Už nechci být robotem made in USA

S DAVIDEM BÖHMEM Na tohle by asi nikdo své boty nevsadil. Že po šestém kole bude právě on jediným majitelem průměrného double doublu a k tomu jako jediný dvojciferný muž ošéfuje při všech hřmotnějších pivotech ligy i pořadí doskoku. Po roce v první divizi NCAA s průměrem 11 minut, kdy jej odsoudili k roli čekače na zastávce, jemuž bylo při hře doporučováno odpojovat „CML”*.

Jednadvacetiletý power forward David Böhm však hned na startu své první regulérní sezony v NBL dokazuje, že nikoli omylem byl ve zdejších končinách považován za top talent svého ročníku. A v sovím dresu chce dokázat ještě cosi dalšího, o tom už ale poví sám v následujícím rozhovoru.

Davide, po šestém kole jste lídrem ligového doskoku i jediným majitelem double doublu (14 bodů a 11 doskoků) na utkání, kdo vám to dal za úkol?
Kdo? Hned na začátku sezony nám hlavně trenér zdůrazňoval, že možná budeme mít trochu menší sestavu, že naše „pětky” (hráči na pozici pivotů) nejsou tak velké a že soupeři na nás přes tu výškovou převahu budou útočit a budeme si muset dávat pozor na jejich útočný doskok. V přípravě jsme se na to hodně soustředili a trenér mi vždycky před zápasem dával za úkol, že můj výkon se bude nejvíc hodnotit podle počtu doskoků a obrany. Takže do začátku sezony to byl jeden z mých hlavních úkolů. Na pozici 4 mám často i výškovou převahu, na rozdíl od pozice 5, proto tam mám hodně chodit. Já se tak na doskok zaměřil, první zápasy jsem sbíral osm devět míčů a teď jsem se do toho dostal ještě víc (s Brnem a v Opavě po 16!). Tým to asi potřeboval nejvíc.

Zatím jste ještě nebyl posunut na pivota?
Jen jednou kvůli našim problémům s fauly, ale jinak jsem pořád na čtyřce.

Váš tým rozhodně neoplývá podkošovou silou. Vy jste ale zřejmě chtěl tenhle dojem opravit a ukázat, že minimálně na doskoku tam jeden maják bude...
Přesně tak. Trenér nás varoval, že tudy nás budou soupeři napadat a někdo si musel říct, že se to nebude dít. Myslím, že na to mám parametry a můžu tím týmu hodně pomoct. Od začátku jsem si říkal, že v tom nebude problém, jen se na to bude muset soustředit víc hráčů, nejen ti podkošoví.

Vy máte pomalu stejně doskoků (11) jako bodů (14). Hodláte to zarovnat, nebo spíš bodově odskočíte?
Ty doskoky jsou teď hodně důležité a v útoku máme ještě velký potenciál ke zlepšování a budeme dávat víc bodů. A jestli to budu já, to uvidíme.

Z pohledu doskoků jste teď podkošovým králem, ale jinak většinu svých bodů dáváte z trojek (průměr přes 3 na utkání) a dvojky máte zatím jen 18/5. Dovnitř tak moc nechodíte.
Náš systém není založený na hře do koše. Trenér to moc nemá rád a já tak hraju podle jeho not, tedy zvenku a rychle dopředu. Já celkem míval status střelce, i když si to lidi mnohdy nemysleli, takže teď jsem na to navázal a obrany už ke mně na ty trojky budou chodit blíž. Možná pak budu víc najíždět, uvidíme. (usmívá se)

Chcete říct, že kromě protiútoků pod koš nesmíte?
To zase ne, ale hru zády trenér moc rád nemá, proto zpod koše nemám moc bodů.

Aktuálně jste číslem 10 v užitečnosti, je to po třech letech v USA i pro vás trochu překvapení? A kde vidíte svou cílovou metu, včetně nějakého ligového ocenění, jako třeba členství v nej pětce NBL?
To bych určitě rád, ale není to hlavní věc. Po tom roce, co jsem teď moc nehrál, jsem si nemohl přát víc, když vezmu svoje současná čísla a minuty. Hlavní je ale tým, se kterým máme letos velkou šanci něco ukázat. A případné ocenění pak možná přijde s tím.

V sobotu jste byli v Opavě chvíli před koncem o hratelné čtyři body, což se asi nečekalo. Co nakonec chybělo?
Zkušenost a ještě větší sehranost. Opava hrála dobře, ale určitě to byl vyhratelný zápas. Hlavně v útoku nám na konci chyběla schopnost skórovat, proti zóně jsme byli zmatení a chyběla zkušenost. My máme průměr asi 21 let a je vtipné, že já jsem v jednadvaceti už spíš ten starší.

