Když inženýr Rožánek opouští trénink po čtyřech
S RÓBERTEM ROŽÁNKEM Rehabilitační post-kolínskou sezonu zahájil ve velkém stylu - pěti dvojcifernými střeleckými výkony v řadě a průměrem 17 bodů.
Pak se ale při zvýšené pozorností obran poněkud odmlčel, než v posledních dvou utkáních znovu nalezl dvojcifernou slinu, navíc i s bonusem slušného počtu asistencí. Jen jím vedený nováček po výtečném startu do ligy ne a ne vítězit.
Slávisté po slavném skolení mistra poznávají náročnou realitu tuzemské elitní soutěže. Jejich playmaker, inženýr Róbert Rožánek, ovšem v Česku podstupuje i ještě jinou zážitkovou turistiku. Na jaře odsud na dálku dosáhl na akademický titul, nedávno zažil i velký triumf v duelu s Nymburkem, poprvé bouřil z první řady při vyprodaném derby pražských S a k tomu trénuje doslova jako o život. Zvlášť když to v nějakém zápase nevyjde. S nesmlouvavým koučem Pavlem Benešem totiž nejsou žádné špásy a trénink bez míče pro něj není žádný problém. Více už ale poví na apríla zrozený basketbalista ze Žiliny, poznávající nyní bratrskou zemi ze všech možných úhlů.
Roberte, po slibném začátku ligy dokonce se senzačním vítězstvím nad Nymburkem se aktuálně pohybujete jen těsně nad ligovým dnem. Ukazuje se nováčkovi postupně obtížnost NBL?
Určitě, družstva v české lize jsou kvalitní. Ze začátku možná docházelo k podcenění ze strany některých soupeřů, ale od chvíle, kdy jsme doma porazili Nymburk, už nás nikdo nechtěl podcenit, aby se mu nestalo to co Nymburku. Tam se vše změnilo a týmy už nás neberou jako nějakého fackovacího panáka. Cítí z naší strany nějakou hrozbu, hlavně když hrajeme doma. Aspoň tak jsme to vnímali my.
Vy jste složení mistra brali jak? Říkali jste si, co se to děje, a jak to bude vypadat dál, když jsme porazili toho nejlepšího?
Ještě asi dvě tři hodiny po zápase, když jsme si byli všichni sednout, jsme po sobě koukali a nechápali, co se právě stalo. Nějak jsme to nepobrali. Ukázalo se, že Nymburk měl zrovna horší den a my zahráli fakt dobře. A jak jsme utkání dobře začali, tak to i vydrželo a myslím, že pro mnohé kluky u nás to bylo jedno z největších vítězství kariéry. Pro mě to platilo určitě.
Vy jste hlavně v úvodu sezony platil za jednoho z top tahounů týmu. Pak vaše čísla o něco poklesala na aktuálních 11 bodů a 4 asistence za 26 minut. Je skauting soupeřů stále přísnější?
Cítím to tak. Měl jsem tam i dva horší zápasy a budu se snažit, abych v budoucnu takové výkyvy neměl. Určitě umím hrát líp a poslední dva zápasy už byly lepší, ale chybělo tomu to nejdůležitější - výhry. Neradi bysme se na konci sezony strachovali o propadnutí do baráže a udržení v soutěži. Zatím ale ty svoje statistik beru.
Jak jste si vůbec pro sebe vyhodnotil minulou sezonu v Kolíně, svou první v NBL, kdy jste jako v podstatě reprezentant hrál v průměru 13 minut s 5 body a 2 asistencemi?
Před tou sezonu jsem měl jistě větší očekávání, ale nastupoval jsem za jedním z nejlepších hráčů ligy Adamem Čížem, ostatně teď jsme to mohli vidět v Nymburce. Bral jsem tak roli, jakou mi dal trenér, a moje minuty byly na něm. Stěžovat si na to určitě nebudu, ta sezona v byla prostě novou zkušeností.
Máte za sebou první pražské derby s USK, i pro NBL to bylo první takové utkání po dvanácti letech. Poprvé dorazilo do Edenu 700 fanoušků, je znát, že se návštěvy zvedají?
Jo, jo. Už na zápas s Nymburkem, před kterým naši manažeři udělali velké promo, bylo dost lidí a já doufám, že jich bude v halách čím dál víc a hlavně v té naší. Rostoucí návštěvy byly naším cílem a derby mělo opravdu velmi dobrou atmosféru. Na první polovinu základní části ta čísla byla podle mě dobrá.
Derby jste hráli v retro dresech s velkou červenou slávistickou hvězdou. Pro vás, který třeba rivalitu Slavie se Spartou dosud asi sledoval ze Slovenska jen letmo, co znamená být součástí už 130leté historie téhle slavné sportovní značky?
