S JAKUBEM ŠIŘINOU Jako kapitán musí cítit obrovskou úlevu. Proto, že po loňském nedohrání sezony nedopadl stejně i letošní ještě náročnější ligový ročník. Proto, že jeho tým tak nepřišel z důvodu globálního průšvihu o další šanci na finále. Proto, že se celek těsně před vrcholem ligy podařilo tak zásadně vyztužit a on nemusel v play-off padnout vysílením.
Proto, že klíčový spoluhráč Filip Zbránek mu před pátým semifinále slíbil, že do rozhodné bitvy i na jedné noze za každou cenu nastoupí. A také proto, že jeho Opava dokázala v souboji s Kolínem naplno využít veledůležité výhody domácího prostředí. Před sobotním startem finále s Nymburkem tak mohl šéf Slezanů Jakub Šiřina mluvit velmi otevřeně o řadě různých témat, včetně těch velmi horkých...
Jakube, když jste se ve druhé půli čtvrtého duelu semifinále pustil do verbálního souboje s některými ostřejšími fanoušky domácího Kolína, a odkázal je k pondělnímu rozhodujícímu zápasu, byl jste si v tu chvíli jistý, že doma finále nepustíte?
Těch příznivců s místy až vulgárními projevy tam bylo víc, ovšem ten jeden z první řady byl slyšet nejvíc. Tak jsem se za ním vydal a bez afektu se ho zeptal, o co mu jde. Bylo mi řečeno, že mám neúctu k soupeři, protože diskutuju s rozhodčími. Na to jsem odvětil: ”A to je zakázané?” Ten fanoušek neměl páru o tom, co respekt k soupeři znamená, když takové blbosti pouštěl z pusy. Zápas tam už ale byl rozhodnutý a já se nechal trochu unést. A došlo i na nějaké další fanoušky, když zaznělo něco vulgárnějšího, nebo i to, že už je to náš konec a podobně. A nato jsem do hlediště vyhlásil, že konec to v pondělí bude pro ně, protože jsem nám věřil.
Už jste si tam nemohl pomoct a muselo to ven?
Jo, bylo to docela vyhecované. Možná na nás dolehla i nějaká frustrace, protože jsme nepředvedli očekávané výkony. A já jsem typ hráče, na kterého když během zápasu někdo sprostěji zařve, nenechá si to líbit a myslím, že tam bylo na místě Kolínským říct, že v pondělí jejich pouť za finálovým snem skončí. A jsem rád, že se to potvrdilo.
Nějakou sezonu zpět jste se pustil do ”trash-talku” třeba i s lavičkou Děčína. Když loni na play-off nedošlo, to už vám po dvou letech tyhle situace dost chyběly, ne?
Jistě, v play-off už se hraje o hodně a emoce se stupňují, což si užívám. Ať jde o lehčí ”trash-talk” (slovní pošťuchování různé síly) s fanoušky nebo i se soupeři. To k tomu patří. Někdo to rád má, někdo ne, záleží na situaci. Já prostě někdy vypěním a je to pak dost vidět.
A na koho jste pěnil celou tuhle sezonu, která se až do semifinále odehrávala bez fanoušků?
Na nikoho, nebo jedině na rozhodčí. (usměje se) Moc možností nebylo. Jasně že ten fanouškovský element a interakce s diváky tam chyběla. Proto jsem rád, že aspoň na semifinále už byl nějaký počet fanoušků povolen a dodává to zápasům šťávu. Ty emoce jsou o něco vyšperkovanější a kvůli tomu play-off hrajeme.
V současných komornějších podmínkách lze zaslechnout, že při komunikaci s rozhodčími zejména vy, starší hráči, arbitrům běžně tykáte. Vy sám tykáte úplně všem?
Ano, všem. Už tu ligu nějakou dobu hraju, je mi přes třicet a nejsem žádný bažant, co by musel vykat. Nějak to postupně přišlo samo, že jsem všem začal tykat a myslím, že od nás starších to berou. Vykání nevyžadují.
