Žák letící pod radarem povstal dík 3x3. Už mě poznávají na ulici
Doslova snové dny zažívá 23letý power forward Olomoucka Dominik Žák, kterého si při pohledu do statistik jde v sezoně málokdy všimnout, ač hrává v americkým elementem napěchovaném týmu velmi slušných dvacet minut.
Jen v prvním zápase tohoto ročníku se dostal aspoň na deset bodů. A když po téměř čtyřměsíční pauze přišel jeho druhý dvojciferný ligový zápis, hned byl druhým střelcem týmu, který si hodně díky tomu při senzačním vítězství v Opavě zajistil první postup do nadstavbové skupiny A1 za posledních šest let.
Dominiku, nebyl jste se před zápasem v Opavě pomodlit v kostele?
To jsem nebyl. (směje se) A ani sám nevím, odkud se to vzalo, a jak se tak mohlo zadařit, ale jsem rád, že mi to spadlo a přišlo to v takovém důležitém zápase, kde jsme hráli o určitý klid před posledním utkáním základní části doma s Ústím, kdy už budeme vědět, že v A1 jsme.
Až dosud jste měl v sezoně dvojciferný jen úplně první zápas. A pak to bylo v lize až po skoro čtyřech měsících. Nastartovalo vás v týdnu úspěšné vystoupení v Českém poháru na pražské Folimance, kde jste při těsné porážce s USK zvládl stejně jako v Opavě 14 bodů?
Určitě mi to pomohlo, že jsme hráli všichni, každý jsme dostali šanci, trenér to hodně točil. Vůbec poslední dobou mě ten basket hodně baví tady v Olomoucku a asi to bylo i tím. Vstoupil jsem do toho s čistou hlavou a šlo to úplně samo.
Navíc 14 bodů při jen 73 bodech celého týmu nebylo málo, když tentokrát nebyli tolik vidět vaši slovutní zámořští skóreři. Letěl jste pod radarem opavské obrany?
(smích) Jo, myslím, že mě hodně nechávali střílet. I jsem po zápase slyšel v rozhovorech s trenéry, že nečekali, že bych se zrovna já mohl trefit. A nekterým našim se tentokrát tolik nedařilo, tak jsem je nějak zastoupil.
Opavští asi detailně nesledovali vaše pohárové vystoupení...
(smích) No, myslím, že asi ne, tohle jim ve skautingu chybělo.
Z českých hráčů Olomoucka vašich v průměru dvacet minut na zápas dost vyniká, když podobně je na tom už jen Adam Goga. Pohárový duel na USK jste ale i při absenci Cartera odehráli v deseti. Kouč tedy šetřením opor přece jen upřednostnil ligový zápas v Opavě?
Jestli to byl vyloženě plán, jsme se nedozvěděli, ale trenér to víc točil. I tak jsme odehráli dobrý zápas a o to víc nás mrzela nejtěsnější porážka o bod. Na druhé straně tím, že jsme všichni hráli, nám to pomohlo, že i Jirka Svojanovský teď v Opavě zahrál a dal osm bodů a američtí spoluhráči si trochu odpočinuli. Zvládli jsme to hodně dobře, protože dostat jen 57 bodů od Opavy v Opavě, to jsem snad nikdy nezažil. A ještě k tomu tam vyhrát.
V Opavě asi nemůžou být moc spokojení, když vlastně jen Wright s Carterem byli bodově výraznější, a o 27 ze 73 vašich bodů se postarali čeští hráči.
To přesně nikdo nečekal, že by to dokázal někdo z Čechů. Všichni se připravují na naše Američany, kteří jsou letos skvělí. A občas se někdo z nás chytne, teď to vyšlo nám dvěma a jsme rádi, že je tu konečně A1 a můžeme myslet i na jiné věci.
Při už pěti výhrách ze sedmi posledních utkání NBL věřili jste si na Opavu i na obranné polovině víc, když to dopadlo tak dobře?
Tým máme letos opravdu dobrý a měli jsme jen celou sezonu hodně smůlu v koncovkách a posledních čtvrtinách, kdy jsme dobře rozehrané zápasy nezvládli dotáhnout k vítězství, ač jsme do té doby hráli dobře. V Opavě jsem si to chtěli už rozhodnout, abysme se nemuseli ohlížet na další výsledky, tři čtrvtiny jsme se drželi a pak jsme se nějak probili na deset bodů dopředu a už jsme ve čtvrté čtvrtině nedostali skoro nic. Nechci říct, že bysme bránili zase tak skvěle, protože Opavě to nešlo, měla spoustu netrefených střel a my si pak dobře hlídali obranný doskok.
