Z učitele ve školce nejstarším koučem ligy

S KENEM SCALABRONIM Třebaže všechny trenérské pozice v lize ještě nejsou obsazeny, lze předpokládat, že 62letý rodák z Bostonu Ken Scalabroni po světovém šampionátu mužů vstoupí do nové sezony Kooperativa NBL coby její doyen, tedy jako ten, kdo by mohl rozdávat vůbec nejvíc zkušeností. I tenhle bývalý americký mariňák ale zřejmě patří do sorty lidí, pro něž je věk jenom číslo. Ani omylem se totiž nehodlá šetřit a práci si spíš ještě přidává. V posledních týdnech byl doslova na roztrhání. Dokončoval předchozí učitelskou štaci, k tomu už má v plném proudu přípravu lvic U20 před domácím evropským šampionátem divize A (3.-11. srpna v Klatovech) a především po pěti letech dostal džob v NBL – v pardubické Bekse. Přitom mohl být zpátky už dřív, jenže to z různých důvodů nešlo. I na tom však americký kormidelník našel některá pozitiva.

S KENEM SCALABRONIM Třebaže všechny trenérské pozice v lize ještě nejsou obsazeny, lze předpokládat, že 62letý rodák z Bostonu Ken Scalabroni po světovém šampionátu mužů vstoupí do nové sezony Kooperativa NBL coby její doyen, tedy jako ten, kdo by mohl rozdávat vůbec nejvíc zkušeností. I tenhle bývalý americký mariňák ale zřejmě patří do sorty lidí, pro něž je věk jenom číslo. Ani omylem se totiž nehodlá šetřit a práci si spíš ještě přidává. V posledních týdnech byl doslova na roztrhání. Dokončoval předchozí učitelskou štaci, k tomu už má v plném proudu přípravu lvic U20 před domácím evropským šampionátem divize A (3.-11. srpna v Klatovech) a především po pěti letech dostal džob v NBL – v pardubické Bekse. Přitom mohl být zpátky už dřív, jenže to z různých důvodů nešlo. I na tom však americký kormidelník našel některá pozitiva.

Kouči, po pěti sezonách jste zpět na české ligové palubě – byl jste nabídkou Pardubic zaskočen?
To, že jsem zpátky, mě ani nepřekvapilo. Měl jsem několik možností vrátit se už dřív, ale tou dobou to prostě nebylo možné. Je pravda, že počet trenérských pozic v NBL je omezený a příliš často se neuvolňují, takže když jste zrovna mimo ligu, nějak jen doufáte, že na vás kluby nezapomněly. A taky máte čas přemýšlet, pozorovat a dál se basketbalově vzdělávat, protože hra se stále mění a vyvíjí, stejně jako hráči.

Čím vším jste oněch pět sezon mimo kurty NBL naplnil?
Vedl jsem rakouský WBC Wels, týmy U17 a prvoligové béčko dospělých USK, českou dívčí reprezentaci U18 na dvou evropských šampinátech a ženy U20 rovněž na dvou mistrovstvích. Mimo to jsem čtyři roky pracoval jako rodilý mluvčí ve školce, takže toho bylo poměrně dost. Bylo sice divné se v zimním období nechystat pravidelně na ligové zápasy, ale čas, který jsem mohl věnovat rodině, jež toho za mou kariéru tolik obětovala, byl na druhou stranu tím největším plusem.



Váhal jste nad nabídkou Pardubic, nebo nebylo nad čím přemýšlet?
Když mi z klubu zavolali kvůli pohovoru, potěšilo mě, že patřím do okruhu kandidátů. Pak jsme se několikrát setkali, porovnali své pohledy na věc a potom už pro mě bylo snadné Pardubicím kývnout.

