Walton? Neřeším. Townes? Otázka hodin. A snídaně s kamerou?

Už třetí pokračování finálových repríz napíše v sobotu večer Kooperativa NBL. A bude to symbolicky ve finiši základní části, kdy se mistrovská Opava poprvé od mega bitev loňské série o titul představí v Děčíně.

Den před zápasem ale její kouč a sportovní ředitel v jedné osobě Petr Czudek řeší i jednu zapeklitou situaci. O tom, jak dopadne, o nadcházejícím duelu i o lecčem kolem filmu promluvil ještě před cestou přes celou republiku.

Trenére, dvakrát jste si v úvodu sezony dali repete ligové série o titul a ve finále Federálního poháru i v lize to skončilo vedle vaší výhry i vyloučením úřadujícího MVP sezony Waltona z tábora soupeře. Co čekáte od prvního návratu na horkou děčínskou palubovku?
Vždycky je to s Děčínem velká bitva, má to náboj i větší příběh díky tomu, že jsme spolu naposledy hráli finále. Já se ale soustředím na sebe a na své kluky, abysme se připravili co nejlíp a odehráli i co nejlepší zápas. Samozřejmě v domácích zápasech s Kolínem (vydřená výhra) a Pardubicemi (porážka s jen 69 body v útoku) to z naší strany nebylo nic moc, máme co napravovat. Bude to do Děčína dlouhá cesta, ale já se tam těším. Pokud jde o soupeře, nebo i přímo o Waltona, to je jeho problém. Já se starám jen o svůj tým.

Očekáváte po událostech z úvodu sezony poněkud nevraživější atmosféru než obvykle?
Já myslím, že nás tam nikdy nevítali vřele, to bude stejné. Publikum je tam výborné, tlačí své hráče, tlačí na rozhodčí i soupeře, není to nic jednoduchého, ale jsme dost zkušený tým na to, abysme se s tím poprali. Uvidíme, jak budou rozdané karty, víme, jak tam nedávno dopadl Nymburk, máme k soupeři respekt, ale nebojíme se.

Bez hlavního režiséra Šiřiny se zdá, že váš útok drhne, byť nový rozehrávač Townes se snaží, seč může. Co je teď největší problém?
Kuba Šiřina je náš lídr, kapitán a motor a v těchto chvílích, kdy nám to moc nejde, je schopen zvednout prapor a dotlačit nás do vítězného konce. Tady teď nebyl nikdo, kdo by ten prapor zvedl. Já ale věřím, že tak jako to dokázal Radovan Kouřil v Ústí, tak to můžeme zvládnout znovu. Jsme dost zkušení, abysme se z toho poučili. Od Pardubic jsme dostali facku a doufejme, že výsledek a výkon bude v Děčíně lepší.

Jak vůbec vypadá zdravotní situace s kolenem Jakuba Šiřiny?  
Hojí se to dobře, ale i když to není tak hrůzostrašné, jak to vypadalo na první pohled, pořád je to zranění kolena a hlavně Kuba musí na sebe dávat pozor. Chceme, aby byl zpátky stoprocentní, absolutně na něj kvůli dvěma třem zápasům nechceme tlačit, aby něco uspěchal. Potřebujeme ho hlavně na konci soutěže. Dřív než za dva tři týdny do kontaktu na tréninku nepůjde.

V jakém světle vzhledem zejména k situaci na rozehře vidíte blížící se pohárový šlágr s Nymburkem příští neděli doma?
Los k nám byl na jedné straně vlídný, protože hrajeme doma a můžeme se předvést před fanoušky. Soupeř je ale nejtěžší možný, zatím to s ním máme v sezoně 0-2 a nenašli jsme dosud recept na jeho hru a agresivitu. Oba zápasy vyhrál jasně a je to pro nás hozená rukavice. Je jen trochu nešťastné, že pak v česko-slovenském FINAL 8 na oslavu sta let basketbalu bude chybět buď úřadující mistr, nebo dlouholetý mistr. To je škoda, ale holt los tak rozhodl.

