Už dnes úderem 17:10 se na děčínské palubovce rozhoří před kamerami ČT sport úvodní bitva semifinálové série o první vstupenku do řeže o titul. Kapitán děčínských říčních drsnonámořníků Tomáš Pomikálek před jejím startem dobře ví, že čtyři skolení Beksy v dlouhodobé části nebudou v nadcházejícím mači nic znamenat.
A ač by v titulových predikcích ve srovnání s názorem protivníka Tomáše Vyorala svému týmu nějaká procenta přidal, je si především jistý, že tohle semifinále bude mít grády, protože - každý cítí větší šanci než kdy jindy. A každý také ví, že letos „předem nevíš”.
Tomáši, vrátíme-li se ještě k vaší čtvrtfinálové sérii s Ostravou, jak očekávaný byl podle vás její průběh, a co v ní naopak i vás zaskočilo?
Nepředpokládal jsem, že bysme vyhráli 4-0 nebo že by to mělo být jednoduché. Věděli jsme, že minimálně v Ostravě to bude hodně náročné a že doma musíme vždy brát jen vítězství. Sérii rozhodlo, že jsme venku urvali čtvrtý zápas v prodloužení.
V prvním duelu se NH porazila do značné míry sama 22 ztrátami, ve druhém jste přestříleli 14 trojkami její pod košem „zaparkovaný autobus”, jak to vyjádřil jeden z vašich spoluhráčů. Platí to?
Jo, tak to bylo. Ve druhém zápase u nás postavili zónu, ve které stáli skoro celý zápas, navíc chvílemi už ji použili i v prvním utkání, a je pravda, že ve druhém jsme se oproti prvnímu aspoň trochu trefili z dálky. Jinak bysme měli problémy.
Ostrava ovšem od druhého utkání také dokázala eliminovat své ztráty a zejména doma velmi zlepšila obranu, že?
No, ono na Tatranu je to fakt specifické. Byla to docela tvrdá řež, nikdo nedostal nic zadarmo, i střely byly těžké, s nízkou úspěšností. Pro diváka to při dvou zápasech kolem 60 bodů nebyly hezké podívané, i když se aspoň dvakrát hrálo do koncovky, což bylo zajímavé. Bylo ale znát, že NH je doma a je připravená na případ, že pokud by se jí povedlo vyrovnat, tak bude hrát u nás o to, aby tam to jedno potřebné vítězství urvala. Naše štěstí bylo, že jsme to v tom prodloužení zvládli a to i Ostravu trochu nalomilo. Pokud jde o ty ztráty soupeře, tak každý ví, že těch získaných míčů máme hodně, že oba naši američtí guardi v obraně riskují a mnohdy jim to vychází do protiútoků. Když si na to ale NH dala větší pozor, byla to pro ni cesta.
Nezískat tu výhru v prodloužení, šli jste i vy do nejméně šesti zápasů jako zbylé tři série. Ukázalo se i v tomhle případě, že nikdo letos nemá nic jisté?
Všechny série měly překvapující výsledky skoro pro všechny. Někde se na postup nadřeli víc, my nakonec nejmíň ze všech, i když silově to i pro nás bylo dost náročné. Teď uvidíme, jestli bude delší odpočinek výhodou, nebo naopak nevýhodou kvůli vypadnutí ze zápasového rytmu.
Minimálně zápasy v Děčíně byly hodně vyhecované, když třeba ostravský pivot Mathon stíhal reagovat i na vaše fanoušky. Jak moc tam těchto situací bylo a třeba Američané mluvili jen na své krajany, nebo i na české a další soupeře?
Ten trash talk (slovní napadání soupeřů) je dobré téma pro play-off (směje se). Američani to v sobě mají o něco víc, mezi sebou do sebe zajíždějí častěji. Každý ví, že ani já k tomu nemám daleko a i další Češi to často použijí. Prostě to k tomu patří.
Kdo byl nejřečnější?
Z Ostravy určitě Mathon. Nechal se nastartovat od našich fanoušků, kteří jsou v tomhle skvělí, že jakmile je od soupeře tvrdší zákrok, které tam měl i Peťa Bohačík, tak to tomu hráči nedarují, pískají, při každém střídání ze hřiště, do hřiště. Někomu tohle k výkonu pomáhá, někomu to odvádí pozornost a to je pak pomoc pro nás. A u nás je pravda, že AJ Walton dost často něco zahlásí, Mates Svoboda si v tom taky libuje a je toho hodně. I bráchové Svobodové tam měli něco mezi sebou, ale všechno se to musí brát, že se to děje v zápase, ten hráč chce vyhrát, rozhodit toho druhého, ale není to myšleno nějak extra osobně, i když v tu chvíli se to tak může jevit, ať už je to narážka, že je někdo starej, pomalej nebo cokoli podobného. Ale jak skončí zápas, já mám v tomhle absolutně čistou hlavu. A myslím, že to tak mají všichni.
