Jedna z mých nejlepších párty. A týmy i trenéři si všimnuli

S jakým zaujetím dokončili sezonu, s takovým pak podle všeho slavili i druhý klubový bronz.

„Jo, byla to parádní oslava. Sešli jsme se všichni i s vedením klubu a každý měl velkou radost po té dlouhé a náročné sezoně. Byla to dlouhááá noc,” protáhl příslušné slůvko MVP letošní sezony Kooperativa NBL Noah Carter, který jako lídr dotlačil Olomoucko k dost nečekané druhé ligové medaili.

Usmíval se, ale zároveň z jeho hlasu zněla únava. Po dvoudenních oslavách ostatně nebylo divu.

„Slavili jsme ve čtvrtek po posledním zápase s Děčínem a pak i další večer, stálo to za to. Mám z toho i nějaká pěkná videa, abych si to pamatoval. Byla to jedna z nejlepších párty, u kterých jsem byl. A jestli jsme i zpívali? Jo, taky, třeba náš manažer přišel něco přednést, bylo to ale v češtině, takže jsem nerozuměl,” doznal provinile americký power forward.

Noahu, vy jste také po posledním utkání od místních dětí dostali za odměnu nějaké sladkosti, že?
Byly to malé dortíky. Donesl nám je, myslím, syn našeho generálního manažera a mně moc chutnaly.

Druhý duel o bronz jste nakonec zvládli, ale neměl jste obavy, když jste nezačali právě nejlíp a po první čtrvtině ztráceli 11 bodů?
Obavy úplně ne, ale hodně jsem se snažil, aby se náš tým rychle sebral. Sám jsem musel zabrat, abysme se z té díry dostali. Pak nás už poháněla touha po tom už se nevracet zpátky do Děčína na rozhodující zápas. Chtěli jsme to vyhrát před našimi fanoušky a měli jsme k tomu náležitou motivaci.

Z téhle touhy pak vzešla fanstatická druhá čtvrtina 26 ku 6 a od té doby už jste se o vás asi nebál...
Jo, jakmile jsme se dostali do vedení, začaly nám padat střely, a zlepšili jsme obranu, už to bylo dobré. Neměl jsem v žádný moment obavy o výhru a ve druhé čtvrtině už jsem si říkal, že jsme na tom dobře.


Kouč Děčína Grepl během play-off odhalil, že vašeho trenéra Hipshera volil za Trenéra sezony. Říká to vše o tom, čím pro váš tým v této bronzové sezoně byl?
Myslím, že hodně týmů a trenérů si během sezony všimlo, že Andy je skvělý kouč. Odvedl tu výbornou práci, díky němu se klub podruhé dostal do semifinále a spoustě lidí tu udělal radost. A já byl rád součástí toho všeho.

Exsituje možnost, že by někdo z vaší skvělé americké pětice v týmu mohl zůstat?
Na to neznám odpověď. Sám jsem to ještě neměl čas řešit.

Jak budete na tuhle partu z Hané vzpomínat, pokud se rozpojí?
Mám všechny kluky v kontaktech na sítích, takže o sobě budeme vědět i dál. Snažil jsem se mít z našich akcí hodně fotek a videí, abych si to jednou mohl připomínat. Tohle mám moc rád, mít na co vzpomínat. Budu si pamatovat každého svého spoluhráče a vše dobré, co jsme spolu zažili.

Je tohle kamarádství v profi týmu o hodně jiné, než to bylo na střední nebo vysoké škole ve Státech?
To určitě je. Celá sezona je o hodně delší než na univerzitě. A já to zažíval poprvé. Všechno jsem se teprve učil, bylo to hodně zajímavé a bavilo mě to. A i když jsem byl skoro rok od rodiny, užil jsem si tu skvělou sezonu.

Když se vás teď někdo doma zeptá, co je na Česku speciálního, a proč by se sem měl přijet podívat, co byste odpověděl?
Řekl bych, že Česko je země s bohatou historií, s krásnými městy, žijí tu super lidí. A taky si tu můžete dát bezva pivo. Když jsem poprvé přijel do Prahy, tak jsem byl ohromen. Mimo zápasy jsem ji navštívil asi čtyřikrát sám, se spoluhráči, nebo když tu za mnou byli rodiče. Zajímavé ale je, že třeba do nedalekého Brna jsem mimo utkání vlastně nevyrazil. Praha pro mě prostě byla číslo 1.