Večer, kdy se vrátil Kuřka z roku 2011
Ví, jaké to je nasypat přes dvacet bodů španělské nebo řecké reprezentaci - coby lídr národního týmu. Ví, jaké to je hrát finále mistrovství Evropy ve velké aréně a být v jeho All-Star pětce společně s hvězdným Chorvatem Mariem Hezonjou. A ví také, jaké to je hrát slovutnou španělskou ligu jako jeden z nejmladších basketbalistů dějin.
Coby člen party nejnadějnějších teenagerů kontinentu své doby tohle všechno zažil.
A v neděli večer si zacestoval v čase a do téhle své verze se po letech dokonale metamorfoval. Jako osobní výzvu přijal absenci lídra svého celku a na ústecké palubovce vystřihl kariérní výkon v lize v bodech (31), trojkách (7) i užitečnosti (38).
„Gratulací nebylo zase tolik, ale ti, co napsali, zdůraznili, že to byl konečně nějaký povedený výkon. Jo, je to příjemné být pro jednou v takové situaci, kdy se mi takhle lidi ozvou,” neskrývá 28letý opavský hrdina nedělní noci, rozehrávač Radovan Kouřil, který velkolepě ztělesnil hlavní roli za nepřítomností ústřední hvězdy Jakuba Šiřiny.
Radku, jak příjemně jste strávil tu nekonečnou cestu nedělní nocí přes celou republiku z takového kariérního zápasu?
Lišila se jen v tom, že jsme si s kluky dali v autobuse dvě piva, což je u nás taková motivace pro zápasy venku, a ze záznamu jsme se podívali na ligový zápas Barcelony s Murciou. Pak už se zalehlo a každý nějak pospával nebo se koukal na svůj film.
Při porážce venku jste cestou domů na suchu?
(smích) To většinou žádné pivo není. Cesta je pak pochmurnější. Teď byla naopak veselejší, ale jinak nic velkého.
Jako byste si v neděli chtěl zavzpomínat na mládežnická léta, kdy pro vás takové střelecké hody byly běžné, dokonce i v reprezentačních zápasech...
Je to tak. Po zápase jsme se s kluky v šatně smáli, že se na tenhle zápas vrátil „Kuřka” z roku 2011 (ten rok lví kadeti s Kouřilem v čele na domácí půdě získali senzační evropské stříbro). Takže jsme si na to taky vzpomněli. Já si na to ale jinak nevzpomenu vůbec, je to pryč a soustředím se na to, co je dneska, a co je před námi. Na to, co bylo před deseti a více lety, si možná zavzpomínám, až budu sumírovat celou kariéru.
U vás jsou výjimečná i dvacetibodová představení. Za přítomnosti kolegy Šiřiny k nim asi nemáte moc příležitostí, že?
Je to tak. Každý máme nějakou roli, a když je „Šířa” k dispozici, na mně je spíš dirigování týmu než role skórera. My tady chceme ty body po „Šířovi” a on to dokáže splnit líp, než by to dokázal kdokoli jiný. Pokud ale chybí, ty role se pozmění a po každém se chce trochu víc. Po mně obzvlášť, protože přeberu jeho minuty a z části i jeho pozici v týmu.
Ve většině zápasů v lize jste měl dosud kolem tří trojek či míň, jen sem tam pět a sedm z neděle je tak velké vybočení z obvyklých kolejí. Co vás to popadlo, že jste si vzal hned 13 pokusů z oblouku?
Ze začátku na mě vycházely otevřené střely i po chybách Ústí, a když tam padly, začal jsem si věřit na víc. A v koncovce už ten zápas byl tak rozehraný a cítil jsem se v takové pohodě, že jsem si věřil i na ty klíčové střely. Pro mě ale tyhle koncovky nejsou žádný nezvyk, cítím se v nich dobře v každém utkání. Myslím, že i tým mi tam dost věří a ty poslední střely většinou nechávají na mně. Tady už jsem byl jenom rád, že to dopadlo dobře.
Pokud je ale zdráv Jakub Šiřina, k tolika zakončením se v závěrech utkání zase nedostanete. Takže v Ústí to pro vás byl i trochu svátek moct koncovku hrát a vyhrát?
Takže vy jste mužem koncovek prvních tři čtvrtin a kolega Jakub v té poslední.
Tak mi přijde, že to máme rozdělené. (usmívá se)
Vyhecuje člověka ještě víc, když proti němu stojí hráči jako Autrey nebo Nichols, který je navíc jedním z nejnepříjemnějších obránců ligy?
