V defenzivní kuchyni Beksy s Dinovou zónou v kopírce

Větu, že si chce zakládat na dobré obraně, by nejspíš podepsal každý trenér. Na nejvyšší profi úrovni bezpochyby. Ovšem v Pardubicích, tam tuhle snahu povýšili až na náboženství, nemilosrdně přehlížející touhy fanoušků lačnících po bodových hodech. 

Nic není důležitější než neúprosně bránit. Celých 40 minut, i za vedení o 30. A zavírat soupeře pravidelně na 70 bodů, nebo dokonce ještě níž. Tak jako v posledních třech utkáních, kdy třeba v sobotu dosáhla na Dašické na pouhých 64 bodů i rozžhavená Opava. Aktuální skvostný průměr Beksy se zasekl na kótě 73,2 obdrženého bodu a je na míle nejlepší v celé Kooperativa NBL, když druhý Děčín inkasuje 77,1. To, co za úžasným číslem, o skoro deset bodů lepším, než byl průměr celku ve stejnou dobu loni, vězí, nyní rozkryje reportér operující v pardubickém zákulisí Petr Šafarčík aka třetí skórer KVIS týmu, což ale v tuhle chvíli není ani trochu důležité.

Petře, věříte, že váš už nyní skvělý defenzivní průměr lze stlačit ještě níž?
Věřím, že jo. I když to teď vypadá super, a asi všichni to tak cítí, že za dobu pod koučem Dinem Repešou bráníme momentálně nejlíp, pořád si myslím, že děláme různé chyby, jako že si nepohlídáme obranný doskok, z čehož soupeři mají hodně druhých šancí i dost bodů. Taky občas soupeře vysvobodíme nějakým hloupým faulem. V obraně 5 na 5 už to moc zlepšovat nejde, ale obranný doskok a ty fauly ještě jo.

Při třech posledních výhrách jste dostali 70 a méně bodů. Proti Olomoucku, Slavii a Opavě tedy vše fungovalo na výbornou?
Takhle nějak jsme chtěli bránit už před rokem a půl, kdy se to tu včetně trenéra trochu obměnilo. Ale až od letošní sezony - i s příchodem „Rikiho” (obra Rikiče) jako dominantního pivota - se nám všechny principy víc vryly pod kůži. My defenzivně silné zápasy měli už minulou sezonu nebo na začátku téhle, ale vždycky tam byly nějaké výkyvy. Já už v úvodu letošní sezony doufal, že se jich budeme postupně víc a víc vyvarovávat. A věřím, že tomu pomohlo i nakopnutí po Vánocích, kdy jsme tam měli nejnevyrovnanější výkony. Porazili jsme po výborné hře Nymburk a pár dní nato jsme prohráli v Brně po tragickém výkonu, což byl takový zlom. Tam jsme si sáhli na dno, atmosféra v týmu byla špatná, asi nejhorší v sezoně, všichni jsme to ale dobře uchopili, každý se zamyslel hlavně sám nad sebou, neukazovali jsme jeden na druhého a řekli si, že základem je obrana a na ni se máme spoléhat a nemusíme pak spoléhat na to, jestli nám to padne v útoku. A budeme si moct být jistí, že i když dáme jen 70 bodů, tak klidně můžeme vyhrát, což se ukazuje i teď. Po posledních třech utkáních věřím, že si to všichni uvědomují a budeme v tom pokračovat.

Kdo je pomyslným šéfem obrany? Bude to obr Rikič, který na vás ostatní z velké výšky a zadní pozice dobře vidí?
My se snažíme všichni. Musíme na sebe navzájem mluvit a není tu jeden vokální lídr. „Riki” jistě tím, že všechno zezadu vidí a je to takový vůdčí typ s pronikavým hlasem, který to má v sobě, tak to možná řídí víc, ale jinak mluvíme opravdu všichni. A hodně toho přichází i od trenérů z lavičky, což je vidět. Dino (Repeša) s Vanjou (asistentem Miljkovičem) na nás volají hlavně při návratu do obrany a pak se nám snaží pomáhat i při bránění 5 na 5. Je to týmová práce.

Takže při obraně trenéři nezavřou pusu?
No, já to moc nevnímám, ale myslím, že ne. A je to dobře. V té rychlosti při zápase jsem někdy sám na hřišti zmatený (usměje se) a trenéři nám tak pomáhají. A pomáháme si všichni, což je znát, když se nesoustředíme jen na svého hráče. Bráníme všichni dohromady.