Právě s tak mladým týmem jít v Opavě do koncovky je slušný počin. Co vám naopak fungovalo?
I když zrovna v Opavě to až tak nešlo, tak těžíme z té agresivní obrany a rychlé hry. Tím můžeme i takový tým dostat z jeho hry a rozbít jeho koncept. Myslím, že takových týmů, jako jsme teď my, tady moc není a soupeři tak na tu rychlost a agresivitu a presink s častým zdvojováním nejsou moc zvyklí.

Jak vám zatím vyhovuje italský kouč Tabellini, pro nějž to je první štace coby hlavního mezi muži? Co nového po vás chce?
Určitě po mně chtěl hodně ten doskok. A taky má hrozně rád trojky, proto mám těch pokusů tolik. Říká, ať to tam posílám, kdykoli dostanu míč. Mé střele věří a já to cítím. Díky tomu mám i vysokou úspěšnost. A celkově chce tu rychlou hru, což by s tak mladým týmem mohlo přinést úspěch.

Sypete 10 trojek na zápas, i bez velké podkošové síly sbíráte 14 útočných doskoků, kam podle vás letos míříte?
Já si myslím, že jako mladý tým můžeme s každým vyhrát i prohrát. Potřebujeme se ještě sehrát, poznat, kdo jsme, a najít si svou identitu, abysme neprohrávali zápasy, co bysme měli vyhrát. Jinak, můžeme se dostat kamkoli, nemáme limit v tom, jak dobří můžeme být.

Když říkáte vyhrát s každým, počítáte do toho v této sezoně i Nymburk?
Ještě jsme s ním nehráli, ale podle jeho výsledků nevidím důvod, proč by to nebylo reálné.

Kolega z týmu Ondřej Švec říkal, že byste díky mladým nohám měli soupeře v závěrech přeběhávat. Potvrdily první zápasy jeho úsudek?
Myslím, že jo. My se zároveň celý zápas snažíme hrát agresivně, což nás docela vyčerpává, ale díky našemu věku a hlavně díky velkým dávkám z letní přípravy by to v závěrech utkání mělo být znát.

Jak se vám v létě po třech letech pod americkými koši zapracovávalo zpět do eurobasketu?
No, je to velký rozdíl. Jak teď máme italského trenéra, tak jemu ještě chybí určité zkušenosti z elitního mužského basketbalu v pozici hlavního, ale je vidět, že basketu rozumí a vyžaduje chápání hry i od svých hráčů, protože to není jen o tom, že nám přesně řeknou „udělej tohle a tohle”, abysme byli jako roboti. To spíš v té Americe takhle funguje, že se po hráčích nechce, aby moc přemýšleli, ale hlavně aby hráli na sto procent a dělali, co jim říkají trenéři. To je ten největší rozdíl, že tady v Evropě se o basketu mnohem víc přemýšlí a i trenér to po nás požaduje, abysme my byli těmi, kdo dělají ta rozhodnutí na hřišti.

Takže po třech letech konečně nemusíte před úvodním rozskokem vypínat mozek?
Nějak tak bych to řekl (směje se). Taky ale musím něco dodat. Třeba já před odchodem do Ameriky nebyl moc dobrý doskakovač, ale teď už jsem, protože mě naučili ty fyzické souboje pod košem a chození za doskoky. Naučili mě to plnit a už nad tím nemusím přemýšlet, po těch letech v Americe to přijde samo. Já tak můžu přemýšlet o taktice nebo čtení hry.

Jaké by byly další plusy americké stáže?
Dalším je to, že mě to tam donutilo dospět a vyspět, jelikož jsem tam od 18 let byl tři roky sám. Dělal jsem prakticky jen basket a rozhodl se definitivně, že ho chci dělat i dál a dát mu tak sto procent svého soustředění. Z pohledu profesionálního přístupu jsem na tom teď daleko líp. A celkově tam byly strašně dobré podmínky k individuálnímu zlepšování. To, že mám teď dobrou střelbu, je tak hodně díky tomu, protože jsem tam odstřílel hodiny a hodiny, v hale jsem zůstával po tréninku každý den.

A co řadíte mezi minusy?
To, že jsem nad tou hrou trochu přestal přemýšlet, nebo spíš že z taktického pohledu jsem udělal krok zpět. Už to ale doháním a je to lepší a lepší.

Zpětně viděno, kdybyste se dnes rozhodoval o odchodu do USA znovu, udělal byste včetně jeho načasování něco jinak?
Rozhodně bych nic neměnil, ani po stránce výběru obou škol. Dalo mi to hrozně moc basketbalových i životních zkušeností. A v těch osmnácti jsem to zrovna potřeboval. Na Folimance jsem hrál už někdy od sedmi let, byl pořád ve stejném prostředí a potřeboval jsem nějakou změnu, a v té době to byl pravý čas. Jen možná tu poslední sezonu, jak jsem po dobrém prvním půlroce pak už moc nehrál, zhruba od ledna do května, kdy mi to už moc nedávalo, jsem se mohl vrátit o dva měsíce dřív. To je ale maličkost. Jinak jsem se vrátil v ten čas, kdy jsem to potřeboval.

