Uvidí kolínské náměstí Adama na Adama?

PŘED HYUNDAI FINAL 8 S ADAMEM ČÍŽEM Už téměř před dvěma měsíci tvrdil, že si bude muset s trenérem Miroslavem Sodomou promluvit o svých nekonečných minutových porcích, protože jsou dlouhodobě neudržitelné. Jenže od poloviny prosince se nezměnilo vůbec nic a rozehrávač Kolína Adam Číž i po 22 zápasech základní části stále drtí nevídaný 38minutový průměr. A pořád neodpadl.

„Ne, že by mi trenér odmítal ulevit, bavíme se o tom, ale zatím nenacházel vhodný prostor na to mě v zápasech vystřídat. A já to během utkání nejsem úplně schopný vnímat a střídat se sám, takže to nechávám čistě na něm. Teď jsme měli těžký program s těžkými zápasy a asi se i trochu bál mě ze hřiště stahovat,“ pokrčí rameny s tříminutovým náskokem na Ondřeje Sehnala a Jakuba Šiřinu suverénně nejvytíženější muž Kooperativa NBL, který se tak musí šetřit jinde.

„Spím dvanáct třináct hodin denně a snažím se to dohánět a zregenerovat aspoň takhle,“ popisuje svůj nyní standardní spánkový režim.

Teď se bude muset naspat do zásoby. Pro jistotu. Pokud by totiž Medvědi postoupili ze čtvrtečního večerního čtvrtfinále Hyundai FINAL 8 Českého poháru, museli by hrát po dni volna v sobotu a vzápětí i v neděli, tedy třikrát během 72 hodin. To vše ale pouze za předpokladu, že v prvním zápase turnaje skolí svitavské Tury.

„Takového soupeře jsme v losu přivítali. Věříme si, i díky tomu, že jsme Tury v sezoně dvakrát porazili v lize. Jejich forma stoupá, hrají už lépe, dokážou vyhrávat a nebude to nic lehkého, my si ale nemůžeme stěžovat. Není to Nymburk, ani Opava, a třetí už jsme v lize my, takže jsme v pohodě,“ popisuje Číž zdroj své sebedůvěry.

Každý vzájemný zápas se odehrál v trochu jiných kulisách. Zatímco kolínská sestava se prakticky nezměnila, ta svitavská doznala změn jak během sezony, tak zejména loni v létě. Na začátku října proto v prvním střetu s Medvědy měla ještě daleko k sehranosti.

„Soupeř byl tehdy i trochu v křeči, jak nás chtěl porazit. A nedávno doma jsme trefovali některé těžké střely a oni naopak nedávali ani ty otevřenější. Nebyli jsme výrazně lepší, už byla dost znát únava, ale celý zápas jsme vedli,“ vrací se k výhrám 89-79 a 84-80 29letý dirigent, který v prvním střetu stihl pouhé 4 body, aby ve druhém naopak explodoval třiatřiceti, což bylo až do včerejška jeho kariérní maximum.

Jako by mu vyhovovala změna svitavské obrany. „V prvním utkání na naše clony používali vysoký předskok, ale teď u nás už clony přebírali. Chtěli stopnout náš pick-and-roll, což se jim nějak povedlo, a my pak museli řešit vzniklé „mismatche“ při hře pivota zády ke koši na menšího obránce, nebo při útoku malého hráče z perimetru na jejich dlouhé.“

V duelech Medvědů s Tury dochází nyní na elitní basketbalové úrovni k naprosto unikátnímu jevu. Utkávají se totiž dva celky, které vysílají na koš víc trojkových než dvojkových pokusů. „Unikát to je a vypadá to „šíleně“, ale je to už teď v basketu i trend. Neříkám, že to tak mají i v jiných ligách, my jsme to už možná trochu přehnali, ale prostě se těch trojek střílí pořád víc,“ podotýká rozehrávač.

„Pokud jde o Svitavy, tak už jsme na jejich trojky nachystaní byli a museli jsme k nim přistupovat blíž než proti jiným týmům. A oni na nás byli nachystaní taky, tak možná proto jsme v domácím zápase měli víc dvojek,“ poukáže na už skoro nezvyklý kolínský jev.

A dodává, že ligoví soupeři v poslední době Medvědům tolik trojek dávat nechtějí. „Týmy už respektují naše střelce, stojí u nás blíž. Uvidíme, jak se s tím popereme. My ale zase na té trojkové střelbě nijak nelpíme. Když to budou těžké střely, tak ty střílet nechceme,“ skoro překvapí Číž, jehož tým v průměru na jedno ligové utkání odpálí 37 trojkových pokusů.

Dlouhodobá úspěšnost Kolína činí solidních 36 procent, ale v týmu prý nebyla stanovena žádná hranice, pod kterou už by se Medvědi z oblouku začali víc mírnit. „Po pravdě, my se nepřipravujeme na to, že budeme v zápase střílet tolik trojek, ale vyplývá to ze hry. Nejdeme do zápasů s tím, že soupeře z trojek přestřílíme. Já jenom klukům říkám, že pokud jsou volní, musí to vystřelit, protože lepší pozice už nebude. A letos se to sešlo, že máme dobře střílející křídla i podkošové. I na tréninku je vidět, že někteří kluci jsou spíš do střely než do nájezdu.“

Ze samotných zápasů se zdá, že vůbec největší množství obloukových šrapnelů vypálí Medvědi v prvních čtvrtinách, kdy také obvykle mívají vysokou úspěšnost. Má však Číž jako rozehrávač připraven plán B, když prvních sedm osm pokusů nepadne na úrodnou půdu? „V takové situaci jsem ještě nebyl,“ zakroutí rezolutně hlavou, než se hlasitě rozesměje.

„Ale samozřejmě v případě potřeby na změnu připravení jsme a v podstatě hrajeme tak, že když nám nevyjde nic, dáme balon „Líčkovi.“

Právě podkošový pilíř Lee Skinner začal trojky v posledních zápasech vypouštět o poznání častěji než dřív a tím se střelecky nebezpečnou stala celá základní pětice. „Na střelbě fakt pracuje a je v ní pořád lepší. Ví, že trojka bývala jeho slabší stránkou a teď mu to docela jde. Týmy si na něj už při nájezdu nebo na jeho dvojky dávaly pozor, proto musel do své hry přidat něco nového,“ informuje nyní už druhý střelec ligy s průměrem 20 bodů, který svou aktuální euforii potvrdil i jedním zásadním závazkem:

„Pokud vyhrajeme Český pohár, budu běhat nahý po kolínském náměstí, jen s rouškou na puse a korunou na hlavě. A budu běhat tak dlouho, dokud mě neodchytne policie a nezavře mě někam, kde si trochu odpočinu,“ chechtá se, jako by nevěřil, že se to může stát.

V letošní sezoně, v níž právě Adam Číž včera 43bodovým kariérním maximem opět zásadně posunul hranice svého umění, se ale může stát skutečně leccos a nejde tak vyloučit ani pohárový triumf Medvědů. A pak by se Karlovo náměstí v Kolíně mělo nač těšit...