Zlatý právník s magnetkami na úspěch v dlaních

Jeho nezapomenutelné týdny a měsíce jako by ne a ne skončit. Vše začalo v květnu historickým postupem s Pískem z baráže do NBL, pokračovalo průnikem do čtvrtfinále v 3x3 na Evropských hrách v Polsku, senzačním zlatem z univerziády v Číně a v minulých dnech i dotýkáním se bran semifinále na světovém šampionátu 3x3 do 23 let.

A v neděli přidal rozehrávač jihočeského nováčka i osobní explozivní materiál - ve svém teprve šestnáctém zápase v NBL a v historicky prvním sršním v lize na domácí půdě dosáhl svého prvního kariérního triple doublu za 14 bodů, 11 doskoků a 10 asistencí!

Jeho kouč Jan Čech později přiznal, že když svého plodného úderníka v závěru střídal, o jeho milníku nevěděl. Tušení ale měl. A hlavně 21letému všeumělovi a budoucímu právníkovi Vojtěchu Sýkorovi prorokuje, že triple proti silným Polabanům nezůstane u jeho pasu osamocen.

Vojto, jak vůbec zvládáte vstřebávat všechno to, čeho jste poslední měsíce součástí?
Je pravda, že toho za to léto bylo dost, většina se povedla a pro mě z toho všeho byla nejvíc baráž o ligu. Na druhou stranu se musím vrátit nohama na zem. Sezonu jsme nezačali, jak jsme chtěli...

Je to už někdy i složité vyklepat z hlavy všechny ty poslední události a úspěchy a soustředit se jen na dnešek?
Já jsem takový, že docela myslím v přítomnosti. To, co bylo, bylo fajn, ale už je to za námi a já nerad žiju z minulých zážitků. Spíš se na sobě snažím pracovat, co to jde.

Co z toho všeho jste vůbec stihl trochu víc oslavit, počínaje univerziádou?
Tu ani moc ne. Dohrálo se to večer, než jsme se dostali na hotel, byla skoro půlnoc a druhý den jsme letěli zpátky. Větší oslavy tak nebyly, ale i tak jsme si to, myslím, všichni užili. Celkově se asi nejvíc slavil postup do NBL, ale já se toho moc neúčastnil, protože my postoupili osmého května a mně hned devátého začínalo zkouškové na právech. Jel jsem tak hned do Prahy a druhý den měl první zkoušku.

Člověče, vy jdete z akce do akce, že si ty úspěchy ani nestihnete prožít a užít...
Jsem člověk, který tohle nepotřebuje, abych se někam chodil opíjet. Co se nám povedlo, si užívám spíš sám, uvnitř.

Vy při aktuálním studiu práv v Praze vůbec času na přemýšlení moc nemáte. Jak po rozjezdu semestru i ligové sezony vypadá váš týdenní rozvrh?
V pondělí mám školu celý den, od osmi do osmi, takže nejezdím ani na trénink do Písku. Spíš si dám posilovnu, nebo si jdu v rámci regenerace po zápase zaplavat. V úterý mám školu od osmi do čtyř a pak vyrážím na trénink do Písku. Středa se buď hraje, nebo mám dvoufázový trénink, ve čtvrtek zase od osmi do čtyř škola a odpoledne návrat do Písku na trénink a pak zůstávám ve městě až do neděle. Výhoda práv je, že si studium jde upravit, až pak zkouškové v lednu bude náročné skloubit se sezonou.

Zpět k vašemu prvnímu triple doublu. Dát ho v jednadvaceti, teprve v šestnáctém zápase v lize, proti Nymburku, při pouhých 70 bodech týmu, to už je pořádný majstrštyk, ne?
Na jednu stranu je to hezký, na druhou si nemyslím, že jsem hrál tak, jak mluví statistiky. Naši hru jsem neorganizoval dobře a podle toho vypadal výsledek. Čísla nejsou všechno a já musím být daleko lepší lídr na hřišti po stránce zapojení všech hráčů.

Říká aktuálně nejlepší asistent a z pozice rozehrávače dokonce i nejlepší doskakovač ligy!
To jsem ani nevěděl. Snažím se ty individuální statistiky moc nesledovat, důležitější je pro mě týmový výkon, který proti Nymburku nebyl optimální. Doufám ale, že to bylo jen úvodní nervozitou, z prvního domácího zápasu, a dál už si budeme víc věřit. Nymburk na nás od začátku vletěl, my na to nebyli úplně připravení, ale věřím, že už půjdeme nahoru a začneme vyhrávat.