Bude to s Pardubicemi ještě třaskavější série než s Ostravou?
Tím, že je letos sezona, jaká je, a každý cítí šanci (na titul) větší než kdy jindy, tak si za tím půjde za každou cenu. Bude to tak mít grády.
Souhlasil byste s pardubickým rozehrávačem Tomášem Vyoralem, že ze semifinalistů má každý šanci 25 procent?
Četl jsem to, protože mě zaujal právě ten titulek o tom. 25 bych každému asi nedal, ale nebyl bych daleko.
Přidal byste vám?
(smích) Dobrá otázka. Já nám věřím. Hrozně to ale závisí na tom, jestli zůstanou všichni zdraví, ty rotace nejsou všude tak široké jako v Nymburce nebo možná i v Opavě, byť jí teď taky vypadl jeden hráč (Kvapil). Naše a pardubická lavička nejsou tak široké a každý hráč je víc znát. A pak bude záležet, jak se kdo na který zápas vyspí.
Jaké jsou hlavní hrozby z pardubické strany?
Mají silné pivoty, což měla i Ostrava, takže to bude podobné. Je tam velký Rikič, zkušený Kamča Švrdlík, který je na tom taky silově výborně. Pivoty mají šikovné, talentované a zkušené. A do toho na perimetru „Vyo” Vyoral nebo nový guard Dickerson. Je to tedy tým, ve kterém může jakýkoli zápas víc vystoupit osm hráčů a každý může dát klidně 20 bodů. Nedí se soustředit na jednoho dva hráče.
Dodali nověji příchozí guardi Neal, jehož start je ohrožen, a Dickerson nejlépe bránícímu týmu ligy i novou ofenzivní dimenzi a mohlo by být i díky vašim kolegům semifinále show amerických guardů?
Jsem na to zvědavý. Proti nám nastoupil Dickerson ještě na konci nadstavby, kdy ale podle mě nehrál až tak moc. Během čtvrtfinále se ale rozehrál a je schopný to vzít kdykoli na sebe, brát si i těžké střely, kdy bych souhlasil s „Vyem”, že některé jsou až nesmyslné. Jenže spoustu těch nesmyslných, které bych si já rozhodně nevzal, on byl schopný dát (směje se). Je to pak trochu vabank, ale pokud to padne, dokážou takové trefy nabudit celý tým.
Zdálo se, že někdy od čtvrtého zápasu s Ústím Beksa s návratem obra Rikiče našla opět svou obranu, což se vám teď nebude moc hodit. A nebudou pak zápasy končit kolem 50 bodů?
(směje se) Toho se nebojím. U nás se ty zápasy v Ostravě vymykaly. V Děčíně padalo bodů víc. Věřím, že to bude trochu ofenzivnější než ta dvě utkání na Tatranu.
Bude mít domácí prostředí ještě větší důležitost než ve čtvrtfinále?
Víme, že doma jsme schopní předvádět mnohem lepší výkony, i díky našim skvělým fanouškům, věřím tak, že i tohle může být velký rozdílový faktor. A doufám, že i v Pardubicích bude našich plná hala.
Zajímavé je, že vy jste v letošní sezoně porazili Beksu ve všech čtyřech utkáních. Bude to zdrojem vašeho sebevědomí, nebo naopak větší nabuzenosti soupeře vám to vrátit?
Teď to známé klišé o play-off poslouchám ze všech stran, ale je to pravda. Začínáme nanovo a že jsme je čtyřikrát porazili neznamená, že to bude 4-0. Doufám, že nikdo od nás si tohle do hlavy nedá, že by to snad mohlo být jednodušší. Pardubice přivedly nového hráče, daleko víc se zapojil do rotace i hry. Měli teď čtyři dny volna se dát dohromady a budou připravení líp. A tím, že se budou moct soustředit jen na nás, tak i příprava bude lepší. A totéž musí být z naší strany. Budou rozhodovat malé rozdíly.