Bude s vámi v tu dobu ještě nový rozehrávač Townes, jehož krátkodobý kontrakt v sobotu končí?
Dali jsme mu nabídku a děláme všechno pro to, aby tu zůstal. Rádi bysme pokračovali dál, Marques je, myslím, taky spokojený, ale protože měl dobrá čísla v Lize mistrů i v NBL, kde byl oceněn i jako MVP měsíce, tak ty nabídky ze zahraničí jsou a tam můžeme těžko konkurovat.

Splnil vaše očekávání, byť v posledních zápasech výkony a také některými výsledky váš tým nezářil?
Určitě ano. Brali jsme ho hlavně do Ligy mistrů, kde měl zvednout naše sebevědomí a podpořit naši hru 1 na 1. Tam jsme byli spokojeni nad míru. Ano, Pardubice bereme jako kaňku, kde v závěru měl taky nějaký podíl na té prohře, ale celkově to hodnotím velmi kladně. Ukázalo nám to, že jestli chceme hrát soutěž, jako je Liga mistrů, tak bez takto kvalitních hráčů a cizinců se neobejdeme.

Kdy budete vědět definitivní výsledek vašich jednání?
Je to nejspíš otázka nejbližších dnešních hodin. Nejpozději do konce týdne budeme vědět.

Váš sobotní soupeř tento víkend míří do děčínského kina s dalším dokumentem o dění v týmu, tentokrát se spoustou atraktivních záběrů z první poloviny aktuální sezony. Jak se na tuhle formu propagace a přibližování se k fanouškům díváte? Umíte si to představit, že byste měl kameru prakticky pořád v šatně?
Je vždycky otázka, co všechno chcete ukázat, ale za mě dávám palec nahoru. Dokonce bych řekl, že i závidím, co se jim povedlo natočit. Režisér a kameraman je velice šikovný, a co jsem viděl v tom prvním dokumentu, bylo to udělané moc hezky a profesionálně. My jen můžeme závidět, že něco takového nemáme z mistrovské sezony a z play-off, nebo i z jiných akcí. Je to cesta, jak našemu basketu pomoct a jak ho dostat trochu víc do povědomí lidí, nejen na sociálních sítích, ale i celkově. Je to skvělý počin, kterému tleskám, a jen víc takových věcí.

Pustil byste tedy dnes kameru i do vaší šatny? Vzpomínám na jeden závěrečný turnaj Českého poháru před pár lety, kdy jste do kabiny kameru nechtěl, a už vůbec před ní mluvit.
Vidím, jaká situace v basketbalu je. Byli jsme na mistrovství světa, na olympiádě, ale taky vím, že basket je u nás pořád podfinancovaný, což se týká platů hráčů, rozpočtů nebo hal. Už jsem tak pochopil, že pokud si chceme pomoct, musíme začít takto odspodu. Nejde čekat, že nám svaz něco velkého marketingově pomůže rozjet, sám má své starosti s tím umět ten produkt prodat. Každá taková věc, kdy se podaří to prokopnout a oslovit i jiné lidi než basketbalové fanoušky a ukázat emoce toho sportu, je jen dobře. A ano, je pravda, že já nemám sociální sítě, nechci se fotit u snídaně, ani u oběda, ale pokud ten tlak do budoucna bude, že bez toho, aby lidi viděli, co Czudek snídá, to nepůjde a nebudou chodit do haly, tak se prostě budu muset změnit.

Když se vrátím k onomu turnaji v Pardubicích, jedním z důvodů, proč jste nechtěl kameru ve své blízkosti, byla nemalá předzápasová nervozita. Trvá to dál, nebo se to roky ve funkci obrousilo?
Je to ještě horší. Je to tou zodpovědností a věkem, kdy to jen narůstá. A to nemluvím o tom dopadu, když se prohraje. Dřív na nás chodilo pět set lidí, teď už dva tisíce a s dvěma tisíci zklamaných ze hry nebo z výsledku se mi pak těžko pracuje. Pořád dokola se vrací to slovo zodpovědnost. To se mi neustále honí hlavou. Lidi nechtějí vidět prohry nebo nějaké bezkrevné výkony. Je dost těžké je do hal přilákat, a když už je tam máme, stojí hrozně úsilí je tam udržet. A vy musíte tu dobrou hru předvádět každý další zápas, ten tlak je obrovský, přitom síly už někdy ubývají a je to tak někdy na „Chocholouška”.