo tam byl a zatím to hotové není. My všichni doufáme, že to bude co nejdřív, protože už by nám nějaký domácí zápas bodnul.

Teď malá odbočka do minulosti – jak často si vzpomenete na světový šampionát U19 v Praze z roku 2013?
Po pravdě, vzpomínám na něj docela často. Jak hráči z tehdejšího amerického výběru dorostli ve větší hvězdy NBA a já každé ráno koukám na sestřihy a vidím například Aarona Gordona (vedle něj v Praze hráli třeba Marcus Smart nebo Elfrid Payton), který teď čerstvě zaznamenal 41 bodů, tak si samozřejmě vzpomenu. Nám se to tehdy vyloženě nevydařilo, přesto na ten turnaj vzpomínám rád.

Teď se blíží kvalifikace na ten úplně největší šampionát s názvem Světový pohár. Při vaší aktuální formě, zbloudí někdy myšlenky i sem?
No to samozřejmě zbloudí. Poslední dva roky jsem měl štěstí se aspoň na soustředění širších reprezentačních výběrů podívat a teď by už brzy měla být zveřejněná nominace. Dělám pro to maximum svými výkony na hřišti, a kdyby nominace přišla, byl bych moc rád.     






Foto: mmcité+ Brno/J.Russnák