Člověk neví, jak hrát na celebritu. A role favorita?

Celý víkendový velkoduel 18. kola mezi mistrem a nováčkem se točil kolem jeho hlavní postavy. A samozřejmě kolem domácího týmu Opavy. Jak ale vše prožívali hosté z Písku s jejich šedesátihlavou ekipou fanoušků? O tom i o aktuální situaci ligového novice pod tlakem promluvil jeden z nejzkušenějších mužů mužstva Petr Šlechta.

Petře, jak váš tým vyhodnotil zkušenost s takto nevšedním zápasem, v němž proti vám stál 59letý majitel sedmi Českých lvů Ivan Trojan?
Člověk to bere ze dvou pohledů. První je, že šlo o super událost a show pro lidi. Zaplnila se aréna pro tři a půl tisíce lidí a naši mladí kluci mohli hrát před takovou kulisou, což se jen tak někomu nepoštěstí. A já jsem strašně rád, že když tam bylo tolik lidí, tak hlavně naši mladí odehráli super utkání. Tohle bylo fajn. To, že nastoupil Ivan Trojan, byla druhá věc, ale zase díky tomu bylo vyprodáno. A jeho přítomnost neovlivnila průběh toho utkání. To mělo grády, padlo hodně bodů a lidi to bavilo, byť to množství bodů se nám moc nelíbilo, když obrana nám extra nefungovala.

Hlavně začátek zápasu byl z obou stran nervózní. Kterého soupeře ten humbuk kolem rozhodil víc?
Za mě bych řekl, že do utkání šla nervózněji Opava, protože chtěla dát ty minuty Ivanu Trojanovi, a chtěli to rozhodnout co nejdřív. A tím, jak nedali pár střel, a my na začátku taky ne, tak to od obou bylo v prvních minutách nervózní. Za nás to bylo tak, že kdybysme v úvodu dovolili to, co domácím v Děčíně, že budeme po pěti minutách prohrávat o dvacet, tak bysme se do toho v Opavě už těžko dostávali zpátky.

Když spoluhráč Vojtěch Sýkora hned při jeho prvním střídání žďuchl Ivana Trojana do autu, postupoval podle vytčeného plánu, hrát i do celebrity stejně jako do ostatních soupeřů?
Tohle bylo strašně těžké, jak k tomu má člověk přistoupit, když takového hráče brání, a když navíc tento soupeř nastoupí už v páté minutě. Všichni se na takového obránce budou koukat blbě - jakmile známou postavu „hodí” do autu nebo ubrání, bude se to brát, co si to dovoluje k šedesátiletému „týpkovi”, ovšem pokud by ho nechal, tak bude pro změnu odsouzen, že ho nechal. My si ale řekli, že když nastoupí, musí se k němu přistoupit jako k běžnému ligovému hráči.

Předpokládám, že váš cíl byl držet co nejdéle hratelné skore, aby těch minut pro celebritu bylo co nejmíň.
(směje se) Když se to řekne takhle, vypadá to blbě. My do Opavy ale nejeli proto, aby si Ivan Trojan zahrál co nejvíc a my dostali o třicet. Plán byl, že když budeme dobře bránit a chytneme úvod, a něco tam padne, tak můžeme hrát vyrovnané utkání.

Nový nejstarší hráč NBL s vámi už ve hře mluvil, srdečně se pak i loučil, každého z vás objal. Co jste si řekli?
Ivan byl skvělý. Poděkoval nám, že jsme to udělali pro něj vlastně i my, že si mohl zahrát takové ligové utkání. A když pak člověk viděl, že se jeho dres vydražil za 70 tisíc a celá akce k něčemu byla, tak to nakonec hodnotí i hodně pozitivně. I když se prohraje, tak jsou tam ty plusové věci, že to někomu pomohlo, hrálo se ve skvělé kulise a na TVCOMU to sledovalo přes dvacet tisíc lidí, což tam nekoukalo ani na finále NBL. I pro nás jako pro Písek to tak byla dobrá reklama.

Sami jste se na atmosféře podíleli dovozem více než šedesáti fanoušků přes téměř celou republiku. Jak tuhle zkušenost hodnotili oni?
Naši lidi měli zamluvené ubytování v Opavě na sobotní noc ještě před tím, než soupeř oznámil nasazení Ivana Trojana. Naši skalní si už dva měsíce předem povídali o tom, že se o Opavě pořád mluví, jak má výborné fanoušky, a chtěli to tam zažít. Díky tomu, že bylo vyprodáno a byla to taková událost, tak si to užili obrovským způsobem. Pro fanouška to bylo skvělé utkání a skvělá show. Pro každého. Jako hráči jsme nevěděli, co si k takovému člověku můžeme dovolit, ale nakonec to hodnotíme pozitivně. Pomohli jsme dobré věci a to je v dnešní době taky strašně důležité, že člověk nemyslí jen na sebe, ale hlavně takhle během svátků i na druhé.

Pro vás to v Opavě byla už čtvrtá porážka v řadě. Po euforii následující po vítězství nad Pardubicemi došlo k tomu, že se pro soupeře stáváte už čitelnějšími, nebo spíš začal víc doléhat tlak té velké příležitosti na skupinu A1?
Asi to bude obojí. Díky tomu, že jsme do ligy nastoupili jako nováček a absolutní outsider, tak jsme v každém utkání mohli vlastně jen překvapit. Do utkání jsme chodili s tím, že tam necháme všechno, a buď to vyjde, nebo ne. Teď už se z nás v některých utkáních stával favorit, což nám nesedělo už v první lize. Ty týmy se na nás dobře připraví a pro tenhle celek je to pak mnohem těžší. Jak odejde ta euforie, a dostáváme se do pasáží, kdy nám nepadne pár střel, začne to trochu drhnout. Pracujeme ale na tom, abysme se s tímhle dokázali vypořádat a další utkání už vyhráli.

Momentálně se na vás tlačí nejen Pardubice, ale už poněkud překvapivě i finišující Ostrava. Už na vás leží obavy, nebo pořád věříte, že máte vše při domácích zápasech s Děčínem a Olomouckem a výjezdech do Ostravy a Ústí ve svých rukou?
Když se podíváme na tabulku, tak to pořád máme ve svých rukou. I když to teď nevypadá úplně příznivě, máme čtyři utkání, která můžeme zvládnout, a já věřím, že je zvládneme a do té A1 postoupíme. Je to náš cíl, pro který teď uděláme maximum.