Koukám, co se kolem děje! Pár let zpátky jsem jen snil
Je dalším z řady náctiletých pilotů na super adrenalinové dráze světa profi sportu. V devatenácti ho čeká za pár dnů maturita, což už je sám o sobě stres jako Brno. Člen basketbalového rodu ale zároveň první sezonu zažívá se vším všudy napětí ligového play-off pod bezednými koši a to hned v jeho nejbouřlivější tuzemské podobě.
Ač ale rozehrávač Tadeáš Slowiak přiznává, že poslední týdny hodně kouká, co se to kolem něj všechno děje, postupně získává stále pevnější místo v rotaci Válečníků, kde v klíčovém šestém zápase semifinále s Ústím odehrál už 19 minut s plus osmi body, což bylo páté nejlepší číslo děčínské skvadry.
Tadeáši, přiznejte, jak velká tíha na vás jako týmu před šestým zápasem ležela?
Asi jsme všichni podvědomě věděli, co je v sázce, což se na nervózním výkonu ze začátku projevilo, ale třeba já to, že musíme, v hlavě nějak neměl. Šli jsme nastavení na to, že 40 minut budeme bojovat a prát se o každý balon a na konci to nějak dopadne.
Jaké to teď je právě pro vás, když v devatenácti hrajete první ligové play-off a hned zažíváte historickou severní sérii a ještě jste musel v šestém zápase odkroutit důležitých 19 minut?
Jsem za to hrozně rád, že mi trenér věří. Myslím, že pořád můžu spíš příjemně překvapit, než že by byla velká očekávání, a osobně chci týmu co nejvíc pomoct, i když ještě nejsem tím nositelem týmového výkonu. Jsem rád za každou minutu v téhle sérii, je to extrémně vyhrocené, ale doufám, že jsem se s tím popasoval celkem dobře.
V šestém zápase to tak vypadalo, přitom vy zatím na hřišti nepůsobíte dojmem velkého suveréna. Nejste tedy ani nervák?
Do určité míry jsem, ale jakmile přijdu na hřiště, tak to trochu opadne a člověk se soustředí jen na zápas. Přemýšlím nad tím, občas tam nervozita je, ale to je ta zdravá tréma, která k tomu patří, a jinak se snažím si to nepouštět do hlavy, jak důležité zápasy to jsou.
Jak jste se cítil právě v tomhle utkání, kde jste se pouštěl i do nesnadných průniků a dal šest bodů a nakonec byl pátý nejvíc v plusu při pobytu na hřišti?
Po pravdě jsem z toho neměl úplně dobrý pocit. Nebyl jsem spokojený hlavně se svým výkonem v obraně, ale nějakou aktivitou na útočném doskoku a při atakování koše se tam něco urodilo. Mohl jsem toho proměnit ale i víc.
Při absenci guarda Jordana Ogundirana jste dopředu tušil, že vás čeká delší šichta?
Asi to z toho vyplynulo. Máme kvalitní guardy, ale ne tak širokou rotaci a já na to byl připravený.
Postupně si dovolujete čím dál víc, byť někdy „zapaříte” i jasnou donášku do koše, jako by se vám střetly myšlenky, jestli zasmečovat, nebo jen zakončit obyčejně. Bývá to tam?
Jste do atakování koše hodně nucen, abyste se nebál a jen neodkládal míče hlavním oporám?
Jo, zvlášť po sérii s Brnem byl na mě větší apel, ať jsem agresivnější do koše a víc vyvážím balon, i když jsem na hřišti s AJem (rozehrávačem Waltonem).
Šestý zápas jste rozhodli druhým poločasem, kde jste dovolili soupeři jen 28 bodů. Bylo to hlavně zásluhou vaší netypicky hodně využité zóny?
Byla to totální sázka právě na zónu? A můžete zároveň očekávat, že do sedmého zápasu na to Ústí bude připravené a nebude snadné ten úspěch zopakovat?
Těžko se to určuje. V sedmém zápase na sebe týmy budou reagovat podle vývoje, neumím tak říct, jestli budeme většinou v zóně, nebo v osobce. V šestém zápase byla zóna součástí taktiky zbrzdění dua Nichols - Autrey, aby museli dávat míč z rukou a Ty Nichols nemohl tolik najíždět. Tím, že to fungovalo, jsme v tom zůstali.
59 bodů ze 79 bodů v útoku jste dali zpod koše a šestek, ač soupeř se od začátku stahoval kolem táborového ohniště pod košem a nechtěl vás dovnitř pouštět. Jak se to nakonec v takové míře povedlo?