Určitě trochu jo. S Nicholsem tam ještě máme společnou finálovou sérii z minulého ročníku, kdy to bylo takové vyhrocené. On za mnou tak byl v neděli už ve třetí čtvrtině, jak je možné, že všechny střely trefuju jen proti němu. Tak jsem se smál, že to není osobní, ale že proti němu člověk chce ten koš dát o trošku víc než proti někomu jinému. A v koncovce jsem mu dal ještě tu poslední trojku, kdy bránil hodně dobře, ale útok byl ještě lepší. Tak jsme se tomu společně zasmáli, jen já byl na té šťastnější straně.
Vy jste spolu mluvili při zápase víc, nebo už i v té finálové sérii?
Ve finále tam byly jen nějaké slovní výměny a teď to bylo většinou při trestných hodech, když jsme vedle sebe stáli. Žádný „trash talk” (verbální napadání), jen přátelské hecování.
Mluvíte na sebe, i když jeden z vás hází šestky?
To ne, ale není to zase pravidlo. Myslím, že spoustu lidí mluví i na střelce šestek, ale většinou jsou to ti, co stojí kolem. Já jako menší zůstávám za trojkou a odtamtud do toho moc nekecám.
Vy jste ze solidního vedení dali na konci domácím slušnou šanci na zvrat, když jste několikrát nepochopitelně nechali na oblouku volného Autreyho, ač jste museli tušit, že on, nebo Nichols tam budou řešit vše. Jak se to mohlo stát?
Pár chyb tam bylo. My trochu zazmatkovali, že jsme nějak nevěděli, co se děje. V jedné situaci při poslední trojce Autreyho jsem udělal chybu i já, že jsem zbytečně běžel k Láďovi Peckovi, který mi přišel, že je sám, přitom jsme věděli, že si ten konec vezme jeden z těch dvou. Oba jsou to hráči, kterým když dáte čuchnout, hned vás potrestají. Ty dvě trojky Autreyho bysme si neměli nechat dát.
Vynahrazujete si teď vítěznými zápasy NBL ty krušné příděly z Ligy mistrů?
Těžko říct. My se hlavně soustředíme na naši ligu, kde chceme podávat konzistentní výkony, hrát dobře a vyhrávat. Liga mistrů je trochu kategorie sama pro sebe. Každý hráč je tam možná jinak nastavený. Někdo tam jde jen s tím mít to už hlavně za sebou, jiný si tam jde zkusit nějaké věci a je to pro nás složité. Já jen doufám, že nás to posouvá v NBL, protože ta úroveň a to fyzično je úplně jinde, než co potkáváme u nás. A to pak v lize dokážeme využít.
Jsou i názory, co hráči nebo týmu dá prohra o třicet nebo čtyřicet bodů. Jaká je na to vaše reakce?
Moje osobní zkušenost je, že když po vás šlape hráč z evropské špičky, jde po vás tvrdě, nedá vám ani centimetr zadarmo, tak to člověka posune. Možná si to neuvědomí v ten moment, ale když pak přijdete do naší ligy, kde je ta úroveň trošičku nižší, tak se hned hraje lehčeji.
Přiznáte, že až takový náraz do zdi jste v Lize mistrů nečekali?
Já ne. Tušil jsem, že to bude těžké, ale nečekal jsem, že budeme dostávat takové příděly. V prvních dvou utkáních byl problém, že jsme nezachytili začátek, kdy to bylo po šesti minutách o dvacet a dál se to vezlo v tomhle tempu.
Když jste ve třech dosavadních zápasech měli pokaždé přes dvacet ztrát, zužitkoval by se v takových utkáních i nějaký ten na míči zručnější Američan?
Myslím, že v Lize mistrů by nám určitě pomohl někdo takový, kdo by se při takovém tlaku obran nezalekl a dal koš sám bez pomoci zbytku týmu. Tohle nám trochu chybí a soupeři to mají. Aspoň si ale zvykáme na tu sílu a agresivitu a potom to snad využijeme tady.
Před sezonou jste se na druhou zkušenost s Ligou mistrů asi vesměs těšili. Těšil byste se stejně, tušit dopředu, co vás čeká?
Já jsem se docela těšil. Byl jsem jedním z těch, kdo ty evropské soutěže má docela rád. Vždy jsem sice říkal, že pro náš tým je úrovní víc odpovídající Europe Cup, kde ty týmy jsou pro nás vyrovnané, odehráli jsme tam hodně dobrých zápasů a v minulé sezoně jsme jen smolně nepostoupili ze základní skupiny. Já jsem ale prostě všema deseti pro zahrát si Ligu mistrů za jakýchkoli podmínek. Tu možnost nemá jen tak někdo. Doufal jsem jen v o něco lepší výsledky.
Jste na 6 bodech a 6 asistencích za 22 minut, jak jste se zatím v Lize mistrů cítil?
Bylo to trochu nahoru dolů, v některých zápasech jsem měl menší zdravotní problémy ještě z minulé sezony, kdy to levé rameno mě pořád trápí. Dokud se ale vyhrává, jsou mi osobní statistiky jedno, jde mi o týmový výsledek.
