Tolik lidí jsme tu nezažili. Hrát před posledními mistry je čest!

Muselo to být pro mladé brněnské hráče až k vzteku. Po třech dekádách vrátit před domácí návštěvou sezony ligové finále na brněnskou půdu a mít takovou smůlu na zdravotní stav týmu, který v neděli ve třetí bitvě s Nymburkem postrádal klíčové guardy Bálinta s Fryem.

„Určitě nás to mrzí, protože jsme doma chtěli dosáhnout na co nejlepší výsledek. Přišla skoro plná hala, což nám udělalo největší radost. Bylo ale znát, že nám chybí dva hráči ze základní rotace a nestačily nám síly. A taky jsme to úplně nezvládli v hlavách,” litoval křídelník Matěj Dáňa, který při porážce 77-112 stihl 8 bodů a 4 asistence za 28 minut.

Matěji, i přes vysokou porážku vám po zápase pátá největší návštěva NBL v této sezoně ve stoje tleskala, potěšilo trochu aspoň tohle?
Jak už jsem řekl, bylo to fakt krásné, tolik lidí jsme tady ještě nezažili. A byli bysme rádi, kdyby takové návštěvy chodily častěji, protože když se hodně zaplnilo i horní patro, bylo to pro nás ohromující.   
 
A byla to i čest být při utkání sledován posledními brněnskými mistry na čele s jejich legendárním koučem Miroslavem Pospíšilem?
Určitě ano. Nikdo z nás finále ještě nezažil a někomu se to ani nemusí podařit v něm být, takže čest to rozhodně je.

Jak to před zápasem vypadalo s oběma novými absentéry, tedy Dylanem Fryem a Richardem Bálintem?
Dylana už od začátku semifinálové série s Děčínem trápilo něco s kolenem a nechtělo se riskovat, aby z toho bylo něco vážného. U Ríši to pak byl náhlý výpadek, který se nečekal. Byla to nějaká viróza a snad to bude brzy dobré, ale ani u něj jsme nechtěli riskovat.

Povedlo se vám favorita zaskočit aspoň tím soustředěným a odvážným začátkem a nakonec i vyhranou úvodní čtvrtinou?
My jsme byli rozhodnutí do toho dát všechno a snažili jsme se od začátku. Pak nám ale nestačily síly, byli jsme z toho už vyřízení, ale přesto jsme se snažili dát do toho maximum. My navíc nejsme tak zkušený tým, začaly přibývat ztráty, Nymburk se začal trefovat a měl přes 50 procent úspěšnost trojek, což se brání těžko.

V první a částečně druhé čtvrtině se vám místy dařilo Nymburk zastavovat kombinací zónové a osobní obrany. Vnímali jste to tak?
Jo, fungovalo to, pár dobrých obran jsme tam měli a něco ubránili, ale pak musíme mít i obranný doskok, bez toho to nejde.  

Stejně jako v prvním zápase v Nymburce jste nabrali 27 ztrát, jsou z vašeho pohledu hlavním negativním průvodním jevem série?
Určitě. Nymburk je na nás dobře připravený, tlačí na nás po celém hřišti a z toho ty ztráty plynou.

V úvodu druhé čtvrtiny jste za vedení 21-16 udělali čtyři ztráty za sebou. Padne taková smršť na tým hodně, že už jste se pak nedokázali zvednout?
Je to tak. Je hodně frustrující, když uděláte tolik ztrát, soupeř dá šest osm bodů v řadě a pak to sklouzává k tomu, že se to podvědomě vzdává, ale pořád tam chcete nechat to srdce a bojovat, protože to před těmihle fanoušky vzdát nechcete, když je tu plná hala.

Při spoustě zakončení v útoku jste se v průběhu utkání marně otáčeli na rozhodčí, zda nešlo o faul soupeře. Zároveň jste se ale nijak extra nerozčilovali. Byly to už spíš zoufalé nebo marné pohledy o pomoc tam, odkud nemohla přijít?
Je to tak, už jsme byli trochu zoufalí, chtěli jsme z toho získat aspoň nějaký faul, neměli jsme už moc sil a byli jsme vyčerpaní.

I přes obtížnost celé série je něco, co vám střet s jedním z nejlepších týmů letošní Ligy mistrů dává na straně plusů?
Pro mě je to obrovská zkušenost hrát proti týmu, který řádil v Lize mistrů, což se někomu v takové sérii ve finále nemusí vůbec podařit. Nastupovat proti reprezentantům Ondrovi Sehnalovi nebo Jaromíru Bohačíkovi je taky velká čest.

Kolik tušíte, že ve vaší osmičlenné rotaci zbylo sil do čtvrtého zápasu?
To nedokážu říct. Musíme hlavně dobře zregenerovat, v pondělí to může být poslední zápas sezony, takže do toho musíme dát všechno.