Velice zvláštní Jindřicháč a mluvič proti své vůli

Jako kapitán měl plné ruce práce, aby dokormidloval své nové mužstvo k víc než těžce vydřenému obratu u Vajgaru, kde bylo po klíčové akci v posledních vteřinách v permanenci i video, jež ke štěstí sluneťanů uchovalo jejich minimální náskok ve skore.

Ladislav Pecka, který se musel v létě i proti svému založení řádně rozmluvit, si tak po duelu 2. kola zhluboka oddechl. Jako úřadující vicemistr ligy rozhodně nechtěl hned v prvním zápase utržit direkt od nováčka z Jindřichova Hradce.

„Po zápase jsem si oddychl určitě. Z naší strany to nebylo vůbec dobré. Ještě vstup do utkání jsme měli slušný, ale musím říct, že „Jindřicháč” na nás vyrukoval s velice zvláštním a specifickým stylem basketu. Je to hodně americké, kdy nevíš, kdo to v jakoukoli vteřinu útoku „vyčadí”. Tohle nám většinu zápasu trochu nesedělo, ale nakonec jsme to nějakou zkušeností a tím, že jsme se ve správnou chvíli správně naštvali, i díky větší fyzičnosti urvali. Nechtěli jsme se nechat porazit od mladých kluků, začali jsme jim hodně chodit do těla, což jim podle mě nechutnalo. Chodili jsme i na útočný doskok a dávali důležité koše a šestky. Máme ale sakra na čem pracovat,” ulevil si necelý den po úvodní výhře sezony 33letý forward.

Láďo, neříkal jste si na začátku poslední čtvrtiny za 13bodového manka - co se to tu děje, hrajeme s nováčkem a takhle vysoko prohráváme?
Já jsem v tomhle nohama na zemi. My jsme úplně nový tým a pro hromadu kluků je to svým způsobem nové, máme i nového trenéra. Dá se říct, že jsme nepopsaný list, ač máme dost zkušených kluků. Taky ale máme hodně mladé Američany a ještě je to syrové. Pokud jde o tu situaci, tak už mám něco odehráno a tam nezbývá než zabrat a musí to pochopit všichni na hřišti, což se naštěstí stalo.

V samém závěru vznikla zajímavá situace, kdy se zdálo, že sudí nejdřív přiřknuli domácím vyrovnávací technický koš, který byl ale po zhlédnutí videa odvolán, a vám tak zůstalo klíčové dvoubodoví vedení. Jak horko vám čtyři sekundy před koncem bylo?
Domácí hráč najížděl a při jeho zakončení náš pivot plácnul do desky, kdy my jsme si mysleli, že technický koš platit bude. Vypadalo to ale, že to plácnutí vůbec nemělo vliv na let míče, takže koš byl odvolán, což pro nás bylo vysvobození. Zkoumalo se to docela dlouho, takže to asi bylo odůvodněné.

Tušil jste, že sehrávání bude složitější, když přišel úplně nový trenér bez zkušeností s NBL, a skládal se úplně nový tým? A šlo to dosud snáz, či hůř, než byste býval čekal?
Je to spíš ta druhá varianta, anebo možná třetí, a to, že jsem nečekal, že to bude sranda, což opravdu platí. Jsme prostě fungl nový tým, navíc po sezoně s finále, kdy věřím, že si na nás všichni brousí zuby. Je to teď hromada práce. Pro nás tam je na jednu stranu uklidnění, že jsme ten první zápas vyhráli, ale spíš jsme si oddychli a víc se ukáže v neděli, kdy Pardubice hrají basket, který je nám bližší.

Mimochodem, jak vypadala herně a výsledkově vaše letní příprava?
Hráli jsme asi tři zápasy s týmy z naší první ligy, se Sokolem pražským, Libercem a Plzní. Vyhráli jsme, ale nebyly to hezké zápasy. Tím, že nový trenér přišel k týmu později, tak z toho, jak jsem to pochopil, ty lepší celky už měly tou dobou termíny na přípravné zápasy vyčerpané. Kvalitní utkání tak přišla až potom s polskou Zelenou Horou, kdy jsme dvakrát prohráli asi o patnáct. Fyzično a organizace hry ze strany soupeře nám tam dala nejvíc. Jinak za mě příprava byla letos slabší.

