Zpět do brutální vody pod mostem. A titul, co tu ještě nebyl

Jak propletený je český basketbal i osudy leckterých jeho hlavních osobností. Vezměme si za modelový příklad bývalého ligového hráče a nyní kouče Tomáše Grepla. Ten ve svých osmnácti začínal v brněnském Stavexu po boku rozehrávače Petra Czudka, který v oné sezoně 1995/96 byl hlavním generálem týmu Miroslava Pospíšila a došel si tu v lize pro už zlatý hattrick.

Pro Grepla to byl hned v nováčkovské sezoně první a dosud také jediný titul. Ligový ročník začal jako zelenáč se slušnými minutami, ale když byl na křídelní pozici angažován hvězdný Josef Jelínek, jeho čas se tenčil. Další šance na zlato pro někdejšího ligového top skórera nadešla už v nymburském dresu v sezoně 2002/03, kdy mu však v nezapomenutelné sedmizápasové bitvě cestu zkřížila Opava na čele s kým jiným než Petrem Czudkem, který tu získal svůj poslední hráčský ligový titul.

Grepl mohl rok poté být u prvního nymburského zlata v NBL, ale v touze po větší roli záhy zamířil do Pardubic a o svou třetí medaili tak přišel. S Nymburkem je však spojený i dnes. Má v něm domovskou základnu a za Polabany hraje jeho syn, shodou okolností se synem kouče Nymburka Ladislava Sokolovského. A mimochodem - oba bývalí ligoví křídelníci byli v oné finálové sérii z roku 2003 dvěma ze čtyř hráčských aktérů, kteří aktuálně vedou ligové celky. A další je generálním manažerem.

Nyní se jeden kruh po 20 letech uzavírá - Tomáš Grepl bude stát znovu ve finále proti Petru Czudkovi. Zatímco ale ten zůstal věrný opavským barvám, Grepl povede do boje o první ligovou trofej děčínské Válečníky...

Tomáši, kdy jste si uvědomil, že letošním finále dostáváte možnost Petru Czudkovi oplatit porážku z roku 2003, kdy jako hlavní strůjce dovedl 21 body Opavu v sedmém duelu k titulu po přemožení vašeho Nymburka?
Když jsem se dostal mezi muže jako hráč, tak se tam ta Opava pořád někde promítala. Já ale teď už nepřemýšlím tak, že bych měl někomu něco vracet za nějaký nezískaný titul. Pro mě nejkrásnější série přišla v roce 2019, kdy jsem po převzetí Děčína vyřadili Opavu 4-3 ve čtvrtfinále. To pro mě byl velký výsledek, vlastně jeden z největších úspěchů. A víc se k tomu nevracím.

Když se přesto přesuneme zpět do červnové výhně roku 2003, co se vám z té finálové série vybaví jako první?
To, že jsme měli v Nymburce výborný tým (pod vedením Jiřího Růžičky), jeden z nejlepších, ve kterém jsem kdy hrál. Na rozehrávce Maurice Whitfield, na pozici 4 Ashante Johnson a byli jsme vlastně nově poskládaný tým, který už měl vysokou kvalitu a začal nakukovat i do Evropy. A druhé, co si vybavím, je to, že jsme bohužel prohráli 3-4 s tím, že poslední dva zápasy venku jsme museli odehrát v ostravském Tatranu (kvůli trestu pro opavský klub), což bylo skoro nedůstojné, ale tak to prostě bylo. Skončilo to tedy obrovským zklamáním, že už tehdy se to nepovedlo dotáhnout k titulu.