Loni v létě jste z Česka odlétal zpět na Northern Kentucky po individuálně hvězdném mezinárodním turnaji dvacítek v Brně, zřejmě pln očekávání. Pak z toho ale vypadly průměry 3,5 bodu za 11 minut ve 20 utkáních. Co všechno se během poslední sezony stalo?
S těmi očekáváními to platilo, měl jsem docela dobrou první sezonu, někdy jsem byl i v základu a čekal, že to bude pokračovat a moje role se vylepší. V přípravě to tak i vypadalo, jenže přivedli i jednoho nového hráče, kterému trenéři dost věřili, hodně se na něj hrálo a bral si i dost míčů. Já jsem ale založením typ, který si střely taky bere, a to se trenérům moc nelíbilo, protože chtěli, aby si je brali jiní. Já na tu přidělenou roli, tedy jen stát v rohu a doskakovat, nepřistoupil, protože jsem si nemyslel, že to je to nejlepší pro můj rozvoj. Chtěl jsem dělat i jiné věci a s trenérem jsme se v tomhle nepohodli. Potkalo mě navíc i zranění a v nejhorší chvíli, kdy začínala sezona, jsem ještě dostal covid. A to jsem byl i v základu, hrál dost minut a zrovna jsem odehrál dobrý zápas. Na dva týdny jsem byl out, tým začal vyhrávat a trenéři si asi řekli, že když David nehraje, my začneme vyhrávat, tak to ho možná tolik nepotřebujeme. A od té doby jsem skoro nedostal šanci. Bylo toho prostě víc, jistě i já mohl udělat víc.

Vy jste byl nejčastěji na jaké pozici? A na jakou přišel onen důležitý nový hráč?
Byl to rozehrávač, náš dosavadní první rozehrávač se posunul na dvojku, dvojku dali na trojku a trojku na čtyřku a začal se hrát úplný „small ball”. Naše čtyřka, kde já byl do té doby s 205 centimetry, najednou měřila 193. Úplně jsme tak změnili herní styl z vyšší sestavy na malou agresivní a v tom jsem neměl moc šancí, protože s mou výškou jsem úplně nemohl presovat malé rozehrávače na půlce hřiště. Tohle byl největší problém. S trenérem, který zůstával z předchozí sezony, jsme si tohle i řekli.

Přestup na jinou školu letos v létě byl v nějaký moment ve hře?
Přemýšlel jsem o tom, ale po mé zkušenosti s trenérem z Kentucky, se kterým jsem měl docela dobré vztahy a dost mu věřil, jsem po tom, jak to dopadlo, neměl právě chuť přestupovat jinam. Nevěděl bych, kam se přesně dostanu, a nemohl jsem riskovat, že bych další rok nehrál, protože by to bylo špatné pro mou kariéru. Potřeboval jsem jistotu, že budu někde, kde budu hrát a dostanu se do toho zpátky. USK tak pro mě byl jasnou volbou.

Přesto - byly i jiné možnosti?
Jo, byly. Skoro od všech týmů z ligy kromě Nymburka jsem nějakou nabídku dostal, ale já teď nechtěl jít vyloženě za penězi, ale hlavně někam, kde budu hrát a kde věřím týmu a klubu, že se mnou mají dobré záměry, abych se mohl dál zlepšovat. Tohle jsem u USK cítil nejvíc, znám to tu a po nějakém přemýšlení to byla jasná volba.

Do jaké míry jste tou poslední nevýraznou sezonou přišel o letošní větší šanci v reprezentaci? Nebo to pro letošek bylo na vaší pozici neprůstřelné?
Myslím, že letos to bylo fakt těžké, nebyl tam skoro žádný mladý hráč. A po tom posledním roce v Americe, s půlrokem, kdy jsem skoro nehrál, jsem po návratu sám cítil, že nejsem v nejlepší formě. Fyzicky jsem v těch kempech pro širší výběr vypadal dobře, ale herně to nebylo nejlepší. Prostě jsem neukázal, že bych si tu roli mohl vybojovat, ale jsem s tím v pohodě, protože jiní hráči hráli líp. Aktuálně se moje šance začínají zlepšovat, myslím, že ukazuju, že tu můžu hrát a mám tu své místo. V budoucnu by tak reprezentační šance mohla být i větší.

 

*CML (vysvětlivka pro později narozené) = Centrální mozek lidstva (řídicí jednotka planety) z legendárního futuristického seriálu Návštěvníci z 80. let minulého století