Děčín je jasný favorit. Bez debat!

S PETREM SEDMÁKEM Podle výčtu marodů či možných absentérů před rozhodným zápasem o sedmé místo se skoro zdálo, že Sokoli nebudou mít závěrečnou a rozhodnou bitvu nadstavby s kým hrát. Jenže klíčoví muži, křídelník Barač (18+8 doskoků) i rozehrávač Stamenkovič (11+11 asistencí), byli nakonec připraveni i přes své potíže k velkým výkonům, a po více než měsíčním zranění ruky se vrátil do akce i guard Šoula.       

"My jsme kluky kvůli menším zraněním, která mají už delší dobu, spíš šetřili, jinak mohli hrát už předtím v Děčíně. Bylo tak jasné, že asi všichni nastoupí, protože to bylo důležité," podotkl po triumfu v Ústí pivot Peter Sedmák, z jehož důležitějších spoluhráčů nakonec chyběl jen centr Koloničný.

”Jirka Šoula už s námi začal trénovat a doktor ho uschopnil, že mohl hrát, i když to bylo hodně narychlo. Nemanja Barač a Honza Koloničný měli potíže se zády, ale ”Bakymu” (Baračovi) pomohl vynechaný zápas v Děčíně, protože hrává hodně minut. A Pedja Stamenkovič má dlouhodobější zranění, které stále doléčuje, ale každý zápas byl teď něčím důležitý...,” pokrčí rameny slovenský veterán.

A po dobytí Ústí máte historické sedmé místo po dlouhodobé části NBL.
My hlavně chtěli být v předkole, místo nebylo tak důležité, hlavně aby se dali do kupy hráči. Nakonec jsme ale dosáhli i na to sedmé místo. Hodně nám pomohla porážka Ústí ve Svitavách, a když jsme viděli tu šanci, zmobilizovali jsme se a šli za tím. 

Počkejte, vaši kolegové se ale už dlouho vyjadřovali tak, že sedmé místo rozhodně chtěli. Ostatně, díky němu se dá vyhnout ve čtvrtfinále Nymburku.
Pokud budu upřímný, mně by se líp cestovalo do Svitav než do Děčína (směje se), takže záleží, jak co komu vyhovuje. Ale jasně, to sedmé místo je pro klub super. Stále to ovšem může dopadnout všelijak. 

Vy jste v Hradci od návratu do ligy, co pro vás jeho další posun znamená?
Protože jsem tu od začátku působení týmu v NBL, znamená to pro mě hodně. Už loni jsme mohli naplnit vyšší cíle, ale všechno zastavila pandemie. A až letos se vše sešlo dobře. A myslím, že i zaslouženě jsme sedmí. Po Novém roce jsme chytili druhý dech, někteří kluci se probudili k očekávaným výkonům a to umístění je velká pocta. A nemít zpočátku zdravotní problémy klíčových hráčů, mohla z toho být i skupina A1. Nejde ale chtít všechno a příští sezonu si dáme zase vyšší cíle. 

Co je předností vašeho týmu, který i při té relativně užší rotaci a řadě zranění nebo i covidové pauze dokázal vítězit a hlavně zvládat spoustu důležitých zápasů?
Už jsme zkušený tým, máme starší hráče, kteří si už těžšími zápasy prošli. Třeba já jsem byl na Slovensku, v Bulharsku nebo Srbsku, kde je v tamní Superlize každý zápas jako play-off. Máme s tímhle zkušenosti a nás tyhle zápasy, kde se o něco hraje, baví. Dokázali jsme to už v poháru a věřím, že se to podaří i teď. Umíme pracovat pod tlakem a sedí nám to. V minulých sezonách jsme se s tím tlakem ještě nepopasovali, ale to tu byl i jiný kádr. Teď máme nejlepší tým za dobu v lize a je jen třeba to přetavit do dobrých výsledků. 

V předkole vás čeká Děčín, který se v poslední době posílil o produktivní křídlo i pivota a v sezoně vás třikrát porazil...
Děčín je jasný favorit, o tom ani není třeba se bavit. 

Prosím?
Myslím to úplně vážně. V NBL hrál řadu finálových sérií a jeho hráči mají s těmi play-off zápasy zkušenosti. Posílili se o dva hráče, hlavně pod košem, kde jim někdo chyběl. Jsou favoriti a my se s tím musíme popasovat. Děčín je úporný tým, který dobře a organizovaně brání. Nemá až takový talent v útoku, ale po tom posílení to i tady vylepšil. Na nás není takový tlak a postup by byl třešničkou na dortu této úspěšné sezony. Tlak je teď na soupeři a uvidíme, jak se s tím popere.      

Co říkáte na zrádný formát 1-1 s prvním zápasem na půdě soupeře?
Je to skutečně zrádné a začínat venku pro nás není výhoda. Musíme cestovat tam a zpět, což jsou dvě dlouhé cesty, a soupeř před zápasem u nás bude cestovat jen jednou. My to ale musíme zvládnout, máme na to dost zkušený tým a s naší hrou a koncentrovanými výkony máme i na postup. 

Vrátíme-li se ještě do koncovky sobotní vřavy v Ústí, co tam rozhodlo?
Když jsme v poslední čtvrtině vytáhli v obraně zónu, naházeli nám domácí do rukou spoustu míčů a my to dokázali využít. Ústí se snažilo dostávat balon pod koš a my to dobře ubránili, nebo nám dávali míče přímo do rukou. Zóna nám tam zafungovala super a domácí si do ní nebyli jistí. 

Nicméně sedm minut do konce to s vámi vypadalo všelijak, když jste ztráceli 7 bodů. A vy jste tenhle trhák domácích ”nastartoval” faulem při trojce Haymonda a vzápětí i technickou za protesty, což soupeř potrestal čtyřmi šestkami. Musel jste se držet, aby z toho nebyla i druhá technická a konec v zápase?
Já v tom momentě úplně zapomněl, jaký je stav, hrozně mě naštval ten odpískaný faul, protože Haymond při střelbě strašně vykopává nohy a u nás takhle skoro zranil Barače. Dělá to zkušeně a má to dobře nacvičené. Jak vidí, že na něj letí hráč, vykopne ve vzduchu nohy, a když ho v tom trefím, padá na zem a rozhodčí to ”baští”. On to dělá slušně a v ten moment to byla ode mě úplná hloupost, ale nakonec jsme to zvládli. Sice jsem tam dostal technickou, ale někdy tyhle momenty, kdy hráč nebo trenér trochu ”vyletí”, můžou týmu i pomoct. 

A to vyloučení nehrozilo?
To zase ne, s rozhodčími jsem si to vysvětlil, i když to nejdřív bylo vypjaté. Už předtím jsem jim sám přiznal, že šel míč do autu ode mě. Nejdřív to bylo odpískané pro nás, ale já se přiznal. S rozhodčími mám dobré vztahy, ale ten moment s faulem mě naštval. A ani nešlo o ten výrok, jako o to vykopávání soupeře, který tím iniciuje faul.