I rozhodčí vám hráčům víceméně vždy tykají, je to tedy naprosto běžný způsob komunikace v lize?
Mladší hráči, myslím, všem rozhodčím vykají a pak je to o přibývajícím věku a zkušenostech. A jednou i tito hráči s tykáním začnou.
Jaká byla po vyrovnané semifinálové sérii postupová oslava?
Vzhledem k aktuální situaci jsme bohužel museli zůstat po rozhodujícím zápase na hale, ale i tak jsme to oslavili, jak se sluší. Rozcházeli jsme se individuálně, někdo dřív, někdo vydržel dlouho, ale všichni jsme zůstali déle než do půlnoci (usmívá se).
Opouští kapitán i v této situaci loď jako poslední?
Ne. (důrazně) V tomto případě jsem se bohužel tohoto pravidla nedržel, na kutě jsem odcházel v první linii.
Byla tahle oslava jiná než při postupu do finále před třemi lety - prvního po 15 letech od dosud posledního opavského titulu?
Tehdy jsme poslední zápas vyhráli v Pardubicích, kde to bylo hodně velký. Přijela tam za námi hodně velká skupina fanoušků a hned po zápase jsem dostal do ruky kelímek s pivem. I v autobuse pak něco proběhlo a další detaily oslavy po příjezdu domů už si nevybavuju. My jsme ale náležitě oslavili i bronz z roku 2014, což byla první medaile klubu po dlouhé době.
S Opavou jste dobyli druhé finále za poslední tři dokončené sezony. Loni jste na něj při tehdejší formě museli myslet taky, bylo by tedy letos obří zklamání, kdyby vás od něj Kolín odstavil?
Samozřejmě jsme rádi, že letos se sezona už snad na 90 procent dohraje, i přes tu spoustu přerušení. A nás by mrzelo o finálovou účast přijít, kdyby se třeba opět nemohlo dohrát. Stejně jako loni jsme sezonu výborně rozjeli a to druhé místo po nadstavbě díky finále potvrdili.
Vedle druhého finále mnozí máte i sedm let starý bronz a ve hře je nyní i druhá účast v Lize mistrů. Dá se říct, že vyjma titulu máte vy osobně v opavském angažmá ”splněno”? Anebo bez titulu tam bude stále určité prázdno?
Titul by jistě chtěl vyhrát za kariéru každý sportovec. V basketu je to teď ale u nás nesmírně těžké, Nymburk letos útočí už na 17. titul v řadě. Když se vše sejde, dá se porazit, ale aby se to povedlo v rámci série dvakrát, což je třeba letos, to je opravdu složité. Věřím, že kdyby nám doma druhý zápas finále hodně vyšel a soupeř byl v nějaké křeči, tak by možná na třetí utkání znervózněl a ten rozhodující zápas by byl otevřenější. To jsou ale jen kdyby. A to naplnění? Těžko se hodnotí. Já jsem rád za druhé finále a budu ještě radši, když to nedopadne jako před třemi lety, kdy jsme doma s Nymburkem dostali o padesát. To bych nechtěl znovu dopustit.
Díky nejhůř druhému místu budete mít nejspíš právo na účast v kvalifikaci Ligy mistrů. Vedení klubu o tom už chvíli mluví, jak je to v tuhle chvíli pro vás daleko?
Nám nezbývá než čekat, zda se do kvalifikace dostaneme. Bylo by fajn si nějaký pohár FIBA zase zahrát, protože při vší úctě Alpe Adria Cup, který jsme si také zkusili, místy připomínal frašku. Když k nám jednou soupeř, tuším ze Slovinska, přijel s výběrem kadetů a dostal o padesát, to nám opravdu nic nepřineslo. I ta kvalifikace o Ligu mistrů by nám ale něco dát mohla. A třeba by nám přálo štěstí a dokázali bychom z ní projít do základní skupiny. I v té první sezoně, byť jsme tam udělali v uvozovkách trochu ostudu (bilance 2-12), nám to něco dalo. V NBL jsme pak zvládali vyhrávat i zápasy, které se pro nás nevyvíjely příznivě, protože jsme je prostě nezabalili.
