Už Nymburk byl znamení. Zjistili jsme, že ten basket pořád umíme

Nekonečné bylo čekání soví letky na další ligovou radost. Té se tým USK dočkal po více než dvou měsících až v domácím duelu s Opavou, kterou na Folimance složil i podruhé v sezoně a získal tak s ní skoro čtvrtinu všech svých výher.

Ta středeční totiž měla pořadové číslo devět. O tom, co pro tým přerušení série 9 porážek znamená, hovořil pro NBL.Basketball šikovný guard a autor 13 bodů a 5 asistencí Matěj Šafařík.

Matěji, čím to, že jste s výhrou čekali opět až na Opavu doma?
Nenazval bych to čekáním, ale bohužel ta šňůra se objevila a my jsme během ní nehráli basket, kterým bysme se chtěli prezentovat. Vůbec se nám nedařily vstupy do zápasů, ani pak jejich pokračování. Většinou jsme si nechali utéct začátek a potom jsme se snažili dohánět docela velké ztráty. Teď s Opavou se nám to konečně povedlo už od začátku, bojovali jsme o každý míč, a i když nám utekl start druhého poočasu, tak i z toho jsme se sebrali a konečně se povedlo vytáhnout to z té temnoty.

Bylo to v něčem speciáním, že jste se po více než dvou měsících bez výhry takhle vyhecovali?
Osobně za tím vidím už předchozí zápas doma s Nymburkem, kdy jsme taky nehráli nejhůř. Skončilo to o pár bodů a ten tým se zase nějak našel. Nechci Opavu považovat za horší tým než Nymburk, ale měli jsme ji jako dalšího soupeře. Už jsme se nějak sbírali, necítili takový tlak a zjistili jsme, že pořád ten basket umíme hrát. A povedlo se to zrovna proti Opavě.


Je hodně těžké hledat to správné vítězné nastavení po více než tři měsíce trvajícím úseku s 15 porážkami ze 16 zápasů?
Tohle není ta nejlehčí věc. Samozřejmě je důležité udržet hlavy nahoře a myslet na každý další zápas, ale je jasné, že se to podepíše na každém. Děláme ten sport přece jen proto, abysme vyhrávali a něco v něm dokazovali.

Nejste v týmu jen samí mladíci, ale přece jen je vás takových dost. Na kom tedy bylo kromě Blakea Schilba, aby udržoval víru, že vše zlomíte?
Prostě ten vítězný zápas nám takhle padnul. Nemůžu říct, že by byly nějaké teambuildingy nebo podobně. Pokud jde o ty, kdo se to snažili držet, tak Blake určitě, ale jinak tam nenáme moc proslovy skoro nikdo. Asi by někdo takový měl ještě být, ale jsme tam hodně mladí, a když tam máme Blakea, spadá to všechno na něj.

Vy jste to vše měli vlastně ještě těžší v tom, že před zápasem bez známého důvodu vypadl první rozehrávač Ondřej Švec. Jako by to na vás ale nijak nedolehlo...
Určitě tím hodnota té výhry ještě vzrostla. Říká se samozřejmě, že když vypadne důležitý hráč, tak se ten tým víc semkne. To samé by se ale dalo říct o Opavě, které chyběli Vyroubal s Kouřilem. Čekal jsem tak, že se stane něco podobného i u nich, ale naštěstí se to povedlo nám. „Švícko” (Švec) nám samozřejmě hodně chyběl, ale podařilo se nám to upinkat i bez něj.  

V poločase jste z 50 bodů nasbírali 38 zpod koše a šestek, navíc jste měli proti nejlepšímu týmu na doskoku i víc získaných odražených míčů. Jak se podařilo tohle?
Určitě jsme víc než normálně atakovali koš a doskoky bych připsal našim „big menům” (podkošovým hráčům), protože se jim zápas fakt povedl. Fanda Fuxa záhadným způsobem hraje proti Opavě vždycky svoje životní zápasy (usmívá se) a Deng Gak měl taky povedené utkání, takže tohle musím připsat jim. Navíc i útočné doskakování od nás guardů a křídel bylo na vysoké úrovni a pomohlo nám to k výhře.

Opava se po špatné první půli ve třetí části vykopala k obratu, ale vy jste kontrovali čtvrtou čtvrtinou 22-8, kdy poslední čtyři minuty jste otočili z 69-73 na konečných 85-74. Co se tam změnilo?
Už od třetí čtvrtiny to bylo takové trápení, přece jen nám chyběl „Švícko”, jeho minuty se museli rozložit mezi ostatní a člověk už byl i unavený, zvlášť když jsme do zápasu tak vlítli. Pak jsme ale nějak oživili týmového ducha, začali zase bojovat, a jakmile nám to na konci začalo padat, už jsme zase měli zpátky energii, celý tým včetně lavičky žil a už to byl rozjetý vlak.

Výhra už nemá potenciál vylepšit vaše osmé místo po nadstavbě, byla tedy důležitá hlavně z psychologického důvodu?
Ano, to bylo hlavní. Dostat se z osmého místa už nemůžeme, ale bylo super získat zase aspoň jednu výhru. Ještě bysme nějaké chtěli sebrat a naladit se líp na předkolo, než tam jít po hrozné šňůře proher. Tohle by nám mělo pomoct.

Ať Ostrava, nebo Pardubice si na vás v předkole jistě budou brousit zuby. Je některý soupeř takový, že byste ho spíš neradi, nebo je vám to jedno?
Teď se soustředíme na zbývající zápasy v nadstavbě. A ani mi nepřišlo, že by se tohle nějak řešilo. Tedy určitě se řeší cesta, která je do Ostravy delší, ale to je tak jediné. Samozřejmě budeme chtít vyhrát a to bude hlavní.