A taky jste nechtěli zklamat první velkou výjezdní skupinu fanoušků, že?
To určitě ne. Bylo to hodně zajímavé, když s vámi jede váš kotel. Trochu teď chápu, jak se cítí kluci z Písku, a je to úžasný pocit. Hráli jsme venku, ale chvilkami mi to tak vůbec nepřipadalo. Těch našcih 120 lidí bylo slyšet, někdy to byl takový nekontrolovaný binec (směje se), ale byli tam, byli slyšet a chvilkami i lepší než domácí a já jim za to moc děkuju. Dost nám pomohli.
Zní to teď dost neuvěřitelně, když člověk uváží vaše poměrně skromné návštěvy z minulé sezony. Nyní máte doma celou sezonu prakticky plno, už se jezdí i ven a řeší se větší hala...
To je pravda. Já tomu sám moc nerozumím, jak se to rozjelo a je to úžasné. Občas nás i ve městě zastaví lidi a řeknou, že jsme hráli fakt dobře nebo že se byli podívat a že nás znají. To je něco zvlášť teď, kdy tady v Olomouci všichni chodí na hokej a fotbal. Příjemná změna. Snad to bude jen lepší a lidi to bude dál bavit.
Při solidní minutáži v letošní sezoně sbíráte jinak poměrně skromné statistiky. Jste tedy hlavně mužem na černou práci, který „sebere hlavně to, co spadne ze stolu”?
Poslední tři zápasy jste zapsal 9 a dvakrát po 14 bodech. Už vám i američtí spoluhráči začali víc věřit a posílají míč častěji?
Bylo to tím, že jsem hrál víc minut, protože kluci to docela pouštějí a nemají s tím velký problém. A i nám (Čechům) věří, máme dobrou chemii i partu v šatně. A taky jsem měl štěstí, že po té první trefě to šlo samo a věděl jsem, že dám každou další střelu.
Včetně nedohrané covidové sezony 2019/20 je Olomoucko ve skupině A1 poprvé za šest let a poprvé za působení v Olomouci. Jak velká věc to pro vás je?
Hodně velká. A tím, že to přišlo v zápase s tím velkým výjezdem fanoušků, to je pro nás všechny skvělé. I pro vedení, které se před sezonou změnilo. Stejně tak pro mě, protože ji budu hrát poprvé v životě. A myslím, že v A1 mžeme skončit i líp než na sedmém osmém místě.
Byly to teď poslední týdny velké nervy, zda to s postupem vyjde?
Byly a o to víc nás mrzela jednobodová prohra na Slavii, kde jsme si to už mohli skoro zajistit. My jsme ale pořád věřili, že to uhrajeme a že si to uhrajeme sami. Dokázali jsme si, že do elitní skupiny patříme. A další cíl? Určitě se pokusit o aspoň šesté místo, abysme nemuseli hrát předkolo a přinejmenším si udržet to aktuákní sedmé místo, abysme šli z dobré pozice do předkola a pak i do případného čtvrtifnále.
Vám je 23 let a až v minulé sezoně jste zažil ligu s výraznějšími minutami i počtem zápasů. Jak dlouhá cesta k tomu vedla?
V U17 a U19 jsem hrával pravidelně extraligu za Snakes Ostrava, v základu a hrál jsem dost, ale střelec jsem nebýval. To přišlo až posledních pár let, kdy jsem přišel na to, že na tom bude třeba pracovat a trochu to zlepšil. V NBL je pro mě letošní sezona celkově průlomová. Už loni tedy bylo play-off úžasná zkušenost, i když jsme hráli s Nymburkem. Bylo to něco úplně jiného. A letos jsme v A1 a já už bych chtěl víc než ve čtvrtfinále dostat od „Nymbáče” jako loni 0-4. I ten tým má na mnohem víc, tak uvidíme.
Vy jste už dost ošlehaný i basketbalem 3x3, kde patříte i do reprezentace. Jak vám pomohla k současným výkonům i tomu rozstřílení tahle zkušenost?
Myslím, že dost. Hlavně v tom, že nám trenéři věří. V 3x3 nás musí hodně nechat hrát samotné, bez pokynů, protože trenér nesmí být na lavičce a musí nám věřit. To se na nás všech odráželo, protože takovou důvěru normálně v klubech nemáme. Mně to pomohlo hodně, i v té střelbě, kterou jsem nemíval nejlepší. Tady jsem nikdy neslyšel, že bych něco nemohl, nebo neměl. Tlačí mě do toho, že když jsem volný, tak ať vystřelím.
