Vystát si slávu v rozích. Dunky? Nic pro mě. A útok na Miloše?

Byla to nebývalá důvěra spoluhráče. Ten mu s ní ale taky mohl velký osobní milník jediným gestem zhatit. Ondřej Šiška po třetí čtvrtině v tu chvíli „horkého” spoluhráče na lavičce vyzval, aby ke svým osmi zásahům z oblouku ještě dva přidal a zakulatil svůj velký večer na desítce. A slíbil mu na potřebné projektily nahrát, což pak skutečně udělal.

Když však těsně předtím, v závěru třetího dějství, křídelník Filip Novotný nasazoval ze svého oblíbeného rohu k další otevřené střele, Šiška, který mu na ni přihrál, při vybíhání zpod koše k půlce přímo před mířícím kolegou zvedl pravou paži se třemi vztyčenými prsty - na znamení předpokládané sedmé trefy, kterou ani nesledoval.

„Ondra už mohl skórovat sám, ale vyhodil to na mě do rohu, aby se už napřed otočil k půlce a se zdviženou rukou slavil. Jenže já to periferně zahlédl a rozesmálo mě to - a taky rozhodilo. Ta střela pak skákala různě po obroučce, ale nakonec tam spadla, což mě celkem pobavilo,” vyprávěl dnes odpoledne cestou ze školy student třetího ročníku sportovního marketingu na pražské VŠEM.

Tam ale jeho velký individuální sukces ze včerejšího večera zůstal zcela utajen. „Nikdo si ničeho nevšiml,” usmál se 23letý křídelník, který se 10 trojkami do obruče Sokolů zapsal do historie Kooperativa NBL - třetím top výkonem za čtvrtstoletí!

Filip prostě není klukem z plakátu, ani během hry. Nemáte tak téměř šanci zmerčit ho v pozápasových fotogaleriích, protože do akčních mlýnic pod košem nebo driblérských eskapád se skoro nedostane, a hráči stojící v rozích nejsou právě typickými objekty zájmů pro lovce atraktivních záběrů. Mohl by tak vzniknout dojem, že takoví chlapíci nejspíš nejsou moc důležití. Ovšem nic by nebylo dál od žité reality, nota bene v zápase, jakým byl ten středeční, který právě tenhle nenápadný forward ve třetí čtvrtině utrhl pěti trojkami pro domácí Kolín prakticky sám.

Filipe, za tuhle sezonu jste stihl čtyřikrát po třech trojkách a jen jednou se vychýlil na pět. Od poloviny prosince jste pětkrát v řadě vsítil jen jedinou a až minule na Slavii to po čase byly tři. A najednou 10 z 13 pokusů, to se vzalo odkud?
(usměje se) Sám nevím, ale prostě to byl dobrý den, v domácí hale. Klukům to tam na začátku nikomu nepadalo, já přišel z druhé vlny, zlomil to a dařilo se mi celý zápas. A skončilo to takhle.

Byl jste po zápase středem pozornosti spoluhráčů, proběhla i nějaká zajímavá hláška?
Byli jsme si sednout na „véču” a třeba Adam Číž mi říkal, proč jsem nestřílel dál, když jsem dal tolik trojek. Kdyby prý měl takový večer on, tak by to měl buď 20/16, nebo 20/10, ale to už je pak prý jedno.

A vy jste se mohl na oplátku zeptat, proč měl na kontě nulu ještě po třech čtvrtinách...
(smích) Ne, ne, ne, to bych se neptal. Prostě se na začátku netrefoval, ale zase nám pomáhal jinak.

Cítil jste slinu už v první půli s prvními třemi trefami?
Tomu jsem ještě nepřikládal větší význam, protože jsme tam nehráli dobře. Bylo to bez bojovnosti, bylo tam i nějaké podcenění oslabeného soupeře a potřebovali jsme se nějak zvednout.

Všech deset zásahů bylo ze střel ihned po chycení přihrávky, jinak to u vás nejde?
No, jde, ale ty střely jsou těžší, a když to jde hned, je to pro mě jednodušší. Jsou to střely, které se musí brát. V téhle sezoně z těch 40 trojek po driblinku moc nebylo, asi jen pár, protože po jednom setu tam ta příležitost je.

A věnujete se střelbě z driblinku víc, abyste byl ještě nebezpečnější?
Určitě to trénuju. A chci je co nejvíc proměňovat, vím, že si na mě už soupeři dávají pozor a těch jednoduchých střel hned z pozice nemám tolik.