Sešel se vám teď výjimečně defenzivní tým? A je to tím, že byl v létě dobře doplněn, nebo jste spíš druhý rok pod novým koučem do sebe vše líp dostali?  
Je to kombinace všeho. Dino má svoji představu, kdy se musí vycházet z té obrany, jakou teď produkujeme. A pak můžeme mít i hrozný zápas v útoku, což se nám děje poměrně často, ale i tak vyhráváme. To jádro si to taky víc vrylo pod kůži. Musím tu zmínit třeba „Pekyho” (křídelníka Pekárka), který má ohromný potenciál být jedním z nejlepších obránců v lize a nejen v ní. Já mu tohle vždycky říkal a on to sám taky ví. Na naši obranu si už zvykl, na bránění od míče a další, k čemuž může používat ty neskutečné parametry, co má. Měří přes dva metry, má dlouhé paže, je rychlý, má výskok. Další důležitým faktorem bylo doplnění o „Rikiho”. Mít takového pivota znamená mít výraznou prezenci pod košem a my si tak můžeme být na perimetru agresivnější, protože i když vznikne nějaký seběh nebo přesilová situace, je tam ten obr, který to může uhasit.

Loňská Opava by o tomhle mohla vyprávět. Teď jste ale právě ji zavřeli doma na 64 bodech, ač se Slezané v posledních zápasech znovu začali rozjíždět.
Jistě už zažili střelecky lepší zápasy, ale my jim to rozhodně ztížili. I s nově příchozím rozehrávačem Nickem Nealem jsme si mohli dovolit být ještě agresivnější na perimetru, vrátil se po zranění Tomáš Vyoral, bylo nás víc a mohli jsme jít v obraně na max. Rozehrávačům soupeře „Šířovi” (Šiřinovi) s Radkem Kouřilem jsme otrávili život. A i ti střelci pak neměli tolik energie na střely, které by obvykle dávali. Jak ale trenér Opavy po zápase říkal, že se spoléhají na střelbu trojek, tak my se na to spoléhat nemusíme, protože se můžeme opřít o obranu.

I o vás platí, že jste se pod Dinem Repešou defenzivně zlepšil?
Už v Nymburce jsem pochytil, jak by to mělo vypadat na té vyšší úrovni. Hodně jsem se učil od „Pampiho” (Pavla Pumprly), který se mi v obraně vždycky líbil, a snažil jsem se to přenést i do Pardubic. Dino chce dodržování stejných principů a agresivity jako dřív Oren (Amiel) v Nymburce, takže pro mě to bylo jednodušší. Někdy to vychází tak, že já víc presuju rozehrávače soupeře a Tomáš (Vyoral) se na křídle nemusí v obraně tolik tavit a naopak táhne útok. Jindy se to může vyměnit a teď navíc i s Nickem Nealem nám širší rotace pomůže do zbytku sezony, kdy my s Tomášem nebudeme muset tahat takovou minutáž.

V loňské základní části jste měli defenzivní průměr 82,6, to je rozdíl skoro deseti bodů. V čem je oproti letošku hlavní rozdíl?
Změnilo se pár hráčů, přišel „Riki”, Honza Štěrba, který je z USK taky zvyklý šlapat v obraně, my délesloužící jsme si na systém víc zvykli a jsme důslednější v jeho plnění. Taky jsme tomu začali víc věřit, když tím vyhráváme i zápasy, kdy se nám nedaří v útoku. A víme, že tudy vede cesta, i když se to nemusí tolik líbit divákům. Jistě, hrajeme pro ně, ale chceme vyhrávat a ne se jen líbit 90 body na zápas v útoku. Mně osobně je jedno, jestli dáme 50, ale hlavně abysme vyhráli.

Kladl kouč už před sezonou na obranu větší důraz než třeba loni?
Kladl na ni důraz od svého příchodu do Pardubic. Věděl ale, že to nejde změnit mávnutím kouzelného proutku. Má s námi trpělivost, postupně si ke svému obrazu změnil kádr a teď to vše nese ovoce. Sám je v poslední době s naší obranou spokojenější, i když plně není nikdy. A zrovna on je ten, kdo si myslí, že ten průměr 73 bodů jde stlačit ještě níž.  

Když obrana není na výši, což se stalo při dvou 90bodových přídělech doma od Slavie a nedávno v Kolíně, je pak hodně rozezlen?
To je vidět už během zápasu (směje se). Je naštvaný, protože my si na obraně chceme zakládat, aby se při zápasech doma i venku soupeři naší obrany obávali. A chceme být známí tím, že vyhráváme právě obranou. Nechceme přestřelky jako se Slavií, kdy jsme to ještě v koncovce urvali. Ten Kolín jsme už ale rozhodně nechtěli a před zápasem jsme si to i říkali. Po takovém utkání byl kouč zklamaný, ale takové karamboly prostě občas nastanou, jen jich musí být čím dál míň. A my tu obranu budeme ještě víc pilovat. Zrovna dnes jsme měli ráno trénink skoro dvě hodiny a většinu jsme ho věnovali bránění. A nikomu to nevadí, protože to nastavení hlavy se u nás hodně změnilo a je to součástí naší DNA, se kterou chceme vyhrávat.

