Čekám, co mi na to kluci řeknou

INTERVIEW S NOVOU SOVOU BLAKEM SCHILBEM Věčná škoda, že sportovním fanouškům je stále i v té nejmenší míře odpírán vstup na ligové zápasy všeho druhu. V Kooperativa NBL se totiž ději věci a blížící se play-off slibuje skutečná dramata a velké zápasy. Chce u nich být i aktuálně čtvrtý tým skupiny A1 USK Praha, který už tak zajímavě rozjetou sezonu touží ještě o něco vyšperkovat.

A již do nedělního domácího duelu s Kolínem nasadí i jednoho z hrdinů světového šampionátu v Číně Blakea Schilba, který se do Kooperativa NBL vrací po tuctu let a dnes ke svému nečekanému comebacku poskytl českým médiím vstupní rozhovor.

Blaku, jaký je to pocit, být po dvanácti letech zpátky v české lize?
Je to super být zase v Česku, kde jsem začal svou profesionální kariéru, a mít šanci se pokusit s USK o nějaký větší úspěch. Pro mě je to úžasná věc, protože už jsem dlouho nehrál na profi úrovni, je to teď skoro rok a tak dlouho jsem bez basketu nikdy nebyl. Ani jsem si už nebyl jistý, jestli se to ještě podaří. A být zpátky v Česku, mezi známými tvářemi, je pro mě požehnání.

Jak jste po loňském odchodu z francouzského Chalons-Reims strávil doma ve Státech ten rok bez vrcholového basketbalu?
Byl kvůli pandemii plný nejistoty, jako pro mnohé jiné. Ta nejistota mi ale taky umožnila ohlížet se po dalších možnostech a samozřejmě se hodně věnovat rodině a strávit spoustu času v mém americkém domově. Během týdne jsem trénoval a úterky a neděle jsem měl obsazené zápasy jedné amatérské soutěže, kde se dalo slušně zahrát. Stále jsem si ale musel i sám přidávat. A až po delších diskusích s manažerem národního týmu Michalem Šobem a s USK došlo k dohodě a mému příchodu sem. A byť už sezona hodně pokročila, pro mě je to stále výborná šance se zase vrátit k basketu.

Byla šance se vrátit i do Francie?
V lednu nějaké kontakty s několika kluby proběhly, ale pro mě to načasování nebylo ideální. Ještě jsem nebyl připravený, plus jsem řešil i osobní věci, jako bylo rozjíždění mého podnikání, do kterého jsem se pustil s pár bývalými spoluhráči.

Zvažoval jste i definitivní konec kariéry?
Jistě, několikrát. Když po třinácti letech hraní máte najedou tak dlouhou pauzu, říkáte si, jestli už nejste moc starý a z formy, a jestli už není čas začít něco nového. Někde vzadu v hlavě se vám ale hraní pořád připomíná, bez ohledu na věk a počet zranění... Jednou jsem si doma dělal srandu, že kariéru skončím, ale děti se hned rozbrečely, tak jsem musel říct, že neskončím nikdy. (směje se) A taky jsme to probírali doma a usnesli se, že se nemá končit, když by to bylo vynucené zvnějšku, tou pandemií, ale až budu opravdu sám chtít.

Dalo se v USA v současných podmínkách trénovat a aspoň amatérsky hrát bez problémů
Kvůli těm covidovým pravidlům to nebylo snadné, často to muselo být v soukromí, a proto tam moc lidí nechodilo. Často jsem tak byl sám. Aktuálně se ale cítím dobře a jsem připravený se vrátit na hřiště i k zápasům.   

S kým jste vůbec hrál onu amatérskou soutěž?
Byli to kluci po univerzitě, někteří dřív hráli i profesionálně, i když ne moc dlouho. Byli tam ale i bývalí hráči, kteří už měli kariéru nějaký čas za sebou.  

Zpátky v akci jste hlavně kvůli šanci vrátit se do národního týmu?
Mým největším přáním teď bylo hlavně zase hrát a prioritou je v tuto chvíli tým USK. Po sezoně ale bude mým cílem znovu se aktivně vrátit i do národního mužstva.

Kolik hráčů z týmu USK znáte?
Některé znám z reprezentačních soustředění a u mladších jsem si něco zjišťoval sám a skautoval si je trochu, abych věděl, co mají za sebou. 

Je olympiáda v Tokiu vaším velkým cílem?
Jistě, jako pro každého. Všichni ale hlavně doufají, že se letos Hry už uskuteční.  

Byl jste během posledního roku v pravidelnějším kontaktu s trenérem reprezentace Ginzburgem?
Jo, párkrát jsme spolu mluvili.

Ronen Ginzburg váš možný návrat stále nechával otevřený, ale podmiňoval ho vaším zapojením v nějakém klubu. Tlačil na vás v této sezoně, abyste už začal hrát?
Jooo, on na váš vždycky tlačí, takového ho všichni známe. (usmívá se) Kouč ”Neno” má vždy správné ”nastavení” pro své hráče a vůbec lidi kolem sebe, aby z nich dostal to nejlepší. A mně vždycky říkal, že můžu hrát do pětačtyřiceti, protože moje hra není založená na atletice, ale na rozvaze... (směje se). Nakonec se USK ukázal jako výborná příležitost, vlastně jako ta nejlepší.

Překvapil jste návratem do NBL spoluhráče z reprezentace?
Ani moc ne. Několikrát jsem mluvil s ”Bočim” (s Jaromírem Bohačíkem) a Ondřejem (Balvínem), ale ještě ne o USK. Čekám, co mi na to řeknou. ”Boči” ale včera se Štrasburkem postoupil do Final-8 Ligy mistrů, tak má svých starostí dost.

Na kolik minut si budete v neděli proti elitnímu týmu soutěže troufat?
To si ještě nejsem jistý. Dnešek mi hodně napoví, jak se budu cítit po přesunu ze Států a dvou trénincích k tomu. Těším se moc, minuty v zápase ale budou na rozhodnutí trenérů.

Dvacet byste dal?
Jo, to by bylo pěkné. Cítím se na to určitě, ale znovu musím říct, že to není na mně.

A mimochodem - podstupujete svůj návrat jen s myšlenkou na letošní léto, nebo zkoušíte myslet i na EuroBasket 2022 v Praze?
Tak tím si nejsem jistý. Jdu krok po kroku a zatím chci pomoct ještě vylepšit už tak dobrou sezonu USK. Co bude dál s národním týmem, to uvidíme. Pokud bych vydržel ještě rok nebo dva, bylo by to super. Ale nikdy nevíte, co se stane, jak nám potvrdila aktuální pandemie.