Vyoral se dočkal! A reprezentace?

S TOMÁŠEM VYORALEM Ve své čtrnácté sezoně se blíží k metě půl tisíce ligových duelů. Počínaje ročníkem 2015/16 až do soboty zvládl 14 dvojciferných asistenčních zápisů. Avšak onen milník mu stále unikal. 

A nebýt minuté šestky spoluhráče Petra Šafarčíka v samém závěru, unikal by mu dál. Nakonec se ale pardubický rozehrávač Tomáš Vyoral ve třiceti letech svého prvního kariérního triple doublu dočkal. Jeho 17 bodů, 10 asistencí a 10 doskoků za 38 minut navíc zásadně pomohlo k velké loupeži Beksy ve Slezsku. Následující rozhovor ale není jen o tom.

Tomáši, během reprezentační přestávky jste prý pracovali na kondici a obraně, přineslo to hned v  Opavě kýžené ovoce?
Na fyzičce a celkově na fyzičnosti jsme teď určitě hodně zamakali, kdy v obraně musíme hrát víc do těla. A už poslední zápasy ukázaly, že se mám do daří.

Je možné, že už po prvních týdnech sezony vám docházela energie, jak naznačil kouč?
To si nemyslím, ale v pauzách se na kondici vždycky hodně dělá. Je to takové občerstvení sil. V létě se dělá hlavně kondice, pak se začne hrát, a když se pořád hraje a cestuje, což byl náš případ, moc se toho nenatrénuje. A když je pak nějaké volno, můžete se pověnovat i tomuhle. My jsme včetně poháru ty první týdny dost cestovali, vlastně i v české lize jsme hodně hráli venku, takže to bylo náročnější. I mně ta pauza přišla vhod, mohl jsem si dát pár dní bez basketu, odpočinout si a hned jsem se cítil líp, s větší chutí do práce.

Trenér Repeša mluvil i o zapracovaní dalších prvků do obrany, vy jste ale šestkrát za posledních sedm utkání v lize nedostali ani 80 bodů, takže na obranné polovině jste vypadali dobře.
No, my jsme kolikrát mohli ubránit i líp. Třeba v posledním zápase před přestávkou byl ale doma s Brnem hlavní problém útok, s 65 body prostě nejde vyhrát, i když jsme to odbránili na dobrých 75 bodů.

Ani střelecká forma ale není vyloženě špatná, když jste čtyřikrát za posledních pět zápasů nasázeli nejméně 10 trojek. Taky máte po čase k dispozici početnější a nyní velmi produktivní podkošovou vozbu, takže už moc děr ve hře není, snad kromě doskoku a lepšího přechodu do brejků.
Jo, celkově si naše hra sedá a vypadá daleko líp. Určitě ale ještě musíme zapracovat na obranném doskoku a přechodu do protiútoků. Zatím jich tolik nebylo, ale typově na to hráče máme, abychom z toho dávali víc bodů. Tím by se pak naší hře i víc ulevilo.


A ulevuje jí i střelecky disponovaný kolega Čolak, který řádí z oblouku a po pěti zásazích v Opavě z pouhých osmi pokusů má už nyní nejvíc (15) trojek z celého týmu, což je na podkošového hráče víc než slušný počin.
Jistě je to znát. Mateo nebo i naše druhá čtyřka Honza Štěrba z dálky střílet umějí, což je výhoda. Můžeme hru víc roztáhnout a pro pivoty Roberta Rikiče s Kamilem Švrdlíkem je pod košem víc místa. Mateo dokazoval od začátku sezony, že je dobrý střelec, jen potřeboval chvíli na to se srovnat do nového systému a týmu.

V Opavě jste jistě využili i absence nového otce Jakuba Šiřiny, že?
My už před zápasem věděli, že se „Šířovi” narodil syn, čímž bych mu teď chtěl i pogratulovat. Nevěděli jsme ale, jestli do utkání nastoupí. Na druhou stranu jsme se na to moc nesoustředili. Nevím, jestli nám to zásadně pomohlo, ale je pravda, že hra Opavy tou absencí trochu trpěla a my to dokázali využít. Mohli jsme hrát naši fyzickou hru a tím jsme byli lepší.