Kromě Slavie a Kolína už vám jen tři další soupeři dali v letošní lize aspoň 80 bodů. Je hodně náročné vydržet s tou agresivní obranou celých 40 minut a nepolevit ani při vyšším vedení?
To určitě platí a Dino na to hodně apeluje. I skore je hodně důležité, a i když teď na Slavii domácí měli extrémně málo bodů, tak i poslední čtyři minuty jsme chtěli dohrát tak, abysme už nedostali žádný bod. Chceme skore nahánět co nejvíc a je to i dobrá příprava na další zápasy. Naše výkyvy pramení z toho, že v zápase přijde nějaký výpadek, třeba i jen pár minut, ale ty můžou rozhodnout proti nám. V užší rotaci bylo těžší tuhle náročnou obranu vydržet, ale teď s Nickem to bude ještě snazší udržet vše celých 40 minut.

Je základem všeho kvalita obrany muže proti muži, aby nemuselo docházet k mnoha výpomocem?
Určitě. Osobní zodpovědnost Dino zdůrazňuje pořád. Jistě máme i záchranná řešení, ale prvotní je tohle, nenechat se porazit v tom osobním souboji. Ať je to na míči, při cloně na míč, při cloně mimo míč, při seběhu ke koši nebo při obranném doskoku.

Jsou podle vás detaily vaší defenzivní činnosti hodně složité, vzhledem k tomu, do jakých nuancí zachází? V tom, kdy pomáhat, kdy přebírat, jak se liší krytí na různé rozehrávače a tak dále...
Tohle platí. Naštěstí pro mě jsem na to byl navyklý z Nymburka, kde ta náročnost byla podobná. A možná hraje roli v tom, že se to do naší hry promítlo až po tom roce a půl. Je to bránění na vysoké úrovni a trvá, než si na to hráči zvyknou. To, že je na každého hráče jiné řešení, že třeba ne každý je střelec po cloně a podobně, vyžaduje extrémní koncentraci každého z té pětice, protože jakmile jeden propadne, nebo udělá něco jinak, tak ti ostatní to pak těžko vyřeší.

Musíte tak na zápasy drtit spoustu údajů jako na zkoušku do školy?
Nejsou to principy, co by se pokaždé měnily. Samozřejmě máme hodně propracovaný skauting, hodně videí, zápasy si analyzujeme i zpětně, máme vytištěné různé papíry s akcemi a hráči soupeřů. Do skupiny na whatsappu si posíláme různá videa, na která se pak koukáme doma. Takhle to chodí, když chcete v něčem být dobří a mít v tom náskok před ostatními.

Jak velkou součástí vaší defenzivy jsou aktuálně její zónové varianty?
Je to jedna z možností, když nám nejde naše standardní obrana podle představ, a kdy Dino nechce čekat, že se to nějak samo spraví. Pak můžeme zareagovat naší trochu specifickou zónou. Už jsme si všimli, že ji některé týmy začaly používat podle nás, ale my tam pořád máme některé specifikace, které věřím, že ostatní ještě neokopírovali. Snažíme se ale nepoužívat zónu moc často, protože věříme naší osobce. Pokud ale třeba protivník nemá na hřišti tolik střelců, nebo by v menší sestavě mohl hrát víc do našich pivotů zvenku, tak do zóny přejdeme.

K tomu, abyste dostávali málo bodů, byste to neměli přehánět ani s fauly, abyste soupeře neposílali na trestnou linii, byť váš průměr je třetí nejvyšší. Jak moc se věnujete situacím, kdy už máte 4 týmové fauly ve čtvrtině, nefaulování střelce trojek a podobně?
I tohle se hodně zlepšilo. Fauly dokážeme využívat líp, dokud nejsou střelecké, byť teď se kvůli hrozbě nesportovního faulu složitěji zastavuj protiútoky. Dokud nemáme čtyři fauly ve čtvrtině, jsme extrémně agresivní, pak už trochu povolíme, ale zase od té agresivity neustoupíme úplně, jen si dáváme víc pozor. A když je míč pod košem, a je tam výšková nebo váhová nevýhoda, tak ten faul použijeme stejně, protože jsou pořád lepší šestky než snadný koš.

A cílené faulování špatných šestkařů je možnou taktikou až pro play-off?
To jsme moc nepoužívali, ale když víme o někom, kdo ty šestky nemá dobré, tak i při čtyřech týmových chybách pod košem radši faulujeme.