Mně naopak přišlo, že těch jednoduchých bodů zpod koše mohlo být ještě víc. Něco jsme v prvním poločase ještě neproměnili. My jsme lepší, když hrajeme dovnitř a neostřelujeme to z dálky, spíš tedy když ze hry dovnitř vykopáváme výhozy na střelce. Jinak Ústí celou sérii přebírá naše clony, dochází k hodně mismatchům (výškovým či rychlostním výhodám), které můžeme atakovat, a tím vzniká hodně prostoru ke hře do koše.
Hrát hned v první sezoně takovou sérii o krále severu, koukáte chvílemi, co se to kolem vás děje?
Koukám (usměje se). Člověk si občas neuvědomí a dojde mu to až později, že je to něco, o čem pár let zpátky snil, nebo to byl jeho cíl. Je příjemné se na to takhle retrospektivně podívat, že se ta cesta nějak vyvíjí a za to jsem rád. Máme skvělé fanoušky, kteří mě po každém zápase podporují, stejně i kluci v šatně, a je to pro mě velmi přínosné.
Spíš jsem měl na mysli, jestli vás někdy nevykolejí, co všechno se v těchto vypjatých zápasech děje?
A co z hlediště, z táborů soupeře, odtud už něco taky přilétlo?
Možné to je. Jsou tam i kluci, proti kterým jsem pár let zpátky hrával, ale v zápalu hry to nevnímám.
Teď už se do školy moc nedostanete, ale spolužáci asi poslední dny musejí vyzvídat, co se to v té lize děje, ne?
Je to tak (usmívám se), dostávám dotazy, co se to stalo, ale ve škole to teď nemůžu vyprávět osobně.
Z nuly Slowiaků jsou teď najednou v NBL hned dva. Jak moc vám odehrané zápasy recenzuje otec Jan, nyní sportovní ředitel Slavie a dříve ligový kouč Liberce či Pardubic?
Recenzuje, ale máme jasně dané, že to nezasahuje do herní vize našeho trenéra, takže je to hodně spíš z pozice fanouška. Táta mi dá nějakou zpětnou vazbu, tipy, co zlepšit, ale nebabráme se v tom moc.
Pokud otec ve Slavii zůstává, bude od podzimu docházet na rodinné duely?
Upřímně netuším, tohle téma jsme ještě vůbec neřešili. Ani se teď osobně nevídáme.
Profilujete se pro ligu jako jasný rozehrávač?
Odmalička jsem byl hlavně rozehrávač, až skoro do devatenáctek jsem byl čistá jednička (pozice rozehrávače). Pak v GBA Jindřichův Hradec se to trochu posouvalo, abych byl schopný hrát na více pozicích, na což při dvou metrech mám i výšku a parametry. Na rozehře se pořád cítím nejlíp, ale je pravda, že ta výška se dá využít na více pozicích.
Učíte se teď asi od docela dobrého učitele...
Troufám si říct od nejlepšího učitele v lize. Vnímám, že nemít vedle sebe v téhle sezoně AJ, bylo by to o dost náročnější. Trávíme spolu na hřišti i v přípravě dost času, při střelbě, pomáhá mi v tréninku, co jsem měl jak řešit, stejně i v zápasech se mě snaží uklidnit a navigovat. Lepšího učitele bych teď mít nemohl.
V Zápase 6 jste našli nového kouče, když po vyloučení kouče Grepla musel zbytek zápasu řídit spoluhráč Lukáš Bobek. Jak si podle vás vedl?
Byla to dost hektická situace, ale Lukáš to zvládl výborně. Tu příležitost vzal, nezalekl se toho, vedl nás, povedlo se nám srovnat skore a jen škoda, že jsme to nedotáhli k vítězství.
Čeká vás Zápas 7 v Ústí. Jak se tam hraje vám osobně, teď navíc už před dvěma tisíci lidí v pořádné vřavě?
To je jedině dobře. Pro mě je samozřejmě úplně nové hrát před takovým kulisami, byl jsem zvyklý na maximálně pár desítek diváků. Hrát v Ústí před dvěma tisíci tak vnímám pozitivně a každý, kdo vkročí na palubovku, tak ho ta atmosféra musí neskutečně nabudit, když tam navíc máme hojný počet fanoušků, kteří fandí bez ohledu na cokoli.
Co musíte udělat, abyste na čtvrtý pokus zlomili pravidlo lichých zápasů, které zatím patřily soupeři?
Bojovat 40 a možná i víc minut a nechat tam úplně všechno. A výsledek ukáže, jestli to bude stačit. Taktické věci si ale nechám pro sebe. Pokud neodevzdáme všechno, nemůžeme pomýšlet na úspěch.
Vzedmuté emoce v šestém zápase opět o něco opadly. Nebál jste se po pátém utkání, že by to mohlo být ještě horší s postupem série?