Ti, co zažili hlavně Zápas 7 ve skleněném pekle Tatranu, dodnes nemohou zapomenout, protože v obrovském horku to připomínalo duel hraný v sauně, kdy z fanoušků tekly potoky potu, ač jen nehybně seděli, nalepeni v přepěchovaném hledišti jeden na druhém. Jaké to bylo pro vás na hřišti?
Tyhle saunové zápasy byly dva, i Utkání 5. My nezvládli ani jeden (85-84 a 89-81 pro Opavu vždy po vedení Nymburka po třech čtvrtinách) a tím bohužel i celou sérii. Oba ty duely byly velmi vypjaté a hrané v ohromném horku, ale my jako hráči jsme to zase tolik neřešili. Pro fanoušky to bylo mnohem horší. My se rvali až do konce toho sedmého utkání, kde nás Stuchlý se Sokolovským přetlačili. Já si ale myslím, že jsme tu sérii prohráli už v prvních dvou zápasech. První jsme přitom měli ještě na Mařádkově ulici v Opavě dobře rozehraný, v poločase jsme vedli dokonce o 25 bodů (36-61), ale ve druhé půlce jsme to ztratili (106-103). A vzápětí doma, protože tehdy se pořadatelství střídalo po jednom utkání, jsme prohráli v prodloužení, ač jsme to měli na ruce.

V téhle sérii se sešli hned tři koučové letošních semifinalistů (Grepl a opavské duo Czudek - Sokolovský), celkem pak čtyři trenéři z aktuálního ligového pelotonu (dále i opavský Beneš) a jeden generální manažer (tehdy opavský Tomáš Hrubý).  To byla docela vybraná společnost...
Jak Nymburk, tak Opava měly velmi dobré kádry a byla to velice kvalitní finálová série, kterou vyhrál ne lepší, ale šťastnější tým.

Vy jste po sedmi utkáních další sezony odešel do Pardubic, takže jste už přišel o první nymburský titul. Bylo důvodem nižší vytížení za nového kouče Ježdíka?
V tu dobu Nymburk začal neskutečně růst, začali tam chodit velmi dobří hráči a já na tu úroveň, kam tým mířil, už nebyl až tak vyhovující typ hráče, jaké Nymburk potřeboval. Asi kdybych se tam zuby nehty držel, mohl bych zůstat až do konce sezony a ten titul získat, ale neměl jsem takové vytížení, byť nějakou příležitost jsem dostával. Chtěl jsem ale hrát víc a odešel do týmu, kde jsem dostal větší prostor. Netrápí mě to a takhle to prostě bylo. A na tom prvním titulu si ani žádnou zásluhu nepřikládám. Tu zlatou medaili tedy nemám a ani jsem o ni nežádal. (usmívá se)

Od zítřka před vámi bude ležet šance připravit Opavu o první titul za 20 let a vrcholný vavřín současné sestavy Slezanů. Zároveň to je velká příležitost dobýt první ligové zlato za téměř 80leté dějiny Děčína. Je to vaše kariérní šance?
Takhle se na to nedívám. Co bylo před dvaceti lety, je brutální voda pod mostem a mě to nezajímá. V historii se nebabrám a ani do toho netahám osobní pocity, protože to nemá žádný smysl. My v letošní sezoně dokázali vyhrát Český pohár, což je samo o sobě historický úspěch pro Děčín. K tomu jsme odehráli slušně konec nadstavby a výborně čtvrtfinále s Ostravou a velmi slušně i emotivní a oboustranně kvalitní semifinálovou sérii s Pardubicemi. Teď nás čeká Opava, která si výkony finále zasloužila.

Před tím, že pro Děčín přichází historická šance na první titul, ale tak či tak neutečete.
Když se vrátím k předchozí otázce, tak za kariérní příležitost to neberu. Je to pro mě další série, kterou chci vyhrát. Samozřejmě z pohledu klubu je to něco jiného. Ten titul tady ještě nebyl, což tu vnímají všichni v týmu. To, že ta šance je větší než v předchozích sezonách. Už není ve finále Nymburk a je tam Opava, která ho dokázala v sedmi zápasech vyřadit, a z pohledu klubu je tu obrovská šance se o titul porvat. My tu rukavici zvedneme a necháme na hřišti úplně všechno. Nedáme zadarmo ani centimetr hřiště a budeme se rvát až do konce.