A při průměru 10 asistencí, které jste měl i proti Nymburku, trváte na špatném řízení týmu?
Asistence nejsou všechno, když se vaši střelci trápí a nedostávají se do pozic, ze kterých jsou zvyklí dávat body.

Když jste dřív zaslechl, že se někdo v NBL k triple doublu dopracoval, což bývá maximálně třikrát čtyřikát za sezonu, myslel jste na to, jestli se vás to někdy taky bude týkat, když jako rozehrávač a dost dobrý doskakovač k tomu máte lecjaké předpoklady?
Ligu jsem samozřejmě sledoval, hlavně A. J. Waltona, který je za mě nejvšestrannější hráč NBL. Vlastně už první liga mi trochu napovídala a tajně jsem si myslel na to, že bych na tuhle metu mohl taky dosáhnout, i proto, že sbírám docela dost doskoků. A pokud nám to napadá, tak mi jako rozehrávači asistence taky přijdou. Paradoxně si myslím, že u mě největší problém bývají body. (usměje se)

Doskoky jste jako rozehrávač míval vždycky?
Jo. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Už jsem tuhle otázku párkrát dostal a nikdy na ni nedokázal odpovědět. Od kategorie U14 nebo U15, kdy se statitiky dělají, jsem začal doskoky mívat. Udržoval jsem si tak průměr double doublu na zápas. Kluci říkají, že mám v rukách magnetky, já si myslím, že je to spíš v tom chtít ten balon získat a moc nezáleží na tom, kolik měříte.

Poslední desátou asistenci jste zapsal 3:30 do konce utkání a minutu na to vystřídal. Tušil jste aspoň, že jste blízko triplu?
Vůbec. Na hřišti tohle moc nevnímám a mojí prioritou je, aby tým fungoval. Nemám kapacitu si hlídat asistence nebo doskoky.

Byla by pro vás zajímavá varianta, kdyby po obvodu haly jako při zápasech NBA na světelných panelech běhaly všelijaké statistiky a toho, že se blíží triple, by se dalo jen těžko nevšimnout? Možná byste pak byl tlačen i k tomu vše dotáhnout...
Za mě je lepší nevědět. Českému basketu by to americké sledování statistik nepomohlo. Pak by se spousta hráčů, a nejen Američanů, snažilo spíš tahat statistiky než žít tím zápasem. Za mě je to špatně, je to spíš americký byznys než něco potřebného.

Když jste s Pískem brázdil první ligu a sem tam na skok nakukoval ve Svitavách či Slavii do NBL, kdy jste - už i jako člen akademie ČBF a reprezentatant v mládeži i v 3x3 - začal víc věřit, že se do ní podíváte i se Sršni?
Nám v tomhle dost pomohl covid, kdy se většina soutěží skoro dva roky nehrála. My byli zavření v hale a jen trénovali a právě tam se začala rodit myšlenka i mezi námi hráči, že bysme chtěli zkusit dosáhnout něco úplně nového. Tenkrát nám to připadalo spíš jako sen, ale pak jsme si v první lize ukázali, že jsme jinde než ostatní týmy a budeme se o to moct opřít. Ten covid tak byl zlomovým bodem. Všichni jsme si uvědomili, že to chceme dělat a že to chceme dělat v Písku. Tehdy to bylo období, kdy jsme mnozí skončili jako úspěšný ročník v U19, přešli jsme do mužů a chtěli být konkurenceschopní. Pracovali jsme na sobě, výsledky se dostavily a já jsem rád, že jsme k tomu přistoupili takhle a ne jako ke dvouleté dovolené.

Měl jste v léte určité obavy, že do NBL míříte prakticky s totožným týmem, s jakým jste hráli první ligu?
Neřekl bych. Ten úvod je od nás rozpačitý, nikdo jsme nevěděli, co čekat, a jistě každý soupeř bude připravený na naši hru, na druhou stranu já věřím našemu týmu, tomu, že spolu hrajeme tak dlouho a že i přesto, že nemáme tak zvučná jména, tak můžeme ty lepší týmy porážet. Já se spíš na ligu těšil, žiju tím a doufám, že začneme i vyhrávat.