Váš klub se nyní intenzivněji snaží pozvednout i ekonomické zázemí. Dočkáte se v létě i zahraničních spoluhráčů?
Vím, že se klub o něco snaží, ale uvidíme. Řekl bych, že cestu bude chtít udržet stejnou, tedy s víceméně jen českou sestavou. Do Opavy je ale těžké dostat nějakého dalšího kvalitního Čecha a třeba to dopadne i tou zahraniční posilou.
Pan trenér už se díky angažmá v národním týmu naučil i anglicky, tak by byl vybaven...
Jasně, nějaký pokrok tam je a třeba to tak opravdu dopadne. Každopádně pokud bychom šli do kvalifikace Ligy mistrů, ten kádr bychom doplnit museli. Per Bohačík se v létě vrací zpátky do Ostravy a uvidí se, jak dopadne jednání s Radkem Kouřilem...
Když jsme u kádru, jak by v pondělí skončené semifinále dopadlo právě bez nedávno pořízených Bohačíka s Kouřilem?
Bezesporu nám pomohli hodně. Petrova síla pod košem nám chyběla. Je to nejlepší doskakovač ligy a jeho dravost nám přispěla moc. Pomohlo to i Martinu Gniadkovi, který předtím musel hrát velké porce minut a mnohdy ani nedohrál kvůli pěti faulům za menší počet minut. Teď se o ty fauly bát nemusí. A vzhledem k tomu, že náš další rozehrávač Lukáš Bukovjan je pořád mlaďoch, tak Radek je na této pozici už ostřílený hráč a já jsem rád, že se povedlo ho na play-off přitáhnout. Nevím, jestli bych zvládal hrát čtyřicítky. Velkou část zápasů jsme teď na hřišti i spolu a kreativita v naší hře tím vzrostla.
Vy jste v prvních dvou semifinále ani nemusel dávat moc bodů, ale na dvanácti s trojkami 12/1 jste skončil i ve třetím duelu v Kolíně, kde už vaše produkce chyběla. Bylo těžké se v Kolíně prosadit?
Tam to nesedlo nejen mně, ale i celému týmu. Je to specifická hala, opticky jako by užší, obroučky jsou tam níž, což po pravdě nechápu, jak je možné. Hraje se tam blbě a nám tam nepadlo plno otevřených střel. Proměňovat s trochu vyšší úspěšností, mohly ty zápasy být dramatičtější. I když jsme tam ale vyhořeli, tak doma jsme věděli, že jsme silní a že trojky dáváme.
Když jste v poločase rozhodující bitvy vedli doma o šest, cítili jste, že ve druhé půlce to zlomíte jasně na svou stranu?
My většinou míváme dobré vstupy do třetích čtvrtin, byť v pondělí to nebylo tak raketové. Pak ale Luděk Jurečka dal osm bodů v řadě, z toho dvě trojky, a on když slepí víc trojek, nakopne to celý mančaft a hraje se nám úplně jinak. Trojky začali dávat i ostatní a my tam pak rozhodli.
Ač série při pěti zápasech byla vyrovnaná, ani jeden zápas nebyl skutečným dramatem. Z širšího pohledu vzato - nebyla to škoda?
V prvních čtyřech zápasech to asi pro diváky někdy nebyla taková zábava. Ten pátý už vyrovnanější byl, ač konečné skore o 16 bodů tomu nenapovídá, ale ještě ve čtvrté čtvrtině to bylo jen o devět.
Povolené tři stoky fanoušků ve vaší hale při vysílání přímých přenosů budily díky hluku dojem větší zaplněnosti hlediště. Jaký byl pocit na hřišti?