Koučink na této vrcholné úrovni s sebou nese i život v trvalém stresu a tlaku. Co vás stále žene do toho, že chcete tento stres podstupovat a navíc přicházet i o spoustu víkendů?
Ten takzvaný stres a tlak, který zažívám už po více než 35 let jako basketbalový kouč, měl jistě silný dopad na můj život i fungování rodiny, v pozitivním i negativním ohledu. Nicméně myslím, že každý v životě čelí stejným výzvám, bez ohledu na pracovní pozici. Od těch, kteří chtějí v životě dokázat víc, se také víc očekává. Lidé jsou najímáni a vyhazováni po celém světě a náš výkon je neustále pod přísným drobnohledem, ať jste bankéř, doktor nebo basketbalový trenér. Já se tak vždy snažím odvést to nejlepší, co umím, a nechci to brát jako nějaký tlak. Díky tomu mám svou práci rád a basketbal tak mohl být součástí mého života už od dob Johna Havliceka (legenda Celtics českého původu, jež dobyla s Bostonem osm titulů v době Scalabroniho dospívání – pozn.) a Davea Cowense (další bývalý Celtic a později kouč v NBA – pozn.). Proto mu vždy zůstanu propadlý. A ty víkendy? Ty teď budou naplněny ligou namísto třeba lyžování v zimě, ale to je daň našich profesí, kterou každý musíme odvádět.

V Pardubicích to bude nicméně trochu jiný džob než před pěti lety u mladíků v pražském USK...
Bude to trochu rozdílné, ale to poznám, až se do pardubického klubu a tamní komunity víc ponořím.



Po 6 bronzech za posledních 11 let už je Beksa třetími místy poměrně nasycena a konečně by chtěla zažít i pocit ligového finalisty. Jste si toho vědom a mluvli jste o tom s vedením?
Jako zkušený trenér dobře vím, že očekávání jsou vždy vysoká, ať vedete USK, Pardubice nebo Boston Celtics. Každý chce hlavně vyhrávat a tak by to mělo být. Pardubice jsou klubem, který se chce rozvíjet a růst ve všech oblastech, aby mohl fanouškům, partnerům a hráčům nabízet produkt, s nímž se budou chtít spojit. Schůzky s vedením mi daly jasný obrázek toho, kam klub míří a kam chce svou snahu dovést na hřišti i mimo. Každý tým se chce dostat v play-off co nejdál, ale ne každý svých cílů dosáhne. Konkurence v lize je ohromná. A já jen mohu dodat, že pokud by pardubický klub byl spokojený s výsledky posledních sezon, já bych teď nedával tohle interview.

Svůj nový klub jste mohl sledovat jako kouč USK i později, kdy jste nebyl přímo zatažen do ligového dění. Jakou jiskru je u týmu ještě třeba zažehnout, aby mohl dosáhnout až na kýžené finále?
Pro mě jako nového trenéra bude důležité pokusit se nastavit takovou týmovou kulturu, se kterou se každý bude moct ztotožnit. Pokud se nám to podaří, dokážeme vybudovat týmovou identitu a náš herní styl. Musíme jít krok po kroku, trpělivě a stát se týmem v každém významu toho slova.

Kde se budete ohlížet po dalších posilách? A byla ta první, tedy reprezentační rozehrávač Tomáš Vyoral, vaším nápadem, nebo po něm klub byl rozhodnutý sáhnout už dříve?
Noví hráči přijdou a Tomáš je jedním z nich. Jde o hráče, který byl na radaru každého klubu včetně našeho a my jsme rádi, že se nám ho podařilo přesvědčit k příchodu do Pardubic. Mít kvalitní české hráče je absolutní nutnost, aby tým mohl dosáhnout vysokých cílů. Naší důležitou snahou bude i rozvíjení talentu mladých domácích hráčů. Touha se stále zlepšovat je motor, který žene hráče dál.

Vyoral utvoří reprezentační rozehrávačské duo se stále teprve 22letým Viktorem Půlpánem. Kde byste tuhle mladou pušku chtěl vidět po svém prvním roce u týmu?
Viktor je dobrým příkladem výše popsaného procesu zlepšování. Ve svém vývoji udělal v minulé sezoně solidní vzestup a musí v nastoupené cestě dál pokračovat, protože největším nepřítelem hráče je sebeuspokojení.