Jaké zrcadlo vám nastavily první dva zápasy na Slavii a doma s Nymburkem?
Oba provázela nervozita, v tom prvním na Slavii se vůbec nebránilo a ta přestřelka nám celkem vyhovovala, ale celý zápas jsme tahali za kratší konec. Vypadali jsme, že si NBL chceme jen vyzkoušet a úplně nevěřili, že můžeme vyhrát. Až když se to dostalo na minus dvacet, jsme si naštěstí uvědomili, i díky zhruba dvěma stovkám našich skvělých fanoušků v hledišti, že tohle není cesta a ve čtvrté čtvrtině jsme zjistili, že s těmito týmy můžeme hrát i vyhrát. Stáhli jsme to a v koncovce uspěl spíš ten šťastnější nebo možná zkušenější, ne lepší. S Nymburkem bylo velké očekávání, hala po rekonstrukci, všichni natěšení, ale Nymburk na nás po dvou prohrách vletěl a my na jeho agresivitu nebyli připravení. Rozhodnuto bylo už na začátku. Měli jsme i dobré úseky, ale Nymburk trestal každou naši ztrátu a ukázal svou kvalitu.

Nymburk často poměrně snadno překonával váš celoplošný presink a měl pak otevřený prostor k zakončování. Věříte, že u své oblíbené zbraně vytrváte i dál, pokud by se potíže opakovaly?
Myslím, že jo. Tam jde o to tomu věřit a nebát se těch hráčů. My do toho proti Nymburku vstoupili s až moc velkým respektem, že hrajeme proti reprezentantům. Tohle nás do ligy dostalo a měli bysme se tím prezentovat i dál.

Taky většina vaší produkce přišla od základní pětice. Vylepší se podpora lavičky do dalších zápasů?
Řekl bych, že určitě. Máme tam spoustu mladých kluků, kteří jsou ještě junioři, ale u nás to celkově je o tom se trochu obouchat a získat zdravé sebevěodmí, protože kromě Pavla Englického a Dalibora Faita nemáme v lize odehráno skoro nikdo nic. Půjde tak o to, aby se každému povedl jeden zápas, začal si víc věřit, líp si vyhovovat ve hře, a až se dostaneme do lepší pohody, budou se víc prosazovat i hráči z lavičky. Není to tedy tak, že by neměli kvalitu, ale že si zatím nevěří.

Zkazil vám 45bodový příděl tu úvodní domácí párty, nebo fanoušci vydrželi s podporou až do konce?
Jistě byla škoda, že rozdíl byl až takhle velký, ale lidi si to zkazit nenechali. Jsme tu všichni kluci z regionu, každý nás tu zná odmalička, fanoušci si to přišli užít a ta atmosféra byla úžasná. Fandilo se až do našeho odchodu z haly a pro mě to byl zážitek. Můžu slíbit, že v dalších kolech předvedeme daleko lepší výkony a doufám, že lidi budou chodit i dál.

Zápas s Nmburkem přišel po předch odložených utkáních kvůli účasti vás a spoluhráčů Martina Svobody a Štěpána Borovky na světovém šampionátu 3x3 kategorie U23. Jaká divočina to byla, z plné přípravy na start NBL přeskočit v řádu hodin na vrcholnou akci venku a vzápětí opět přešaltovat na Nymburk v tak historickém zápase, ve kterém navíc vystřihnete triple double?
Byly to hodně atypické a náročné dny, nejen pro nás z 3x3, ale i pro celý tým, který tak nemohl naplno trénovat. Takže to nám nepomohlo, a proto jsme s Nymburkem vypadali, jak jsme vypadali. Výpadek byl prostě znát. Pro mě osobně to nějak jiné nebylo. Spíš šlo opravdu o to, že jsme se týden nesešli jako tým.

Vyrovnané čtrvtfinále MS 3X3 a blízkost bojů o medaile byla v plánu, nebo šlo spíš o nadstandard?
Jeli jsme tam s jasným cílem postoupit ze skupiny, což se povedlo, a věřili jsme si i na Německo ve čtvrtfinále. Byla škoda, že jsme prohráli o bod v prodloužení. Ta medaile mohla cinknout. Teď už je to ale minulost.