Ta značka představuje opravdu hodně, na Slovensku, v Česku a už i na evropské scéně. Když se mě na Slovensku zeptají, kde hraju, a já řeknu za Slavii, tak všichni vidí jako první fotbal, pak ty čínské finance a basketbal je někde v pozadí (usmívá se), ale já to vnímám pozitivně. Je to jméno, které se vnímá i u nás na Slovensku.
K vám už i dřív nějak ona slávisticko-sparťanská rivalita dolehla?
Pro mě zatím největší derby, jaké jsem osobně viděl jako divák, bylo basketbalové mezi Handlovou a Prievidzou, což je na Slovensku brané jako velké a vlastně nejatraktivnější derby. Oba kluby to berou osobně. Klidně můžete být celou sezon poslední, když pak ale jako hráč Handlové hostíte Prievidzu, neexistuje nic jiného. Haly bývají plné, jsou u toho štengrovačky mezi fanoušky, sem tam i nějaké potyčky. Taky se jednou stalo, že Handlová při nedostatku zdravých hráčů požádala Prievidzu o odložení derby. Soupeř to ale odmítl a Handlová z trucu nastoupila jen s juniory prohrála o strašně moc. Já teď Handlovou sleduju o něco víc, protože za ni hraje brácha. Pak máme ještě východňarské derby mezi Spišskou a Svitem a južanské mezi Komárnem a Lučencem. Když jsme ale byli s týmem na podzim v Edenu na fotbalovém derby proti Spartě, tak to se vážně (se slovenskými derby) nechytáme. Nevím, co bych si po tomhle zážitku ještě uměl představit většího. Jedině snad Zvezda proti Partizanu v Bělehradě.
Jak jste si derby s vysokým poločasovým vedením vašich barev (4-0) užil?
My právě s týmem byli za bránou, do které Slavia nasázela všechny góly, měl jsem to tak prakticky z první řady. Byl to zatím můj jediný fotbalový zápas tady. Měli jsme to jako týmovou akci, takže i s klobásou a pivkem. A vše dopadlo, jak mělo.
Vy jste někdy k fotbalu měl blíž?
Já pocházím ze Žiliny (ve městě sídlí jeden z nejúspěšnějších slovenských klubů posledních dvou dekád - pozn.), kde jsem viděl už spoustu zápasů. I jako malý jsem fotbal rád hrál. Nicméně takové derby jako v Edenu na vyprodaném stadionu jsem zažil poprvé.
Když se vrátíme k sobotnímu derby NBL s USK, soupeř ve druhé čtvrtině udělal klíčovou šňůru 17 k nule. Co se tam s vámi dělo?
Ujelo nám to tam moc a pak už jsme to nedohnali. Nezastavili jsme hlavně oba Američany, kteří nás pokaždé za chyby potrestali, a taky jsme měli velký problém s rychlými protiútoky USK. Možná jsme místy hráli i moc individuálně a některé střely nebyly připravené, a jak podotkl trenér, když se nevedlo v útoku, chyběl zápal i v obraně. A USK když zjistil, kde nejvíc krvácíme, tak to i využil.
Trenér za neuspokojivý výkon v Ostravě sliboval tresty na nejbližším tréninku. Došlo k tomu?
Nevím, jestli můžu říct, kolik jsme přesně běhali, ale já z toho tréninku odcházel skoro po čtyřech. Když trenér přišel a řekl, ať si do haly ani nebereme míče, věděl jsem, že fotbal hrát nejdeme. (usměje se)
Po derby jste vyvázli bez trestů?
Čekali jsme něco podobného, ale to jsme šli jinou, pro nás lepší cestou, protože se druhý den šlo na bowling a vyzkoušela se tahle reverzní psychologie (usmívá se při zmínce metody, kterou můžete přimět člověka udělat něco žádoucího tím, že mu řeknete, ať udělá pravý opak - pozn.) Uvidíme, jak to zabere.
Vy po zápasech běháte lajny po příliš velkém počtu inkasovaných bodů nebo útočných doskoků soupeře...
A ještě tam máme limit na ztráty i inkasované body z protiútoků.
Kolik toho máte zatím v sezoně naběháno jen z těchto důvodů?
Dost. Ta kritéria nejsou nesplnitelná, ale jsou i celkem krutá. Myslím ale, že trenér Beneš ví, proč to tak nastavil. Za tu Ostravu to bylo, tuším, 176 šířek hřiště.
Prosím?
Běhalo se desetkrát po šestnácti, a když to někdo nestihl pod minutu, tak jsme šli znovu, a jednou se to právě stalo, takže jsme to šli jedenáctkrát. A mezi tím nějaké kliky a podobně. Neříkám ale, že jsme si to nezasloužili, hlavně za ten katastrofální první poločas.