Za posledních osm play-off nebyl ve finále nikdo jiný než Nymburk, Opava (za toto období počtvrté) a Děčín (popáté). Oprávněně si to tedy o titul, ukončující minimálně na rok nymburskou nadvládu, rozdávají právě Děčín a Opava?
Asi to tak mělo být, ale nevím, jak to ten basketbalový bůh rozhoduje, a neví to nikdo z nás. Samozřejmě je to zajímavé tím, že se za těch osm let sešly ve finále jen tyhle tři týmy a teď je to Děčín proti Opavě. Pro nás je to vyvrcholení naší celoroční snahy a musíme udělat maximum pro to, abysme to Opavě co nejvíc ztížili. Nám bylo prakticky jedno, jestli budeme hrát proti Opavě, nebo Nymburku. Já ten sedmý zápas semifinále v Nymburce viděl osobně, takže vím přesně, čím Opava v tom utkání dokázala soupeře porazit. A my se na tuhle taktiku musíme připravit a uděláme vše pro to, abysme ligu vyhráli.

Pro vás by tedy Nymburk po zlepšení a zkolektivnění hry během semifinále nebyl nebezpečnějším soupeřem?
Oba by byli nepříjemní. Nymburk se dostal s postupem play-off do velmi dobré formy a získával zpět sebevědomí, které mu během sezony neustále rozbourávaly výměny hráčů, odesílání hráčů pryč nebo nové příchody, a celou sezonu hledal svou tvář. Ve finále se zvládl vrátit ze stavu 1-3 a ani v sedmém zápase nehrál úplně špatně, ale Opava díky 37 minutám velmi kvalitní zóny a 14 bodům za 15 minut Jurečky, který trefil neskutečné čtyři trojky, dokázala vyhrát. Nám by ale opravdu bylo jedno, proti komu bysme šli, protože oba týmy si za ty výkony zasloužily ve finále být.

Nastane konec nymburské éry jen na rok, nebo potrvá déle?
Myslím, že na ten titul měl Nymburk i letos. Láďa Sokolovský na to, v jak těžké pozici se ocitl, odvedl z mého pohledu skvělou práci. Zpovzdálí jsem pozoroval problémy, které tým v sezoně provázely - třeba hned v prvním zápase Ligy mistrů se zranil první rozehrávač Stokes, který měl plnit roli Hardinga (z minulé sezony), čímž to všechno začalo. A pak se nabalovaly další problémy, ať se týkaly trenérů nebo hráčů. Láďa přes to všechno odvedl skvělou práci, která vyvrcholila tím velmi bolestivým vypadnutím v sedmém zápase. V tu chvíli už jsem Nymburku věřil a myslel si, že půjdeme na Nymburk. Opava si ale tím skvělým výkonem postup vybojovala. A ten konec éry? Podle mě se Nymburk v příští sezoně vrátí ve stejné síle, jakou měl dřív, z té letošní se v mnoha ohledech poučí a bude to tak jen na rok.

S vítězstvím v NBL se pojí i právo na základní část Ligy mistrů. Když budeme teď hledět hodně dopředu, tuší děčínský klub, kde by ji hrál, když aktuální domácí stánek by kapacitně byl nedostatečný?
Je to otázka hodně dopředu a ani mě tohle ještě nenapadlo. My měli šanci už po tom stříbře z 2019 hrát kvalifikaci, ale v tu dobu nebyla hala, ani možnosti navýšit na to rozpočet. Mě jako trenéra to hrozně moc mrzelo, ale pragmaticky se musí uvažovat tak, že pokud není infrastruktura a další, tak to nešlo. Pokud by letos ta šance opět byla, tak bych to šel hrát hned, protože je to obrovská výzva. V Česku pokud tuhle šanci dostanete, měli byste ji využít. A klub by pak udělal maximum, aby se to mohlo hrát. Víme ale, že z pohledu infrastruktury, zázemí nebo posílení kádru by to mohlo být velmi složité.

