Zahrál jsem strašlivě. A chtěl zapomenout. A mylný dojem?

I na poměry Europe Cupu to pro něj byla nadstandardně dlouhá fuška. Jaromír Bohačík však dokázal svých 31 minut mistrovsky naplnit a ve třetím kole osmifinálové skupiny dotáhl 19 body, 8 doskoky a 6 asistencemi Nymburk k nečekaně vysoké 15bodové výhře nad dosavadním lídrem skupiny z Dunkerque (72-57).

Pro levorukého křídelníka to byl jednoznačný top výkon v soutěži a tím prakticky i v celé sezoně, neboť v Kooperativa NBL se za svých 22 minut ke dvacetibodové hranici příliš nepřibližuje. Jen jednou zapsal 24 a jeho nejbližší představení se zastavilo na osmnácti.

Zárodek super výkonu proti nejlepší obraně Europe Cupu vznikl už v sobotu večer, kdy se do dějin vysoké porážky týmu v Děčíně propsal pouhými třemi body za 28 minut. Víc jako motivaci nepotřeboval...

Jaromíre, čím to, že nejlepší výkon sezony jste si nechal až na nový rok? To zatím nebyl důvod?
(smích) To nevím, proč to tak vyšlo. Jsem za to ale samozřejmě rád, protože v Europe Cupu je skupina čtyř strašně ošidná, a když se nepovede jeden domácí zápas, je pak už hrozně těžké postoupit.

Bylo pro vás motivací ukázat se proti týmu, se kterým jste se dva roky utkával ve francouzské lize?
Tohle jsem tam vůbec necítil. Spíš tam bylo to, že před sobotním zápasem v Děčíně jsem byl nemocný, měl jsem střevní chřipku, pár dní ležel a pak jsem zahrál strašlivě. Takže motivace byla spíš zapomenout na sobotu.

Tak aktivního jako ve středu jsme vás v této sezoně snad ještě neviděli. Byl jste k tomu v týmu už i trochu popostrčen, nebo jste si řekl sám, že už je čas?
Ne, nic takového se nestalo. Prostě to vyšlo z toho zápasu. Hrál jsem i spoustu minut, měl hodně prostoru ve hře, tak se to tak sešlo.

Leckdo ale mohl čekat, že po třech letech v kvalitní francouzské a německé lize budete zejména v NBL kralovat. Byl to podle vás mylný dojem či předpoklad?
No, tak asi jo (směje se). Zatím to prostě vypadá, jak to vypadá. Tady ale nejde o nějakou moji dominanci, ale o to, abysme v lize vyhráli titul. A na tom pracujeme.

Anebo tím, že všichni hrajete do 22 minut, nejde příliš velká čísla vršit?
Tohle je pravda, většina z nás, kdo nastupujeme pravidelně, máme dost podobnou minutáž (8 hráčů kolem 20, Collins, Kovář a Tůma 12 až 15), náš trenér se tím netají a celý trenérský tým pracuje na tom, aby to bylo vyrovnané a udržovala se na hřišti patřičná energie. A je na nás, jak jsme schopní to převést do hry a využít ty minuty.

S Dunkerquem jste jako falešný rozehrávač nasbíral i šest asistencí, což je proti nejlepší obraně Europe Cupu už slušný zářez. Bude to nyní váš nový standard?
To si moc nemyslím. Souvisí to s těmi minutami, točíme hodně hráčů, na míči může hrát spousta hráčů, takže velkolepé asistence bych od sebe neočekával.

I vaši fanoušci si pokládají otázky, proč je nezřídka takový rozdíl ve výkonech v Europe Cupu a v lize. Bývá těžké se na běžné zápasy NBL vyhecovat stejně jako na evropské soupeře?
Těžko říct. Asi bych to tam ale trochu viděl, že ta koncentrace tam občas - především po nějakém vydařeném evropském utkání - není taková. Taky je ale pravda, že je strašně těžké hrát to oboje dohromady. Těch zápasů a cestování je hrozně moc a někdy to není jen o koncentraci a motivaci, ale čistě o tom, že nohy nejsou tak čerstvé. To ale nemění nic na tom, že bysme to měli zvládat líp. V lize máme zápasy, kdy vyhrajeme velkým rozdílem, ale pak máme utkání, kde jsme velice laxní, bez energie, taháme se o výsledek a už několikrát nám to nevyšlo.

