V Opavě mě k emocím nutí. Řešení? Žvýkačka! Ty MVP? Nedám to zadarmo!

Válečníci v lize naposledy dobyli opavský sportovní chrám 12. ledna 2019, tedy ještě v době předcovidové. Není proto divu, že jejich radostná erupce byla v sobotu na palubovce mistra větší než obvykle.

Platilo to i o lídrovi týmu Anthonym Waltonovi, který velkolepým výkonem se 27 body, sedmi asistencemi, čtyřmi zisky a klíčovou trojkou v samém závěru doručil výkon více než hodný úřadujícího MVP Kooperativa NBL.

ARMEX tak uspěl s Opavou poprvé v sezoně, po třech předchozích porážkách. Pro zkušeného amerického rozehrávače šlo ale o moc víc než jen o jeden ligový zápas. Když se objevil v Opavě naposledy, souboj pro něj skončil už ve druhé čtvrtině, a to dalo ráz i následujícímu rozhovoru.

Anthony, jak složité bylo v sobotu udržet emoce pod kontrolou právě v duelu v Opavě?
To bylo hooodně těžké. Zápasy tam jsou prostě emocemi nabité, už jen proto, jak dobrý a zkušený tým s chytrými hráči je Opava. My tam ale konečně dokázali vyhrát a to pro nás znamená velkou úlevu.

Musel jste trenéru Greplovi slíbit, že si tentokrát dáte v Opavě pozor na své reakce, vyjádření a gesta, aby nedošlo k vašemu vyloučení jako v 11. kole právě v hale mistra a předtím i v Levicích ve finále Federálního poháru?
Jo, to jsem musel udělat, aby nedošlo k tomu, co v prvním utkání v Opavě, kdy jsem byl vyhozen ze zápasu už na začátku druhé čtvrtiny. Snažil jsem se v tomhle celkově zlepšit.

Možná jste někdy i rád, že nerozumíte každému českému slovu, které na vaši hlavu z hlediště přiletí...
Já tedy rozumím poměrně dobře a to mě nutí hrát s ještě větší intenzitou. Vím, co všechno špatného se tu o mně nebo našem týmu říká. To všemu na těch emocích ještě přidává. (usměje se)

Nicméně předpokládám, že tentokrát jste byl odhodlán nenechat se vyprovokovat ničím a nikým, aby se vaše vyloučení už neopakovalo.
Jo, udělal jsem maximum pro to, abych se soustředil jen na sebe a na to, co mohu ovlivnit, což je moje hra a to, jak vedu tým. Chtěl jsem být nejlepším možným hráčem. Věděli jsme, že i domácí budou mít nějaké bodové šňůry a museli jsme zvládnout se s tím vyrovnat a překonat to.

K pár horkým momentům ale jisté došlo. Jak jste je zvládl?
No, já radši žvýkal žvýkačku (směje se), úplně celý zápas. Normálně nežvýkám, protože rád hodně mluvím, nejen na soupeře, ale hlavně na spoluhráče, aby věděli, jestli jsou jeden na jednoho a tak dále, hlavně v obraně, abysme fungovali efektivněji. Tentokrát jsem se ale rozhodl celou dobu žvýkat a moc nemluvit a soustředit se jen na sebe a svůj tým. Zase se ale do toho párkrát dostal spoluhráč Jordan Ogundiran s Farským z Opavy a já pak plnil roli uklidňovače. (usmívá se) V posledním zápase doma s Pardubicemi se do toho dostal s Vyoralem, což byla podobná situace jako s Nicholsem v play-off minulé sezony. My do Jordana celý týden hučeli, nereaguj na něj, bude tě provokovat, on si ho ale nechal trochu dostat pod kůži a skončilo to vyloučením po nesportovním faulu a technické. V tom zápase nás to poškodilo, protože hrál opravdu dobře. Takže v Opavě jsem se staral o to, aby nikoho emoce nepřerostly. Náš kouč, Matěj Svoboda nebo já jsme hodně emotivní, v sobotu jsem se ale snažil být jiný.

Trefil jste hned pět trojek ze sedmi, přičemž v půlce listopadu jste vsítil dokonce 8 z 12 v Pardubicích. Jinak přitom dáváte nejvýš dvě. Co se musí stát, abyste se takto rozohnil i z oblouku?
Já normálně ani nemám tolik pokusů, nejvýš tak čtyři pět, ale prostě mám strašně rád haly v Pardubicích a Opavě (směje se), atmosféra je tam fajn, byť v Opavě na mě křičí všemi možnými výrazy. Já ale respektuju to, jak drží se svým týmem, a ta atmosféra mě ještě víc vybičuje k lepším výkonům. Lidi, kteří basketu opravdu rozumí, chápou mé emoce a nevidí někoho, kdo se chce chovat jako vůl. Když ale jejich fanoušci dávají mně tyhle „emoce”, zaslouží si, abych jim je vrátil zpátky. Nechci se chovat jako blbec, ale oni mě nutí se tam takhle cítit. Takže shrnuto - v těchto dvou halách hraju moc rád.

