Kladní i po třiceti! Jen ta třešnička mi chybí
Jako druhý tým během 31 sezon samostatné české ligy dosáhl na nebývalou metu 1200 odehraných utkání děčínský ARMEX. Před ním je o 9 zápasů jen pardubická Beksa, jež na tuhle kótu došplhala hned v úvodu letošního ročníku.
Válečnický celek, točící v NBL třicátou sezonu, je navíc spolu s Nymburkem a Opavou jedním z pouhých tří účastníků aktuálního pelotonu, který se dějinami ligy probil s pozitivní bilancí!
„Je pravda, že 1200 zápasů není úplně malé číslo, a proto jsme to před týdnem i rádi oznámili našim fanouškům. Podle mě je taková porce známkou dlouhodobě dobré práce klubu, který vydržel v soutěži praktickou po celou dobu existence NBL,” cení si děčínský generální manažer Lukáš Houser, který je sám v klubu už neskutečných 21 let, z nichž šest a půl připadlo na kariéru hráče.
Lukáši, na úrovni 30 sezon v NBL jsou aktuálně kromě vás ještě tři další kluby, a to USK, Pardubice a Ostrava. Vám ke druhé příčce v odehraných zápasech podle všeho výrazně pomohlo i poměrně dost účastí v play-off, že?
Určitě to tomu pomohlo, hráli jsme spoustu semifinálových sérií a pak i čtyři finálové což se na tom součtu jistě projevilo, protože to pak stoupá víc.
Čtyři stříbrné a čtyři bronzové medaile za 29 dokončených sezon - je to tak akorát, anebo je to i nad vaše někdejší očekávání, při uvážení klubu vašich možností?
Je to asi tak, jak to mělo být. Spíš je trošku škoda, že v době, kdy jsme se pohybovali těsně pod vrcholem, tu byla dlouhodobá dominance jednoho klubu, a nepovedlo se nám urvat žádný titul. Ta třešnička na dortu mi tam chybí, ať už v podobě vítězství v Českém poháru nebo v NBL.
Vaše bilance zní 635-565, což dává úspěšnost 53 procent. Je za vás dobrá?
Je to kladná bilance a i ten pohled je tedy pozitivní. Pořád jsme tam, kde chce být většina klubů, tedy v plusu. Těžko nás srovnávat s Nymburkem (aktuálně 833-92), ale z pohledu ostatních klubů a celosvětově běžnějšího porovnání je kladná bilance prostě dobrá.
Za minimálně vašich 21 sezon v klubu, které jsou vaše tři nej momenty?
Když budu mluvit opravdu za sebe, tak pro mě těch šest až sedm prvních let, kdy jsem v klubu hrál, je jeden velký moment. My tam vždy skončili těsně před medailovými branami, takže nemám jeden konkrétní okamžik. A pak samozřejmě první finále na děčínském zimáku (2015), to byl neskutečný fičák, včetně celé jízdy v play-off. A jako třetí bych vybral naše čtvrté finále roce 2019, kdy od nás nikdo nic nečekal, v té sezoně došlo k výměně trenéra a celkově šlo o hodně bouřlivé období, ať pro klub, nebo i pro mě osobně a stejně pro další lidi u nás.
Nedávným domácím zápasem s Brnem se podařilo po dlouhém čase vyprodat vaši domácí pevnost. Pamatujete si, kdy to bylo předtím naposledy?
Z hlavy bych řekl, že to bylo při posledním finále v roce 2019. V polovině další sezony už přišel covid a od té doby určitě ne.
Nebylo to vše ale dané jen covidem. Co jste jako klub museli zvládnout, aby se ARMEX Sportcentrum podařilo znovu vyprodat?