Leckdo byl a stále je zvědav, jak se ve vašem útoku porovná tolik skórerů a hráčů, kteří jsou hodně zvyklí hrát s míčem. Jaké jsou vaše první observace?
Máme teď skvadru kluků, kdy samozřejmě ti američtí kromě pivota Oguamy jsou velice bodově založení. Snažíme se je tak trochu krotit, protože to tam někdy rvou trošku na sílu. Doufám, že tohle pochopí, až se na ně týmy začnou víc připravovat. Musíme víc zapojit zkušenost a chytrost, viz Adam Číž a Tomáš Vyoral, kteří mají obrovskou kvalitu. Já bych tak byl radši, kdybysme zapojili víc hráčů a sílu nás všech, než aby to bylo moc individuální.

Drží se zatím zpět ve hře hlavně oba zmínění rozehrávači, jak napovídá počet bodů a střel?
Já si myslím, že se kluci ještě necítí střelecky úplně nejlíp, možná se trochu hledají, ale ta zkušenost je na jejich straně. Víme, že kvalitu mají, a jakmile dají pár střel, chytí slinu a jeden zápas pak dá dvacet tenhle, další zase někdo jiný. Já bych se toho tedy nebál.

Dva noví guardi Edwards s Varnerem hned na úvod ukázali, že střelecky tým potáhnou hodně a že budete nejspíš házet i spoustu šestek?
Určitě mají obrovský útočný potenciál. Někdy jsou tam klapky na očích, což musíme trochu zkorigovat, aby věděli, kdy to mají vrátit zpátky, protože to neznamená, že už míč nedostanou zpátky. O útok bych se ale nebál, my se musíme hlavně odpíchnout od obrany. Tohle bude na nás starších a na koučovi, abysme to do všech nahustili, je to jen o tréninku a o tom ty situace pořád ukazovat. Náš obranný systém je velice jednoduchý, máme asi jen dva typy obran a je to tak jen o tom chtít.

Obranu tedy bude třeba po včerejšku nejvíc zlepšit?
Ti mladí z domácího týmu nás hodně poráželi jeden na jednoho, v přechodové fázi, kde vznikaly jednoduché jako by žákovské situace jako handoff (odložení míče z driblinku spoluhráči na krátkou vzdálenost, kdy přihrávající hráč zároveň svým tělem zablokuje obránce a vytvoří spoluhráči prostor na střelu nebo nájezd), což jsme nepřebrali a oni nás trestali volnou trojkou. Soupeř hrál specificky, moc nevyužíval pick-and-rolly (clonu pro hráče s míčem a seběh ke koši), byly tam spíš clony mimo míč a ostré náběhy ke koši. Takže musíme řešit ty základní věci, kterými nás překvapovali, ačkoli jsme věděli, že to tak budou hrát.

Jste jedním ze tří hráčů v týmu, který je starší než nový kouč Reimer. Stal jste se jako kapitán a nejdéle sloužící hráč v týmu jeho neoficiálním asistentem? A jste na něj zatím hodný?
(směje se) Já jsem, myslím, nekonfliktní. Spíš se snažím hecovat tým nebo něco říct, i když mi to není právě blízké. Nejsem takový „mluvič”, ale snažím se. Cítím, že tým to bere. Přece jen jsem tu nejstarší a kapitán. Trenér má ale jinak blíž spíš k Tomáši Vyoralovi, se kterým se zná patnáct let, a Tomáš je point guard, který má o hře větší přehled. Já si tak řeknu spíš nějaké všeobecné věci, ale vše v profesionálním duchu.

Už ve druhém kole došlo na řadu vyrovnaných bitev a hned čtyři výhry hostů, kdy vy jste obraceli až v samém závěru u nováčka. Kdybyste teď měl od boku natipovat čtyři týmy pro nadstavbovou skupinu A2, jak by ten kvartet vypadal?
Hlavně nechci, abysme tam byli my. Za mě bych to viděl na Slavii, možná Brno, „Jindřicháč” a možná Ostravu, ale nevím, začala nová sezona, hodně nových obličejů a přestupů, a forma týmů eskaluje různě. My se SLUNETOU většinou mívali rozjezd pomalý a špatný, takže ty začátky a první výsledky ještě nic neukazují.

Pár měsíců po dobytí historického stříbra jste z úspěšného týmu zůstal na místě prakticky sám. Nepřepadla vás v úvodu sezony nostalgie, nebo i trocha smutku?
Na jednu stranu to zamrzí, že po takovém úspěchu nezůstal kámen na kameni. Člověk by si přál přijít a pokračovat s tou úspěšnou skvadrou. Taky ale ví, jak to je, kluci se rozprchli do všech koutů z nějakých svých důvodů, a tak to ve sportovním životě prostě je.