Co stálo za řadou zvratů sobotní bitvy?
Takový je basket. A Opava je fakt dobrý a zkušený tým, který je spolu dlouho a ví, jak využít chyby soupeřů. My samozřejmě věděli, že nějaké šňůry zvlášť doma budou mít, ale museli jsme si zajistit, že povedeme o dost, aby nás tyhle šňůry nesrazily mentálně a potenciálně zápas taky nemohly ovlivnit výroky sudích.


Nakonec to ale ještě dvacet sekund před koncem bylo jen o bod pro vás, než jste svůj tým uklidnil velkou pátou trojkou, navíc v závěru limitu na útok. Jak jste se po ní cítil? Nechtělo se vám obíhat celou halu?
To byla vážně velká střela. Já se cítil dobře, ale i tak jsem tu trojku střílet nechtěl. Jenže domácí mi ji dali a já věřil, že dám. A pak jsem chtěl, aby slavili i spoluhráči, protože mnozí v Opavě ještě s Děčínem nevyhráli, třeba Matěj Svoboda. Tím to pro ně bylo ještě speciálnější. My o tom vždycky mluvili, jak jsme tam pořád nevyhráli, takže tohle byla velká věc.

I přes snahu domácích Kouřila s Farským se opticky zdálo, že na rozehře máte zejména díky vám víc vy. Cítil jste taky, že lídr Šiřina soupeři hodně chyběl?
Naposledy u nás měli ještě Townese, který byl fakt dobrý a hodně jim pomohl. Takže na rozehře teď měli potíže. Až se ale Šiřina vrátí, budou zase v top formě jako obvykle.

Pokud byste nezískali tuhle velkou výhru, už by vaši bilanci dorovnalo Brno. Bude to ještě fuška uhájit aspoň čtvrtou příčku?
To rozhodně. Každý zápas je teď vyhratelný i prohratelný, tabulka je tak vyrovnaná! My musíme proto být soustředění každou vteřinu utkání. Momentálně to (za Nymburkem a Opavou) máme v rukou jak my, tak Ústí i Brno.

Ve středu jste v poháru vyřadili Ústí, které jste porazili i potřetí v sezoně, ale i tak je nyní už dvě výhry před vámi. Co pro vás tohle vítězství po třech porážkách v lize znamenalo?
Opravdu moc, pro klub i celé město. I proto, že Ty Nichols je teď v Ústí. Byl to hodně emocionální moment, navíc další derby, a to vždycky pro fanoušky i město znamená moc, někdy i víc než pro hráče. A my dokázali ubránit naše hřiště.

Bylo to hlavní, že jste 90bodovou ofenzivu soupeře zavřeli na jen 71 bodů?
Hlavně na obranu se snažíme soustředit pokaždé. Ta nám někdy chybí, plus musíme líp pokrývat útočné doskoky soupeře. Pokud je udržíme na míň než dvaceti bodech za čtvrtinu, pak bráníme dobře, a to byl náš cíl i před Ústím. Nenechat Nicholse a Autreyho rozběhnout. Oni si své vždycky vezmou, ale pokud navíc dělají lepšími své spoluhráče, pak máme problém.

Lamb Autrey už se na sítích vyjádřil na adresu parťáka Ty Nicholse, že by měl letos získat cenu pro MVP NBL. Jak se na to tváří stále úřadující Nejužitečnější hráč?
Já sítě moc nesleduju, ale Ty jistě patří k top kandidátům. Já ovšem říkám, že jsme vyrovnaní (smích). Jasně, Ústí se teď daří o něco líp a Ty je top skórer ligy, ale my jsme hned za nimi, porazili jsme je dvakrát v základní části a i já jsem nahoře v řadě kategorií. Pokud to nakonec Ty získá, nebudu naštvaný, je pořád jako můj malý brácha, ale donutím ho si to vydřít. Tím si buďte jistí.

A ještě jedna zajímavost - jak jako rozehrávač hodnotíte senzační výkony píseckého nováčka Vojtěcha Sýkory, který z této herní pozice vede ligu na doskoku s průměrem 12, zapsal už sedm triple doublů a jen jedna asistence mu chybí, aby měl triple i v průměru?
Je úžasný. Líbí se mi, i jeho hra a jeho tým, jak Písek hraje a jak přistupuje k zápasům. Jsou mladí, pokorní a prokazují respekt k ostatním soupeřům. Totéž platí o Vojtovi, sleduju, jak tvrdě maká, občas si napíšeme přes Instagram a já mu pořád říkám, ať dál maká. Nevadí mi, že má víc doskoků nebo i asistencí než já, jsem rád, když se dalším takhle skvěle daří a lidi to můžou vidět. Pokud ta čísla udrží, bude to něco úžasného. A měl by! Pro rozehrávače je to fakt těžké. Sám se o taková čísla nesnažím, ale chci mít pokaždé přes deset asistencí a sedm osm doskoků, abych pomohl pivotům. Jen body moc neřeším, hlavně aby spoluhráči byli spokojení a měli dost střel a míčů.