Šiřina jako třetí střelec Slezanům musel chybět. Navíc se v posledních minutách vyfaulovali dva podkošoví top skóreři Bassett s Mokráněm, které Opava při dotahování rovněž postrádala. Při nemalé produkci vašich dlouhých se zdá, že jste do nich chtěli hodně hrát.
Snažili jsme se pod koš dávat hodně balonů, na Roberta i Kamila, což se celý zápas dařilo. Oni buď dávali, nebo získávali fauly, což nám hrálo do karet.

Vy jste ovšem v poslední půlminutě za vedení o pět i dost hazardovali, když jste minuli čtyři šestky.
Moc se nám tam nedařily, ale bylo to o jednom zastaveném útoku domácích, co se podařilo, a pak už to bylo mimo dosah jedné střely, takže i tam jsme to měli docela pod kontrolou.

Dvě z těch minutých šestek se týkaly i vás, těsně předtím jste přišel o míč, po 38 minutách ve hře už jste toho musel mít plné zuby.
Já ty minuty viděl až v zápise po zápase, během hry jsem nevnímal, že jsem hrál tolik. Na to, že jsem hrál celý zápas, jsem se pořád cítil docela dobře. Takže únavou ty chyby nebyly.

Minuté trestné hody v závěru z ruky kolegy Šafarčíka byly paradoxně i k něčemu dobré. Vy jste po tom druhém získal se štěstím útočný doskok, ač jste postával až na trojkovém oblouku. Věděl jste, že jste tak trefil jackpot?
Ne, vůbec. Nic jsem během zápasu nesledoval a nikdo mi ani neřekl, kolik čeho mám. Já na statistiky při utkání nikdy nekoukám.

Z vašich slov je zřejmé, že Petr Šafarčík neminul druhou šestku cíleně, abyste měl šanci...
To rozhodně ne. Ani kdybysme vedli jasně. Každý se většinou o těch statistikách dozví až po zápase, takže tohle nepadá v úvahu.

Tušil jste po utkání, když jste se o svém triple doublu dozvěděl, kolikátý to je?
Myslím, že úplně první. Nepamatuju se, že bych nějaký měl. Překvapilo mě, že už v první půlce jsem získal hodně doskoků, ale myslel jsem si, že nebudu mít dost asistencí. Byl jsem tak překvapený, že to nakonec tak pěkně vyšlo.

Skutečně to ve vaší 14. sezoně je první triple double, když několikrát vám scházel kousíček. Neříkal jste si už ve svých třiceti, že vám tenhle individuální milník unikne?
Po pravdě jsem and tím vůbec nepřemýšlel. Vím, že v NBA to jede jak na běžícím páse, ale v naší lize je to hodně velká rarita, a když se to někomu povede, je to super (v této sezoně jde o druhý triple double NBL po Viktoru Půlpánovi). Určitě jsem za to rád.

A pamatuje na tento počin i váš týmový sazebník poplatků?
Vede ho Michal Svoboda, a pokud to tam je, tak mi to určitě připomene, protože je na to velký pes. A já bych to rád zaplatil.

Máte za sebou léto, kdy jste v několika situacích vypomáhal národnímu týmu. V listopadovém okně jste při rozehrávačské nouzi už chyběl. Mělo to zásadní důvod?
Omluvil jsem se manažerovi Michalu Šobovi, který vždy hráče předem obvolává. Omluvil jsem se z důvodu, že jsem těch akcí za poslední roky objel tolik, že už jsem si chtěl taky trochu orazit. Nechci říct, že jsem úplný starouš, ale taky mi není dvacet, tak jsem si chtěl odpočinout.

Mrzelo vás v létě hodně, že jste v utkáních národního týmu, u nichž jste byl, nedostal mnoho prostoru?
Už jsem někde v rozhovoru říkal, že mě to mrzelo. Vzhledem k sestavě, v jaké jsme byli při světové kvalifikaci ve Francii a v Chomutově proti Maďarsku, tak mě to mrzelo dost a moc jsem nerozuměl tomu, proč mě trenér povolával.

V situaci, kdy už není šance na postup na světový šampionát, tedy v únoru při závěrečném okně kvalifikace rovněž nejde počítat, že byste u zápasů byl?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel, to bude záležet i na tom, jak budeme hrát s Pardubicemi, a jak na tom budu zdravotně. Je to ještě daleko a zatím bych to nechal otevřené.

A ještě otevřenější bude i situace před kvalifikací o kvalifikaci na olympiádu příští léto?
Já bych zatím zůstal u únorového okna, dál opravdu nevím, co se bude dít. I když možnost hrát o olympiádu je jistě atraktivní...