Mladé jsme podcenili. A zase koukali, jak se to smí řezat
Nebyl to právě nejsnazší první výjezd v pro Opavu nové mezinárodní soutěži. V Severoevropské lize mají za sebou Slezané dalekou štreku do estonského Tartu, kde po složitém prvním poločase otočili nepříznivě se vyvíjející zápas a získali tak ve druhém duelu druhé vítězství (80-86).
Jedenácti body s šestkami 10/9 k němu dvojciferně přispěl i guard Radek Farský.
Radku, jak složitě se cestuje z Opavy do Tartu, kam je to po zemi přes 1300 kilometrů?
Zkombinovali jsme letadlo a autobus. Museli jsme jet nejdřív dvě hodiny autobusem, pak jsme strávili několik hodin na letišti (v Katowicích), následoval let do Varšavy, tam zase několik hodin, přelet do Tallinnu a odtamtud ještě skoro tři hodiny do Tartu autobusem. Mohlo to být deset dvanáct hodin, ale dalo se to. Na místě jsme byli den před zápasem.
Mohlo mít zdlouhavé cestování vliv na první poločas utkání, kde jste většinou zaostávali?
Jako mohlo, ale bylo to hlavně v našich hlavách, že jsme asi nebyli na ten začátek nastavení, protože jejich dva hlavní hráči chyběli. V tom mohl být důvod, že jsme do poločasu prohrávali o dvanáct bodů.
Přitom rozjezd jste měli za vedení 11-16 dobrý, až pak se útok hodně zasekl, do půle jste nebrali 12 ztrát a neměli ani bod z protiútoků. Co se potom stalo?
Asi došlo k tomu podcenění. Domácí hráli s hodně mladými hráči, kteří nás brousili po celém hřišti, a jak to v těchto mezinárodních soutěžích bývá, tak se to hodně „řeže” a rozhodčí to dost nechávají. Na to jsme nebyli moc připravení a hodně jsme si stěžovali, což nám samozřejmě nebylo nic platné. Pak jsme se nesoustředili na sebe, ale na pískání a plynuly z toho chyby.
Když se po čase vystoupí z bubliny české ligy, je to zase velká srážka s realitou jiného metru sudích?
Je to tak. Když jsme hráli Ligu mistrů, někam jsme přijeli a dost jsme koukali, jak nás „řežou”. A když jsme se vrátili do naší ligy a chtěli to „řezat” stejně a bránit agresivně, jako nás soupeři „řezali” v Řecku nebo kdekoli jinde, tak to moc nešlo. U nás je to nastavené trochu jinak.
V druhé půli jste ale průběh otočili, a to hlavně zpod koše, což pro vás letos není při spoustě trojek typické. V Tartu jste ale měli 38 dvojek a jen 22 trojek. Je to náznak nového trendu, nebo jen výjimka?
Když se nám do poločasu moc nedařilo střelecky, snažili jsme se víc atakovat vnitřní prostor, soupeř přece jen neměl nejsilnější pivoty a nebylo tam tak plno jako proti jiným týmům. Věděli jsme, že tam bude místo na nájezdy, možnost chodit si pro fauly a snáz skórovat. Každý zápas je ale specifický a vždycky musíme najít způsob, jak dát body. Když se daří trojky, tak proč to nezkoušet, je to víc než za dva, ale nemůže to stát jen na trojkách, musíme i najíždět a získávat fauly, aby hra byla vyváženější. Máme všestranný tým, každý může dělat něco jiného, máme najížděče i střelce za tři, a podle toho, co se zrovna nedaří, můžeme reagovat.
A co chybějící body z protiútoků, kterých máte poskrovnu i v lize? Že by se vám nechtělo až tolik běhat?
Nedokážu říct, čím to je. A jestli se nám nechce běhat? (usměje se) Tak, náš věkový průměr není jako na USK, ale na tréninku na to dáváme velký důraz. Zatím se to nedaří přenést do zápasů, ale myslím, že to přijde. Tým v posledních letech prošel radikální změnou, a než si všechno sedne, jak to fungovalo v předešlých letech, kdy tým byl skoro deset let spolu, tak to nějaký týden potrvá. Věřím ale, že to postupně přijde a na tu rychlou hru, kterou Opava v minulých sezonách předváděla, zase navážeme.
V Severoevropské lize vás čekají i výjezdy do Newcastlu nebo Lotyšska. Jaký vliv to pak může mít na nejbližší ligové zápasy? Jak moc budete rozbití?
Pro tělo to samozřejmě je náročné, i vzhledem k tomu „vyššímu” věku. Už jsme si ale prošli Ligou mistrů, kde ty zápasy byly daleko horší, a když se vracíme s výhrou, ta psychická únava není tak velká. Myslím, že nás to nezasáhne tak moc, na dnešním tréninku se musíme rozběhat, dostat z těla laktát, něco naposilovat a myslím, že budeme v pohodě.