Museli jsme zvládnout přerod týmu. Skončili někteří starší hráči, kteří toho tady hodně odtáhli, a začal se tvořit nový tým. My nejsme klub, který by to pořád dokola doplňoval, ale určitě musí být nějaká koncepce a vize. Postupně se podařilo ustálit kádr českých hráčů a teď se povedli i cizinci. Ono ale jde hlavně ruku v ruce, že návštěvnost dělají výsledky a předváděná hra, tak je to všude. Když jsme teď byli nahoře, tak lidi začali chodit víc.
Tahle přímá úměra tam právě není. Kraj nás dlouhodobě podporuje v mládeži, ale v profi sportu to tak obecně není. A město nás podporuje standardně stejně. Děčín v tomhle ohledu není vzorem, ale musíme být rádi za to, co je.
Museli jste si tak pomoct hlavně sami?
Sami taky, ale není to tak, že by nám stoupl rozpočet. Je to spíš tím, že kluci jsou delší dobu spolu a že jsme se „trefili” do cizinců. Není to ale vyššími financemi.
Vaše nekolikatýdenní podzimní vedení v lize by se dalo směle označit za senzaci. Jaký zájem vzbudilo na Děčínsku?
Senzace to byla i z mého pohledu, protože posledních spoustu let kromě Nymburka takhle ligu nikdo nevedl. My ale byli pořád nohama na zemi a já taky. Vím, že nejsme tým, který projede celou soutěží na prvním místě a nakonec ji vyhraje. Jistě se o to chceme poprat a to vedení jsme si užívali, ale bylo zřejmé, že naše první místo nebude trvat věčně. Samozřejmě se tu o tom mluvilo, ve městě a hlavně mezi fanoušky, kde ty ohlasy byly skvělé. A celkově se i v basketbalové komunitě v Česku cenilo, že vede někdo jiný než Nymburk.
O to větší pak byl náraz nyní už tří porážek v řadě. Bylo předmětem vašich obav, že to může přijít?
Není to tak, že bych se bál, to se prostě může stát. Sezona je dlouhá, máme zdravotní potíže. První z těch porážek byla doma s Brnem, skvělým týmem, který má možná i finálové ambice. My s nimi hráli vyrovnaný zápas, který se jednou vyhraje, jednou prohraje. Prohráli jsme v koncovce, a dát o střelu víc, a soupeř o střelu míň, tak jsme vyhráli. V Nymburce jsme ani po tom, co jsme ho doma porazili, nemohli počítat, že vyhrajeme i na jeho hřišti. A venku s Olomouckem? To není tak špatný tým, jak by napovídala tabulka. Začíná se sehrávat a my prohráli v prodloužení po tom, co nás trápily zdravotní potíže. Kádr nemáme tak široký, abysme všechny hráče dokázali nahradit a zítra máme doma Opavu, přitom včera trénovalo pět hráčů, a to ještě ti mimo základní rotaci. Máme teď prostě takové období, nejde nad tím ale brečet a já věřím, že se dáme dohromady a v sobotu budeme v plné palbě, byť naše forma bude otázkou.
Jak to aktuálně vypadá s křídlem Matějem Svobodou, který musel odstoupit z utkání v Nymburce s poraněným kolenem?
Původně to vypadalo mnohem hůř, ale dnes už trénoval a věřím, že zítra bude připraven do zápasu. Není to ale jen on, i další jsou zdravotně trochu mimo, přesto věřím, že zítra budou ready.
Vaše ofenziva hodně stojí a padá s kvartetem Nichols, Walton, Pomikálek a Svoboda. Měli jste z toho před sezonou obavy, že případné výpadky kterékoli z těchto opor se budou nahrazovat složitě?
Tak to prostě je, máme svoje možnosti a limity a s tím jsme do toho šli. Věděl jsem, že pokud budeme zdraví, budeme hrát dobře, a pokud to štěstí na zdraví nebude, bude to problém. Podobné potíže by měl každý tým, ale my možná o něco větší, protože ta rotace není tak široká. Pořád jsou tu ale mladí kluci, kteří za to pak musí vzít, my navíc zápasy vyhrávali hodně obranou, ne útokem.