V té naší velké hale tři sta fanoušků opticky nevypadá nějak závratně, jsou tam hodně rozprostření. Ten hukot, co udělali, byl ale ”šílený”! Šla z toho husí kůže a vůbec si nedovedu představit, jak by to vypadalo v normální době, kdy by asi bylo plno, a atmosféra byla ještě šílenější. Ovšem znovu klobouk dolů před těmi, kdo tu v semifinále byli, jak nás hnali do finále, protože to bylo úžasné. A snad na to pondělní finále už by u nás mohlo být i pět set lidí.
I to, že jste přišli o velké návštěvy v play-off, je jedním z minusů této covidové sezony, pro vás přitom tak úspěšné. Jak na ni jednou budete vzpomínat?
To se mě zeptejte za pár let. Je ale určitě super, že sezonu dohrajeme a nebude opět předčasně ukončená. Už jsou u toho teď i fanoušci, což je mnohem lepší, než hrát v prázdné hale. Takže asi budu vzpomínat v dobrém, byť to byla těžká doba. Sezonu jsme odmakali, i když s určitými výkyvy, a předváděli jsme pěkný basket.
Poté, co se na podzim měsíc nehrálo a prakticky všechny týmy musely po nějakou dobu stát kvůli karanténě, berete to za menší zázrak, že v sobotu zahajujete finále a vše se nakonec dohraje?
To každopádně. Možná víc lidí nevěřilo, že se sezonu zvládne dohrát, protože ta situace nebyla vůbec dobrá. Je proto dobře, že se dohrálo, i přes ty přestávky, kdy jsme různě vypadávali z rytmu. Dokázali jsme se s tím ale docela dobře poprat a možná nás tyhle zkušenosti posunou dál. A je teď fajn moct si zahrát už druhé finále.
O kolik jiné bude, než to před třemi lety, i při vědomí zraněného kotníku Filipa Zbránka i důležité absence Nymburka, jemuž chybí Martin Kříž? Je tam nějaké poučení z roku 2018? A naznačilo Brno v semifinále či Karsiyaka v Lize mistrů, že přes velmi fyzickou hru proti českému šampionovi vede cesta?
Nymburk má zase o dost jiný tým po stránce zahraničních hráčů, takže se to těžko srovnává. Samozřejmě mu bude chybět ”Krojc”, což je pro nás naprosto zásadní, protože pan Kříž se vždycky nevím, z jakého důvodu, dokáže vyhecovat právě proti nám a dává nám v průměru 15 až 20 bodů. Byl MVP finálové série 2018 a i letos nám v zápasech nasypal několik trojek a dělal nám velké problémy v obraně i v útoku. My s Nymburkem musíme hrát fyzický basket. Jistě ne každému voní, ale Nymburk je hodně zkušený a ostřílený Ligou mistrů, kde těch fyzických zápasů je hodně. Takže se na to dokáže připravit.
A jak to vypadá s kolegou Zbránkem?
Před ním obrovský klobouk dolů, protože po třetím semifinálovém utkání v Kolíně, kdy ze hry odstoupil už po osmi minutách, jsem si myslel, že pro něj skončila sezona. Když jsem se ho ale zeptal po čtvrtém zápase, který nehrál, jak to vidí, řekl, že i kdyby se měl nacpat celým platem ibalginů, tak za každou cenu do pátého nastoupí. A pak to víceméně na jedné noze odehrál, a to v MVP formě - měl 13 bodů a 10 doskoků! Bez něj by ten pátý zápas byl opravdu těžký a hlavně díky němu jsme ho vyhráli. Uvidíme, v jakém stavu bude na finále. Teď má ”Zelo” pár dní na to se dát do kupy, ale on je bojovník a bude chtít hrát za každou cenu. Je to finále a on to minulé nemohl kvůli zranění hrát, takže teď u toho bude chtít být.