Jak se třeba cítíte po návratu z „výletu” přes několik časových pásem do ázerbájdžánského Baku?
Většinou se cestuje přes noc, po zápase se toho moc nenaspí, dalších iks hodin strávíte na cestě, přijedete domů, najíte se a spíte. Vzbudíte se, jdete na trénink, zase spíte, sednete do autobusu a jedete někam na ligu. Ten pocit není právě příjemný, hlavně když se to nakupí několik týdnů za sebou, což se nám stalo v Europe Cupu podruhé. Teď máme tři zápasy za sebou doma a pak budeme jezdit jenom ven. Tohle ale není žádná omluva, takový je basketbalový život a je třeba se s tím vyrovnat.

Rozbije cesta do Baku spánek i na několik dní, nebo to až takhle nefunguje?
To ani ne. Když se vrátíte, tak spíte přes den i v noci, protože to potřebujete dohnat. Baku bylo o něco komplikovanější, že tam usnete místního času někdy ve tři ráno a vzápětí se vstává na trénink, takže tělo je rozhozené. A po návratu se to tedy dospává.

S Dunkerquem jste předvedli možná i obranu sezony. Nebo to trochu bylo dané i tím, že soupeř hrál první zápas po měsíci?
Myslím, že to jejich výkon trochu mohlo ovlivnit, že už možná přes měsíc nehráli. To se na týmu spolu s cestou nějak podepíše. A naše domácí hala, když už teď hrajeme v Nymburce, je specifičtějším prostředím a není to pro soupeře jednoduché. Na druhé straně bych tím nechtěl snižovat naši obranu, protože jsme odvedli opravdu dobrou práci, i po individuální stránce.

Muselo to být hodně fyzicky náročné, když na řadě pozic byl soupeř vyšší a objemnější. Museli jste se při odtlačování soupeřů hodně přifukovat, abyste je udrželi před sebou?
To je spíš otázka na naše pivoty, ale tohle se nám nestalo poprvé. Náš tým je poskládaný tak, aby byl pohyblivý, nemáme prakticky žádné opravdu velké tělo a ani náš hlavní pivot Sukh Mathon není nějaký hromotluk. Nebyla to tedy pro nás nová situace a bylo velice důležité, že jsme si s tím poradili.

I obranný doskok byl ohromná řež, kdy jste byli občas rádi, že jste míč aspoň dopinkali k někomu z vás. Museli jste tam být i ve všech pěti?
Jo, už před zápasem jsme si řekli, že hlavně obranný doskok musí být kolektivní práce, protože oni na tom byli fyzicky opravdu dobře, dlouhé ruce, atletičtí a silové vybavení kluci. Obranný doskok tak byl prací všech hráčů na hřišti a nakonec jsme je přeskákali (40-37), což byla dobrá práce.

Nejlépe bránící tým soutěže jste složili rozdílem 15 bodů. Je to pro vás překvapivý výsledek?
Překvapený jsem tím, jak to dopadlo, byl. Oni mají ve francouzské lize jen čtyři výhry, ale v té soutěži je to opravdu našlapané, povedou se vám dva týdny a najednou jste z posledního místa desátí. Já je tak vůbec nepodceňoval. A jak jsem řekl, ve skupině čtyř se doma vyhrávat musí.

Co víte o té hrůzné situaci, kdy klubu z Dunkerque vyhořela během Vánoc jeho 37 let stará třítisícová a z velké části dřevěná hala až do základů?
Nemám bližší informace, ale vím, že to byl velký komplex i s bazénem, fakt velká budova. Pokud jsem ale četl, azyl našli ve vedlejším městě a tam tu sezonu snad dohrají.