NBA v Písku. Už při rozcvičování slzy v očích. Dnes uděláme vše!

Je jisté, že na své první ligové play-off 23letý kapitán Sršňů jen tak nezapomene. Pro studenta pražských práv Vojtěcha Sýkoru je totiž doslova nabité událostmi.

Naskočil do něj po měsíc a půl dlouhé odstávce kvůli zranění a rovnou v útrobách bouřícího zimního stadionu v Písku, kde jej už před zahájením Duelu 1 naprosto pohltily emoce.

A hned v onom utkání dovedl svůj tým k velkému obratovému vítězství. Pak v Děčíně se Sršni dvakrát lámal domácí Válečníky k podlaze a navrch v Zápase 4 dosáhl i na triple double. Jen aktuální stav série 1-3 mu nedělá radost. Zbraně však se svými muži ještě rozhodně neskládá.  

Vojto, jak se dává triple double skoro za poločas po měsíci a půl mimo hru, navíc ještě v play-off a na horké děčínské palubovce?
O tom triple doublu bych nerad mluvil. Mě spíš trápí, že to je momentálně 1-3 a že ten poslední zápas i přesto, že se pro nás vyvíjel dobře, jsme nezvládli. Takže ten triple nejde nazvat ani slabou náplastí, protože jsme chtěli vyhrát.

Znamená nicméně takový osobní výkon, že se ani po šesti týdnech nic z vašich schopností neztratilo?
Nevím, jestli neztratilo, ale povedlo se mi do toho dostat docela rychle. I proto, že hned po tom, co se mi to stalo, jsem si hlavu nastavil tak, že play-off stihnu a dělal jsem pro to všechno. Nemohl jsem sice běhat, ale v posilovně a na rehabilitacích jsem byl pořád a pomohlo právě to, že jsem v hale i posilovně trávil víc času než kdybych normálně trénoval. Jezdil jsem s kluky i na zápasy a dělal jsem, co jsem mohl.


Jak vlastně k vašemu zranění došlo?
Na konci února v Ústí jsem při běhu špatně došlápl, nebo prudce zastavil a najednou mi v nártu křuplo. Konkrétně jsem měl zlomenou pátou nártní kost.

A mimochodem, jak se vůbec v posledních horkých a náročných dnech stíháte věnovat studiu práv v Praze?
Paradoxně mi pomohlo, že byly Velikonoce, plus jsme měli volné rektorské dny, takže jsem do školy moc nemusel. Konečně jsme si připadal jako pořádný profesionál (směje se). Jak mám vždycky školu jako to přednější, tak teď se snažím dělat vše pro svou formu, regeneraci a kvalitní spánek a studium ustoupilo do pozadí. A doufám, že to tak ještě chvíli zůstane.

Pojďme teď do víru čtvrtfinále. Jakým je zatím zážitkem historicky první play-off série vašeho klubu v NBL?
Je to něco neskutečného. Hraju tady deset let a už při rozcvičování před prvním zápasem na zimáku jsem měl celou dobu husí kůži a až se mi hrnuly slzy do očí, kam až jsme to jako klub posunuli. A v obou zápasech byla atmosféra naprosto neskutečná. Přišli i lidi, kteří do té doby basket tolik nevnímali, žije tím celé město a všichni se nás snaží podpořit, jak můžou, za což jsme strašně vděční. Proto bysme dnes moc chtěli vyhrát a vrátit sérii do Děčína. Ty lidi si to prostě zaslouží a my pro to uděláme všechno.

Byl to výrazně jiný pocit, než když jste se rozcvičoval v reprezentačním dresu v aréně Olympiacosu před kvalifikačním zápasem s Řeky, a na lavičce soupeře stál jako kouč Vassilis Spanoulis?
Tohle bylo mnohem kouzelnější v tom, že k tomu městu a klubu mám iksletý vztah a tady mě to v čele s trenérem Honzou Čechem, který je pořád mým trenérem, dostalo tam, kde jsem teď. Bylo to osobnější i v tom, že na zimáku byla spousta lidí, které znám řadu let, a celou dobu mě podporují. Tím nechci nijak snižovat ten zážitek z reprezentace, ale po té emocionální stránce bylo tohle v Písku víc.

Jaké jste sklidili ohlasy na po všech stránkách nevšední zápasy na zimním stadionu?
Byly víceméně jen pozitivní. Povedlo se z toho udělat show, která se v českém basketu nevidí často, každý na stadionu si to užil. Hlediště se prakticky vyprodalo, atmosféra byla neskutečná, byla tam spousta atrakcí kolem, a když to trochu přeženu, připomínalo to NBA. Každý, s kým jsem mluvil, nebo co jsem mohl číst, tak si to maximálně užil, ačkoli ta bilance 1-1 trochu mrzela, ale nebyla to výrazná kaňka.