Vy jste ale žádné finále hrát nemuseli, pokud byste nezvládli složitou situaci v pátém duelu semifinále při absenci guarda Nicholse, a stejně poté i kritický moment před poločasem Zápasu 7, kdy jste ztráceli doma 13 bodů. Jaké obavy tam měl trenér?
Já jako trenér nemám obavy z ničeho. Vím, jak máme jako tým natrénováno, vím, co se stalo po Zápase 4, kdy jednoznačně stojím za Nicholsem, ale hráč si tohle rozhodně nesmí dovolit. Velmi důležité bylo, že ostatní hráči Tye podpořili a svým způsobem hráli v Zápasech 5 a 6 i za něj. Ty si posypal hlavu popelem a uznal, že udělal obrovskou chybu a poškodil tým. V sedmém utkání mu to pak stoprocentně vrátil. Byli jsme jistě v těžké situaci, ale tým se před pátým zápasem neskutčně semknul a byl ochoten se porvat o co nejlepší výsledek. Emoce tam byly obrovské a já z týmu cítil ohromnou vnitřní sílu, že to zvlášť v domácím utkání urve. Šestý zápas jsme pak ztratili po velmi dobrém rozehrání naší slabší koncovkou, kdy se nám nepodařilo ubránit Dickersona a v útoku jsme to nezavřeli ani z otevřenějších střel. To byla velmi těžká chvíle a tam jsem se cítil nejhůř. Pozitivní ale bylo, že ač jsme byli fyzicky úplně vyždímaní a psychicky víceméně taky, tak za dva dny se hrálo znovu, nebyl čas se litovat a co nejrychleji jsme se zmobilizovali. První poločas byl v sedmém utkání nervózní, ale ve druhém si to sedlo, pomohl tomu Ty a pak už jsme byli lepší a zvládli to.

Hrát semifinále a vlastně celé play-off na sedm nebo jen šest hráčů, nebál jste se, že své tažné koně uštvete?
Já týmu věřím v tom, že se tu sešla parta ochotná trénovat, protože ja po hráčích docela tvrdě šlapu a vyžaduju vysokou tréninkovou morálku. My trénujeme jednou denně, ale zase dost tvrdě. Já tak týmu z této strany věřil a na rozdíl od minulé sezony jsme i přes jeden delší výpadek Tomáše Pomikálka a Petra Macháče vydrželi relativně zdraví. Jistě, mohlo do toho vstoupit nějaké zranění, ale to se nestalo a já i v té užší rotaci věřil, že to zvládneme, protože takhle se to v play-off hraje.

Opavě se asi nejvíc v sedmém zápase podařilo zastavit nymburský rychlý protiútok. A právě z něj hodně těžíte i vy. Jak velké nebezpečí poplyne z rozsáhle využívané opavské zóny, zejména pokud se k mnoha brejkům nedostanete?
Já viděl na vlastní oči v Nymburce páté a sedmé semifinále a mám tak lepší porovnání než jen z televize. Tam jde o spojené nádoby, kdy Opava hraje fantasticky zónu ruku v ruce s trpělivou hrou v útoku. Není to tak jen tím, že postaví zónu. Je to navázané právě i na trpělivou hru v útoku, kdy hrají dlouhý útok, procentuální basketbal, Šiřina s Kouřilem to udrží pod kontrolou a zakončují až šest sedm vteřin před vypršením času. Už jen to bere soupeři energii v obraně a z toho se pak i hůř vybíhá do rychlého protiútoku. Ten problém tak začíná už tam. My se na to pokusíme najít recept tím, že budeme muset být trpěliví v útoku i obraně. Z mého pohledu, když jsem Opavu viděl v tom sedmém zápase, tak je pro první utkání finále u nás favoritem. Nemá co ztratit, my doma v play-off ještě neprohráli, poločas se budeme srovnávat s atmosférou finále a v tomhle bude mít Opava drobnou výhodu, že má v nohách obrovské množství těžkých zápasů z českého play-off nebo evropských utkání. Pro mě tak není nejdůležitější, jestli budeme, nebo nebudeme schopní hrát proti Opavě protiútoky, ale jak co nejrychleji v pátek setřepeme nervozitu a co nejvíc se vyrovnáme opavskému týmu, který do zápasu nastoupí s obrovským entuziazmem a už v tom prvním poločase se možná první utkání bude lámat.