Prakticky všech sedm zásahů ve druhé půli proti Sokolům přišlo z vašich oblíbených rohů, kdy jste to proti mladé sokolí letce měl tentokrát trochu snazší. Jak to vůbec u vás vzniklo, že jste se stal rohovým specialistou a momentálně možná nejlepším takovým snajprem v lize?
Je to dané i mou rolí v týmu a naším herním stylem, kdy tam s Michalem Marešem na svou střelu čekáme. A tím, že máme zkušené rozehrávače, kteří na sebe v pick-and-rollech natáhnou obranu, z toho pak v rozích těžíme. Dá se tak říct, že je to moje nejoblíbenější pozice, ale ani „pětačtyřicítka” mi nevadí a i při tréninku se snažím všem pozicím věnovat stejně.

Považujete to za unikát, že jste všech svých 30 bodů dal výhradně z trojek?
(směje se) Dá se říct, sám jsem to ještě nezažil. Vím, že jsem to měl podpořit i jedním zakončením zpod koše, které jsem zahodil, jinak jsem se ale do ničeho jiného nedostal.

Je to tak, když jste se na konci protiútoku pokusil zužitkovat pas rovnou z výskoku, minul jste. A pak už jste se do blízkosti obruče radši nepouštěl...
Přesně tak. Bylo to na konci třetí čtvrtiny, kterou jsem hrál celou. A Ondra Šiška mi to nahazoval na alley-oop, což není moje situace, a já to zahodil. Tam mě Ondra moc nepochválil (mimo jiné tím přišel o asistenci do statistik).

Když jsme u alley-oopů, už jste někdy v NBL se svými 192 centimetry zasmečoval?
To se ještě nestalo. (směje se) Ještě mě to čeká. V protiútoku sám na koš bych to asi zvládl, ale stejně bych do toho nešel. Radši bych dával vždycky o desku, na jistotu. Prostě nesmečuju, ani v tréninku. Já radši na tu trojku.

Jen někdejší sparťanský ostrostřelec Pavel Miloš v roce 2004 (13) a pivot Olomoucka Nemanja Bezbradica před dvěma lety (11) dosáhli za poslední čtvrtstoletí v NBL lepších výkonů než vy včera, kam takový osobní milník řadíte?
Určitě je pro mě velká čest být ve společnosti Pavla Miloše. To, že se to nepovedlo tolika hráčům, je super a pro mě jen další motivace pracovat a posouvat se, klidně i v tomhle žebříčku.

Je reálné nasázet trojek i víc a zaútočit i na Pavla Miloše, když teď vám stačilo 23 minut na deset zásahů?
To nevím, spíš by to muselo takhle zase přijít. Ani včera jsem se za rekordy nehonil, jen jsem byl volný a střílel. A vyšlo to až na deset. Rád bych ale věřil, že se to ještě posunout dá.

Vy většinou střílíte poměrně nalepený na trojkovém oblouku, nejste tedy příznivcem přehnaných dálek?
Trochu dál mi to nevadí, ale osm devět metrů už je moc. Řekl bych, že metr za trojkou ještě jde vystřelit stylově, ale taky ta úspěšnost už klesá.

Kolega z Brna Milan Stráněl poté, co vyhrál Slam Dunk na All-Star pravil, že pro něj představují moderní basketbal hlavně smeče a trojky. Podepsal byste?
(směje se) Asi jo, je to zajímavá úvaha.

Vy třeba dlouhou dvojku ani neznáte, ne?
Nemám ji zakázanou, ale přijde mi to zbytečné, prostě tři je víc než dva.

Vaší kanonády bylo včera hodně třeba, protože výkon týmu nebyl poločas výrazný a i vaši komentátoři přenosu podotkli, že se v této sezoně přizpůsobujete kvalitě soupeřů. Co vy na to?
To asi řekli dobře, trochu s tím problém máme. Nevím, jestli se nedokážeme dost namotivovat, což je určitě chyba. Měli bysme ke každému utkání přistoupit stejně. Ukázalo se to minule na Slavii, kdy to byl důležitý zápas z hlediska zajištění skupiny A1. Tabulka je teď tak vyrovnaná, že se každé vítězství hodně počítá a my k tomu utkání nepřistoupili dobře. Zbytečně jsme to poslali do prodloužení a pak už jsme to nedokázali urvat. A to samé se stalo první půlku s Hradcem, musíme k tomu přistupovat líp.