Jakým zklamáním je pak pro váš tým průběh a hlavně stav série poté, co jste byli ve všech zápasech ve hře a měli na to i vyhrát?
Trochu zklamání to je, hlavně proto, že cítíme, že nejsme horší tým. Kdyby nás Děčín ve všech zápasech přejel, tak si řekneme OK, ještě na to nemáme, ale hlavně když v Děčíně jsme v obou zápasech vedli o 14 bodů a pak to pokaždé ztratili, tak to mrzí mnohem víc. Hraje se ale na čtyři výhry a my tu všichni věříme, že se to dá otočit. A doma pro to uděláme všechno.

Kterou prohru si vyčítáte nejvíc?
Nemyslím, že některou si vyčítáme úplně nejvíc. Samozřejmě kdyby nám padla trojka s koncovým klaksonem v Zápase 3, tak to mohlo být úplně jiné. Mě ale paradoxně nejvíc mrzí prohra ve druhém zápase před domácími fanoušky, kde jsme si to prohráli hned na začátku. I když jsme se připravovali, že nemůžeme začt stejně jako v Zápase 1, tak se to stejně stalo a už jsme to nedotáhli. Tohle byla největší škoda, jinak ale mrzí všechny porážky stejně. Doufám, že už ten pocit nezažijeme a sérii ještě otočíme.

Když doma jste dvakrát v úvodu dvojciferně ztráceli a venku naopak vedli, byly to úplně jiné zápasy, nebo měly i některé podobné rysy?
Zrovna jsem četl rozhovor s (děčínským kapitánem) Tomášem Pomikálkem, který říkal, že jsme se takhle domluvili, že domácí tým vždycky poteče, aby to pak bylo zajímavé (usmívá se). Ne, nevím, čím to bylo. My doma na začátku asi byli trochu nervózní, možná až přehecovaní, byl to první zápas play-off, tři tisíce lidí a my to trochu neustáli hlavami. Pak se to bohužel stalo i podruhé, což byla čistě naše nekoncentrovanost.

Když Děčín za stavu minus 14 začal doma pokaždé víc tlačit, vy jste tomu postupně podlehli a zdálo se, že nebylo nikoho, kdo by pozvedl v těch chvílích prapor, že pořád jste ve hře a není třeba se vzdávat předem. Byla to pro vás jako tým přece jen nová situace, když to přišlo v play-off, že se takhle přestane dařit?
Tohle jde dost za mnou jako za kapitánem a nějakým lídrem týmu. Nedokázal jsem tu situaci uklidnit a nevytvořil klukům takové pozice jako v prvním poločase a z toho pramenilo to, že jsme si brali těžší střely, které jsme nedávali, začali jsme z toho být nervózní, když se Děčín začal dotahovat, pak jsme nedávali ani volné střely a tak zkušenému týmu jako Děčín nesmíte zvlášť doma dát takhle čuchnout, protože vás pak přejede. Ví, co má dělat, a dělá to dobře.    

Herně jste přitom v Děčíně v obou zápasech vypadali dlouho líp, jde pak jen o to vydržet to co nejdéle?
Ke konci už nám samozřejmě docházely síly, ale spíš než ve fyzickém nedostatku tam pak byly mentální chyby, každý jsme si vybrali dvě tři horší situace, a tak zkušený tým jako Děčín vás hned potrestá a jde přes vás. Musíme se těch individuálních mentálních chyb vyvarovat.

Co budete chtít hlavně zlepšit do pátého zápasu doma?
Samozřejmě vyhrát. (usměje se) Zase bude rozhodovat vstup do utkání - pokud začneme potřetí za sebou doma stejně, tak pro nás série skončí. Musíme najít mentální síly a být koncentrovaní celých 40 minut, nesmíme vypustit jediný souboj, protože Děčín jakmile cítí ze soupeře náznak únavy nebo nesoustředění, hned to využije. Jinak musíme zůstat věrní té hře, která nás dostala takhle daleko a doufat, že už se konečně trefíme z dálky.

Nejvyšší návštěva sezony NBL má díky Zápasu 2 v Písku hodnotu 3223 fanoušků. Věříte dnes v její překonání?
Tak nad tím nepřemýšlím. Bylo by to krásné, ale ať přijde, kolik přijde lidí, budeme za návštěvnost šťastní, vděční a užijeme si to. Doufejme, že nám zápas vyjde.