Stříbrná parta navždy. Kdo by to před sezonou řekl?!

Jako by vše dopadlo úplně opačně. Místo hnízda smutku a zmaru připomínal tábor domácích Brňanů po hladké finálové porážce 0-4 s Nymburkem spíš jeden velký happening.

Jen skončil poslední duel sezony, domácí příznivci spustili skandování „Ať žije Brno!” A už za chvíli ještě hlasitější „Tak jsme druhý no a co!”

Po medailovém ceremoniálu došlo na skutečně hromadnou fotografii týmu s fanoušky a ještě o něco málo později hodili hráči svého stále teprve 29letého kouče Martina Vaňka do kádě s vodou v útrobách stadionu, aby si jako ligový druhoročák svůj kariérní úspěch se stříbrem na krku náležitě zapamatoval.

A vše poté vyvrcholilo zcela nečekanou společnou hráčskou diskotékou s nymburskými šampiony na chodbě spojující obě týmové šatny. Jsou zřejmě věci, které se můžou stát jen ve městě pod Špilberkem. V každém případě první klubové finále Basketu Brno za jeho zatím krátké dějiny a také první finálová účast pro město po třech dekádách zůstane v paměti těch, kdo u ní byli, řádně dlouho.

Platit to bude i pro holického rodáka, v play-off ale po zranění Petra Křivánka i zastupujícího kapitána a také nejstaršího hráče nových vicemistrů Viktora Půlpána.

Takže po finále platí, ať žije Brno, Viktore?
Rozhodně! Za to, co jsme tuhle sezonu předvedli, na sebe můžeme být hrdí. Tohle je extrémní úspěch, kdo by to před sezonou řekl?! Bojovali jsme až do konce a zasloužíme si tady být. Je to skvělý úspěch.

Jak se vám tahle finálová série vryje do paměti?
Nikdy na to nezapomenu, ať na tyhle finálové zápasy doma, kdy přišly mraky lidí, tak na sedmé utkání semifinále - to bylo něco neskutečného! Bude to pro mě zážitek do konce života.


A nebude ještě dlouho trochu hlodat myšlenka, co kdybysme ve finále byli kopmpletní a v lepší zdravotní kondici?
Na kdyby se nehraje, ale každopádně nám chyběla spousta hráčů. Během play-off vždycky někdo odpadl, někdo třeba zase přibyl, ale po zdravotní stránce to nebylo ono. Jak jsem ale řekl, jsem na tenhle tým hrdý, že jsme bojovali a ten postup do finále urvali.

Máte na předloktí několik tetování, přibude nějaké po tomhle vašem prvním finále a prvním stříbru kariéry?
Ještě jsem nad tím nepřemýšlel, ale je to dost možné, protože na tohle nikdy nezapomenu. Možná něco ve stylu ligové medaile.

I přes jednoznačné průběhy zápasů, co vám série s favoritem dala?
Je to další zkušenost zahrát si s Nymburkem sérii. Když na vás tlačí v zápase celých 40 minut, není to nic jednoduchého, ale my jsme vždycky bojovali až do konce. Speciálně pro naše mladé kluky to byla velká škola a věřím, že jim to do budoucna extrémně pomůže.

Během pár týdnů Brno hostí Finále NBL, EuroBasket žen a pak i světový šampionát  juniorek, mohlo by to konečně vzbudit větší zájem, aby podobné návštěvy jako na finále byly i v průběhu sezony?
Už teď tu byla spousta lidí, za což jsme strašně rádi, a věřím, že i tyhle mezinárodní akce tomu pomůžou a lidi se naučí na basket chodit ještě víc a poženou náš tým zase dál.

Bylo cítit, že Nymburk ve čtvrtém utkání už neměl tak drtivou obranu jako třeba v neděli? Dýchalo se vám o něco líp?
My jsme nedělali tolik chyb jako v předchozích třech zápasech. Už to bylo i trochu o nás, hráli jsme fakt dobře. Menší polevení tam od Nymburka asi bylo, ale já jsem na nás extrémně pyšný.

Rozhodl soupeř už do půle 20 body z útočných doskoků?
Určitě. Oni jsou tam aktivní celý zápas, točí jedenáct dvanáct lidí a při naší rotaci síly ubývaly a pak stačí chvilka a Nymburk vás přejede a už to nepustí.

Nejen v tomto posledním utkání se zaskvěl Matěj Rychtecký, který dokonce dosáhl na double double. Ukazuje on nebo podobně mladý Jonáš Musil, že by z nich časem mohli být skuteční hráči a možná i tahouni Brna?
Zahráli výborně a myslím, že tohle jim pomůže nejen basketbalově, ale i v sebevědomí, když ukázali, že dokážou hrát i v těchto zápasech play-off, které nejsou vůbec snadné. Pokud tady zůstanou, pro Basket Brno to bude jenom dobře.

Jak na tuhle stříbrnou partu budete jednou vzpomínat?
Jak jsem řekl, nezapomenu na ni nikdy. S tohle partou lidí, co tu kolem toho letos byla, zůstanu vždycky v kontaktu, jsem na ni neskutečně hrdý a byl jsem rád, že jsem mohl být její součástí.

Nakolik zůstane pohromadě?
To je otázka na vedení, ale asi by byl zázrak, kdyby zůstal celý tým. Nějaké změny tak budou. Pokud jde o mě, tak mně teď skončila smlouva a další věci jsou v jednání.

Pokud byste zůstal, jakou motivací by tohle stříbro bylo do další sezony?
Ohromnou, ať už to stříbro, nebo by si to zasloužili i ty lidi, co tým podporují, aby dál takhle pokračoval. Basket tu jde nahoru a je to hnací motor pokračovat a jet dál.